Staff case summary

Staff case summary

Shrnutí

1. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Zkreslení důkazů – Věcná nesprávnost skutkových zjištění vyplývající z písemností ve spisu – Přípustnost – Neúplný přezkum skutkového stavu – Přípustnost

(Článek 225 ES)

2. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Stručné shrnutí žalobních důvodů

(Jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 44 odst. 1)

3. Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Posuzovací pravomoc hodnotitelů

(Služební řád úředníků, článek 43)

4. Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Přenesení funkcí spadajících do pravomoci hodnotitelů na hodnocenou osobu – Nepřípustnost

(Služební řád úředníků, článek 43)

5. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Zkreslení důkazů – Věcná nesprávnost skutkových zjištění vyplývající z písemností ve spisu – Důkazní břemeno

(Článek 225 ES)

1. Ve stadiu kasačního opravného prostředku jsou přípustné důvody kasačního opravného prostředku týkající se skutkových zjištění soudu v prvním stupni, pokud tyto důvody směřují k tvrzení, že nesprávnost těchto zjištění vyplývá z písemností ve spisu nebo neúplného přezkumu skutkového stavu.

(viz bod 48)

Odkazy: Soudní dvůr, 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, Recueil, s. I‑8375, body 392 až 405; Soud, 19. září 2008, Chassagne v. Komise, T‑253/06 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 57 a citovaná judikatura

2. Při přezkumu souladu žaloby s požadavky čl. 44 odst. 1 jednacího řádu Soudu prvního stupně je obsah tvrzení přednesených v pozdějším stádiu řízení již pojmově nerelevantní.

(viz bod 61)

Odkazy: Soud, 19. května 2008, TF1 v. Komise, T‑144/04, Sb. rozh. s. II‑761, bod 30 a citovaná judikatura

3. V oblasti hodnocení úředníků mají hodnotitelé širší posuzovací pravomoc, pokud jde o posouzení práce osob, které mají hodnotit, a soudu nepřísluší do tohoto posouzení zasahovat a přezkoumávat jeho správnost, přičemž soudní přezkum obsahu posudků vyhotovených hodnotiteli je omezen zejména na kontrolu zachování pravidel řízení.

Co se týče této kontroly zachování pravidel řízení v případech, ve kterých má orgán Společenství posuzovací pravomoc, klade se o to větší důraz na dodržování procesních záruk přiznaných právním řádem Společenství.

Zvláště široká posuzovací pravomoc, kterou mají hodnotitelé pro účely hodnocení úředníka musí být tedy vyvážena zvláště pečlivým dodržováním pravidel upravujících organizaci tohoto hodnocení a průběh řízení stanoveného pro tyto účely.

(viz body 68 až 70)

Odkazy: Soudní dvůr, 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, Recueil, s. I‑5469, bod 14; Soudní dvůr, 6. listopadu 2008, Nizozemsko v. Komise, C‑405/07 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 56 a 57; Soud, 21. října 1992, Maurissen v. Účetní dvůr, T‑23/91, Recueil, s. II‑2377, bod 41; Soud, 26. října 1994, Marcato v. Komise, T‑18/93, Recueil FP, s. I‑A‑215 a II‑681, bod 45; Soud, 9. listopadu 1995, France-aviation v. Komise, T‑346/94, Recueil, s. II‑2841, body 32 až 34; Soud, 23. března 2000, Gogos v. Komise, T‑95/98, Recueil FP, s. I‑A‑51 a II‑219, bod 37; Soud, 4. května 2005, Schmit v. Komise, T‑144/03, Sb. VS s. I‑A‑101 a II‑465, bod 70 a citovaná judikatura

4. Přenesení funkcí spadajících do výlučné pravomoci hodnotitele na hodnocenou osobu, jako je stanovení cílů hodnocené osoby, je v rozporu nejen s čl. 8 odst. 5 čtvrtým pododstavcem písm. b) obecných prováděcích pravidel přijatých Komisí na základě článku 43 služebního řádu, ale rovněž v rozporu se zásadou rovného zacházení s úředníky v oblasti hodnocení. Posudky o vývoji služebního postupu totiž tvoří významné prvky služebních postupů, neboť výběr povýšeného úředníka je prováděn zejména na základě srovnávacího přezkumu posudků o vývoji služebního postupu. S ohledem na účelnost uvedených posudků vyžaduje zásada rovného zacházení ve všech případech striktní oddělení funkcí hodnotitele a funkcí hodnocené osoby.

(viz body 80 a 81)

Odkazy: Soud, 19. března 2003, Tsarnavas v. Komise, T‑188/01 až T‑190/01, Recueil FP, s. I‑A‑95 a II‑495, body 97 a 98; Soud, 17. března 2004, Lebedef v. Komise, T‑175/02, Recueil FP, s. I‑A‑73 a II‑313, body 25 a 26

5. Soud v prvním stupni tím, že upřednostnil pouze jednostranná tvrzení, navíc nepřesná, orgánu Společenství před výslovnými popřeními žalobkyně vztahujícími se k otázce, ohledně které nese důkazní břemeno orgán Společenství, provedl neúplný přezkum skutkového stavu, takže napadený rozsudek je stižen věcnou nesprávností provedených zjištění vyplývající z písemností ve spisu.

(viz bod 87)

Odkazy: Soudní dvůr, 6. prosince 2007, Marcuccio v. Komise, C‑59/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 67, 68 a 70