Keywords
Summary

Keywords

1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Právo na spravedlivý proces – Nepoužitelnost článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv

(Článek 81 ES; Listina základních práv Evropské unie, článek 47)

2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání a ukládají pokuty – Trestněprávní povaha – Neexistence

(Články 81 ES a 229 ES; nařízení č. 1/2003, čl. 23 odst. 5 a 31)

3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Využití prohlášení jiných podniků, které se účastnily protiprávního jednání, jako důkazu – Přípustnost – Podmínky

(Články 81 ES a 82 ES)

4. Akty orgánů – Doručení – Nesrovnalosti – Účinky – Stavení lhůty k podání žaloby

(Čl. 230 odst. 5 ES a čl. 254 odst. 3 ES)

5. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení –Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které 100% vlastní

(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

6. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které 100% vlastní

(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

7. Unijní právo – Obecné právní zásady – Právní jistota – Legalita trestů – Dosah

8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Posuzovací pravomoc přiznaná Komisi čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 – Porušení zásady legality trestů – Neexistence – Předvídatelnost změn zavedených pokyny

(Článek 229 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2 a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 31; sdělení Komise 98/C 9/03 a sdělení Komise 2002/C 45/03)

9. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Pokuty – Stanovení – Kritéria – Zvýšení obecné úrovně pokut

(Nařízení č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

10. Hospodářská soutěž – Pokuty – Vlastní pravomoc Komise vyplývající ze Smlouvy

[Články 81 ES, 82 ES a čl. 83 odst. 1 a 2 písm. a) a d), ES, čl. 202 třetí odrážka ES a 211 první odrážka ES; nařízení Rady č. 17 a nařízení Rady č. 1/2003]

11. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Použití pokynů o metodě stanovování pokut – Porušení zásady zákazu zpětné účinnosti trestních zákonů – Neexistence

(Nařízení Rady č. 1/2001/2003, čl. 23; sdělení Komise 98/C 9/03)

12. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Použití pokynů o metodě stanovování pokut – Přípustnost – Porušení zásad ochrany legitimního očekávání, transparentnosti a předvídatelnosti – Neexistence

(Sdělení Komise 1998/C 9/03)

13. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Použití oznámení o spolupráci – Porušení zásad zákazu zpětné účinnosti a legitimního očekávání – Neexistence

(Sdělení Komise 2002/C 45/03)

14. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci dotyčného podniku – Porušení práva nevypovídat ve vlastní neprospěch a zásad presumpce neviny a proporcionality – Neexistence – Překročení posuzovací pravomoci Komise při přijetí oznámení o spolupráci – Neexistence

(Článek 81 ES; Listina základních práv Evropské unie, článek 48; nařízení Rady č. 1/2003, články 18 až 21 a článek 23; sdělení Komise 2002/C 45/03, body 11 a 23)

15. Unijní právo – Zásady – Základní práva – Právo vlastnit majetek – Omezení – Přípustnost

(Články 81 ES, 82 ES a čl. 295 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

16. Hospodářská soutěž – Pokuty – Pokyny o metodě stanovování pokut – Právní povaha

(Sdělení Komise 98/C 9/03)

17. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Povinnost zohlednit skutečný dopad na trh – Neexistence – Základní úloha kritéria vycházejícího z povahy protiprávního jednání

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)

18. Hospodářská soutěž – Pokuty – Rozhodnutí, kterým se ukládají pokuty – Povinnost uvést odůvodnění – Dosah

(Článek. 253 ES; sdělení Komise 98/C 9/03)

19. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Povinnost zohlednit velikost trhu – Neexistence

(Sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A, druhý pododstavec třetí odrážka)

20. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Zohlednění skutečné hospodářské schopnosti podniku způsobit škodu – Povinnost stanovit výši pokuty přiměřeně k velikosti podniku – Neexistence – Stanovení výše pokuty v závislosti na rozdělení účastníků kartelové dohody do kategorií – Podmínky – Soudní přezkum

