Věc C-35/11

Test Claimants in the FII Group Litigation

v.

Commissioners of Inland Revenue a The Commissioners for Her Majesty's Revenue & Customs

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division]

„Články 49 SFEU a 63 SFEU — Vyplácení dividend — Korporační daň — Věc C-446/04 — Test Claimants in the FII Group Litigation — Výklad rozsudku — Zamezení ekonomickému dvojímu zdanění — Rovnocennost metody osvobození od daně a metody zápočtu — Pojmy ‚daňová sazba‘ a ‚různá míra zdanění‘ — Dividendy pocházející ze třetích zemí“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 13. listopadu 2012

1. Svoboda usazování – Volný pohyb kapitálu – Daňové právní předpisy – Korporační daň – Osvobození dividend vnitrostátního původu od daně – Zdanění dividend zahraničního původu po započtení daně skutečně odvedené vyplácející společností v členském státě, jehož je rezidentem – Skutečná míra zdanění zisků společností obecně nižší než nominální daňová sazba – Nepřípustnost – Odůvodnění – Nezbytnost zaručit soudržnost daňového režimu – Neexistence

   (Články 49 SFEU a 63 SFEU)

2. Svoboda usazování – Volný pohyb kapitálu – Daňové právní předpisy – Korporační daň – Započtení zálohy na daň zaplacené vyplácející společností na zálohu na daň dlužnou společností-rezidentem, která je příjemcem dividend vnitrostátního původu – Nemožnost, aby společnost-rezident, která je příjemcem dividend zahraničního původu, odečetla daň odpovídající rozdělenému zisku odvedenou vyplácející společností ve státě, jehož je rezidentem – Zahraniční daň odvedená dceřinou společností – Záloha na daň zaplacená mateřskou společností-rezidentem – Nepřípustnost

   (Články 49 SFEU a 63 SFEU)

3. Svoboda usazování – Volný pohyb kapitálu – Daňové právní předpisy – Korporační daň – Osvobození společností-rezidentů, které svým akcionářům vyplácejí dividendy pocházející z dividend vnitrostátního původu, od platby zálohy na korporační daň – Fakultativní režim pro společnosti-rezidenty vyplácející svým akcionářům dividendy pocházející z dividend zahraničního původu, který jim umožní získat zpět zaplacenou zálohu na korporační daň – Povinnost uhradit uvedenou zálohu na daň a následně požádat o její vrácení – Neexistence slevy na dani pro akcionáře uvedených společností – Zahraniční daň odvedená dceřinou společností – Záloha na daň zaplacená mateřskou společností-rezidentem – Nepřípustnost

   (Články 49 SFEU a 63 SFEU)

4. Právo Evropské unie – Přímý účinek – Vnitrostátní daně neslučitelné s právem Unie – Povinné vrácení

5. Svoboda usazování – Volný pohyb kapitálu – Působnost – Daňové právní předpisy – Korporační daň – Zdanění dividend – Daňové zacházení s dividendami vyplacenými společností-rezidentem třetí země – Zacházení, které se neuplatní výlučně v situacích, kdy mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na vyplácející společnost – Nepoužitelnost ustanovení upravujících svobodu usazování – Použitelnost ustanovení upravujících volný pohyb kapitálu

   (Články 49 SFEU a 63 SFEU)

6. Svoboda usazování – Daňové právní předpisy – Korporační daň – Vnitrostátní právní předpisy neumožňující společnosti-rezidentovi převést přeplatek zálohy na daň na dceřiné společnosti-nerezidenty nepodléhající v tomto státě dani – Přípustnost

   (Článek 49 SFEU)

1.  Články 49 SFEU a 63 SFEU musejí být vykládány v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, podle kterých se na dividendy vnitrostátního původu uplatní metoda osvobození od daně a na dividendy zahraničního původu metoda zápočtu, je-li prokázáno, že sleva na dani, na niž má v rámci metody zápočtu nárok společnost, která dividendy přijme, je rovnocenná výši skutečně zaplacené daně ze zisků, z nichž byly dividendy vyplaceny, a dále že skutečná míra zdanění zisků společností v dotyčném členském státě je obecně nižší než stanovená nominální sazba daně.

