Keywords
Summary

Keywords

1. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty, jejichž účelem je vyvolat právní účinky – Pojem – Podmínky

(Článek 263 SFEU)

2. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty vyvolávající právně závazné účinky – Rozhodnutí Komise určené členskému státu, kterým se ukládá povinnost poskytnout informace v rámci řízení o státní podpoře na základě čl. 10 odst. 3 nařízení č. 659/1999 – Zahrnutí

(Článek 263 první pododstavec SFEU a čl. 288 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 10 odst. 2 a odst. 3)

3. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Přípravné akty – Vynětí – Rozhodnutí Komise určené členskému státu, kterým se ukládá povinnost poskytnout informace na základě čl. 10 odst. 3 nařízení č. 659/1999 – Akt vyvolávající samostatné právní účinky – Zahrnutí

(Článek 258 a článek 263 SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 10 odst. 3)

4. Žaloba na neplatnost – Fyzické a právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Rozhodnutí Komise určené členskému státu, kterým se ukládá povinnost poskytnout informace o veřejnoprávní společnosti na základě čl. 10 odst. 3 nařízení č. 659/1999 – Žaloba podaná touto společností – Přípustnost

(Článek 263 SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 10 odst. 3)

Summary

1. V rámci žalob na neplatnost podaných členskými státy či orgány se za napadnutelné akty ve smyslu článku 263 SFEU považují všechna opatření přijímaná v jakékoliv formě orgány, jejichž účelem je vyvolat závazné právní účinky. Členský stát mimoto může podat žalobu na neplatnost aktu vyvolávajícího takové závazné účinky, aniž musí prokazovat právní zájem na jejím podání.

V případech, kdy žalobu na neplatnost směřující proti aktu přijatému orgánem podává fyzická či právnická osoba, lze tuto žalobu podat pouze tehdy, pokud se závazné právní účinky mohou dotknout zájmů žalobce tak, že podstatným způsobem změní jeho právní postavení. Podá-li neprivilegovaný žalobce žalobu na neplatnost aktu, jenž mu není určen, pak se tento požadavek, že musí být dotčeny zájmy žalobce, překrývá s podmínkami stanovenými v článku 263 čtvrtém pododstavci SFEU.

(viz body 36–38)

2. Cílem rozhodnutí Komise přijatého na základě čl. 10 odst. 3 nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU, jímž členskému státu přikázala, aby jí poskytl informace o údajné protiprávní podpoře, je vyvolat závazné právní účinky, takže toto rozhodnutí je napadnutelným aktem ve smyslu článku 263 SFEU. Takový příkaz se totiž vydává ve druhé fázi řízení podle článku 10 tohoto nařízení, v níž Komise přijímá rozhodnutí ve smyslu článku 288 SFEU, a umožňuje Komisi získat od dotčeného členského státu potřebné informace o takové podpoře. Poněvadž unijní zákonodárce stanovil, že příkaz poskytnout informace má formu rozhodnutí, projevil tím vůli dát takovému aktu závaznou povahu.

(viz body 41, 43–45)

3. Mezitímní opatření, která slouží k přípravě konečného rozhodnutí, v zásadě nejsou akty, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost. Podání žaloby na neplatnost vůči aktům vyjadřujícím mezitímní stanovisko Komise by totiž unijní soud mohlo vést k posuzování otázek, ke kterým ještě dotčený orgán neměl příležitost se vyslovit, a mohlo by tak vést k předjímání diskuse o meritu věci a k riziku směšování jednotlivých fází správních a soudních řízení. Připustit podání takové žaloby by tudíž bylo v rozporu se systémem rozdělení pravomocí mezi Komisi a unijní soudy a s prostředky nápravy zakotvenými smlouvou, jakož i s požadavky na řádný výkon spravedlnosti a řádný průběh správního řízení Komise.

Mezitímní akt nemůže být předmětem žaloby také tehdy, když je konstatováno, že lze jeho protiprávnost uplatnit na podporu žaloby proti konečnému rozhodnutí, jehož je přípravnou fází. Za takových podmínek poskytuje žaloba proti rozhodnutí, kterým se končí řízení, záruku dostatečné soudní ochrany. Není-li tato poslední podmínka splněna, mezitímní akt bude považován za akt, který vyvolává samostatné právní účinky, a tudíž ho musí být možné napadnout žalobou na neplatnost.

To platí v případě, že Komise členský stát vyzve, aby jí v rámci řízení o státní podpoře na základě čl. 10 odst. 3 nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU, poskytl informace o výnosech a nákladech veřejnoprávního podniku. Žaloba podaná proti rozhodnutí, kterým se končí řízení o takové státní podpoře, totiž žalobci nemůže poskytnout záruku dostatečné soudní ochrany, jelikož protiprávnost mezitímního aktu – a sice nepřiměřenost příkazu v tom, že vyžaduje irelevantní informace – zaprvé nemá vliv na legalitu konečného rozhodnutí Komise, protože toto rozhodnutí se nebude zakládat na informacích získaných v odpověď na uvedený příkaz, a zadruhé jelikož odmítnutí dotčeného členského státu takovému příkazu vyhovět je nesplněním povinnosti, která je mu uložena na základě Smluv ve smyslu článku 258 SFEU, a v tomto kontextu nelze údajnou protiprávností příkazu odůvodňovat to, že mu nebylo vyhověno. Jakékoli zpochybnění legality takového příkazu je totiž třeba provést v rámci odlišného řízení, a to v rámci žaloby na neplatnost podle článku 263 SFEU.

(viz body 50–60)

4. V souladu s článkem 263 čtvrtým pododstavcem SFEU může fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti rozhodnutí, které je určeno jiné osobě, pouze tehdy, dotýká-li se jí uvedené rozhodnutí bezprostředně a osobně. Příkaz, který Komise adresuje členskému státu, aby jí v rámci řízení o státní podpoře na základě čl. 10 odst. 3 nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU, poskytl informace o výnosech a nákladech veřejnoprávního podniku, se tohoto podniku přímo dotýká – jelikož tento podnik má jednak prospěch z opatření, jehož se informace požadované tomto příkazu týkají, a jakožto vlastník těchto informací bude nucen na příkaz poskytnout informace reagovat – a ze samotného sporného aktu dále určitým a úplným způsobem vyplývá obsah požadovaných informací, aniž je v tomto ohledu dotčenému členskému státu ponechána posuzovací pravomoc. Kromě toho se takový příkaz tohoto podniku osobně dotýká, jelikož informace v něm obsažené se týkají pouze tohoto podniku v rámci řízení o přezkumu údajné státní podpory v jeho prospěch.

(viz body 65, 68–70, 74)