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)

21. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Polehčující okolnosti –Ukončení protiprávního jednání před zásahem Komise – Případ závažného protiprávního jednání – Vynětí

(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3, třetí odrážka)

22. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Polehčující okolnosti – Povinnost Komise zohlednit program slučitelnosti s pravidly hospodářské soutěže dotčeného podniku – Neexistence

(Článek 81 ES; nařízení č.1/2003, čl. 23, odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)

23. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Snížení částky pokuty za spolupráci dotčeného podniku

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23, odst. 2; sdělení Komise 2002/C 45/03)

24. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Postoj podniku během správního řízení – Posouzení stupně spolupráce každého podniku, který se účastnil kartelové dohody

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23, odst. 2; sdělení Komise 2002/C 45/03)

25. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Prostor pro uvážení vyhrazený Komisi – Meze – Dodržení zásady proporcionality – Podmínky

(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

Summary

1. Zásada, podle které má každá osoba právo na spravedlivý proces, je obecnou zásadou práva Unie, potvrzenou článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie a zaručenou článkem 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tato zásada vychází ze základních práv, která jsou nedílnou součástí obecných zásad práva Unie, jejichž dodržování Soudní dvůr zajišťuje, přičemž vychází z ústavních tradic společných členským státům, jakož i z poznatků, které skýtá zejména Evropský soud pro lidská práva. I když přijetím autonomního výkladu pojmu „trestní obvinění“ stanovily orgány Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod základ pro progresivně extenzivní použití trestněprávní složky článku 6 na oblasti, které formálně nespadají do tradičních kategorií trestního práva, jako jsou finanční sankce ukládané za porušení práva hospodářské soutěže, pokud jde o kategorie, které nejsou součástí tvrdého jádra trestního práva se nicméně nemusí záruky poskytnuté trestněprávní složkou tohoto ustanovení nutně uplatňovat tak přísně.

(viz body 51–52)

2. Rozhodnutí Komise o uložení pokut za porušení práva hospodářské soutěže nemají trestněprávní charakter. Řízení, v rámci kterého Komise přijme rozhodnutí, kterým se konstatuje protiprávní jednání a ukládají pokuty a které může být následně předloženo k přezkumu soudu Unie, tak splňuje požadavky čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Komise sice není soudem ve smyslu článku 6 této Úmluvy, je však povinna v průběhu správního řízení dodržovat obecné zásady práva Unie.

Krom toho přezkum rozhodnutí Komise vykonávaný soudem Unie zaručuje splnění požadavků spravedlivého procesu, jak je zakotven čl. 6 odst. 1 uvedené Úmluvy. V tomto ohledu je nutné, aby dotčený podnik mohl předložit jakékoliv takto vůči němu přijaté rozhodnutí soudnímu orgánu s pravomocí soudního přezkumu v plné jurisdikci, který má zejména pravomoc změnit přijaté rozhodnutí ve všech bodech jak z faktického, tak z právního hlediska. Při přezkumu legality rozhodnutí, kterým se konstatuje protiprávní jednání v rozporu s článkem 81 ES, soudem Unie přitom mohou žalobci navrhnout, aby tento soud provedl úplný přezkum jak věcného zjištění skutkového stavu, tak i jeho právního posouzení Komisí. Mimoto, pokud jde o pokuty, má soud Unie pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci na základě článku 229 ES a článku 31 nařízení č. 1/2003.

(viz body 53–56)

3. Žádné ustanovení ani žádná obecná zásada unijního práva Komisi nezakazuje dovolávat se proti podniku prohlášení jiných podniků. Kdyby tomu tak nebylo, bylo by důkazní břemeno, pokud jde o jednání v rozporu s články 81 ES a 82 ES, které nese Komise, neúnosné a neslučitelné s úlohou dohledu na správné použití těchto ustanovení, která je Komisi svěřena Smlouvou. Prohlášení podniku obviněného z účasti v kartelové dohodě, jehož správnost je zpochybňována několika obviněnými podniky, však nelze považovat za dostatečný důkaz o skutkových okolnostech případu, nebude-li podpořeno dalšími důkazy.