   V případě vyplácení dividend vnitrostátního původu jsou totiž tyto dividendy pro společnost-příjemce osvobozeny od korporační daně nezávisle na dani uhrazené vyplácející společností, tedy rovněž tehdy, když z důvodu daňových úlev, na něž má nárok, tato vyplácející společnost daň nedluží nebo platí korporační daň nižší, než je použitelná nominální sazba. Naproti tomu použití metody zápočtu na dividendy zahraničního původu povede k dodatečné daňové zátěži pro společnost-rezidenta, která je příjemcem dividend, jestliže skutečná míra zdanění zisků společnosti vyplácející dividendy nedosáhne nominální sazby daně, jež platí pro zisky společnosti-rezidenta, která dividendy přijme. Na rozdíl od metody osvobození od daně tedy metoda zápočtu neumožňuje převést na společnost-akcionáře daňové odpočty v rámci korporační daně, které byly v dřívější fázi poskytnuty společnosti vyplácející dividendy. Osvobození dividend vyplacených společností-rezidentem od daně a použití metody zápočtu na dividendy vyplacené společností-nerezidentem, kterážto metoda zohledňuje skutečnou míru zdanění zisků ve státě původu, proto nebudou vzájemně rovnocenné, jestliže zisky společnosti-rezidenta, která vyplácí dividendy, podléhají v domovském členském státě skutečné míře zdanění, která je nižší než tam platná nominální sazba daně.

   Takové právní předpisy nejsou odůvodněny nezbytností zajistit soudržnost vnitrostátního daňového režimu. Použití metody zápočtu na dividendy zahraničního původu a metody osvobození od daně na dividendy vnitrostátního původu totiž sice může být odůvodněno zamezováním ekonomickému dvojímu zdanění rozdělovaných zisků, avšak k zachování soudržnosti daného daňového režimu není nezbytné zohledňovat na jedné straně skutečnou míru zdanění rozdělovaných zisků pro účely výpočtu daňové výhody při použití metody zápočtu a na druhé straně pouze nominální sazbu daně uplatněnou na rozdělované zisky v rámci metody osvobození od daně. Vnitrostátní právní úprava, která by mimo jiné zohledňovala – a to i v rámci metody zápočtu použitelné na dividendy zahraničního původu – nominální sazbu daně, která se uplatnila na zisky, z nichž byly dividendy vyplaceny, by byla schopna zamezit ekonomickému dvojímu zdanění rozdělovaných zisků a zaručit vnitřní soudržnost daňového systému a současně by méně zasahovala do svobody usazování a do volného pohybu kapitálu.

   (viz body 46–48, 60–62, 65, výrok 1)

2.  Články 49 SFEU a 63 SFEU brání právním předpisům členského státu, které umožňují společnosti-rezidentu, která obdrží dividendy od jiné společnosti-rezidenta, odečíst z částky, kterou dluží prvně uvedená společnost z titulu zálohy na korporační daň, částku uvedené zálohy na daň zaplacenou touto druhou společností, zatímco v případě společnosti-rezidenta, která obdrží dividendy od společnosti-nerezidenta, takový odpočet povolen není, pokud jde o daň odpovídající rozdělovaným ziskům uhrazenou v jiném členském státě, a to platí také v případě, kdy:

   —

   zahraniční korporační daň uplatněná na zisky, z nichž byly dividendy vyplaceny, nebyla nebo nebyla zcela odvedena společností-nerezidentem vyplácející uvedené dividendy společnosti-rezidentovi, nýbrž společností-rezidentem členského státu, která je přímou či nepřímou dceřinou společností prvně uvedené společnosti;

   —	záloha na korporační daň nebyla zaplacena společností-rezidentem, která přijme dividendy od společnosti-nerezidenta, nýbrž její mateřskou společností-rezidentem v rámci režimu skupinového zdanění.

