Keywords
Summary

Keywords

1. Životní prostředí – Odpady – Směrnice 2006/12 – Povinnost členských států vybudovat jednotnou a přiměřenou síť zařízení na odstraňování odpadu

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12, čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 3)

2. Životní prostředí – Odpady – Směrnice 2006/12 – Povinnost příslušných orgánů vypracovat jeden nebo několik plánů pro nakládání s odpady – Kritéria výběru míst pro odstraňování odpadu

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12, čl. 5 odst. 2)

3. Životní prostředí – Odpady – Směrnice 2006/12 – Povinnost členských států vybudovat jednotnou a přiměřenou síť zařízení na odstraňování odpadu – Volba plánů pro nakládání s odpady na regionálním základě

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12, čl. 7 odst. 1)

4. Členské státy – Povinnosti – Nesplnění povinnosti – Odůvodnění – Vyšší moc – Podmínky

(Článek 258 SFEU)

5. Životní prostředí – Odpady – Směrnice 2006/12– Povinnost členských států zajistit využití a odstraňování odpadu

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12, čl. 4 odst. 1)

Summary

1. Podle čl. 5 odst. 1 směrnice 2006/12 o odpadech musejí členské státy přijmout vhodná opatření k vybudování jednotné a přiměřené sítě zařízení na odstraňování odpadu, která musí umožnit jednak Společenství jako celku, aby dosáhlo soběstačnosti v odstraňování odpadu, a jednak členským státům, aby se tomuto cíli individuálně přibližovaly. Členské státy za tímto účelem musejí brát v úvahu zeměpisné podmínky nebo potřeby specializovaných zařízení pro určité druhy odpadu.

Za účelem vytvoření takové jednotné sítě mají členské státy prostor pro uvážení, pokud jde o výběr územního základu, který považují za vhodný k dosažení vnitrostátní soběstačnosti v oblasti kapacity pro odstraňování odpadů, a umožnit tak Společenství, aby dosáhlo soběstačnosti v odstraňování svého odpadu.

Určité druhy odpadu, jako například nebezpečný odpad, jsou natolik specifické, že jejich zpracovávání může být za účelem jejich odstranění výhodně soustředěno do jednoho nebo několika zařízení s celostátní působností, a to, jak výslovně stanoví čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 3 směrnice 2006/12, v rámci spolupráce s jinými členskými státy.

(viz body 61–63)

2. Jedním z nejdůležitějších opatření, která musejí být členskými státy přijata v rámci povinnosti, která jim přísluší na základě směrnice 2006/12 o odpadech, a sice aby zavedly plány pro nakládání s odpady, které mohou obsahovat zejména vhodná opatření na podporu racionalizace sběru, třídění a úpravy odpadů, je opatření upravené v čl. 5 odst. 2 této směrnice, která spočívá v tom, že bude usilováno o to, aby odpady byly zpracovávány v některém z co možná nejbližších vhodných zařízení.

Kritéria výběru míst pro odstraňování odpadu, musejí být volena ve světle cílů sledovaných směrnicí 2006/12, mezi něž patří zejména ochrana zdraví a životního prostředí, jakož i vybudování jednotné a přiměřené sítě zařízení na odstraňování odpadu, která musí zvláště umožňovat, aby se odpad odstraňoval v některém z nejbližších vhodných zařízení. Taková kritéria umisťování se tak musejí týkat zejména vzdálenosti těchto míst od sídel, kde vzniká odpad, zákazu provozování zařízení v blízkosti citlivých zón a existence vhodných infrastruktur k přepravě odpadu, jako je napojení na dopravní sítě.

Pokud jde o nikoli nebezpečný komunální odpad, který v zásadě nevyžaduje taková specializovaná zařízení, jaká jsou vyžadována k nakládání s nebezpečným odpadem, musejí tedy členské státy vyvinout úsilí k tomu, aby měly k dispozici síť umožňující pokrýt potřeby zařízení pro odstraňování odpadu co možná nejblíže místům jeho vzniku, aniž by byla dotčena možnost takovou síť organizovat v rámci meziregionální či dokonce přeshraniční spolupráce, která odpovídá zásadě blízkosti.

