Keywords
Summary

Keywords

1. Sbližování právních předpisů – Zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby – Směrnice 2004/18 – Veřejné zakázky na služby – Koncese na služby – Kritéria rozlišení

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18, čl. 1 odst. 2 písm. a) a d) a odst. 4)

2. Sbližování právních předpisů – Zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby – Směrnice 2004/18 – Koncese na služby – Pojem

(Články 49 SFEU a 56 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18, čl. 1 odst. 2 písm. d) a odst. 4)

Summary

1. Ze srovnání definic veřejné zakázky na služby a koncese na služby uvedených v čl. 1 odst. 2 písm. a) a d) a v čl. 1 odst. 4 směrnice 2004/18 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby vyplývá, že rozdíl mezi veřejnou zakázkou na služby a koncesí na služby spočívá v protiplnění za poskytnutí služeb. Zakázka na služby zahrnuje protiplnění, které – přestože není jediné – platí veřejný zadavatel přímo provozovateli služeb, zatímco v případě koncese na služby spočívá protiplnění za poskytnutí služby buď jen v právu využívat služby, nebo v tomto právu společně s platbou.

V případě smlouvy týkající se služeb okolnost, že smluvní partner není přímo odměňován veřejným zadavatelem, ale má právo vybírat odměnu od třetích osob, splňuje požadavek protiplnění stanovený v čl. 1 odst. 4 směrnice 2004/18. Ačkoliv je tedy způsob odměny jedním z určujících prvků pro kvalifikaci koncese na služby, koncese na služby zahrnuje to, že provozovatel služby přebírá riziko spojené s provozováním dotčených služeb a že neexistence převodu rizika spojeného s provozováním služeb na provozovatele služby znamená, že předmětná operace je veřejnou zakázkou na služby, a nikoli koncesí na služby. Aby bylo možné dojít k závěru o existenci koncese na služby, je třeba ověřit, zda dohodnutý způsob odměny tkví v právu provozovatele využívat službu a předpokládá, že poskytoval přebírá riziko související s poskytováním dotčené služby. Ačkoliv toto riziko může být již od počátku velmi omezené, kvalifikace koncese na služby vyžaduje, aby veřejný zadavatel zcela, nebo přinejmenším ve významném rozsahu převedl na koncesionáře riziko, kterému je vystaven.

(viz body 24–26, 29)

2. Článek 1 odst. 2 písm. d) a odst. 4 směrnice 2004/18 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby musí být vykládán v tom smyslu, že je-li odměna vybraného hospodářského subjektu zcela hrazena osobami odlišnými od veřejného zadavatele, který uzavřel smlouvu na poskytování záchranných služeb, a nese-li tento hospodářský subjekt provozní riziko, ač velmi omezené, zejména z důvodu, že výše odměn za užívání dotčených služeb závisí na výsledku každoročních jednání se třetími osobami a že nemá zajištěno plné pokrytí nákladů vynaložených v rámci provádění svých činností v souladu se zásadami stanovenými vnitrostátním právem, musí být uvedená smlouva kvalifikována jako „koncese na služby“ ve smyslu čl. 1 odst. 4 této směrnice.

Skutečnost, že výše odměn za užívání není určena jednostranně provozovatelem záchranných služeb, ale dohodou s orgány sociálního zabezpečení, které jsou samy v postavení veřejného zadavatele, a že tyto odměny nehradí přímo uživatelé těchto služeb vybranému provozovateli, ale centrální zúčtovací středisko, které je pověřeno výběrem a výplatou těchto odměn ve formě pravidelných záloh, nemá na toto zjištění vliv. Nic to totiž nemění na tom, že všechny odměny provozovatele služeb pocházejí od osob, jež se liší od veřejného zadavatele, který s ním uzavřel smlouvu.

V tomto ohledu, ačkoli za současného stavu práva Unie nejsou smlouvy o koncesi na služby upraveny žádnou ze směrnic, kterými zákonodárce Unie upravil oblast veřejných zakázek, jsou orgány veřejné moci, které uzavírají takovéto smlouvy, přesto povinny dodržovat základní pravidla Smlouvy FEU, zejména články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i povinnost transparentnosti, která z nich vyplývá, v případě, že dotčená smlouva vykazuje jistý přeshraniční zájem, a toto posouzení přísluší předkládajícímu soudu.

(viz body 28, 48–49 a výrok)