   (viz body 67, 82, výrok 2)

3.  Články 49 ES a 63 ES brání právním předpisům členského státu, které osvobozují od platby zálohy na korporační daň společnosti-rezidenty, které vyplácejí svým akcionářům dividendy pocházející z dividend vnitrostátního původu, které obdržely, zatímco společnostem-rezidentům, které vyplácejí svým akcionářům dividendy pocházející z dividend zahraničního původu, které obdržely, poskytují možnost volby režimu, který jim umožní získat zpět zaplacenou zálohu na korporační daň, ale jednak zavazují tyto společnosti, aby uhradily uvedenou zálohu na daň a následně požádaly o její vrácení, a jednak pro jejich akcionáře neupravují slevu na dani, zatímco v případě výplaty uskutečněné společností-rezidentem na základě dividend vnitrostátního původu by těmto akcionářům taková sleva na dani přiznána byla. Tato ustanovení Smlouvy brání takovým právním předpisům také v případě, kdy:

   —

   zahraniční korporační daň uplatněná na zisky, z nichž byly dividendy vyplaceny, nebyla nebo nebyla zcela odvedena společností-nerezidentem vyplácející uvedené dividendy společnosti-rezidentovi, nýbrž společností-rezidentem členského státu, která je přímou či nepřímou dceřinou společností prvně uvedené společnosti;

   —	záloha na korporační daň nebyla zaplacena společností-rezidentem, která přijme dividendy od společnosti-nerezidenta, nýbrž její mateřskou společností-rezidentem v rámci režimu skupinového zdanění.

   (viz body 67, 82, výrok 2)

4.  Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že mateřská společnost-rezident členského státu, která byla v rámci režimu skupinového zdanění nucena v rozporu s pravidly unijního práva zaplatit zálohu na korporační daň z části zisků pocházející z dividend zahraničního původu, má nárok na vrácení této neoprávněně vybrané daně, pokud tato překračuje zbývající část korporační daně, kterou byl daný členský stát oprávněn vybrat za účelem dorovnání nižší nominální sazby daně uplatněné na zisky, z nichž byly dividendy zahraničního původu vyplaceny, v porovnání s nominální sazbou daně platnou pro zisky mateřské společnosti-rezidenta.

   Nárok na vrácení daní vybraných členským státem v rozporu s unijním právem je totiž důsledkem a doplňkem práv přiznaných jednotlivcům ustanoveními unijního práva, která takovým daním brání. Členský stát je tedy v zásadě povinen vrátit daně vybrané v rozporu s unijním právem.

   (viz body 84, 87, výrok 3)

5.  Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že společnost-rezident členského státu vlastnící podíl ve společnosti-rezidentovi třetí země, který jí zajišťuje nepochybný vliv na rozhodnutí posledně uvedené společnosti a umožňuje jí určovat její činnost, může s odvoláním na článek 63 SFEU namítat, že právní předpisy uvedeného členského státu týkající se daňového zacházení s dividendami pocházejícími z uvedené třetí země, které se nepoužijí výlučně na situace, kdy mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na společnost, která vyplácí dividendy, nejsou v souladu s tímto ustanovením.

   Vzhledem k tomu, že kapitola Smlouvy týkající se svobody usazování neobsahuje žádné ustanovení, které by rozšiřovalo působnost jejích ustanovení na situace, kdy se jedná o usazení společnosti z členského státu ve třetí zemi nebo o usazení společnosti ze třetí země v členském státě, nemohou naproti tomu právní předpisy týkající se daňového zacházení s dividendami pocházejícími ze třetích zemí spadat do působnosti článku 49 SFEU.

