Věc C-168/08

Laszlo Hadadi (Hadady)

v.

Csilla Marta Mesko, provdaná Hadadi (Hadady)

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie)]

„Soudní spolupráce v občanských věcech — Nařízení (ES) č. 2201/2003 — Příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti — Článek 64 — Přechodná ustanovení — Použitelnost nařízení č. 2201/2003 na rozhodnutí členského státu, který přistoupil v roce 2004 k Evropské unii — Článek 3 odst. 1 — Příslušnost v rozvodových věcech — Relevantní vazby — Obvyklé bydliště — Státní příslušnost — Manželé bydlící ve Francii, kteří jsou oba jak francouzskými, tak maďarskými státními příslušníky“

Stanovisko generální advokátky J. Kokott přednesené dne 12. března 2009   I ‐ 6874

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. července 2009   I ‐ 6893

Shrnutí rozsudku

1. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti – Nařízení č. 2201/2003 – Časová působnost

   (Akt o přistoupení z roku 2003; nařízení Rady č. 2201/2003, čl. 64 odst. 4)

2. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti – Nařízení č. 2201/2003 – Příslušnost v rozvodových věcech – Manželé bydlící v dožádaném členském státě, kteří jsou oba státními příslušníky jak státu původu, tak dožádaného státu – Povinnost dožádaného soudu zohlednit dvojí společnou státní příslušnost manželů

   [Nařízení Rady č. 2201/2003, čl. 3 odst. 1 písm. b) a čl. 64 odst. 4]

3. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti – Nařízení č. 2201/2003 – Příslušnost v rozvodových věcech – Alternativní kritéria soudní příslušnosti stanovená v čl. 3 odst. 1 písm. a) a b)

   [Nařízení Rady č. 2201/2003, čl. 3 odst. 1 písm. a) a b)]

1.  Uznání rozsudku o rozvodu manželství vydaného soudem v Maďarské republice až po datu, kdy vstoupilo v Maďarsku v platnost nařízení č. 1347/2000, avšak přede dnem použitelnosti nařízení č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000 je třeba posuzovat podle čl. 64 odst. 4 nařízení č. 2201/2003, neboť návrh na zahájení řízení a vyhlášení tohoto rozsudku spadají do časového rámce vymezeného tímto ustanovením. Podle tohoto ustanovení musí být takový rozsudek, jímž se rozvádí manželství, na základě nařízení č. 2201/2003 uznán, pokud byla pro určení příslušnosti použita pravidla, která jsou v souladu s pravidly uvedenými buď v kapitole II tohoto nařízení, nebo v nařízení č. 1347/2000, nebo ve smlouvě uzavřené mezi členským státem původu a dožádaným členským státem, která byla platná v době zahájení řízení.

   (viz body 27–29)

2.  V případě, kdy soud dožádaného členského státu musí na základě čl. 64 odst. 4 nařízení č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000 zkoumat, zda by byl soud členského státu původu soudního rozhodnutí příslušný podle čl. 3 odst. 1 písm. b) téhož nařízení, brání posledně uvedené ustanovení tomu, aby soud dožádaného členského státu považoval manžele, kteří jsou oba státními příslušníky jak tohoto členského státu, tak i členského státu původu, výlučně za státní příslušníky dožádaného členského státu. Tento soud musí naopak přihlédnout k tomu, že manželé jsou rovněž státními příslušníky členského státu původu, a že tamní soudy by proto mohly být příslušné k projednání věci.

   Pokud by totiž s osobami, které mají dvojí společnou státní příslušnost, bylo zacházeno, jako kdyby měly pouze státní příslušnost dožádaného členského státu, znamenalo by to, že je jim zakázáno dovolávat se na základě přechodného ustanovení o uznávání uvedeného v čl. 64 odst. 4 nařízení č. 2201/2003 před soudem dožádaného členského státu ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení za účelem založení příslušnosti soudů jiného členského státu, byť jsou jeho státními příslušníky.

   (viz body 41–43, výrok 1)

3.  Jsou-li oba manželé státními příslušníky dvou stejných členských států, brání čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000 tomu, aby byla příslušnost soudů jednoho z těchto členských států vyloučena z důvodu, že navrhovatele k tomuto členskému státu neváže žádné další pouto. Soudy členských států, s nimiž manžele pojí státní příslušnost, jsou naopak na základě tohoto ustanovení příslušné k projednání věci, takže si manželé mohou podle svého uvážení zvolit soud členského státu, jemuž bude spor předložen.

   V tomto ohledu je systém určování příslušnosti soudů stanovený v čl. 3 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 2201/2003 založen na několika alternativních objektivních kritériích a na rovnocenném postavení základů soudní příslušnosti uvedených v tomto ustanovení. Několik soudních příslušností postavených si na roveň je tedy možných.

   Krom toho ze znění čl. 3 odst. 1 písm. b) nelze nijak vyvozovat, že může být pro účely uplatňování tohoto ustanovení brána v úvahu pouze státní příslušnost, která „nejpřesněji odpovídá skutečnosti“. Takové kritérium se nemůže opírat o účel tohoto ustanovení ani o kontext, do něhož je zasazen, a vedl by k omezování jednotlivců v jejich volbě soudní příslušnosti, zejména pokud využili práva na volný pohyb osob. Pokud by tedy bylo obvyklé bydliště hlavním hlediskem pro určování státní příslušnosti, která nejpřesněji odpovídá skutečnosti, znamenalo by to zejména, že by v četných případech docházelo k překryvu základů soudní příslušnosti stanovených v čl. 3 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 2201/2003. To by u osob s více státními příslušnostmi vedlo k hierarchizaci základů soudní příslušnosti, třebaže ze znění uvedeného ustanovení takováto hierarchie nevyplývá.

   (viz body 48–54, výrok 2)