ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

11. července 2012

Věc F‑85/10

AI

v.

Soudní dvůr Evropské unie

„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Vnitřní výběrové řízení – Vyloučení z výběrového řízení v důsledku výsledku dosaženého v první písemné zkoušce – Přezkum – Rovné zacházení – Překvalifikování smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou – Neobnovení smlouvy dočasného zaměstnance na dobu určitou – Žaloba na neplatnost – Žaloba na náhradu škody“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se AI domáhá zrušení rozhodnutí, kterým mu výběrová komise ve vnitřním výběrovém řízení na základě zkoušek č. CJ 12/09 organizovaném Soudním dvorem neudělila minimum 20 bodů požadované v první povinné písemné zkoušce, dále zrušení rozhodnutí Soudního dvora o neobnovení jeho smlouvy dočasného zaměstnance a uložení povinnosti Soudnímu dvoru, aby mu nahradil majetkovou a nemajetkovou újmu, která mu údajně vznikla

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. AI ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Soudním dvorem.

Shrnutí

1.      Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Složení – Dostatečná stabilita pro zabezpečení soudržného hodnocení kandidátů

(Služební řád, příloha III, článek 3)

2.      Úředníci – Výběrové řízení – Zásada nestrannosti výběrové komise – Vztah známosti mezi členem výběrové komise a kandidátem – Riziko střetu zájmů v případě existence profesních vztahů mezi členem výběrové komise a kandidátem – Neexistence

(Služební řád, článek 11a)

3.      Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Zamítnutí žádosti o pracovní místo – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Zachování tajnosti jednání

(Služební řád, příloha III, článek 6)

4.      Úředníci – Výběrové řízení – Hodnocení způsobilosti kandidátů – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, příloha III)

5.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Dočasní zaměstnanci, na které se vztahuje čl. 2 písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Obnovení po prvním prodloužení smlouvy na dobu určitou – Překvalifikování smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou – Vyloučení

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. b) a čl. 8 druhý pododstavec]

6.      Úředníci – Pracovní řád ostatních zaměstnanců – Opatření, která mají předejít zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou – Maximální celková doba trvání po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou – Sankce za zneužití takových smluv – Neexistence ohrožení účelu a minimálních požadavků rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS

[Článek 288 druhý pododstavec SFEU; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. b) a čl. 8 druhý pododstavec; směrnice Rady 1999/70, příloha, ustanovení 5 bod 1]

7.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Obnovení pracovní smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc administrativy – Soudní přezkum – Meze – Zjevně nesprávné posouzení – Pojem

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 8 a čl. 47 odst. 1 písm. b)]

8.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Obnovení pracovní smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc administrativy – Povinnost administrativy jednat s náležitou péčí – Zohlednění zájmů dotyčného zaměstnance

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 47)

9.      Sociální politika – Pracovníci a pracovnice – Přístup k zaměstnání a pracovní podmínky – Rovné zacházení – Směrnice 2006/54 – Ochrana proti odvetným opatřením – Působnost

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54, články 1 a 24)

1.      Přítomnost přísedícího člena výběrové komise nesmí být zohledněna při posouzení stability složení výběrové komise, pokud řádná výběrová komise zasedala v plném počtu při každé zkoušce. Stabilita složení výběrové komise je zajištěna, pokud se na opravách písemných zkoušek, konání ústních zkoušek a jednáních souvisejících s těmito zkouškami podíleli všichni řádní členové výběrové komise.

(viz bod 59)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 7. února 2002, Felix v. Komise, T‑193/00, bod 37

2.      Vztah známosti mezi členem výběrové komise a kandidátem nestačí sám o sobě k prokázání toho, že uvedený člen výběrové komise má „osobní, zvláště rodinný nebo finanční zájem“ ve smyslu článku 11a služebního řádu, který by mohl jako takový zpochybnit jeho nestrannost. Skutečnost, že člen výběrové komise zná osobně jednoho z kandidátů, totiž nutně neznamená, že tento člen výběrové komise bude předpojatý ve prospěch výkonu uvedeného kandidáta.

V tomto ohledu účast člena výběrové komise na hodnocení kandidáta, který pracuje nebo pracoval na stejném oddělení nebo ředitelství jako on, sama o sobě neznamená, že je ohrožena nezávislost tohoto člena, a tedy jeho nestrannost.

