Věc T-58/08 P

Komise Evropských společenství

v.

Anton Pieter Roodhuijzen

„Kasační opravný prostředek — Veřejná služba — Úředníci — Sociální zabezpečení — Společný systém zdravotního pojištění — Pojištění partnera, s nímž není úředník sezdán“

Rozsudek Soudu (kasačního senátu) ze dne 5. října 2009   II ‐ 3801

Shrnutí rozsudku

1. Řízení – Žaloba – Pravomoc soudu Společenství – Omezení – Zákaz rozhodnout ultra petitum

2. Úředníci – Sociální zabezpečení – Zdravotní pojištění – Rozsah osobní působnosti – Partner úředníka, s nímž není sezdán – Pojem – Pravomoc soudu Společenství pro jeho výklad

   [Služební řád úředníků, čl. 72 odst. 1; příloha VII, čl. 1 odst. 2 písm. c) bod i)]

3. Právo Společenství – Výklad – Zásady – Autonomní výklad – Omezení – Odkaz, v určitých případech, na právo členských států

4. Úředníci – Sociální zabezpečení – Zdravotní pojištění – Rozsah osobní působnosti – Partner úředníka, s nímž není sezdán – Pojem – Autonomní pojem ze služebního řádu

   [Služební řád úředníků, čl. 72 odst. 1; příloha VII, čl. 1 odst. 2 písm. c) bod i)]

1.  Vzhledem k tomu, že soud Společenství, jenž má rozhodnout o žalobě na neplatnost, nemůže rozhodnout ultra petitum, není oprávněn ani nově vymezit hlavní předmět žaloby, ani uplatnit žalobní důvod z úřední povinnosti, kromě zvláštních případů, v nichž veřejný zájem vyžaduje jeho zásah. V rámci sporu vymezeného účastníky řízení, je soud Společenství, který musí rozhodnout pouze o návrhu účastníků řízení, vázán pouze argumenty uváděnými těmito účastníky na podporu svých návrhových žádání, ledaže by byl nucen k tomu, aby založil své rozhodnutí na nesprávných právních úvahách.

   Ve sporu, v němž stojí účastníci řízení proti sobě, pokud jde o výklad a použití ustanovení práva Společenství, přísluší soudu Společenství, aby použil právní pravidla relevantní pro vyřešení sporu na skutkový stav, který mu byl předložen účastníky řízení. Na základě zásady iura novit curia nespadá určení smyslu zákona do působnosti dispoziční zásady umožňující účastníkům řízení volné nakládání se sporem, takže soud Společenství není povinen seznámit účastníky řízení s výkladem, který zamýšlí přijmout, aby jim umožnil zaujmout k němu stanovisko.

   (viz body 34–36)

2.  Soudu pro veřejnou službu přísluší vyložit a použít pojem ze služebního řádu „jiný než manželský svazek“ uvedený v čl. 72 odst. 1 služebního řádu a čl. 1 odst. 2 písm. c) bodu i) přílohy VII služebního řádu, neboť tato ustanovení nevyžadují rozhodnutí, které by spadalo pouze do pravomoci dotčeného členského státu a které by podléhalo soudnímu přezkumu podle právního řádu tohoto státu.

   Autonomní výklad pojmu „jiný než manželský svazek“ nezasahuje do výlučné pravomoci členských států v oblasti občanskoprávního stavu osob a určení nároků z něj vyplývajících. Jelikož daná definice odkazuje na pojem služebního řádu, je její působnost nutně omezena rámcem služebního řádu. Tato definice upravuje pouze přiznávání některých sociálních výhod, které služební řád přiznává úředníkům a zaměstnancům Evropských společenství a nemá žádný účinek v členských státech, které volně rozhodují o zavedení právních režimů přiznávajících právní uznání jiným formám svazků než manželství.

   (viz body 44–45, 87)

3.  Znění ustanovení práva Společenství, které neobsahuje žádný výslovný odkaz na právo členských států za účelem určení jeho smyslu a dosahu, musí být obvykle vyloženo autonomně, přičemž se musí přihlédnout ke kontextu ustanovení a cíli sledovaného dotčenou právní úpravou. Nicméně v případě, že neexistuje výslovný odkaz na právo členských států, může použití práva Společenství zahrnovat případně odkaz na právo členských států, jestliže soud Společenství nemůže najít v právu Společenství nebo v obecných zásadách skutečnosti, které mu umožní upřesnit obsah a dosah ustanovení Společenství na základě autonomního výkladu.

