Keywords
Summary

Keywords

1. Řízení – Akt, který v průběhu řízení zrušuje a nahrazuje napadený akt – Žádost o úpravu návrhových žádání znějících na zrušení

(Čl. 230 pododstavec 5 ES)

2. Evropská unie – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu – Pojem „osoba“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 první odrážky společného postoje 2001/931

(Společný postoj Rady 2001/931, čl. 1 odst. 2)

3. Evropská unie – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu – Rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků

(Společný postoj Rady 2001/931, bod 1 odůvodnění, a čl. 1 odst. 4; nařízení Rady č. 2580/2001, čl. 2 odst. 3)

4. Evropská unie – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu – Rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků

(Společný postoj Rady 2001/931, čl. 1 odst. 6; nařízení Rady č. 2580/2001, čl. 2 odst. 3)

Summary

1. Lhůta dvou měsíců stanovená v čl. 230 pátém pododstavci ES je v zásadě použitelná jak v případě, že žaloba na neplatnost aktu je podána návrhem na zahájení řízení, tak v případě, že je vznesena v rámci probíhajícího řízení žádostí o úpravu návrhových žádání znějících na zrušení předchozího aktu, který byl dotčeným aktem zrušen a nahrazen. Pravidla týkající se lhůt pro podání žaloby jsou totiž kogentní a musí být používána soudem takovým způsobem, aby byla zajištěna právní jistota, jakož i rovnost procesních subjektů před zákonem, s vyloučením jakékoli diskriminace nebo svévolného zacházení při výkonu spravedlnosti.

Coby výjimka z této zásady však platí, že uvedená lhůta není použitelná v případě probíhajícího řízení, jestliže dotčený akt a akt, který jej ruší a nahrazuje, mají v případě dotčené osoby stejný předmět, jsou v podstatě založeny na stejných důvodech a mají takřka totožný obsah, kdy se tak odlišují pouze svým rozsahem působnosti ratione temporis , přičemž žádost o úpravu návrhových žádání není založena na žádném novém důvodu, skutečnosti nebo důkazu než na samotném přijetí dotčeného aktu, který zrušuje a nahrazuje tento předchozí akt.

V takovém případě vzhledem k tomu, že předmět a rámec sporu, jak jsou vymezeny původní žalobou, nedoznaly žádné jiné změny než změny týkající se časového rozměru sporu, není právní jistota okolností, že žádost o úpravu návrhových žádání je podána po uplynutí lhůty dvou měsíců stanovené v čl. 230 pátém pododstavci ES, nijak dotčena. Za těchto podmínek by bylo v rozporu s řádným výkonem spravedlnosti a požadavkem hospodárnosti řízení požadovat po žalobkyni, aby podala žádost o úpravu svých návrhových žádání v oné lhůtě dvou měsíců, pod sankcí její nepřípustnosti.

(viz body 32–35, 44)

2. Pojem „osoba“ ve svém obvyklém právním významu, na který je třeba odkázat, nestanoví-li zákonodárce výslovně jinak, označuje bytost, která má právní subjektivitu, tedy fyzickou osobu, stejně jako osobu právnickou.

Osoby uvedené v čl. 1 odst. 2 první odrážce společného postoje 2001/931 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu mohou tedy označovat jak fyzické osoby, tak právnické osoby, zatímco skupiny a subjekty uvedené v čl. 1 odst. 2 druhé odrážce daného společného postoje mohou označovat všechny ostatní druhy společenských organizací, které byť bez právní subjektivity, mají nicméně určitou více či méně strukturovanou formu existence.

Tento výklad je potvrzen čl. 1 odst. 5 společného postoje 2001/931, podle kterého Rada zajistí, aby jména fyzických nebo právnických osob, skupin nebo subjektů uvedených v příloze byla doprovázena dostatečnými údaji umožňujícími účinnou identifikaci určitých fyzických nebo právnických osob, subjektů nebo organizací.