   Jestliže tedy z předmětu takových vnitrostátních právních předpisů vyplývá, že se použijí pouze na podíly umožňující vykonávat nepochybný vliv na rozhodování dotyčné společnosti a určovat její činnost, nelze se dovolávat ani článku 49 SFEU, ani článku 63 SFEU. Naproti tomu vnitrostátní právní úprava týkající se daňového zacházení s dividendami ze třetí země, která se nevztahuje výlučně na situace, kdy mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na společnost vyplácející dividendy, musí být posuzována z hlediska článku 63 SFEU.

   (viz body 97, 99, 104, výrok 4)

6.  Článek 49 ES nebrání právním předpisům členského státu, které umožňují společnosti-rezidentu, aby převedla na dceřiné společnosti-rezidenty částku zálohy na korporační daň, která nemůže být započtena na korporační daň dlužnou touto prvně uvedenou společností v rámci daného účetního období nebo předcházejících nebo následujících účetních období tak, aby ji tyto dceřiné společnosti mohly započíst na korporační daň, kterou dluží, ale neumožňují společnosti-rezidentu, aby převedla takovou částku na dceřiné společnosti-nerezidenty v případě, že tyto dceřiné společnosti-nerezidenti nejsou v tomto členském státě zdaněny.

   Oprávnění převést přeplatek zálohy na korporační daň na dceřiné společnosti totiž zaručuje, že skupina společností zdaněných v tomtéž členském státě neodvede – jen kvůli existenci této zálohy na daň – daně o vyšší částce, než kolik činí daňový dluh skupiny v tomto členském státě. Rozšíření uvedeného oprávnění na společnosti-nerezidenty nepodléhající dani v tomto členském státě by zbavilo uvedený stát jeho legitimního práva vybrat zbývající část daně z dividend zahraničního původu vyplacených ze zisku, na který byla uplatněna nominální sazba daně nižší, než jaká platí v tomto členském státě, a ohrozilo by tedy vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy.

   (viz body 106, 110, 111, výrok 5)

Věc C-35/11

Test Claimants in the FII Group Litigation

v.

Commissioners of Inland Revenue a The Commissioners for Her Majesty's Revenue & Customs

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division]

„Články 49 SFEU a 63 SFEU — Vyplácení dividend — Korporační daň — Věc C-446/04 — Test Claimants in the FII Group Litigation — Výklad rozsudku — Zamezení ekonomickému dvojímu zdanění — Rovnocennost metody osvobození od daně a metody zápočtu — Pojmy ‚daňová sazba‘ a ‚různá míra zdanění‘ — Dividendy pocházející ze třetích zemí“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 13. listopadu 2012

1. Svoboda usazování — Volný pohyb kapitálu — Daňové právní předpisy — Korporační daň — Osvobození dividend vnitrostátního původu od daně — Zdanění dividend zahraničního původu po započtení daně skutečně odvedené vyplácející společností v členském státě, jehož je rezidentem — Skutečná míra zdanění zisků společností obecně nižší než nominální daňová sazba — Nepřípustnost — Odůvodnění — Nezbytnost zaručit soudržnost daňového režimu — Neexistence

   (Články 49 SFEU a 63 SFEU)

2. Svoboda usazování — Volný pohyb kapitálu — Daňové právní předpisy — Korporační daň — Započtení zálohy na daň zaplacené vyplácející společností na zálohu na daň dlužnou společností-rezidentem, která je příjemcem dividend vnitrostátního původu — Nemožnost, aby společnost-rezident, která je příjemcem dividend zahraničního původu, odečetla daň odpovídající rozdělenému zisku odvedenou vyplácející společností ve státě, jehož je rezidentem — Zahraniční daň odvedená dceřinou společností — Záloha na daň zaplacená mateřskou společností-rezidentem — Nepřípustnost

   (Články 49 SFEU a 63 SFEU)

