Věc C-406/10

SAS Institute Inc.

v.

World Programming Ltd

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná la High Court of Justice (England & Wales) (Chancery Division)]

„Duševní vlastnictví — Směrnice 91/250/EHS — Právní ochrana počítačových programů — Článek 1 odst. 2 a čl. 5 odst. 3 — Rozsah ochrany — Přímé vytvoření nebo vytvoření prostřednictvím jiného postupu — Počítačový program chráněný autorským právem — Převzetí funkcí druhým počítačovým programem bez přístupu ke zdrojovému kódu prvního počítačového programu — Rozklad strojového kódu prvního počítačového programu — Směrnice 2001/29/ES — Autorské právo a práva s ním související v informační společnosti — Článek 2 písm. a) — Uživatelská příručka k počítačovému programu — Rozmnožení v jiném počítačovém programu — Porušení autorského práva — Podmínka — Vyjádření vlastního duševního výtvoru autora uživatelské příručky“

Shrnutí rozsudku

1. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 91/250 – Právní ochrana počítačových programů – Působnost – Forma vyjádření počítačového programu – Pojem

   (Směrnice Rady 91/250, čl. 1 odst. 2)

2. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 91/250 – Právní ochrana počítačových programů – Výjimky z vyhrazených činností – Osoba oprávněná užívat rozmnoženinu počítačového programu

   (Směrnice Rady 91/250, čl. 5 odst. 3)

3. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29 – Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti – Právo na rozmnožování – Uživatelská příručka k počítačovému programu

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, čl. 2 písm. a)]

1.  Článek 1 odst. 2 směrnice Rady 91/250/EHS ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů musí být vykládán v tom smyslu, že ani funkce počítačového programu, ani programovací jazyk či formát datových souborů užívaných počítačovým programem za účelem využití některých z jeho funkcí nepředstavují formu vyjádření tohoto programu, a v důsledku toho nepožívají autorskoprávní ochrany počítačových programů ve smyslu této směrnice.

   Připustit, že by funkce počítačového programu mohla být předmětem ochrany, by totiž znamenalo umožnit monopolizaci myšlenek, a to na úkor technického pokroku a průmyslového rozvoje.

   Pokud jde o programovací jazyk a formát datových souborů užívaných počítačovým programem za účelem výkladu a provádění programových aplikací napsaných uživateli, jakož i za účelem čtení údajů z datových souborů ve zvláštním formátu a jejich zapisování do souborů tohoto formátu, jedná se o prvky toho programu, jejichž prostřednictvím uživatelé využívají některé z funkcí uvedeného programu.

   Kdyby si však třetí osoba opatřila část zdrojového nebo strojového kódu, která se vztahuje k programovacímu jazyku nebo k formátu datových souborů užívaných počítačovým programem, a kdyby s pomocí tohoto kódu vytvořila podobné prvky ve svém vlastním počítačovém programu, mohlo by toto jednání představovat rozmnožení části počítačového programu ve smyslu čl. 4 písm. a) směrnice 91/250.

   Konečně mohou programovací jazyk a formát datových souborů požívat jakožto díla autorskoprávní ochrany podle směrnice 2001/29 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, pokud jsou vlastním duševním výtvorem autora.

   (viz body 40, 42–43, 45–46, výrok 1)

2.  Článek 5 odst. 3 směrnice 91/250 o právní ochraně počítačových programů musí být vykládán v tom smyslu, že osoba, která na základě licence získala rozmnoženinu počítačového programu, může při provádění úkonů, na něž se vztahuje tato licence, jakož i úkonů spočívajících v nahrávání a provozování nezbytném k užití počítačového programu bez svolení nositele autorského práva tento program zkoumat, studovat nebo zkoušet jeho fungování za účelem zjištění myšlenek a zásad, které jsou základem kteréhokoliv z prvků uvedeného programu, za podmínky, že neporušuje výlučná práva nositele autorského práva k tomuto programu.

   Autorské právo k počítačovému programu nemůže být porušeno v případě, že oprávněný nabyvatel licence neměl přístup ke zdrojovému kódu počítačového programu, k němuž se vztahuje tato licence, ale pouze studoval, zkoumal a zkoušel tento program za účelem rozmnožení jeho funkcí ve druhém programu.

   (viz body 61–62, výrok 2)

3.  Článek 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že rozmnožení některých prvků popsaných v uživatelské příručce k počítačovému programu chráněné autorským právem v jiném počítačovém programu nebo uživatelské příručce k tomuto programu může představovat porušení autorského práva k prvně uvedené příručce, pokud – což přísluší ověřit předkládajícímu soudu – toto rozmnožení představuje vyjádření vlastního duševního výtvoru autora uživatelské příručky k počítačovému programu chráněné autorským právem.

   (viz bod 70, výrok 3)

Věc C-406/10

SAS Institute Inc.

v.

