Věc C-625/10

Evropská komise

v.

Francouzská republika

„Nesplnění povinnosti státem — Doprava — Rozvoj železnic Společenství — Směrnice 91/440/EHS — Článek 6 odst. 3 a příloha II — Směrnice 2001/14/ES — Článek 14 odst. 2 — Neexistence nezávislosti provozovatele železniční infrastruktury z hlediska právní formy — Článek 11 — Neexistence systému odměňování výkonu — Neúplné provedení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 18. dubna 2013

1. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Přezkum opodstatněnosti Soudním dvorem – Stav, který je třeba vzít v úvahu – Stav po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku

   (Článek 258 SFEU)

2. Doprava – Společná politika – Rozvoj železnic Společenství – Oddělení provozování infrastruktury od dopravní činnosti – Hlavní funkce, jimiž musí být pověřen nezávislý subjekt – Pojem – Vypracovávání technicko-realizačních studií nezbytných k vyřizování žádostí o trasy vlaků před přijetím rozhodnutí a k přidělování tras vlaků v poslední chvíli – Zahrnutí

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14, čl. 14 odst. 2; směrnice Rady 91/440, čl. 6 odst. 3 a příloha II)

3. Doprava – Železniční doprava – Směrnice 2001/14 – Přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění – Zpoplatnění infrastruktury – Povinnosti členských států – Zavedení systému odměňování výkonu – Rozsah

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14, čl. 11 odst. 1 a 2)

4. Doprava – Železniční doprava – Směrnice 2001/14 – Přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění – Zpoplatnění infrastruktury – Povinnosti členských států – Zavedení mechanismů pobízejících provozovatele infrastruktury k omezování nákladů na obsluhu infrastruktury nebo ke snižování poplatků za přístup – Povinnost stanovit zvláštní opatření – Neexistence

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady, čl. 69 odst. 2 a 3, čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 1)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 43)

2.  Podle přílohy II směrnice 91/440 o rozvoji železnic Společenství se za hlavní funkce ve smyslu čl. 6 odst. 3 téže směrnice považují příprava a rozhodování související s udělováním licencí železničním podnikům, rozhodování související s přidělováním tras včetně definice a posouzení jejich dostupnosti, jakož i přidělování individuálních tras vlaků, rozhodování související se stanovením poplatků za infrastrukturu a sledování dodržování povinností spojených s poskytováním veřejných služeb vyžadovaných při provozování některých služeb.

   Z tohoto výčtu plyne, že vypracovávání technicko-realizačních studií nezbytných k vyřizování žádostí o trasy vlaků před přijetím rozhodnutí ani přidělování tras vlaků v poslední chvíli nelze svěřit železničnímu podniku, jelikož zmíněné studie se podílí na definici a posuzování dostupnosti tras vlaků a přidělování tras vlaků v poslední chvíli představuje přidělování individuálních tras vlaků, které je uvedeno v příloze II směrnice 91/440, jež se týká přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury, takže tyto funkce musí být svěřeny nezávislému subjektu. Článek 14 odst. 2 směrnice 2001/14 totiž stanoví, že přidělující subjekty jsou nezávislé na jakémkoli dopravním podniku, a to z hlediska právní formy, organizace i rozhodování.

   (viz body 46–48)

3.  Z článku 11 odst. 1 směrnice 2001/14 o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury vyplývá, že členské státy musí do systémů zpoplatnění infrastruktury zahrnout systém odměňování výkonu s cílem povzbudit jak železniční podniky, tak provozovatele infrastruktury ke zvýšení výkonu sítě. Co se dále týče druhu povzbuzujících opatření, jež mohou být zavedena členskými státy, tyto státy si ponechávají svobodu výběru konkrétních opatření tvořících zmíněný systém, jestliže vytvářejí sourodý a transparentní celek, který lze označit za „systém odměňování výkonu“.