(viz bod 57)

4. Nesrovnalosti při doručování se nedotýkají samotného rozhodnutí, a nedotýkají se tedy ani jeho legality. Takové nesrovnalosti mohou pouze za určitých okolností zabránit tomu, aby začala plynout lhůta uvedená v čl. 230 pátém pododstavci ES pro podání žaloby. Tak tomu není, jestliže žalobkyně byla nezpochybnitelně seznámena s obsahem rozhodnutí a využila svého práva podat žalobu ve lhůtě stanovené tímto článkem.

(viz bod 61)

5. Chování dceřiné společnosti může být přičteno mateřské společnosti zejména tehdy, pokud tato dceřiná společnost, byť s vlastní právní subjektivitou, neurčuje své chování na trhu samostatně, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jsou jí uděleny mateřskou společností, zejména s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, které spojují tyto dva právní subjekty.V takové situaci jsou totiž mateřská společnost a její dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky, a tudíž tvoří jediný podnik. Skutečnost, že mateřská společnost a její dceřiná společnost představují jediný podnik ve smyslu článku 81 ES, umožňuje tak Komisi určit rozhodnutí ukládající pokuty mateřské společnosti, aniž je vyžadováno prokázání osobního zapojení této společnosti do protiprávního jednání.

V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila unijní pravidla v oblasti hospodářské soutěže, může jednak tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti, a jednak existuje vyvratitelná domněnka, podle které uvedená mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti.

Za těchto podmínek postačí k tomu, aby se dalo předpokládat, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může považovat mateřskou společnost za společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně.

(viz body 69–72, 82)

6. V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila unijní pravidla v oblasti hospodářské soutěže, nevyžaduje totiž přičtení protiprávního jednání dceřiné společnosti její mateřské společnosti prokázat, že mateřská společnost ovlivňuje politiku své dceřiné společnosti v konkrétní oblasti, která byla předmětem protiprávního jednání. Naproti tomu organizační, hospodářské a právní vazby existující mezi mateřskou společností a její dceřinou společností mohou prokázat existenci vlivu mateřské společnosti na strategii dceřiné společnosti, a tedy odůvodnit jejich posuzování jako jediné hospodářské entity. Pokud tak Komise prokáže, že veškerý kapitál dceřiné společnosti vlastní její mateřská společnost, může konstatovat, že mateřská společnost je společně a nerozdílně odpovědná za platbu pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže mateřská společnost prokáže, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně. Komisi totiž opravňuje určit rozhodnut í ukládající pokuty mateřské společnosti skupiny společností nikoli vztah mezi mateřskou a dceřinou společností, kdy dochází k podněcování k protiprávnímu jednání, a tím spíše ani účast mateřské společnosti na uvedeném protiprávním jednání, ale skutečnost, že mateřská společnost a dceřiná společnost tvoří jediný podnik ve smyslu článku 81 ES.

Okolnost, že mateřská společnost nevydávala svým dceřiným společnostem pokyny, které by umožnily kontakty v rozporu s článkem 81 ES nebo by k nim pobízely, a o takových kontaktech nevěděla, nepředstavuje skutečnost, která by mohla prokazovat samostatnost uvedených dceřiných společností. Okolnost, že se dceřiné společnosti účastnily ve čtyřech zemích samostatných protiprávních jednání odlišné povahy, nemůže vyvrátit domněnku o odpovědnosti, jelikož Komise nevycházela z případné souběžnosti mezi zjištěnými protiprávními jednáními proto, aby přičetla mateřské společnosti odpovědnost za jednání jejích dceřiných společností. Stejně tak skutečnost, že mateřská společnost přijala kodex chování s cílem zabránit porušování práva hospodářské soutěže jejími dceřinými společnostmi a s ním spojené pokyny, nemění zaprvé nic na existenci protiprávního jednání, které bylo ve vztahu k ní konstatováno a zadruhé neumožňuje prokázat, že uvedené dceřiné společnosti určovaly samostatně svou obchodní politiku. Naopak uplatňování uvedeného kodexu chování spíše svědčí o účinné kontrole obchodní politiky dceřiných společností jejich mateřskou společností.

