Keywords
Summary

Keywords

1. Sociální politika – Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – Směrnice 2003/88 o některých aspektech úpravy pracovní doby –Rozsah působnosti

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88, čl. 1 odst. 3)

2. Sociální politika – Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – Směrnice 2003/88 o některých aspektech úpravy pracovní doby – Minimální doba pro odpočinek

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88, článek 3, čl. 17 odst. 2 a 3 písm. b) a c)]

Summary

1. Osoby, které uzavřely smlouvu o příležitostné mimoškolské výchovné činnosti, které vykonávají příležitostné a sezónní činnosti v rekreačních a volnočasových zařízeních nejdéle 80 dnů v roce, spadají do oblasti působnosti směrnice 2003/88 o některých aspektech úpravy pracovní doby.

(viz bod 33 a výrok 1)

2. Na osoby, které uzavřely smlouvu o příležitostné mimoškolské výchovné činnosti a které vykonávají příležitostné a sezónní činnosti v rekreačních a volnočasových zařízeních nejdéle 80 dnů v roce, se vztahuje odchylné ustanovení čl. 17 odst. 3 písm. b) nebo c) směrnice 2003/88 o některých aspektech úpravy pracovní doby.

Vnitrostátní právní úprava omezující pracovní činnost osob, které uzavřely takovou smlouvu, na 80 odpracovaných dnů ročně, však nesplňuje podmínky stanovené v čl. 17 odst. 2 této směrnice pro použití uvedeného odchylného ustanovení, podle kterých musí být dotyčným pracovníkům poskytnuty rovnocenné náhradní doby odpočinku nebo ve výjimečných případech, kdy není z objektivních důvodů možné tyto náhradní doby odpočinku poskytnout, jim musí být poskytnuta náležitá ochrana. I když zvláštní povaha práce nebo zvláštní kontext, ve kterém je tato práce vykonávána, umožňuje odchýlit se výjimečně od článku 3 směrnice a od povinnosti pravidelného střídání pracovní doby a doby odpočinku, vnitrostátní právní úprava, která nepřiznává pracovníkům nárok na denní odpočinek po celou dobu trvání jejich pracovní smlouvy, i když se jedná o smlouvu s maximální délkou 80 dnů ročně, nejen zbavuje své podstaty subjektivní právo, které je touto směrnicí výslovně přiznáno, ale je rovněž v rozporu s cílem této směrnice, kterým je účinně chránit bezpečnost a zdraví pracovníků.

(viz body 37, 46–47, 52, 60–62, výrok 2)