Spojené věci C-22/08 a C-23/08

Athanasios Vatsouras a Josif Koupatantze

proti

Arbeitsgemeinschaft (ARGE) Nürnberg 900

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Sozialgericht Nürnberg)

„Evropské občanství — Volný pohyb osob — Články 12 ES a 39 ES — Směrnice 2004/38/ES — Článek 24 odst. 2 — Posouzení platnosti — Státní příslušníci členského státu — Profesní činnost v jiném členském státě — Výše odměny za práci a doba trvání činnosti — Zachování statusu ‚pracovníka‘ — Nárok na pobírání dávek pro uchazeče o zaměstnání“

Stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jaraba přednesené dne 12. března 2009   I ‐ 4588

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 4. června 2009   I ‐ 4609

Shrnutí rozsudku

1. Volný pohyb osob – Pracovníci – Pojem – Existence pracovněprávního poměru – Výkon skutečné a efektivní činnost

   (Článek 39 ES)

2. Občanství Evropské unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Výjimka ze zásady rovného zacházení s občany Unie

   (Článek 39 odst. 2 ES; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 24 odst. 2)

3. Právo Společenství – Zásady – Rovné zacházení – Diskriminace na základě státní příslušnosti – Zákaz – Rozsah působnosti

   (Článek 12 ES)

1.  Nezávisle na omezené výši odměny a krátké době trvání profesní činnosti, jako u profesní činnosti drobného rozsahu vykonávané krátkou dobu, která byla nedostatečná pro zajištění obživy osoby, která ji vykonávala, nebo u činnosti, která trvala jen o něco déle než jeden měsíc, není možné vyloučit, že tato profesní činnost může být na základě celkového posouzení dotčeného pracovního poměru považována vnitrostátními orgány za skutečnou a efektivní, a dovolí tak přiznat osobě, která ji vykonává, postavení „pracovníka“ ve smyslu článku 39 ES.

   V tomto ohledu má pojem „pracovník“ ve smyslu článku 39 ES význam na úrovni Společenství a nelze jej vykládat restriktivně. Za „pracovníka“ musí být považován každý, kdo vykonává skutečnou a efektivní činnost, s výjimkou těch činností, které jsou natolik omezené, že jsou čistě okrajové a vedlejší. Pracovní poměr je charakterizován okolností, že určitá osoba vykonává po určitou dobu ve prospěch jiné osoby a pod jejím vedením činnosti, za které protihodnotou pobírá odměnu.

   (viz body 25–26, 30)

2.  Co se týče práva státních příslušníků členských států, kteří hledají zaměstnání v jiném členském státě, výjimka ze zásady rovného zacházení, která se vztahuje na občany Unie, kteří pobývají na území hostitelského členského státu a nejsou zaměstnanými osobami, osobami samostatně výdělečně činnými, osobami ponechávajícími si takové postavení a jejich rodinnými příslušníky, a která je stanovena v čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221, 68/360, 72/194, 73/148, 75/34, 75/35, 90/364, 90/365 a 93/96, podle něhož není hostitelský členský stát povinen přiznat nárok na dávky sociální pomoci zejména uchazečům o zaměstnání během delšího období, během kterého mají právo v tomto státě pobývat, musí být vykládána v souladu s čl. 39 odst. 2 ES.

   V tomto ohledu se státní příslušníci členských států hledající zaměstnání v jiném členském státě, kteří si vytvořili skutečné vazby na trh práce tohoto státu, mohou za účelem poskytnutí finanční dávky určené ke zjednodušení přístupu na trh práce dovolávat čl. 39 odst. 2 ES. Je na příslušných vnitrostátních orgánech a případně na vnitrostátních soudech, aby nejen určily existenci skutečné vazby na trh práce, nýbrž aby rovněž analyzovaly základní znaky uvedené dávky, zejména její účel a podmínky pro její poskytnutí. Cíl dávky musí být zkoumán na základě jejích výsledků, a ne na základě její formální struktury. Za „dávky sociální pomoci“ ve smyslu čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38 tak nelze považovat finanční dávky, které jsou nezávisle na své kvalifikaci ve vnitrostátním právu určeny k tomu, aby zjednodušily přístup na trh práce.

   (viz body 34–35, 40–42, 44–46, výrok 1)

3.  Článek 12 ES nebrání vnitrostátní právní úpravě, která vylučuje státní příslušníky členských států z pobírání dávek sociální pomoci poskytovaných státním příslušníkům třetích států.

   Článek 12 první pododstavec ES totiž zakazuje v oblasti působnosti Smlouvy, aniž jsou dotčena její zvláštní ustanovení, jakoukoliv diskriminaci na základě státní příslušnosti. Toto ustanovení se vztahuje na situace, které spadají do rozsahu působnosti práva Společenství, v nichž je státní příslušník jednoho členského státu podroben ve srovnání s příslušníkem jiného členského státu diskriminačnímu zacházení pouze na základě své státní příslušnosti, a nemá se použít v případě eventuálního rozdílného zacházení mezi státními příslušníky členských států a státními příslušníky třetích států.

   (viz body 51–53, výrok 2)