Spojené věci C-628/10 P a C-14/11 P

Alliance One International Inc., dříve Standard Commercial Corp.

a

Standard Commercial Tobacco Co. Inc.

v.

Evropská komise

a

Evropská komise

v.

Alliance One International Inc. a další

„Kasační opravný prostředek — Hospodářská soutěž — Kartelové dohody — Španělský trh nákupu a prvotního zpracování surového tabáku — Stanovení cen a rozdělení trhu — Porušení článku 81 ES — Přičitatelnost protiprávního jednání dceřiných společností jejich mateřským společnostem — Presumpce neviny — Právo na obhajobu — Povinnost uvést odůvodnění — Rovné zacházení“

Shrnutí rozsudku

1. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které 100 % vlastní – Možnost Komise podepřít domněnku skutkovými okolnostmi, které mají prokázat skutečný výkon rozhodujícího vlivu – Povinnost Komise respektovat zásadu rovného zacházení

   (Článek 81 odst. 1 ES)

2. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné odůvodnění – Implicitní odůvodnění Tribunálem – Přípustnost – Podmínky

   (Článek 256 SFEU; statut Soudního dvora, článek 36 a čl. 53 první pododstavec)

3. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí o uplatnění pravidel hospodářské soutěže – Rozhodnutí týkající se většího počtu adresátů – Rozhodnutí, kterým se odpovědnost za porušení přičítá mateřské společnosti – Možnost Komise předložit v průběhu soudního řízení důkazy o odpovědnosti mateřské společnosti, které v jejím rozhodnutí nebyly uvedeny – Neexistence

   (Články 101 SFEU a 296 SFEU)

4. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Přezkum posouzení skutkových okolností předložených Tribunálu prováděný Soudním dvorem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení

   (Článek 256 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

5. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Dceřiná společnost ve společném vlastnictví dvou společností, z nichž jedna je současně mateřskou společností druhé – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení

   (Článek 81 odst. 1 ES)

6. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvod předložený poprvé v rámci kasačního opravného prostředku – Nepřípustnost

   (Statut Soudního dvora, článek 58)

1.  V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila unijní pravidla hospodářské soutěže, může tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti a existuje přitom vyvratitelná domněnka, podle které uvedená mateřská společnost takový vliv skutečně vykonává. Za těchto podmínek postačí k tomu, aby bylo možné vycházet z domněnky, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti vlastní její mateřská společnost. Komise následně může považovat mateřskou společnost za společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, s výjimkou případu, kdy tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které mohou prokázat, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně.

   Komise nicméně není povinna opírat se pouze o uvedenou domněnku. Nic jí totiž nebrání v tom, aby skutečný výkon rozhodujícího vlivu mateřské společnosti na její dceřinou společnost prokázala jinými důkazy nebo kombinací takovýchto důkazů s uvedenou domněnkou.

   Zásada rovného zacházení nicméně vyžaduje, že pokud Komise přijme zvláštní metodu, musí pro určení, zda je třeba činit odpovědnými mateřské společnosti, jejichž dceřiné společnosti se účastnily téže kartelové dohody – s výjimkou zvláštních okolností – vycházet ze stejných kritérií v případě všech těchto mateřských společností. Rozhodne-li tedy Komise činit mateřské společnosti odpovědnými pouze tehdy, potvrdí-li důkazy domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu na dceřiné společnosti (tzv. metoda „dvojího základu“) a upustí-li tedy od toho, že použije pouze domněnku rozhodujícího vlivu, nemůže pouze na základě dotčené domněnky činit mateřskou společnost společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, a zacházet s ní tedy v porovnání s ostatními mateřskými společnostmi diskriminačním způsobem.

   (viz body 46–50, 55–57)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 64)

3.  Je-li rozhodnutí týkající se použití unijních norem v oblasti práva hospodářské soutěže určeno více osobám a řeší otázku přičitatelnosti protiprávního jednání, musí obsahovat dostatečné odůvodnění ve vztahu ke každé z osob, jimž je určeno, zejména pak ve vztahu k těm z nich, které podle uvedeného rozhodnutí musejí nést odpovědnost za uvedené protiprávní jednání. Takové rozhodnutí tak musí v případě mateřské společnosti, jíž je přičítána odpovědnost za protiprávní jednání její dceřiné společnosti, obsahovat podrobný popis důvodů, které mohou odůvodnit přičitatelnost protiprávního jednání této společnosti.

