ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

28. září 2011

Věc F-9/10

AC

v.

Rada Evropské unie

„Veřejná služba – Povýšení – Povyšovací řízení 2009 – Zvážení srovnatelných zásluh – Zjevně nesprávné posouzení“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je na Smlouvu o ESAE použitelný na základě jejího článku 106a, v níž se AC v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí Rady, že nebude zařazen na seznam úředníků povýšených do platové třídy AD 13 v povyšovacím řízení 2009.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh

(Služební řád úředníků, článek 45)

2.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh

(Služební řád úředníků, článek 45)

3.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh

(Služební řád úředníků, článek 45)

4.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh

(Služební řád úředníků, článek 45)

5.      Úředníci – Povýšení – Stížnost nepovýšeného uchazeče

(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec, článek 45 a čl. 90 odst. 2)

6.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh

(Služební řád úředníků, článek 45)

7.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh

(Služební řád úředníků, článek 45)

8.      Úředníci – Povinnost administrativy jednat s náležitou péčí

(Článek 21 třetí pododstavec ES; Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 4)

1.      Široká posuzovací pravomoc, kterou má administrativa ke zvážení srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení, je omezena nutností provést toto zvážení pečlivě a nestranně v zájmu služby a v souladu se zásadou rovného zacházení. V praxi musí být toto zvážení prováděno na rovném základě a s použitím srovnatelných zdrojů informací a poznatků.

(viz bod 14)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 15. září 2005, Casini v. Komise, T-132/03, bod 53

2.      S ohledem na možnost volby, kterou má orgán při plnění cílů článku 45 služebního řádu v souladu s vlastními potřebami organizace a řízení zaměstnanců, nemá tento orgán povinnost přijmout konkrétní systém hodnocení a povyšování.

(viz bod 16)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 14. února 2007, Simões Dos Santos v. OHIM, T-435/04, bod 132

3.      Orgán oprávněný ke jmenování má za účelem zvažování srovnatelných zásluh, k němuž je třeba přihlédnout v rámci rozhodnutí o povýšení podle článku 45 služebního řádu, širokou posuzovací pravomoc a soudní přezkum se v této oblasti musí omezit na posouzení otázky, zda s ohledem na způsoby a prostředky, na jejichž základě případně provedla administrativa své posouzení, se posledně uvedená držela v mezích, k nimž nelze mít výhrady, a nevykonala svou pravomoc zjevně nesprávným způsobem. Unijní soud tedy nemůže svým posouzením kvalifikace a zásluh úředníků nahradit posouzení orgánu oprávněného ke jmenování.

Aby byl v tomto ohledu zachován užitečný účinek prostoru pro uvážení, který zákonodárce zamýšlel svěřit orgánu oprávněnému ke jmenování v oblasti povyšování, nemůže soud zrušit rozhodnutí pouze z toho důvodu, že má za to, že existují skutečnosti vzbuzující možné pochybnosti o posouzení orgánu oprávněného ke jmenování, či dokonce prokazující existenci nesprávného posouzení. Zrušit rozhodnutí z důvodu zjevně nesprávného posouzení je možné pouze tehdy, pokud z písemností ve spise vyplývá, že orgán oprávněný ke jmenování překročil meze uvedeného prostoru pro uvážení.

Unijnímu soudu tedy nepřísluší provádět podrobný přezkum všech spisů uchazečů připadajících v úvahu pro povýšení, aby se ujistil, že sdílí závěr, k němuž dospěl orgán oprávněný ke jmenování, neboť pokud by takto postupoval, překročil by rámec kontroly legality, kterou má provádět, a svým vlastním posouzením zásluh uchazečů připadajících v úvahu pro povýšení by nahradil posouzení orgánu oprávněného ke jmenování.

(viz body 22 až 24)

Odkazy:

Soud prvního stupně: Casini v. Komise, jenž je uveden výše, bod 52

4.      Článek 45 odst. 1 služebního řádu ponechává orgánům určitou volnost v případě skutkových okolností, k nimž je třeba přihlížet při zvažování srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení, neboť v tomto ohledu neobsahuje taxativní výčet. Článek 45 odst. 1 služebního řádu, který stanoví, že orgán oprávněný ke jmenování „přihlíží [...] zejména k posudkům vypracovaným na úředníky, k tomu, jaké jiné jazyky než ty, jejichž důkladnou znalost doložili [...], používají při výkonu služebních povinností, a případně k míře jejich služební odpovědnosti“, totiž použitím výrazu „zejména“ upřesňuje tři hlavní skutkové okolnosti, k nimž je nutno povinně přihlížet při zvažování srovnatelných zásluh. Tento článek však nevylučuje zohlednění jiných skutkových okolností, které mohou rovněž vypovídat o zásluhách úředníků připadajících v úvahu pro povýšení. Tento závěr není zpochybněn skutečností, že v oblasti povyšování může orgán oprávněný ke jmenování zohlednit pouze podpůrně – v případě rovnocennosti zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení z hlediska tří skutečností výslovně uvedených v čl. 45 odst. 1 služebního řádu – věk uchazečů a počet let strávených v platové třídě nebo službě. Věk ani počet odsloužených let nemohou samy o sobě vypovídat o zásluhách uchazečů o povýšení. Z tohoto důvodu tedy mohou být zohledněny pouze k rozlišení mezi uchazeči se srovnatelnými zásluhami.

