Věc C-292/08

German Graphics Graphische Maschinen GmbH

v.

Alice van der Schee, insolvenční správkyně společnosti Holland Binding BV

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden)

„Platební neschopnost — Použití práva členského státu, ve kterém bylo zahájeno řízení — Výhrada vlastnictví — Místo, kde se věc nachází“

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 10. září 2009   I ‐ 8424

Shrnutí rozsudku

1. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Uznávání a výkon rozhodnutí – Rozhodnutí ve smyslu čl. 25 odst. 1 a 2 nařízení č. 1346/2000

   (Nařízení Rady č. 1346/2000, čl. 25 odst. 1 a 2 a č. 44/2001)

2. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Oblast působnosti – Výjimky – Konkursy, vyrovnání a obdobná řízení – Působnost

   [Nařízení Rady č. 1346/2000, čl. 4 odst. 2 písm. b) a čl. 7 odst. 1 a č. 44/2001, čl. 1 odst. 2 písm. b)]

1.  Článek 25 odst. 2 nařízení č. 1346/2000 o úpadkovém řízení musí být vykládán v tom smyslu, že formulace „pokud je tato úmluva použitelná“ znamená, že předtím, než bude moci být učiněn závěr, že se ustanovení upravující uznávání a výkon obsažená v nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech použijí na jiná rozhodnutí než ta, která jsou uvedena v čl. 25 odst. 1 nařízení č. 1346/2000, je třeba ověřit, zda tato rozhodnutí nejsou vyloučena z věcné působnosti nařízení č. 44/2001.

   Takové ověření se jeví být nezbytné, jelikož není vyloučeno, že se mezi rozhodnutími uvedenými v čl. 25 odst. 2 nařízení č. 1346/2000, která nespadají do jeho oblasti působnosti, vyskytují i rozhodnutí, která nespadají ani do oblasti působnosti nařízení č. 44/2001. Ze znění čl. 25 odst. 2 v této souvislosti vyplývá, že použití nařízení č. 44/2001 na rozhodnutí ve smyslu tohoto ustanovení podléhá podmínce, aby toto rozhodnutí spadalo do oblasti působnosti posledně uvedeného nařízení. Z toho vyplývá, že jestliže se dotyčné rozhodnutí netýká občanských nebo obchodních věcí nebo se jedná o případ vyloučení z působnosti nařízení č. 44/2001, které upravuje článek 1 tohoto nařízení, nemůže se uvedené nařízení použít.

   (viz body 17–18, 20, výrok 1)

2.  Výjimka upravená v čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve spojení s čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1346/2000 o úpadkovém řízení, musí být vykládána, s ohledem na ustanovení čl. 4 odst. 2 písm. b) posledně uvedeného nařízení, v tom smyslu, že se nepoužije na žalobu prodávajícího podanou z titulu výhrady vlastnictví proti kupujícímu, který je v úpadku, pokud se věc, na kterou se vztahuje tato výhrada, nachází v okamžiku zahájení úpadkového řízení vůči uvedenému kupujícímu ve členském státě, ve kterém je toto řízení zahájeno.

   Intenzita vztahu existujícího mezi takovou žalobou a úpadkovým řízením je totiž určující pro účely rozhodnutí, zda se dotyčné vyloučení z působnosti nařízení uplatní. Přitom vzhledem k tomu, že žaloba směřuje pouze k tomu, aby bylo zajištěno naplnění klauzule obsahující výhradu vlastnictví, není tento vztah ani dostatečně přímý ani dostatečně úzký k tomu, aby bylo vyloučeno použití nařízení č. 44/2001. Taková žaloba tedy představuje nezávislou žalobu, která nevychází z práva o úpadkovém řízení a nevyžaduje zahájení takového řízení ani zásah insolvenčního správce. Pouhá skutečnost, že insolvenční správce je stranou sporu, se nejeví být dostatečná k tomu, aby toto řízení bylo kvalifikováno jako řízení, které vyplývá přímo z úpadku a úzce souvisí s daným konkurzním řízením.

   (viz body 29–33, 38, výrok 2)