3. Svoboda usazování — Volný pohyb kapitálu — Daňové právní předpisy — Korporační daň — Osvobození společností-rezidentů, které svým akcionářům vyplácejí dividendy pocházející z dividend vnitrostátního původu, od platby zálohy na korporační daň — Fakultativní režim pro společnosti-rezidenty vyplácející svým akcionářům dividendy pocházející z dividend zahraničního původu, který jim umožní získat zpět zaplacenou zálohu na korporační daň — Povinnost uhradit uvedenou zálohu na daň a následně požádat o její vrácení — Neexistence slevy na dani pro akcionáře uvedených společností — Zahraniční daň odvedená dceřinou společností — Záloha na daň zaplacená mateřskou společností-rezidentem — Nepřípustnost

   (Články 49 SFEU a 63 SFEU)

4. Právo Evropské unie — Přímý účinek — Vnitrostátní daně neslučitelné s právem Unie — Povinné vrácení

5. Svoboda usazování — Volný pohyb kapitálu — Působnost — Daňové právní předpisy — Korporační daň — Zdanění dividend — Daňové zacházení s dividendami vyplacenými společností-rezidentem třetí země — Zacházení, které se neuplatní výlučně v situacích, kdy mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na vyplácející společnost — Nepoužitelnost ustanovení upravujících svobodu usazování — Použitelnost ustanovení upravujících volný pohyb kapitálu

   (Články 49 SFEU a 63 SFEU)

6. Svoboda usazování — Daňové právní předpisy — Korporační daň — Vnitrostátní právní předpisy neumožňující společnosti-rezidentovi převést přeplatek zálohy na daň na dceřiné společnosti-nerezidenty nepodléhající v tomto státě dani — Přípustnost

   (Článek 49 SFEU)

1.  Články 49 SFEU a 63 SFEU musejí být vykládány v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, podle kterých se na dividendy vnitrostátního původu uplatní metoda osvobození od daně a na dividendy zahraničního původu metoda zápočtu, je-li prokázáno, že sleva na dani, na niž má v rámci metody zápočtu nárok společnost, která dividendy přijme, je rovnocenná výši skutečně zaplacené daně ze zisků, z nichž byly dividendy vyplaceny, a dále že skutečná míra zdanění zisků společností v dotyčném členském státě je obecně nižší než stanovená nominální sazba daně.

   V případě vyplácení dividend vnitrostátního původu jsou totiž tyto dividendy pro společnost-příjemce osvobozeny od korporační daně nezávisle na dani uhrazené vyplácející společností, tedy rovněž tehdy, když z důvodu daňových úlev, na něž má nárok, tato vyplácející společnost daň nedluží nebo platí korporační daň nižší, než je použitelná nominální sazba. Naproti tomu použití metody zápočtu na dividendy zahraničního původu povede k dodatečné daňové zátěži pro společnost-rezidenta, která je příjemcem dividend, jestliže skutečná míra zdanění zisků společnosti vyplácející dividendy nedosáhne nominální sazby daně, jež platí pro zisky společnosti-rezidenta, která dividendy přijme. Na rozdíl od metody osvobození od daně tedy metoda zápočtu neumožňuje převést na společnost-akcionáře daňové odpočty v rámci korporační daně, které byly v dřívější fázi poskytnuty společnosti vyplácející dividendy. Osvobození dividend vyplacených společností-rezidentem od daně a použití metody zápočtu na dividendy vyplacené společností-nerezidentem, kterážto metoda zohledňuje skutečnou míru zdanění zisků ve státě původu, proto nebudou vzájemně rovnocenné, jestliže zisky společnosti-rezidenta, která vyplácí dividendy, podléhají v domovském členském státě skutečné míře zdanění, která je nižší než tam platná nominální sazba daně.

