Keywords
Summary

Keywords

1. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Postup před zahájením soudního řízení – Výzva – Vymezení předmětu sporu – Odůvodněné stanovisko – Podrobné znění vytýkaných skutečností

(Článek 226 ES)

2. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Přezkum opodstatněnosti Soudním dvorem – Stav, který je třeba vzít v úvahu – Stav po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku

(Čl. 226 druhý pododstavec ES)

3. Volný pohyb kapitálu – Omezení – Daňové právní předpisy

(Článek 56 ES; Dohoda o EHP, článek 40)

Summary

1. I když odůvodněné stanovisko musí v rámci postupu před zahájením soudního řízení pro nesplnění povinnosti obsahovat souvislé a podrobné vylíčení důvodů, jež Komisi vedly k přesvědčení, že dotyčný členský stát nesplnil některou z povinností, které pro něj vyplývají ze Smlouvy, nemůže výzva dopisem podléhat stejně přísným požadavkům na přesnost, neboť může spočívat pouze v prvním stručném shrnutí vytýkaných skutečností. Nic proto Komisi nebrání, aby v odůvodněném stanovisku upřesnila vytýkané skutečnosti, které již obecněji uplatnila ve výzvě dopisem.

(viz body 17, 20)

2. Nesplnění povinnosti se musí posuzovat vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku. Žaloba pro nesplnění povinnosti týkající se dočasného režimu regularizace daňové situace, který ke dni uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku již není účinný, ale který k tomuto datu, jež je datem rozhodným pro posouzení přípustnosti žaloby, stále vyvolává právní účinky, tak není bezpředmětná.

(viz body 31, 33–34, 42)

3. Členský stát, který v rámci výjimečného režimu regularizace daňové situace finančních aktiv, která se nenacházejí na vnitrostátním území, stanoví preferenční daňový režim pouze pro veřejné dluhopisy vydané tímto státem, nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 56 ES a z článku 40 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP).

I když boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům může odůvodnit omezení volného pohybu kapitálu, je dále třeba, aby toto omezení bylo způsobilé zaručit uskutečnění těchto cílů a nepřekračovalo meze toho, co je k jejich dosažení nezbytné.

Režim stanovící rozdílné zacházení s veřejnými dluhopisy vydanými daným členským státem a s veřejnými dluhopisy vydanými jinými členskými státy tyto požadavky nesplňuje. Takové rozdílné sazby daně krom toho nelze odůvodnit cílem hospodářské povahy, tedy vyrovnáním ztráty daňových příjmů dotyčného členského státu. Cíl čistě hospodářské povahy nemůže odůvodnit omezení základní svobody zaručené Smlouvou.

(viz body 60–62, 64–65, 70 a výrok)