Věc C-45/08

Spector Photo Group NV

a

Chris Van Raemdonck

v.

Commissie voor het Bank-, Financie- en Assurantiewezen (CBFA)

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná hof van beroep te Brussel)

„Směrnice 2003/6 — Obchodování zasvěcených osob — Použití důvěrných informací — Sankce — Podmínky“

Stanovisko generální advokátky J. Kokott přednesené dne 10. září 2009   I ‐ 12076

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. prosince 2009   I ‐ 12100

Shrnutí rozsudku

1. Sbližování právních předpisů – Obchodování zasvěcených osob – Zákaz

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6, čl. 2 odst. 1)

2. Sbližování právních předpisů – Obchodování zasvěcených osob – Zákaz

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6, čl. 1 odst. 1; směrnice Komise 2003/124, čl. 1 odst. 2)

3. Sbližování právních předpisů – Obchodování zasvěcených osob – Zákaz

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6, čl. 14 odst. 1)

1.  Článek 2 odst. 1 směrnice 2003/6 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) je třeba vykládat v tom smyslu, že skutečnost, že osoba uvedená v druhém pododstavci tohoto ustanovení, která drží důvěrnou informaci, nabývá nebo zcizuje nebo se pokouší o nabytí nebo zcizení na vlastní účet nebo na účet třetí strany přímo nebo nepřímo finančních nástrojů, jichž se týká tato informace, předpokládá, že tato osoba „použila tuto informaci“ ve smyslu uvedeného ustanovení, přičemž je třeba dodržet práva na obhajobu a zvláště právo vyvrátit tuto domněnku. Otázka, zda uvedená osoba porušila zákaz obchodování zasvěcených osob, musí být analyzována s ohledem na účel této směrnice, kterým je ochrana integrity finančních trhů a zvýšení důvěry investorů, spočívající zejména v zajištění stejného postavení investorů a jejich ochrany proti neoprávněnému používání důvěrných informací.

   Toto ustanovení tak definuje obchodování zasvěcených osob objektivně, aniž by výslovně zmiňovalo úmysl, který tyto osoby k takovému jednání vedl, a to za účelem dosažení jednotné harmonizace práva členských států. V důsledku toho spojení prvků obchodování uvedených v tomto ustanovení umožňuje předpokládat úmysl osoby, která provádí toto obchodování. Tato domněnka však nemůže zasahovat do základních práv a zvláště porušovat zásadu presumpce neviny, zakotvenou zejména v čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

   (viz body 35, 38–39, 62, výrok 1)

2.  Způsobilost určité informace ovlivnit významným způsobem cenu finančních nástrojů, jichž se týká, je jedním z charakteristických prvků, kterými se vyznačuje pojem „důvěrná informace“, vymezený v čl. 1 odst. 1 směrnice 2003/6 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu), přičemž tento pojem byl upřesněn v čl. 1 odst. 2 směrnice 2003/124, kterou se provádí směrnice 2003/6, pokud jde o definici a uveřejňování důvěrných informací a definici manipulace s trhem, tak, že jde o informaci, kterou by rozumný investor pravděpodobně použil jako součást základu pro svá investiční rozhodnutí. V souladu s účelem směrnice 2003/6 je třeba tuto způsobilost významně ovlivnit cenu předmětných finančních nástrojů nebo cenu odvozených finančních derivátů posuzovat a priori s ohledem na obsah dotčené informace a na kontext, do něhož zapadá. K určení toho, zda určitá informace je, či není důvěrná, tedy není nezbytné zkoumat, zda její zpřístupnění mělo skutečně významný dopad na cenu finančních nástrojů, jichž se týká.

   (viz body 67–69)

3.  Článek 14 odst. 1 směrnice 2003/6 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) je třeba vykládat v tom smyslu, že hospodářská výhoda plynoucí z obchodování zasvěcených osob může být rozhodným prvkem pro účely stanovení účinné, přiměřené a odrazující sankce. Metoda výpočtu této hospodářské výhody a zvláště určení toho, jaký okamžik či jaké časové období má být zohledněno, jsou věcí vnitrostátního práva.

   Pokud členský stát zavedl vedle administrativních sankcí uvedených v tomto ustanovení možnost uložit peněžitý trest v trestním řízení, není třeba pro účely posouzení toho, zda je správní sankce účinná, přiměřená a odrazující, zohlednit možnost nebo výši pozdějšího peněžitého trestu případně uloženého v trestním řízení. Posouzení toho, zda jsou správní sankce stanovené směrnicí 2003/6 účinné, přiměřené a odrazující, totiž nemůže záviset na hypotetickém, později uloženém trestu.

   (viz body 76–77, výrok 2–3)