Okolnost, že seznam, který je přílohou společného postoje 2001/931, stejně jako seznam, který je přílohou nařízení č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu, uvádí v oddíle „Osoby“ pouze fyzické osoby, zatímco několik právnických osob je uvedeno v oddíle „Skupiny a subjekty“, není v tomto ohledu relevantní. Tyto seznamy, vypracované výlučně pro účely provádění společného postoje 2001/931 v jednotlivých případech, které jsou v nich uvedeny, a nařízení č. 2580/2001, nemají totiž na definici osob, skupin a subjektů obsaženou v uvedených aktech vliv. Totéž tedy platí pro případné chyby klasifikace osob a skupin a subjektů, které se v nich mohou objevit.

(viz body 57–59, 61)

3. K výkladu významu ustanovení práva Společenství je třeba vzít do úvahy zároveň jeho znění, kontext a cíle. S ohledem jak na znění, kontext a cíle příslušných ustanovení společného postoje 2001/931 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (viz zejména bod 1 odůvodnění tohoto společného postoje) a nařízení č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu, tak na prvořadou úlohu vnitrostátních orgánů v postupech směřujících ke zmrazení finančních prostředků stanovenou v čl. 2 odst. 3 uvedeného nařízení musí být rozhodnutí o „zahájení vyšetřování nebo trestního stíhání“ k tomu, aby mohlo být Radou platně uplatňováno, přijato v rámci vnitrostátního řízení týkajícího se přímo a v první řadě uložení preventivního nebo represivního opatření dotyčné osobě na základě boje proti terorismu a z důvodu její účasti na něm.

Tak je tomu v případě rozhodnutí o předběžném opatření, které je s ohledem na jeho obsah, rozsah a kontext, pojímáno společně s vnitrostátní právní úpravou stanovící sankce v oblasti terorismu, rozhodnutím přijatým příslušným vnitrostátním orgánem ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931 a čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001. Takové rozhodnutí může být společně s uvedenou právní úpravou považováno za rozhodnutí splňující požadavky daného čl. 1 odst. 4 společného postoje, a může tedy v zásadě jako takové odůvodňovat přijetí opatření směřujícího ke zmrazení finančních prostředků žalobkyně na základě čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001.

(viz body 96–97, 101, 105)

4. Jestliže Rada zamýšlí přijmout nebo po prověření ponechat v platnosti opatření směřující ke zmrazení finančních prostředků podle nařízení č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu na základě vnitrostátního rozhodnutí o zahájení vyšetřování nebo trestního stíhání pro teroristický čin, nemůže odhlédnout od dalšího vývoje těchto šetření nebo stíhání. Může se tak stát, že šetření policie nebo bezpečnostních složek bude ukončeno, aniž by pokračovalo řízením před soudem, jelikož neumožnilo shromáždit dostatečné důkazy, nebo že v rámci soudního vyšetřování došlo z týchž důvodů k zastavení vyšetřování, nebo též že rozhodnutí o zahájení stíhání vyústí v zastavení tohoto stíhání nebo ve zproštění obžaloby v trestním řízení. Bylo by nepřípustné, kdyby Rada nezohlednila takové poznatky, které jsou součástí všech relevantních údajů, jež musí být při posuzování situace vzaty v úvahu. Pokud by bylo rozhodnuto jinak, byla by Radě a členským státům poskytnuta mimořádná pravomoc zmrazit s konečnou platností finanční prostředky osoby mimo jakoukoliv soudní kontrolu a zcela nezávisle na výsledku případně probíhajících soudních řízení.

Stejné úvahy musí být použity, jestliže je vnitrostátní správní opatření směřující ke zmrazení finančních prostředků nebo k zákazu organizace považované za teroristickou vzato zpět jeho autorem nebo zrušeno soudním rozhodnutím.

Rada při pravidelném přezkumu situace osoby na základě čl. 2 odst. 3 uvedeného nařízení a čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu překračuje meze své posuzovací pravomoci, když s konečnou platností ponechává tuto osobu na seznamu uvedeném v příloze nařízení č. 2580/2001 pouze z důvodu, že rozhodnutí přijaté v řízení o předběžném opatření příslušným vnitrostátním soudním orgánem není ve vnitrostátním právním řádu zpochybněno v soudním odvolacím řízení o předběžném opatření nebo v soudním řízení ve věci samé, zatímco správní rozhodnutí, o pozastavení jehož účinků byl mezitím soudce požádán, bylo jeho autorem zrušeno.

(viz body 164, 168–169, 180)