   Takové právní předpisy nejsou odůvodněny nezbytností zajistit soudržnost vnitrostátního daňového režimu. Použití metody zápočtu na dividendy zahraničního původu a metody osvobození od daně na dividendy vnitrostátního původu totiž sice může být odůvodněno zamezováním ekonomickému dvojímu zdanění rozdělovaných zisků, avšak k zachování soudržnosti daného daňového režimu není nezbytné zohledňovat na jedné straně skutečnou míru zdanění rozdělovaných zisků pro účely výpočtu daňové výhody při použití metody zápočtu a na druhé straně pouze nominální sazbu daně uplatněnou na rozdělované zisky v rámci metody osvobození od daně. Vnitrostátní právní úprava, která by mimo jiné zohledňovala – a to i v rámci metody zápočtu použitelné na dividendy zahraničního původu – nominální sazbu daně, která se uplatnila na zisky, z nichž byly dividendy vyplaceny, by byla schopna zamezit ekonomickému dvojímu zdanění rozdělovaných zisků a zaručit vnitřní soudržnost daňového systému a současně by méně zasahovala do svobody usazování a do volného pohybu kapitálu.

   (viz body 46–48, 60–62, 65, výrok 1)

2.  Články 49 SFEU a 63 SFEU brání právním předpisům členského státu, které umožňují společnosti-rezidentu, která obdrží dividendy od jiné společnosti-rezidenta, odečíst z částky, kterou dluží prvně uvedená společnost z titulu zálohy na korporační daň, částku uvedené zálohy na daň zaplacenou touto druhou společností, zatímco v případě společnosti-rezidenta, která obdrží dividendy od společnosti-nerezidenta, takový odpočet povolen není, pokud jde o daň odpovídající rozdělovaným ziskům uhrazenou v jiném členském státě, a to platí také v případě, kdy:

   —

   zahraniční korporační daň uplatněná na zisky, z nichž byly dividendy vyplaceny, nebyla nebo nebyla zcela odvedena společností-nerezidentem vyplácející uvedené dividendy společnosti-rezidentovi, nýbrž společností-rezidentem členského státu, která je přímou či nepřímou dceřinou společností prvně uvedené společnosti;

   —	záloha na korporační daň nebyla zaplacena společností-rezidentem, která přijme dividendy od společnosti-nerezidenta, nýbrž její mateřskou společností-rezidentem v rámci režimu skupinového zdanění.

   (viz body 67, 82, výrok 2)

3.  Články 49 ES a 63 ES brání právním předpisům členského státu, které osvobozují od platby zálohy na korporační daň společnosti-rezidenty, které vyplácejí svým akcionářům dividendy pocházející z dividend vnitrostátního původu, které obdržely, zatímco společnostem-rezidentům, které vyplácejí svým akcionářům dividendy pocházející z dividend zahraničního původu, které obdržely, poskytují možnost volby režimu, který jim umožní získat zpět zaplacenou zálohu na korporační daň, ale jednak zavazují tyto společnosti, aby uhradily uvedenou zálohu na daň a následně požádaly o její vrácení, a jednak pro jejich akcionáře neupravují slevu na dani, zatímco v případě výplaty uskutečněné společností-rezidentem na základě dividend vnitrostátního původu by těmto akcionářům taková sleva na dani přiznána byla. Tato ustanovení Smlouvy brání takovým právním předpisům také v případě, kdy:

   —

   zahraniční korporační daň uplatněná na zisky, z nichž byly dividendy vyplaceny, nebyla nebo nebyla zcela odvedena společností-nerezidentem vyplácející uvedené dividendy společnosti-rezidentovi, nýbrž společností-rezidentem členského státu, která je přímou či nepřímou dceřinou společností prvně uvedené společnosti;

   —	záloha na korporační daň nebyla zaplacena společností-rezidentem, která přijme dividendy od společnosti-nerezidenta, nýbrž její mateřskou společností-rezidentem v rámci režimu skupinového zdanění.