   Z tohoto hlediska systém, který stanoví zvláštní zpoplatnění rezervace trasy pro nákladní dopravu za podmínky, že celková délka trasy přesahuje 300 km a že rychlost je vyšší než 70 km/h, netvoří sourodý a transparentní celek, který by bylo možno označit za systém odměňování výkonu ve smyslu článku 11 směrnice 2001/14. Tento článek přitom vyžaduje, aby členské státy skutečně zavedly systém odměňování výkonu do systému zpoplatnění.

   Ani ustanovení o náhradě škody provozovatele infrastruktury způsobené nevyužitím trasy zaviněným železničním podnikem a o náhradě škody železničního podniku způsobené zrušením trasy ze strany provozovatele nepředstavují systém odměňování výkonu.

   Ke zkušebnímu zavedení zvláštního mechanismu odměňování výkonu stanovenému ve smlouvě o výkonu je konečně nutno uvést, že náklady na tento mechanismus nese výhradně provozovatel infrastruktury. Smlouva o výkonu tedy nepředstavuje systém odměňování výkonu, který by povzbuzoval nejen provozovatele infrastruktury, ale i železniční podniky. Podle čl. 11 odst. 2 směrnice 2001/14 se navíc základní zásady systému odměňování výkonu vztahují na celou síť. Ustanovení smlouvy o výkonu se ovšem vztahují jen na nákladní dopravu.

   (viz body 70, 72–74)

4.  Z článku 6 odst. 2 a 3 směrnice 2001/14 o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury vyplývá, že je na členských státech, zda podněty ke snižování nákladů na zajištění infrastruktury a výši poplatků za přístup stanoví smluvním ujednáním uzavřeným na dobu několika let nebo regulačními předpisy. Naproti tomu žádné ustanovení nijak nestanoví, že by tyto podněty musely být poskytovány zvlášť.

   Podněty ke snižování nákladů na zajištění infrastruktury navíc povedou vždy ke snížení poplatků za přístup, ať již budou tyto poplatky stanoveny na základě čl. 7 odst. 3 směrnice 2001/14 nebo na základě čl. 8 odst. 1 této směrnice.

   (viz body 78, 83, 86)

Věc C-625/10

Evropská komise

v.

Francouzská republika

„Nesplnění povinnosti státem — Doprava — Rozvoj železnic Společenství — Směrnice 91/440/EHS — Článek 6 odst. 3 a příloha II — Směrnice 2001/14/ES — Článek 14 odst. 2 — Neexistence nezávislosti provozovatele železniční infrastruktury z hlediska právní formy — Článek 11 — Neexistence systému odměňování výkonu — Neúplné provedení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 18. dubna 2013

1. Žaloba pro nesplnění povinnosti — Přezkum opodstatněnosti Soudním dvorem — Stav, který je třeba vzít v úvahu — Stav po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku

   (Článek 258 SFEU)

2. Doprava — Společná politika — Rozvoj železnic Společenství — Oddělení provozování infrastruktury od dopravní činnosti — Hlavní funkce, jimiž musí být pověřen nezávislý subjekt — Pojem — Vypracovávání technicko-realizačních studií nezbytných k vyřizování žádostí o trasy vlaků před přijetím rozhodnutí a k přidělování tras vlaků v poslední chvíli — Zahrnutí

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14, čl. 14 odst. 2; směrnice Rady 91/440, čl. 6 odst. 3 a příloha II)

3. Doprava — Železniční doprava — Směrnice 2001/14 — Přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění — Zpoplatnění infrastruktury — Povinnosti členských států — Zavedení systému odměňování výkonu — Rozsah

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14, čl. 11 odst. 1 a 2)

4. Doprava — Železniční doprava — Směrnice 2001/14 — Přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění — Zpoplatnění infrastruktury — Povinnosti členských států — Zavedení mechanismů pobízejících provozovatele infrastruktury k omezování nákladů na obsluhu infrastruktury nebo ke snižování poplatků za přístup — Povinnost stanovit zvláštní opatření — Neexistence

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady, čl. 69 odst. 2 a 3, čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 1)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 43)

2.  Podle přílohy II směrnice 91/440 o rozvoji železnic Společenství se za hlavní funkce ve smyslu čl. 6 odst. 3 téže směrnice považují příprava a rozhodování související s udělováním licencí železničním podnikům, rozhodování související s přidělováním tras včetně definice a posouzení jejich dostupnosti, jakož i přidělování individuálních tras vlaků, rozhodování související se stanovením poplatků za infrastrukturu a sledování dodržování povinností spojených s poskytováním veřejných služeb vyžadovaných při provozování některých služeb.