   (viz bod 70)

4.  Co se týče nároku na dávky zdravotního pojištění stanovené služebním řádem v jeho v čl. 72 odst. 1, je „jiný než manželský svazek“ jednotným pojmem. S ohledem totiž na velkou různorodost vnitrostátních právních předpisů, pokud jde o zavádění právních režimů přiznávajících právní uznání jiným formám svazků než manželství, nemůže být pojem „úředník, který je registrován jako stálý partner v jiném než manželském svazku“ uvedený v první větě čl. 1 odst. 2 písm. c) přílohy VII služebního řádu jako takový vykládán tak, že odkazuje na režim „registrovaného svazku“, který je jasně identifikovaný ve všech členských státech. Z tohoto hlediska a v této fázi vývoje jednotlivých vnitrostátních právních systémů se tak pojem „registrovaný svazek“ liší od pojmu „manželství“, jehož vymezení je jasně dáno ve všech členských státech.

   Z toho vyplývá, že pojem „registrovaný svazek“ uvedený ve služebním řádu může být definován pouze s ohledem na veškerá relevantní ustanovení služebního řádu, zvláště ve světle údajů vyplývajících z podmínek uvedených v čl. 1 odst. 2 písm. c) přílohy VII služebního řádu. Pokud totiž neexistuje všeobecně přijatý pojem „registrovaný svazek“, pak pouhý odkaz na takový svazek v první větě tohoto článku neposkytuje dostatečný údaj, pokud jde o definici tohoto pojmu. Kromě toho pojem „registrovaný“, který je uvedený ve výše zmíněné první větě, odkazuje pouze na některé znaky formálnosti, které jsou upřesněny v první podmínce uvedené v čl. 1 odst. 2 písm. c) přílohy VII služebního řádu, a nemůže být tudíž chápán jako odkaz ukládající podmínku zvláštní „registrace“ nebo vyžadující, aby partnerství bylo „upraveno zákonem“ po vzoru manželství.

   Mimoto pojem „jiný než manželský svazek“, jak je vyvozován z podmínek uvedených v čl. 1 odst. 2 písm. c) přílohy VII služebního řádu, je třeba vykládat ve světle bodu 8 odůvodnění nařízení č. 723/2004, kterým zákonodárce Společenství zamýšlel za určitých podmínek rozšířit výhody přiznané manželským párům na „úřední[ky] žijící v jiném než manželském svazku, uznaném členským státem jako stálé partnerství“.

   Existence jiného než manželského svazku ve smyslu služebního řádu tudíž vyžaduje jednak svazek mezi dvěma osobami, s výjimkou vyživovaných osob, jejichž postavení je upraveno jinými ustanoveními služebního řádu, a jednak určité znaky formálnosti, jako je předložení právního dokumentu, kterým se potvrzuje status partnerů v jiném než manželském svazku dotčených osob, a uznání právního charakteru tohoto dokumentu dotčeným členským státem.

   Ze všech těchto úvah vyplývá, že relevantní ustanovení služebního řádu umožňují definovat pojem „jiný než manželský svazek“ jako svazek, který vykazuje jistou podobnost s manželstvím. Tato ustanovení však nevyžadují, aby „jiný než manželský svazek“ mohl být postaven na roveň manželství. Takový požadavek by uložil další podmínku, kterou služební řád nestanoví a která by vedla k diskriminaci některých úředníků z důvodu abstraktní formy jejich svazku, a to i kdyby platné vnitrostátní právní předpisy uznávaly tento svazek a právním řádem vyžadované podmínky byly splněny. Nicméně i když služební řád vyžaduje pro uznání „jiného než manželského svazku“ důkaz o životním společenství charakterizovaném jistou stálostí, nevyžaduje, aby partneři byli vázáni zvláštními vzájemnými právy a povinnostmi. Podobnost s manželstvím, kterou vyžaduje služební řád, vyplývá právě z takového životního společenství, jakož i z požadavku formálních náležitostí.

   (viz body 73, 75–77, 81–86, 91, 96)