World Programming Ltd

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná la High Court of Justice (England & Wales) (Chancery Division)]

„Duševní vlastnictví — Směrnice 91/250/EHS — Právní ochrana počítačových programů — Článek 1 odst. 2 a čl. 5 odst. 3 — Rozsah ochrany — Přímé vytvoření nebo vytvoření prostřednictvím jiného postupu — Počítačový program chráněný autorským právem — Převzetí funkcí druhým počítačovým programem bez přístupu ke zdrojovému kódu prvního počítačového programu — Rozklad strojového kódu prvního počítačového programu — Směrnice 2001/29/ES — Autorské právo a práva s ním související v informační společnosti — Článek 2 písm. a) — Uživatelská příručka k počítačovému programu — Rozmnožení v jiném počítačovém programu — Porušení autorského práva — Podmínka — Vyjádření vlastního duševního výtvoru autora uživatelské příručky“

Shrnutí rozsudku

1. Sbližování právních předpisů — Autorské právo a práva s ním související — Směrnice 91/250 — Právní ochrana počítačových programů — Působnost — Forma vyjádření počítačového programu — Pojem

   (Směrnice Rady 91/250, čl. 1 odst. 2)

2. Sbližování právních předpisů — Autorské právo a práva s ním související — Směrnice 91/250 — Právní ochrana počítačových programů — Výjimky z vyhrazených činností — Osoba oprávněná užívat rozmnoženinu počítačového programu

   (Směrnice Rady 91/250, čl. 5 odst. 3)

3. Sbližování právních předpisů — Autorské právo a práva s ním související — Směrnice 2001/29 — Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti — Právo na rozmnožování — Uživatelská příručka k počítačovému programu

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, čl. 2 písm. a)]

1.  Článek 1 odst. 2 směrnice Rady 91/250/EHS ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů musí být vykládán v tom smyslu, že ani funkce počítačového programu, ani programovací jazyk či formát datových souborů užívaných počítačovým programem za účelem využití některých z jeho funkcí nepředstavují formu vyjádření tohoto programu, a v důsledku toho nepožívají autorskoprávní ochrany počítačových programů ve smyslu této směrnice.

   Připustit, že by funkce počítačového programu mohla být předmětem ochrany, by totiž znamenalo umožnit monopolizaci myšlenek, a to na úkor technického pokroku a průmyslového rozvoje.

   Pokud jde o programovací jazyk a formát datových souborů užívaných počítačovým programem za účelem výkladu a provádění programových aplikací napsaných uživateli, jakož i za účelem čtení údajů z datových souborů ve zvláštním formátu a jejich zapisování do souborů tohoto formátu, jedná se o prvky toho programu, jejichž prostřednictvím uživatelé využívají některé z funkcí uvedeného programu.

   Kdyby si však třetí osoba opatřila část zdrojového nebo strojového kódu, která se vztahuje k programovacímu jazyku nebo k formátu datových souborů užívaných počítačovým programem, a kdyby s pomocí tohoto kódu vytvořila podobné prvky ve svém vlastním počítačovém programu, mohlo by toto jednání představovat rozmnožení části počítačového programu ve smyslu čl. 4 písm. a) směrnice 91/250.

   Konečně mohou programovací jazyk a formát datových souborů požívat jakožto díla autorskoprávní ochrany podle směrnice 2001/29 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, pokud jsou vlastním duševním výtvorem autora.

   (viz body 40, 42–43, 45–46, výrok 1)

2.  Článek 5 odst. 3 směrnice 91/250 o právní ochraně počítačových programů musí být vykládán v tom smyslu, že osoba, která na základě licence získala rozmnoženinu počítačového programu, může při provádění úkonů, na něž se vztahuje tato licence, jakož i úkonů spočívajících v nahrávání a provozování nezbytném k užití počítačového programu bez svolení nositele autorského práva tento program zkoumat, studovat nebo zkoušet jeho fungování za účelem zjištění myšlenek a zásad, které jsou základem kteréhokoliv z prvků uvedeného programu, za podmínky, že neporušuje výlučná práva nositele autorského práva k tomuto programu.

   Autorské právo k počítačovému programu nemůže být porušeno v případě, že oprávněný nabyvatel licence neměl přístup ke zdrojovému kódu počítačového programu, k němuž se vztahuje tato licence, ale pouze studoval, zkoumal a zkoušel tento program za účelem rozmnožení jeho funkcí ve druhém programu.

   (viz body 61–62, výrok 2)

3.  Článek 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že rozmnožení některých prvků popsaných v uživatelské příručce k počítačovému programu chráněné autorským právem v jiném počítačovém programu nebo uživatelské příručce k tomuto programu může představovat porušení autorského práva k prvně uvedené příručce, pokud – což přísluší ověřit předkládajícímu soudu – toto rozmnožení představuje vyjádření vlastního duševního výtvoru autora uživatelské příručky k počítačovému programu chráněné autorským právem.

   (viz bod 70, výrok 3)