   Z tohoto výčtu plyne, že vypracovávání technicko-realizačních studií nezbytných k vyřizování žádostí o trasy vlaků před přijetím rozhodnutí ani přidělování tras vlaků v poslední chvíli nelze svěřit železničnímu podniku, jelikož zmíněné studie se podílí na definici a posuzování dostupnosti tras vlaků a přidělování tras vlaků v poslední chvíli představuje přidělování individuálních tras vlaků, které je uvedeno v příloze II směrnice 91/440, jež se týká přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury, takže tyto funkce musí být svěřeny nezávislému subjektu. Článek 14 odst. 2 směrnice 2001/14 totiž stanoví, že přidělující subjekty jsou nezávislé na jakémkoli dopravním podniku, a to z hlediska právní formy, organizace i rozhodování.

   (viz body 46–48)

3.  Z článku 11 odst. 1 směrnice 2001/14 o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury vyplývá, že členské státy musí do systémů zpoplatnění infrastruktury zahrnout systém odměňování výkonu s cílem povzbudit jak železniční podniky, tak provozovatele infrastruktury ke zvýšení výkonu sítě. Co se dále týče druhu povzbuzujících opatření, jež mohou být zavedena členskými státy, tyto státy si ponechávají svobodu výběru konkrétních opatření tvořících zmíněný systém, jestliže vytvářejí sourodý a transparentní celek, který lze označit za „systém odměňování výkonu“.

   Z tohoto hlediska systém, který stanoví zvláštní zpoplatnění rezervace trasy pro nákladní dopravu za podmínky, že celková délka trasy přesahuje 300 km a že rychlost je vyšší než 70 km/h, netvoří sourodý a transparentní celek, který by bylo možno označit za systém odměňování výkonu ve smyslu článku 11 směrnice 2001/14. Tento článek přitom vyžaduje, aby členské státy skutečně zavedly systém odměňování výkonu do systému zpoplatnění.

   Ani ustanovení o náhradě škody provozovatele infrastruktury způsobené nevyužitím trasy zaviněným železničním podnikem a o náhradě škody železničního podniku způsobené zrušením trasy ze strany provozovatele nepředstavují systém odměňování výkonu.

   Ke zkušebnímu zavedení zvláštního mechanismu odměňování výkonu stanovenému ve smlouvě o výkonu je konečně nutno uvést, že náklady na tento mechanismus nese výhradně provozovatel infrastruktury. Smlouva o výkonu tedy nepředstavuje systém odměňování výkonu, který by povzbuzoval nejen provozovatele infrastruktury, ale i železniční podniky. Podle čl. 11 odst. 2 směrnice 2001/14 se navíc základní zásady systému odměňování výkonu vztahují na celou síť. Ustanovení smlouvy o výkonu se ovšem vztahují jen na nákladní dopravu.

   (viz body 70, 72–74)

4.  Z článku 6 odst. 2 a 3 směrnice 2001/14 o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury vyplývá, že je na členských státech, zda podněty ke snižování nákladů na zajištění infrastruktury a výši poplatků za přístup stanoví smluvním ujednáním uzavřeným na dobu několika let nebo regulačními předpisy. Naproti tomu žádné ustanovení nijak nestanoví, že by tyto podněty musely být poskytovány zvlášť.

   Podněty ke snižování nákladů na zajištění infrastruktury navíc povedou vždy ke snížení poplatků za přístup, ať již budou tyto poplatky stanoveny na základě čl. 7 odst. 3 směrnice 2001/14 nebo na základě čl. 8 odst. 1 této směrnice.

   (viz body 78, 83, 86)