Keywords
Summary

Keywords

Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Daně z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty – Navrácení daně osobám povinným k dani neusazeným na území Unie

[Směrnice Rady 86/560, čl. 2 odst. 1, a 2006/112, čl. 169 písm. c), články 170 a 171]

Summary

Členský stát, který vyloučil vrácení daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu z pojistných činností a finančních činností uvedených v čl. 169 písm. c) směrnice 2006/112 o společném systému daně z přidané hodnoty, uskutečňovaných osobami povinnými k dani, které nejsou usazeny na území Unie, neporušil povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 169 až 171 směrnice 2006/112 a z čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice 86/560 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu.

Ustanovení třinácté směrnice, a zejména její čl. 2 odst. 1, který neodkazuje na plnění uvedená v čl. 169 písm. c) směrnice 2006/112, tak musí být ve vztahu k článkům 170 a 171 směrnice 2006/112 považována za lex specialis bránící tomu, aby nárok na vrácení daně, stanovený obecně v uvedeném článku 170, mohl mít přednost před jasným a přesným ustanovením čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice.

Za předpokladu, že neexistence odkazu na čl. 169 písm. c) směrnice 2006/112 je chybou zákonodárce Unie, Soudnímu dvoru nepřísluší, aby přistoupil k výkladu směřujícímu k opravě výše uvedeného čl. 2 odst. 1. Mimoto nelze členskému státu, jehož právní úprava je v souladu s jasným a přesným zněním tohoto čl. 2 odst. 1 vytýkat, že nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají právě z uvedeného ustanovení z důvodu, že opomenul provést výklad směřující k opravě uvedeného ustanovení za účelem dosáhnout souladu s obecnou logikou společného systému daně z přidané hodnoty a napravit tak pochybení zákonodárce Společenství. V tomto ohledu zásada právní jistoty vyžaduje, aby právní úprava Unie umožnila dotčeným osobám přesně se seznámit s rozsahem povinností, které jim ukládá. Právní subjekty totiž musí mít možnost jednoznačně znát svá práva a povinnosti a postupovat podle toho. Tato zásada je rovněž relevantní v rámci provedení směrnice v oblasti daňového práva. Nelze totiž přistoupit k výkladu, který by navzdory jasnému a přesnému znění výše uvedeného čl. 2 odst. 1 směřoval k opravě uvedeného ustanovení, a takto rozšiřovat i s ním související povinnosti členských států.

(viz body 35, 46, 48–51)