Věc C-512/10

Evropská komise

v.

Polská republika

„Nesplnění povinnosti státem — Doprava — Směrnice 91/440/EHS — Rozvoj železnic Společenství — Směrnice 2001/14/ES — Přidělování kapacity železniční infrastruktury — Článek 6 odst. 2 a 3 směrnice 2001/14 — Přetrvávající finanční nerovnováha — Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 3 a 4 směrnice 91/440 — Neexistence podnětů pro provozovatele infrastruktury — Článek 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/14 — Výpočet poplatku za minimální přístup“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 30. května 2013

1. Doprava – Železniční doprava – Směrnice 2001/14 – Přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění – Zpoplatnění infrastruktury – Povinnosti členských států – Účetní rovnováha provozovatele infrastruktury – Podmínky

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14, čl. 6 odst. 1)

2. Doprava – Železniční doprava – Směrnice 2001/14 – Přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění – Povinnosti členských států – Opatření poskytující podněty provozovateli železniční infrastruktury ke snižování nákladů na zajištění infrastruktury a výše poplatků – Neexistence – Nesplnění povinnosti

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14, čl. 6 odst. 2)

3. Doprava – Železniční doprava – Směrnice 2001/14 – Přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění – Povinnosti členských států – Výpočet poplatku za minimální přístup k železniční infrastruktuře – Poplatky odpovídající přímo vynaloženým nákladům na provoz železniční dopravy – Neexistence – Nesplnění povinnosti

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14, čl. 7 odst. 3)

1.  Povinnost stanovená v čl. 6 odst. 1 směrnice 2001/14 o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury, ve znění směrnice 2004/49, podle níž členské státy stanoví přiměřené podmínky k zajištění toho, aby za běžných obchodních podmínek a za přiměřené období vykazovaly účty provozovatele infrastruktury přinejmenším rovnováhu mezi příjmy z poplatků za infrastrukturu, zisky z ostatních obchodních činností a státními dotacemi na straně jedné a náklady na infrastrukturu na straně druhé, musí být vykládána v tom smyslu, že směřuje k vyváženosti účtu zisků a ztrát provozovatele infrastruktury. Nevyváženost účtu zisků a ztrát provozovatele infrastruktury však sama o sobě nepostačuje k závěru, že dotyčný členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedeného ustanovení. Aby totiž bylo možné dospět k takovémuto závěru, je navíc podle samotného znění tohoto ustanovení nutné prokázat, že účetní nerovnováha se vyskytuje „za běžných obchodních podmínek a za přiměřené období“.

   (viz body 26, 34, 35)

2.  Členský stát, jenž nepřijal opatření poskytující podněty provozovateli ke snižování nákladů na zajištění infrastruktury a výše poplatků za přístup, neplní povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 6 odst. 2 směrnice 2001/14 o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury, ve znění směrnice 2004/49.

   V tomto ohledu není dostačující okolnost, že vnitrostátní právní úprava přijatá k provedení směrnice 2001/14 do vnitrostátního práva stanoví za cíl snížení nákladů a výše poplatků za užívání, jelikož tato právní úprava opomíná vymezit vhodná regulační opatření, jejichž prostřednictvím by tohoto cíle mělo být dosaženo.

   (viz body 57, 90, výrok 1)

3.  Členský stát, jenž umožní, aby do výpočtu poplatků za minimální přístupový balík a přístup k dopravním zařízením po železnici byly zahrnuty náklady, které nemohou být považovány za přímo vynaložené na provoz železniční dopravy, neplní povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 7 odst. 3 směrnice 2001/14 o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury, ve znění směrnice 2004/49.

   V tomto ohledu náklady na údržbu a řízení provozu uvedené v této právní úpravě lze jen zčásti považovat za přímo vynaložené na provoz železniční dopravy, neboť zahrnují náklady fixní povahy, které musí provozovatel vynaložit po zpřístupnění úseku železniční sítě k dopravě, i kdyby nedošlo k pohybu vlaků. Kromě toho, finanční náklady a nepřímé náklady činnosti zjevně nemají přímou souvislost s provozem železniční dopravy. Konečně, jelikož se odpisy neurčují na základě skutečného opotřebení infrastruktury způsobeného provozem, ale podle účetních pravidel, nelze je také považovat za přímo vynaložené na provoz železniční dopravy.

