Věc C-169/08

Presidente del Consiglio dei Ministri

v.

Regione Sardegna

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte costituzionale)

„Volný pohyb služeb — Článek 49 ES — Státní podpory — Článek 87 ES — Regionální právní předpisy zavádějící poplatek za přistání letadel pro turistické účely určených pro soukromou osobní dopravu, jakož i za zakotvení rekreačních plavidel pro turistické účely, jenž zatěžuje pouze provozovatele, kteří mají svůj daňový domicil mimo území regionu“

Stanovisko generální advokátky J. Kokott přednesené dne 2. července 2009   I ‐ 10825

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 17. listopadu 2009   I ‐ 10864

Shrnutí rozsudku

1. Volný pohyb služeb – Služby – Pojem

   (Článek 50 ES)

2. Volný pohyb služeb – Omezení – Daňové právní předpisy

   (Článek 49 ES)

3. Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní charakter opatření

   (Článek 87 odst. 1 ES)

1.  Pojem „služby“ ve smyslu článku 50 ES předpokládá, že se jedná o výkony poskytované zpravidla za úplatu a že úplata představuje hospodářské protiplnění za dotčený výkon a je sjednána mezi poskytovatelem a příjemcem služby.

   Regionální poplatek za přistání a zakotvení, který se týká provozovatelů dopravních prostředků, které přistanou nebo zakotví na území regionu, a nikoliv dopravních podniků vykonávajících svou činnost v tomto regionu, i když se tento poplatek netýká poskytování dopravních služeb, není nikterak nesouvisející s volným pohybem služeb. Ačkoliv je totiž v čl. 50 třetím pododstavci ES zmíněn pouze aktivní aspekt volného pohybu služeb – v jehož rámci se poskytovatel odebere k příjemci služeb – volný pohyb služeb zahrnuje rovněž svobodu příjemců služeb, a zejména turistů, odebrat se za účelem jejich využití do jiného členského státu, ve kterém se nachází poskytovatel. Vzhledem k tomu, že osoby provozující dopravní prostředek, jakož i osoby užívající tento prostředek, využívají různých služeb na území dotyčného regionu, jako jsou služby poskytované na letištích a v přístavech, přistání a zakotvení představuje podmínku nezbytnou pro přijímání uvedených služeb a regionální poplatek za přistání a zakotvení představuje určitou souvislost s tímto plněním.

   Mimoto regionální poplatek zatěžující zakotvení rekreačních plavidel, který se použije rovněž na podniky, které provozují tato rekreační plavidla, a zejména na podniky, jejichž podnikatelská činnost spočívá v poskytování uvedených plavidel třetím osobám za úplatu, zatěžuje přímo poskytování služeb ve smyslu článku 50 ES.

   Konečně služby, na které má regionální poplatek za přistání a zakotvení dopad, mohou mít přeshraniční charakter, jelikož tento poplatek jednak může ovlivňovat možnost podniků usazených v dotyčném regionu poskytovat služby přistání na letištích a zakotvení v přístavech státním příslušníkům a podnikům usazeným v jiném členském státě, a jednak má dopad na činnost podniků, které mají své sídlo v jiném členském státě a které provozují rekreační plavidla v tomto regionu.

   (viz body 23–28)

2.  Článek 49 ES je třeba vykládat tak, že brání takovému daňovému ustanovení regionálního orgánu, které zavádí regionální poplatek za přistání letadel pro turistické účely určených pro soukromou osobní dopravu, jakož i za zakotvení rekreačních plavidel pro turistické účely, který zatěžuje pouze fyzické a právnické osoby, jež mají svůj daňový domicil mimo území regionu, jelikož použití těchto daňových právních předpisů má za následek, že pro všechny poplatníky, kteří mají svůj daňový domicil mimo území regionu a jsou usazeni v jiných členských státech, jsou dotyčné služby nákladnější než služby poskytované provozovateli usazenými na tomto území.

   V oblasti přímého zdanění sice nejsou situace rezidentů a nerezidentů v daném členském státě zpravidla srovnatelné, protože vykazují objektivní rozdíly jak z hlediska zdroje příjmů, tak z hlediska osobní daňové schopnosti poplatníka nebo jeho osobní a rodinné situace. Nicméně pro účely srovnání situací daňových poplatníků je záhodno vzít v úvahu specifické charakteristiky dotčené daně. Rozdílné zacházení mezi rezidenty a nerezidenty tudíž představuje omezení volného pohybu zakázané článkem 49 ES, pokud neexistuje žádný rozdíl v objektivní situaci ve vztahu k dotčenému zdanění, který by mohl odůvodňovat rozdílné zacházení mezi jednotlivými kategoriemi daňových poplatníků.

   Takové omezení nemůže být odůvodněno důvody vycházejícími z ochrany životního prostředí, pokud je uplatnění regionálního poplatku založeno na rozlišování mezi osobami bez souvislosti s tímto environmentálním cílem. Toto omezení nemůže být odůvodněno ani důvody vycházejícími ze soudržnosti daňového systému dotyčného regionu, jelikož nepodrobení rezidentů regionálnímu poplatku za přistání a zakotvení nelze považovat za kompenzaci jiných daní, kterým rezidenti podléhají, neboť tento poplatek nesleduje stejné cíle jako daně hrazené osobami povinnými k dani s bydlištěm v uvedeném regionu.

   (viz body 31, 34–35, 45, 48–50, výrok 1)

3.  Článek 87 odst. 1 ES je třeba vykládat tak, že daňové předpisy regionálního orgánu zavádějící poplatek za přistání a zakotvení pro provozovatele letadel určených pro soukromou osobní dopravu, jakož i plavidel, který zatěžuje pouze fyzické a právnické osoby, které mají svůj daňový domicil mimo území regionu, představují opatření státní podpory poskytnuté podnikům usazeným na tomto území.

   Pojem „podpora“ totiž může zahrnovat nejen pozitivní plnění, jako jsou dotace, půjčky nebo účasti na kapitálu podniků, ale rovněž různé formy opatření, které snižují náklady, jež obvykle zatěžují rozpočet podniku, a které tak, aniž by byly dotacemi v užším slova smyslu, mají tutéž povahu a stejné účinky. Daňové právní předpisy, které osvobozují některé podniky od platby dotčeného poplatku, tak představují státní podporu, i když nezahrnují převod veřejných prostředků, jelikož spočívají v tom, že se dotyčné orgány vzdají daňových příjmů, které by mohly normálně vybrat.

   Pro účely posouzení selektivity takového opatření přijatého entitou působící pouze na části státního území, jež má autonomní postavení ve vztahu k ústřední vládě, je třeba určit, zda toto opatření s ohledem na svůj cíl zvýhodňuje určité podniky vůči jiným podnikům, které se v rámci právního řádu, v němž tato entita vykonává své pravomoci, nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci. Je tomu tak tehdy, pokud při přihlédnutí k povaze a účelu uvedeného poplatku jsou všechny fyzické a právnické osoby využívající služeb přistání a zakotvení v dotyčném regionu v objektivně srovnatelné situaci bez ohledu na místo, kde mají bydliště či sídlo nebo kde jsou usazeny.

   (viz body 56–57, 61, 63, 66, výrok 2)