Věc C-25/11

Varzim Sol – Turismo, Jogo e Animação SA

v.

Fazenda Pública

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supremo Tribunal Administrativo)

„Daně — Šestá směrnice o DPH — Odpočet daně zaplacené na vstupu — Článek 17 odst. 2 a 5 a článek 19 — ‚Dotace‘ používané na nákup zboží a služeb — Omezení nároku na odpočet daně“

Shrnutí rozsudku

1. Předběžné otázky – Přípustnost – Nutnost poskytnout Soudnímu dvoru dostatečně přesné údaje ohledně skutkového a právního rámce – Rozsah

   (Článek 267 SFEU; statut Soudního dvora, článek 23)

2. Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Daně z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty – Odpočet daně zaplacené na vstupu – Omezení nároku na odpočet – Dotace

   (Směrnice Rady 77/388, čl. 17 odst. 2 a 5, článek 19)

1.  Informace, jež musejí být Soudnímu dvoru předloženy v rámci předkládacího rozhodnutí, neslouží pouze k tomu, aby Soudnímu dvoru umožnily podat předkládacímu soudu užitečné odpovědi, ale mají rovněž poskytnout vládám členských států, jakož i ostatním zúčastněným, možnost předložit svá vyjádření v souladu s článkem 23 statutu Soudního dvora. Za tímto účelem je nezbytné, aby předkládající soud vymezil skutkový a právní rámec, ze kterého vycházejí otázky, které pokládá, nebo aby alespoň vysvětlil skutkové předpoklady, na kterých jsou tyto otázky založeny.

   Pokud tedy informace poskytnuté předkládajícím soudem postačují k tomu, aby byly objasněny předmět sporu v původním řízení a jeho hlavní aspekty mající význam pro unijní právní řád, jakož i k tomu, aby bylo umožněno jak členským státům předložit vyjádření v souladu s článkem 23 statutu Soudního dvora a účinně se účastnit řízení před ním, tak Soudnímu dvoru podat předkládajícímu soudu užitečnou odpověď, musí být žádost o rozhodnutí o předběžné otázce považována za přípustnou.

   (viz body 30–31)

2.  Článek 17 odst. 2 a 5, jakož i článek 19 šesté směrnice 77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu musejí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát – pokud opravňuje smíšené osoby povinné k dani provádět odpočet daně upravený v uvedených ustanoveních podle určení veškerého zboží a služeb nebo jejich části – vypočítával odpočitatelnou částku pro oblasti činnosti, v nichž tyto osoby povinné k dani uskutečňují jen zdanitelná plnění, tak, že zahrne nezdanitelné „dotace“ do jmenovatele zlomku, jenž slouží ke stanovení odpočitatelného podílu.

   Jelikož osoba povinná k dani byla oprávněna provést odpočet daně podle metody skutečného určení, nejsou ustanovení článku 19 šesté směrnice použitelná, a nemohou tudíž omezit nárok na odpočet daně v uvedených oblastech činnosti vyplývající z této směrnice.

   (viz body 42–43 a výrok)

Věc C-25/11

Varzim Sol – Turismo, Jogo e Animação SA

v.

Fazenda Pública

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supremo Tribunal Administrativo)

„Daně — Šestá směrnice o DPH — Odpočet daně zaplacené na vstupu — Článek 17 odst. 2 a 5 a článek 19 — ‚Dotace‘ používané na nákup zboží a služeb — Omezení nároku na odpočet daně“

Shrnutí rozsudku

1. Předběžné otázky — Přípustnost — Nutnost poskytnout Soudnímu dvoru dostatečně přesné údaje ohledně skutkového a právního rámce — Rozsah

   (Článek 267 SFEU; statut Soudního dvora, článek 23)

2. Daňová ustanovení — Harmonizace právních předpisů — Daně z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty — Odpočet daně zaplacené na vstupu — Omezení nároku na odpočet — Dotace

   (Směrnice Rady 77/388, čl. 17 odst. 2 a 5, článek 19)

1.  Informace, jež musejí být Soudnímu dvoru předloženy v rámci předkládacího rozhodnutí, neslouží pouze k tomu, aby Soudnímu dvoru umožnily podat předkládacímu soudu užitečné odpovědi, ale mají rovněž poskytnout vládám členských států, jakož i ostatním zúčastněným, možnost předložit svá vyjádření v souladu s článkem 23 statutu Soudního dvora. Za tímto účelem je nezbytné, aby předkládající soud vymezil skutkový a právní rámec, ze kterého vycházejí otázky, které pokládá, nebo aby alespoň vysvětlil skutkové předpoklady, na kterých jsou tyto otázky založeny.

   Pokud tedy informace poskytnuté předkládajícím soudem postačují k tomu, aby byly objasněny předmět sporu v původním řízení a jeho hlavní aspekty mající význam pro unijní právní řád, jakož i k tomu, aby bylo umožněno jak členským státům předložit vyjádření v souladu s článkem 23 statutu Soudního dvora a účinně se účastnit řízení před ním, tak Soudnímu dvoru podat předkládajícímu soudu užitečnou odpověď, musí být žádost o rozhodnutí o předběžné otázce považována za přípustnou.

   (viz body 30–31)

2.  Článek 17 odst. 2 a 5, jakož i článek 19 šesté směrnice 77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu musejí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát – pokud opravňuje smíšené osoby povinné k dani provádět odpočet daně upravený v uvedených ustanoveních podle určení veškerého zboží a služeb nebo jejich části – vypočítával odpočitatelnou částku pro oblasti činnosti, v nichž tyto osoby povinné k dani uskutečňují jen zdanitelná plnění, tak, že zahrne nezdanitelné „dotace“ do jmenovatele zlomku, jenž slouží ke stanovení odpočitatelného podílu.

   Jelikož osoba povinná k dani byla oprávněna provést odpočet daně podle metody skutečného určení, nejsou ustanovení článku 19 šesté směrnice použitelná, a nemohou tudíž omezit nárok na odpočet daně v uvedených oblastech činnosti vyplývající z této směrnice.

   (viz body 42–43 a výrok)