   Právo Komise na obhajobu nejde v tomto ohledu tak daleko, že by měla možnost bránit legalitu takového rozhodnutí proti námitkám diskriminace tím, že během soudního řízení předloží důkazy, které mají dokázat odpovědnost mateřské společnosti, jež však v tomto rozhodnutí nejsou uvedeny.

   (viz body 75, 79)

4.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 84–85)

5.  V oblasti práva hospodářské soutěže výkon společné kontroly dvěma vzájemně nezávislými mateřskými společnostmi nad jejich dceřinou společností v zásadě nebrání tomu, aby Komise konstatovala existenci hospodářské jednotky mezi jednou z těchto mateřských společností a dotčenou dceřinou společností. To platí i tehdy, drží-li tato mateřská společnost menší část kapitálu dceřiné společnosti než druhá mateřská společnost. Tím spíše tedy lze mateřskou společnost a její dceřinou společnost, která je sama mateřskou společností té společnosti, která se dopustila protiprávního jednání, považovat za hospodářskou jednotku spolu s posledně uvedenou společností.

   Kromě toho Komise může mateřské společnosti, jejíž dceřiná společnost se podílela na porušení článku 81 ES, adresovat rozhodnutí ukládající pokuty, aniž je požadováno prokázání osobního zapojení této mateřské společnosti do protiprávního jednání, za podmínky, že posledně uvedená společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku této dceřiné společnosti. Z toho vyplývá, že samotná skutečnost, že mateřská společnost a její dceřiná společnost vykonávaly v průběhu určitého období pouze společnou kontrolu nad dceřinou společností, která se dopustila protiprávního jednání, nebrání zjištění, že tyto společnosti tvořily hospodářskou jednotku, jestliže se prokáže skutečný výkon rozhodujícího vlivu těchto dvou mateřských společností na obchodní politiku dceřiné společnosti, jež se dopustila protiprávního jednání.

   (viz body 101–103)

6.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 111)

Spojené věci C-628/10 P a C-14/11 P

Alliance One International Inc., dříve Standard Commercial Corp.

a

Standard Commercial Tobacco Co. Inc.

v.

Evropská komise

a

Evropská komise

v.

Alliance One International Inc. a další

„Kasační opravný prostředek — Hospodářská soutěž — Kartelové dohody — Španělský trh nákupu a prvotního zpracování surového tabáku — Stanovení cen a rozdělení trhu — Porušení článku 81 ES — Přičitatelnost protiprávního jednání dceřiných společností jejich mateřským společnostem — Presumpce neviny — Právo na obhajobu — Povinnost uvést odůvodnění — Rovné zacházení“

Shrnutí rozsudku

1. Hospodářská soutěž — Předpisy Společenství — Porušení — Přičtení odpovědnosti — Mateřská společnost a dceřiné společnosti — Hospodářská jednotka — Kritéria pro posouzení — Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které 100 % vlastní — Možnost Komise podepřít domněnku skutkovými okolnostmi, které mají prokázat skutečný výkon rozhodujícího vlivu — Povinnost Komise respektovat zásadu rovného zacházení

   (Článek 81 odst. 1 ES)

2. Kasační opravný prostředek — Důvody kasačního opravného prostředku — Nedostatečné odůvodnění — Implicitní odůvodnění Tribunálem — Přípustnost — Podmínky

   (Článek 256 SFEU; statut Soudního dvora, článek 36 a čl. 53 první pododstavec)

3. Akty orgánů — Odůvodnění — Povinnost — Rozsah — Rozhodnutí o uplatnění pravidel hospodářské soutěže — Rozhodnutí týkající se většího počtu adresátů — Rozhodnutí, kterým se odpovědnost za porušení přičítá mateřské společnosti — Možnost Komise předložit v průběhu soudního řízení důkazy o odpovědnosti mateřské společnosti, které v jejím rozhodnutí nebyly uvedeny — Neexistence

   (Články 101 SFEU a 296 SFEU)

4. Kasační opravný prostředek — Důvody kasačního opravného prostředku — Nesprávné posouzení skutkového stavu — Nepřípustnost — Přezkum posouzení skutkových okolností předložených Tribunálu prováděný Soudním dvorem — Vyloučení s výjimkou případu zkreslení

   (Článek 256 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

5. Hospodářská soutěž — Předpisy Společenství — Porušení — Přičtení odpovědnosti — Mateřská společnost a dceřiné společnosti — Dceřiná společnost ve společném vlastnictví dvou společností, z nichž jedna je současně mateřskou společností druhé — Hospodářská jednotka — Kritéria pro posouzení