(viz body 80 a 81)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 12. března 2008, Giannini v. Komise, T‑100/04, bod 223

Soud pro veřejnou službu: 30. dubna 2008, Dragoman v. Komise, F‑16/07, bod 41

3.      Účelem povinnosti odůvodnit rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do právního postavení, je jednak poskytnout dotčené osobě nezbytné údaje, aby mohla zjistit, zda je rozhodnutí podložené, či nikoli, a jednak umožnit soudní přezkum tohoto rozhodnutí. V případě rozhodnutí přijatých výběrovou komisí však tato povinnost musí být v souladu se zachováním tajnosti, která se vztahuje na jednání výběrové komise podle článku 6 přílohy III služebního řádu. Zachování této tajnosti brání jak zveřejnění postojů jednotlivých členů výběrových komisí, tak i sdělování jakýchkoliv poznatků souvisejících s posouzením kandidátů, které má osobní či srovnávací povahu. Požadavek odůvodnění rozhodnutí výběrové komise musí za těchto podmínek zohledňovat povahu dotčených jednání, která zpravidla zahrnují alespoň dvě odlišné fáze, a sice zaprvé přezkum žádostí o pracovní místo za účelem výběru kandidátů připuštěných k účasti ve výběrovém řízení a zadruhé přezkum způsobilosti kandidátů ve vztahu k pracovnímu místu, které má být obsazeno, za účelem vytvoření seznamu vhodných kandidátů. Druhá fáze jednání výběrové komise je především srovnávací povahy, a proto se na ni vztahuje tajnost, která je těmto jednáním vlastní. Kritéria opravování zkoušek přijatá výběrovou komisí před jejich konáním jsou nedílnou součástí srovnávacích posouzení zásluh jednotlivých kandidátů, která provádí výběrová komise. Na tato kritéria se tedy vztahuje tajnost jednání stejně jako na posouzení výběrové komise. Srovnávací posouzení, která provádí výběrová komise, se odrážejí ve známkách, které tato komise uděluje kandidátům. Tyto známky jsou výrazem hodnotových soudů o každém z nich. S přihlédnutím k okolnosti, že jednání výběrové komise musejí být tajná, představuje sdělení známek získaných v jednotlivých zkouškách dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise. Takové odůvodnění neporušuje práva kandidátů.

Kromě toho s ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou má výběrová komise při hodnocení výsledků zkoušek výběrového řízení, není tato povinna při odůvodňování neúspěchu kandidáta při zkoušce upřesňovat, které kandidátovy odpovědi byly považovány za nedostatečné, ani vysvětlovat, proč byly tyto odpovědi považovány za nedostatečné. Takový stupeň odůvodnění není nezbytný k tomu, aby unijní soud mohl vykonat soudní přezkum, a v důsledku toho aby kandidát mohl posoudit vhodnost podání stížnosti nebo případně žaloby.

(viz body 91 až 93 a 115)

Odkazy:

Soudní dvůr: 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, bod 29

Soud prvního stupně: 14. července 1995, Pimley-Smith v. Komise, T‑291/94, body 63 a 64; 27. března 2003, Martínez Páramo a další v. Komise, T‑33/00, bod 48; 19. února 2004, Konstantopoulou v. Soudní dvůr, T‑19/03, body 33 a 34

Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Dragoman v. Komise, bod 63 a citovaná judikatura

4.      Posouzení učiněná výběrovou komisí při hodnocení znalostí a schopností kandidátů jsou výrazem hodnotového soudu o výkonu každého kandidáta při zkoušce a spadají do široké posuzovací pravomoci výběrové komise. Tato posouzení mohou podléhat soudnímu přezkumu pouze v případě zjevného porušení pravidel, jimiž se řídí jednání výběrové komise. Soudu totiž nepřísluší nahradit posouzení výběrové komise svým vlastním posouzením.

(viz bod 109)

Odkazy:

Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Giannini v. Komise, bod 275

5.      I kdyby druhé a třetí prodloužení smlouvy dočasného zaměstnance ve smyslu čl. 2 písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců bylo v rozporu s čl. 8 druhým pododstavcem tohoto pracovního řádu, takové porušení nemá za následek přeměnu této smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou. Ze znění čl. 8 druhého pododstavce pracovního řádu ostatních zaměstnanců totiž jasně vyplývá, že pracovní smlouva dočasného zaměstnance ve smyslu čl. 2 písm. b) uvedeného pracovního řádu může být jen dočasná a že přeměna této smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou není stanovena.

(viz bod 130)

6.      Pokud jde o rámcovou dohodu o pracovních poměrech na dobu určitou, která je obsažena v příloze směrnice 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, a konkrétně o ustanovení 5 bod 1 uvedené dohody, unijní zákonodárce při výkonu své zákonodárné pravomoci za účelem přijetí pracovního řádu ostatních zaměstnanců a orgán oprávněný uzavírat pracovní smlouvy při výkonu své široké posuzovací pravomoci v rámci vymezeném ustanoveními pracovního řádu ostatních zaměstnanců mají povinnost při přijímání či provádění pravidel upravujících vztahy Unie a jejích zaměstnanců předcházet zneužívání práva, které může vyplývat z použití po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou.