(viz body 64–66)

3. Pokud se členský stát v rámci svých plánů pro nakládání s odpady ve smyslu čl. 7 odst. 1 směrnice 2006/12 o odpadech rozhodl organizovat pokrytí svého území na regionálním základě, je třeba z toho dovodit, že každý region, který má regionální plán, musí v zásadě zajistit nakládání s odpadem a jeho odstraňování co nejblíže místa jeho vzniku. Zásada odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje, tedy zásada stanovená pro činnost Společenství v oblasti životního prostředí v článku 191 SFEU totiž znamená, že je na každém regionu, obci nebo jiném místní celku, aby přijal vhodná opatření k zajištění svozu odpadu, jeho zpracování a odstranění, a že odpad tedy musí být odstraňován co možná nejblíže místa jeho vzniku tak, aby byla co možná nejvíce omezena jeho přeprava.

Pokud tedy v takové celostátní síti definované členským státem jeden z regionů nemá v podstatném rozsahu a po podstatnou dobu k dispozici dostatečná zařízení k pokrytí svých potřeb v podobě odstraňování odpadu, lze dovodit, že takové závažné nedostatky na regionální úrovni mohou mít dopad na uvedenou celostátní síť zařízení na odstraňování odpadu, která již není jednotná a přiměřená, jak požaduje směrnice 2006/12, a která musí dotčenému členskému státu umožňovat, aby se individuálně přibližoval k cíli soběstačnosti, jak je definován v čl. 5 odst. 1 této směrnice.

(viz body 67–68)

4. Řízení podle článku 258 SFEU je založeno na objektivním zjištění nedodržení povinností členským státem, které mu ukládá Smlouva nebo akt sekundárního práva.

Jestliže toto zjištění bylo prokázáno, není relevantní, že nesplnění povinnosti vyplývá z vůle členského státu, kterému je přičitatelné, z jeho nedbalosti nebo třeba technických obtíží, se kterými se tento členský stát setkal.

Pokud jde o odpor vyjádřený místními obyvateli s ohledem na vybudování určitých zařízení pro odstraňování odpadu, nemůže se členský stát dovolávat okolností vnitrostátního právního řádu, jako jsou aplikační obtíže vzniklé při provádění aktu Společenství, včetně obtíží souvisejících s odporem jednotlivců, aby tím odůvodnil nesplnění povinností a nedodržení lhůt vyplývajících z právních předpisů Společenství. To platí také, pokud jde o výskyt trestné činnosti nebo skutečnost, že v odvětví nakládání s odpady působí osoby, o kterých bylo tvrzeno, že jednají „na hranici legality“.

Pokud jde o neplnění smluv podniky, které se zavázaly k vybudování určitých zařízení pro odstraňování odpadů, platí, že i když pojem vyšší moc nepředpokládá absolutní nemožnost, vyžaduje nicméně, aby neuskutečnění dotčeného plnění bylo způsobeno neobvyklými a nahodilými událostmi nezávislými na tom, kdo se jich dovolává, jejichž důsledkům nemohlo být i přes veškerou vynaloženou péči zabráněno.

(viz body 81–85)

5. Ačkoliv čl. 4 odst. 1 směrnice 2006/12 o odpadech neupřesňuje konkrétní obsah opatření, která musejí být přijata, aby bylo zajištěno, že odpady se budou odstraňovat bez ohrožení lidského zdraví a bez poškozování životního prostředí, nic to nemění na tom, že zavazuje členské státy, pokud jde o cíl, jehož má být dosaženo, byť ponechává členským státům určitý prostor pro volné uvážení při posouzení nezbytnosti těchto opatření.

V zásadě není možné z nesouladu faktické situace s cíli stanovenými v uvedeném čl. 4 odst. 1 přímo vyvozovat, že dotyčný členský stát nutně nesplnil povinnosti vyžadované tímto ustanovením, totiž že nepřijal nezbytná opatření, aby zajistil, že se odpady budou odstraňovat bez ohrožení lidského zdraví a bez poškozování životního prostředí. Přetrvávání této faktické situace však, zejména pokud způsobuje značné zhoršení životního prostředí v průběhu delší doby bez zásahu příslušných orgánů, může svědčit o tom, že členské státy překročily prostor pro uvážení, který jim toto ustanovení přiznává.

(viz body 96–97)