   (Článek 81 odst. 1 ES)

6. Kasační opravný prostředek — Důvody kasačního opravného prostředku — Důvod předložený poprvé v rámci kasačního opravného prostředku — Nepřípustnost

   (Statut Soudního dvora, článek 58)

1.  V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila unijní pravidla hospodářské soutěže, může tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti a existuje přitom vyvratitelná domněnka, podle které uvedená mateřská společnost takový vliv skutečně vykonává. Za těchto podmínek postačí k tomu, aby bylo možné vycházet z domněnky, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti vlastní její mateřská společnost. Komise následně může považovat mateřskou společnost za společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, s výjimkou případu, kdy tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které mohou prokázat, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně.

   Komise nicméně není povinna opírat se pouze o uvedenou domněnku. Nic jí totiž nebrání v tom, aby skutečný výkon rozhodujícího vlivu mateřské společnosti na její dceřinou společnost prokázala jinými důkazy nebo kombinací takovýchto důkazů s uvedenou domněnkou.

   Zásada rovného zacházení nicméně vyžaduje, že pokud Komise přijme zvláštní metodu, musí pro určení, zda je třeba činit odpovědnými mateřské společnosti, jejichž dceřiné společnosti se účastnily téže kartelové dohody – s výjimkou zvláštních okolností – vycházet ze stejných kritérií v případě všech těchto mateřských společností. Rozhodne-li tedy Komise činit mateřské společnosti odpovědnými pouze tehdy, potvrdí-li důkazy domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu na dceřiné společnosti (tzv. metoda „dvojího základu“) a upustí-li tedy od toho, že použije pouze domněnku rozhodujícího vlivu, nemůže pouze na základě dotčené domněnky činit mateřskou společnost společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, a zacházet s ní tedy v porovnání s ostatními mateřskými společnostmi diskriminačním způsobem.

   (viz body 46–50, 55–57)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 64)

3.  Je-li rozhodnutí týkající se použití unijních norem v oblasti práva hospodářské soutěže určeno více osobám a řeší otázku přičitatelnosti protiprávního jednání, musí obsahovat dostatečné odůvodnění ve vztahu ke každé z osob, jimž je určeno, zejména pak ve vztahu k těm z nich, které podle uvedeného rozhodnutí musejí nést odpovědnost za uvedené protiprávní jednání. Takové rozhodnutí tak musí v případě mateřské společnosti, jíž je přičítána odpovědnost za protiprávní jednání její dceřiné společnosti, obsahovat podrobný popis důvodů, které mohou odůvodnit přičitatelnost protiprávního jednání této společnosti.

   Právo Komise na obhajobu nejde v tomto ohledu tak daleko, že by měla možnost bránit legalitu takového rozhodnutí proti námitkám diskriminace tím, že během soudního řízení předloží důkazy, které mají dokázat odpovědnost mateřské společnosti, jež však v tomto rozhodnutí nejsou uvedeny.

   (viz body 75, 79)

4.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 84–85)

5.  V oblasti práva hospodářské soutěže výkon společné kontroly dvěma vzájemně nezávislými mateřskými společnostmi nad jejich dceřinou společností v zásadě nebrání tomu, aby Komise konstatovala existenci hospodářské jednotky mezi jednou z těchto mateřských společností a dotčenou dceřinou společností. To platí i tehdy, drží-li tato mateřská společnost menší část kapitálu dceřiné společnosti než druhá mateřská společnost. Tím spíše tedy lze mateřskou společnost a její dceřinou společnost, která je sama mateřskou společností té společnosti, která se dopustila protiprávního jednání, považovat za hospodářskou jednotku spolu s posledně uvedenou společností.

   Kromě toho Komise může mateřské společnosti, jejíž dceřiná společnost se podílela na porušení článku 81 ES, adresovat rozhodnutí ukládající pokuty, aniž je požadováno prokázání osobního zapojení této mateřské společnosti do protiprávního jednání, za podmínky, že posledně uvedená společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku této dceřiné společnosti. Z toho vyplývá, že samotná skutečnost, že mateřská společnost a její dceřiná společnost vykonávaly v průběhu určitého období pouze společnou kontrolu nad dceřinou společností, která se dopustila protiprávního jednání, nebrání zjištění, že tyto společnosti tvořily hospodářskou jednotku, jestliže se prokáže skutečný výkon rozhodujícího vlivu těchto dvou mateřských společností na obchodní politiku dceřiné společnosti, jež se dopustila protiprávního jednání.

   (viz body 101–103)

6.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 111)