   (viz body 67, 82, výrok 2)

4.  Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že mateřská společnost-rezident členského státu, která byla v rámci režimu skupinového zdanění nucena v rozporu s pravidly unijního práva zaplatit zálohu na korporační daň z části zisků pocházející z dividend zahraničního původu, má nárok na vrácení této neoprávněně vybrané daně, pokud tato překračuje zbývající část korporační daně, kterou byl daný členský stát oprávněn vybrat za účelem dorovnání nižší nominální sazby daně uplatněné na zisky, z nichž byly dividendy zahraničního původu vyplaceny, v porovnání s nominální sazbou daně platnou pro zisky mateřské společnosti-rezidenta.

   Nárok na vrácení daní vybraných členským státem v rozporu s unijním právem je totiž důsledkem a doplňkem práv přiznaných jednotlivcům ustanoveními unijního práva, která takovým daním brání. Členský stát je tedy v zásadě povinen vrátit daně vybrané v rozporu s unijním právem.

   (viz body 84, 87, výrok 3)

5.  Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že společnost-rezident členského státu vlastnící podíl ve společnosti-rezidentovi třetí země, který jí zajišťuje nepochybný vliv na rozhodnutí posledně uvedené společnosti a umožňuje jí určovat její činnost, může s odvoláním na článek 63 SFEU namítat, že právní předpisy uvedeného členského státu týkající se daňového zacházení s dividendami pocházejícími z uvedené třetí země, které se nepoužijí výlučně na situace, kdy mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na společnost, která vyplácí dividendy, nejsou v souladu s tímto ustanovením.

   Vzhledem k tomu, že kapitola Smlouvy týkající se svobody usazování neobsahuje žádné ustanovení, které by rozšiřovalo působnost jejích ustanovení na situace, kdy se jedná o usazení společnosti z členského státu ve třetí zemi nebo o usazení společnosti ze třetí země v členském státě, nemohou naproti tomu právní předpisy týkající se daňového zacházení s dividendami pocházejícími ze třetích zemí spadat do působnosti článku 49 SFEU.

   Jestliže tedy z předmětu takových vnitrostátních právních předpisů vyplývá, že se použijí pouze na podíly umožňující vykonávat nepochybný vliv na rozhodování dotyčné společnosti a určovat její činnost, nelze se dovolávat ani článku 49 SFEU, ani článku 63 SFEU. Naproti tomu vnitrostátní právní úprava týkající se daňového zacházení s dividendami ze třetí země, která se nevztahuje výlučně na situace, kdy mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na společnost vyplácející dividendy, musí být posuzována z hlediska článku 63 SFEU.

   (viz body 97, 99, 104, výrok 4)

6.  Článek 49 ES nebrání právním předpisům členského státu, které umožňují společnosti-rezidentu, aby převedla na dceřiné společnosti-rezidenty částku zálohy na korporační daň, která nemůže být započtena na korporační daň dlužnou touto prvně uvedenou společností v rámci daného účetního období nebo předcházejících nebo následujících účetních období tak, aby ji tyto dceřiné společnosti mohly započíst na korporační daň, kterou dluží, ale neumožňují společnosti-rezidentu, aby převedla takovou částku na dceřiné společnosti-nerezidenty v případě, že tyto dceřiné společnosti-nerezidenti nejsou v tomto členském státě zdaněny.

   Oprávnění převést přeplatek zálohy na korporační daň na dceřiné společnosti totiž zaručuje, že skupina společností zdaněných v tomtéž členském státě neodvede – jen kvůli existenci této zálohy na daň – daně o vyšší částce, než kolik činí daňový dluh skupiny v tomto členském státě. Rozšíření uvedeného oprávnění na společnosti-nerezidenty nepodléhající dani v tomto členském státě by zbavilo uvedený stát jeho legitimního práva vybrat zbývající část daně z dividend zahraničního původu vyplacených ze zisku, na který byla uplatněna nominální sazba daně nižší, než jaká platí v tomto členském státě, a ohrozilo by tedy vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy.

   (viz body 106, 110, 111, výrok 5)