   (viz body 82–84, 90, výrok 1)

Věc C-512/10

Evropská komise

v.

Polská republika

„Nesplnění povinnosti státem — Doprava — Směrnice 91/440/EHS — Rozvoj železnic Společenství — Směrnice 2001/14/ES — Přidělování kapacity železniční infrastruktury — Článek 6 odst. 2 a 3 směrnice 2001/14 — Přetrvávající finanční nerovnováha — Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 3 a 4 směrnice 91/440 — Neexistence podnětů pro provozovatele infrastruktury — Článek 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/14 — Výpočet poplatku za minimální přístup“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 30. května 2013

1. Doprava — Železniční doprava — Směrnice 2001/14 — Přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění — Zpoplatnění infrastruktury — Povinnosti členských států — Účetní rovnováha provozovatele infrastruktury — Podmínky

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14, čl. 6 odst. 1)

2. Doprava — Železniční doprava — Směrnice 2001/14 — Přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění — Povinnosti členských států — Opatření poskytující podněty provozovateli železniční infrastruktury ke snižování nákladů na zajištění infrastruktury a výše poplatků — Neexistence — Nesplnění povinnosti

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14, čl. 6 odst. 2)

3. Doprava — Železniční doprava — Směrnice 2001/14 — Přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění — Povinnosti členských států — Výpočet poplatku za minimální přístup k železniční infrastruktuře — Poplatky odpovídající přímo vynaloženým nákladům na provoz železniční dopravy — Neexistence — Nesplnění povinnosti

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14, čl. 7 odst. 3)

1.  Povinnost stanovená v čl. 6 odst. 1 směrnice 2001/14 o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury, ve znění směrnice 2004/49, podle níž členské státy stanoví přiměřené podmínky k zajištění toho, aby za běžných obchodních podmínek a za přiměřené období vykazovaly účty provozovatele infrastruktury přinejmenším rovnováhu mezi příjmy z poplatků za infrastrukturu, zisky z ostatních obchodních činností a státními dotacemi na straně jedné a náklady na infrastrukturu na straně druhé, musí být vykládána v tom smyslu, že směřuje k vyváženosti účtu zisků a ztrát provozovatele infrastruktury. Nevyváženost účtu zisků a ztrát provozovatele infrastruktury však sama o sobě nepostačuje k závěru, že dotyčný členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedeného ustanovení. Aby totiž bylo možné dospět k takovémuto závěru, je navíc podle samotného znění tohoto ustanovení nutné prokázat, že účetní nerovnováha se vyskytuje „za běžných obchodních podmínek a za přiměřené období“.

   (viz body 26, 34, 35)

2.  Členský stát, jenž nepřijal opatření poskytující podněty provozovateli ke snižování nákladů na zajištění infrastruktury a výše poplatků za přístup, neplní povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 6 odst. 2 směrnice 2001/14 o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury, ve znění směrnice 2004/49.

   V tomto ohledu není dostačující okolnost, že vnitrostátní právní úprava přijatá k provedení směrnice 2001/14 do vnitrostátního práva stanoví za cíl snížení nákladů a výše poplatků za užívání, jelikož tato právní úprava opomíná vymezit vhodná regulační opatření, jejichž prostřednictvím by tohoto cíle mělo být dosaženo.

   (viz body 57, 90, výrok 1)

3.  Členský stát, jenž umožní, aby do výpočtu poplatků za minimální přístupový balík a přístup k dopravním zařízením po železnici byly zahrnuty náklady, které nemohou být považovány za přímo vynaložené na provoz železniční dopravy, neplní povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 7 odst. 3 směrnice 2001/14 o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury, ve znění směrnice 2004/49.

   V tomto ohledu náklady na údržbu a řízení provozu uvedené v této právní úpravě lze jen zčásti považovat za přímo vynaložené na provoz železniční dopravy, neboť zahrnují náklady fixní povahy, které musí provozovatel vynaložit po zpřístupnění úseku železniční sítě k dopravě, i kdyby nedošlo k pohybu vlaků. Kromě toho, finanční náklady a nepřímé náklady činnosti zjevně nemají přímou souvislost s provozem železniční dopravy. Konečně, jelikož se odpisy neurčují na základě skutečného opotřebení infrastruktury způsobeného provozem, ale podle účetních pravidel, nelze je také považovat za přímo vynaložené na provoz železniční dopravy.

   (viz body 82–84, 90, výrok 1)