Ačkoli má zákonodárce povinnost účinně předcházet zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou ze strany orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy, nic to nemění na tom, že je mu podle čl. 288 druhého pododstavce SFEU ponechána volba formy a prostředků, které jsou k tomu nejvhodnější. K dodržení této povinnosti tak není nutné upravit přeměnu pracovních smluv na dobu určitou na smlouvy na dobu neurčitou, alespoň ne tehdy, obsahuje-li dotčená právní úprava opatření k účinnému předcházení zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou a opatření umožňující řádné ukládání sankcí za takové zneužívání a odstranění škodlivých následků pro dotčené osoby.

Jelikož čl. 8 druhý pododstavec pracovního řádu ostatních zaměstnanců stanoví jedno z opatření uvedených v ustanovení 5 rámcové dohody a jelikož neexistence jiných opatření nebrání sankci za případné zneužití, tento článek neodporuje účelu ani minimálním požadavkům rámcové dohody.

(viz body 136 až 140)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: 21. září 2011, Adjemian a další v. Komise, T‑325/09 P, body 58, 61 a 66

7.      Administrativa má širokou posuzovací pravomoc v oblasti obnovování smluv i při organizaci své vnitřní struktury v závislosti na úkolech, které jsou jí svěřeny, a s ohledem na tyto úkoly při přidělování zaměstnanců, které má k dispozici, avšak za podmínky, že se jejich přidělování uskuteční v zájmu služby a je dodržena rovnocennost pracovních míst. Přezkum soudu se rovněž musí omezit na otázku, zda se administrativa s ohledem na způsoby a prostředky, na jejichž základě mohla učinit své posouzení, držela v nenapadnutelných mezích a neužila svou pravomoc zjevně nesprávným způsobem.

Pochybení je přitom možné kvalifikovat jako zjevné jen tehdy, je-li snadno postřehnutelné a může být očividně odhaleno na základě kritérií, jejichž splněním zákonodárce zamýšlel podmínit výkon posuzovací pravomoci administrativy. Určení, že se administrativa dopustila zjevně nesprávného posouzení skutečností, které může odůvodnit zrušení rozhodnutí přijatého na základě tohoto posouzení, tedy předpokládá, že důkazy, které žalobci přísluší předložit, jsou dostatečné k tomu, aby vyvrátily věrohodnost posouzení učiněného administrativou.

(viz body 152 a 153)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 12. prosince 1996, AIUFFASS a AKT v. Komise, T‑380/94, bod 59; 12. února 2008, BUPA a další v. Komise, T‑289/03, bod 221

Soud pro veřejnou službu: 24. března 2011, Canga Fano v. Rada, F‑104/09, bod 35, proti němuž byl podán kasační opravný prostředek k Tribunálu Evropské unie, věc T‑281/11 P; 13. června 2012, Davids v. Komise, F‑105/11, bod 38 a citovaná judikatura

8.      Povinnost administrativy jednat vůči svým zaměstnancům s náležitou péčí a zásada řádné správy zejména znamenají, že rozhoduje-li příslušný orgán o situaci úředníka nebo zaměstnance, vezme v úvahu veškeré skutečnosti, které by mohly ovlivnit jeho rozhodnutí, a že přitom zohlední nejen zájem služby, ale rovněž zájem dotyčného úředníka nebo zaměstnance.

Administrativa nemůže mít v tomto ohledu povinnost nabídnout změnu pracovního zařazení dočasnému zaměstnanci, jehož pracovní výkon je shledán nedostatečným. Tím spíše nemůže mít administrativa povinnost obnovit smlouvu dočasného zaměstnance, jehož pracovní výkon byl shledán nedostatečným.

I když povinnost jednat s náležitou péčí znamená, že při posuzování zájmu služby je příslušný orgán povinen zohlednit všechny skutečnosti, které by mohly ovlivnit jeho rozhodnutí, zejména zájem dotyčného zaměstnance, zohlednění osobního zájmu posledně uvedeného totiž nemůže jít až tak daleko, aby bylo uvedenému orgánu zakázáno neobnovit smlouvu na dobu určitou, vyžaduje-li si to zájem služby, a to i v případě, že s tím tento zaměstnanec nesouhlasí.

(viz body 166 až 168)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 6. února 2003, Pyres v. Komise, T‑7/01, body 51 a 87

Soud pro veřejnou službu: 27. listopadu 2008, Klug v. EMEA, F‑35/07, body 67 a 79 a citovaná judikatura; 7. července 2010, Tomas v. Parlament, F‑116/07, F‑13/08 a F‑31/08, bod 166; 4. února 2011, Verheyden v. Komise, F‑54/10, bod 37

9.      Článek 24 směrnice 2006/54 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání musí být vykládán ve světle účelu směrnice, kterým je podle jejího článku 1 zajistit zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání. Jeho cílem je tedy ochrana proti odvetným opatřením přijatým zaměstnavatelem v reakci na stížnosti nebo žaloby směřující k dodržování zásady rovného zacházení s muži a ženami v zaměstnání a povolání.

(viz bod 184)