Administrativa má určitý prostor pro uvážení příslušného významu, který přisoudí každé ze tří skutkových okolností, jež jsou uvedeny v článku 45 služebního řádu a které je třeba zohlednit při zvažování srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení, přičemž ustanovení tohoto článku nevylučují možnost poměrného vážení uvedených kritérii, je-li to odůvodněné.

(viz body 25 a 65)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 5. května 2010, Bouillez a další v. Komise, F-53/08, bod 50

5.      Orgán oprávněný ke jmenování není povinen odůvodnit rozhodnutí o povýšení v případě odmítnutých uchazečů a stejně tak tomu je, pokud jde o rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování nepřijmout kandidaturu. Orgán oprávněný ke jmenování však musí odůvodnit své rozhodnutí o zamítnutí stížnosti podané nepovýšeným uchazečem na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu, přičemž se má za to, že odůvodnění tohoto rozhodnutí se shoduje s odůvodněním rozhodnutí, proti kterému stížnost směřovala.

(viz bod 29)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 29. května 1997, Contargyris v. Rada, T-6/96, bod 147

6.      Vzhledem ke znění článku 45 služebního řádu, tedy že „[p]ři zvažování srovnatelných zásluh přihlíží [orgán oprávněný ke jmenování] zejména […] k tomu, jaké […] jazyky […] používají při výkonu služebních povinností“, není s tímto článkem v rozporu skutečnost, že jsou do posouzení zásluh úředníků zahrnuty pouze jazyky, jejichž používání má s ohledem na skutečné požadavky služby přidanou hodnotu, která je dostatečně významná, aby byly tyto jazyky nezbytné pro řádné fungování služby.

(viz bod 61)

7.      Uplatňuje-li se požadavek nestrannosti na soud, má dva aspekty. Zaprvé soud musí být subjektivně nestranný, tedy žádný z jeho členů nesmí být podjatý nebo osobně zaujatý, přičemž osobní nestrannost se presumuje, ledaže je prokázán opak. Zadruhé soud musí být objektivně nestranný, tedy musí poskytnout dostatečné záruky pro vyloučení veškerých legitimních pochybností v tomto ohledu.

Je však třeba uvést, že vzhledem k tomu, že řízení o povýšení úředníků orgánů není řízením soudním, nýbrž správním, orgán nelze kvalifikovat jako „soud“. Dodržování veškerých charakteristik, které má mít podle této judikatury „soud“, tedy nelze po orgánech požadovat v případě, že v rámci řízení o povýšení srovnávají zásluhy úředníků připadajících v úvahu pro povýšení.

I když unijní soud připustil, že administrativa může mít „povinnost nestrannosti“, je třeba v každém případě připomenout, že rozhodnutí o povýšení jsou přijímána zejména na základě předchozí znalosti, kterou nadřízení úředníků připadajících v úvahu pro povýšení mohli získat o zásluhách těchto úředníků během jejich profesního vztahu. V této oblasti se tedy ani tak nejedná o vyloučení jakéhokoli předem vytvořeného názoru, včetně negativního, ale spíše o ujištění, že srovnávání zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení má objektivní charakter umožňující zabránit svévolným rozhodnutím a diskriminaci a dále zajistit rovné zacházení se všemi uchazeči o povýšení.

(viz body 113 až 115)

Odkazy:

Soudní dvůr: 19. února 2009, Gorostiaga Atxalandabaso v. Parlament, C-308/07 P, bod 46

Soud prvního stupně: 19. března 1998, Tzoanos v. Komise, T-74/96, bod 339; 10. června 2008, Ceuninck v. Komise, T-282/03, bod 73

8.      Orgánům na základě povinnosti jednat s náležitou péčí přísluší zaslat úředníkovi individuální rozhodnutí vyhotovené v jazyce, který tento úředník důkladně ovládá. Skutečnost, že dokumenty určené administrativou některému z jejích úředníků jsou vyhotoveny v jiném jazyce než jeho mateřském nebo cizím, který si vybral na prvním místě, tak neporušuje úředníkova práva, ovládá-li jazyk používaný administrativou, který mu umožňuje se řádně a snadno seznámit s obsahem předmětných dokumentů.

Takový závěr nemůže zpochybnit argument, že na základě čl. 21 třetího pododstavce ES a čl. 41 odst. 4 Listiny základních práv Evropské unie existuje právo úředníka obdržet odpověď na dopisy, které zasílá, v jazyce, ve kterém byla zahájena korespondence.

(viz body 116 a 119)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 23. března 2000, Rudolph v. Komise, T-197/98, bod 46; 17. května 2006, Lavagnoli v. Komise, T-95/04, bod 48

Tribunál Evropské unie: 3. února 2011, Itálie v. Komise, T-205/07, body 54 a 55