(viz body 82, 85, 87–88)

7. Zásada legality trestů je logickým důsledkem zásady právní jistoty, která je obecnou zásadou unijního práva a která zejména vyžaduje jasnost a přesnost všech předpisů Unie, především pokud tyto ukládají či umožňují uložit sankce, aby tak dotčené osoby mohly jednoznačně rozpoznat svá práva a povinnosti, které z nich vyplývají, a aby mohly následně přijmout odpovídající opatření.

Zásada legality trestů, která je součástí obecných zásad unijního práva, které jsou základem ústavních tradic společných členským státům, byla rovněž zakotvena několika mezinárodními smlouvami a zejména článkem 7 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Tato zásada vyžaduje, aby zákon jasně stanovil trestné činy a tresty, které za ně hrozí. Tato podmínka je splněna, pokud má právní subjekt možnost se z textu příslušného ustanovení, a v případě potřeby z výkladu, který k němu podaly soudy, dozvědět, jaká konání a opominutí zakládají jeho trestněprávní odpovědnost. Mimoto podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva se jasnost zákona posuzuje nejen z hlediska znění příslušného ustanovení, ale také z hlediska upřesnění vyplývajících z ustálené a zveřejněné judikatury.

Tuto zásadu je nutné dodržovat jak v předpisech trestněprávní povahy, tak ve zvláštních správních nástrojích ukládajících či umožňujících ukládat správní sankce. Tato zásada se vztahuje nejen na předpisy, které stanovují skutkovou podstatu protiprávního jednání, ale i na ty předpisy, které stanovují důsledky plynoucí z protiprávního jednání porušujícího prvně uvedené předpisy.

Článek 7 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nevyžaduje, aby znění ustanovení, podle nichž jsou tyto sankce ukládány, bylo natolik přesné, aby důsledky, které mohou z protiprávního jednání porušujícího tato ustanovení nastat, bylo možné předvídat s absolutní jistotou. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva totiž skutečnost, že zákon přiznává posuzovací pravomoc, jako taková neodporuje požadavku předvídatelnosti, pokud jsou rozsah výkonu posuzovací pravomoci a pravidla jejího výkonu dostatečně jasně vymezena vzhledem ke stanovenému legitimnímu cíli, aby byla jednotlivci poskytnuta přiměřená ochrana proti svévoli. V tomto ohledu, nehledě na samotný text zákona, Evropský soud pro lidská práva zohledňuje otázku, zda použité neurčité pojmy byly upřesněny v ustálené a zveřejněné judikatuře.

(viz body 95–97, 99)

8. Pokud jde o legalitu čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 z pohledu zásady legality trestů, unijní zákonodárce nepřiznal Komisi nadměrný či svévolný prostor pro uvážení při stanovování pokut za protiprávní jednání porušující pravidla v oblasti hospodářské soutěže.

Zaprvé totiž toto ustanovení omezuje výkon uvedeného volného uvážení tím, že zavádí objektivní kritéria, která Komise musí respektovat. V tomto ohledu jednak pokuta, kterou lze uložit, má vyčíslitelnou a maximální výši, stanovenou v závislosti na každém podniku pro každý případ protiprávního jednání, takže maximální výši pokuty, kterou lze uložit danému podniku, lze stanovit předem. Dále toto ustanovení ukládá Komisi, aby pokuty stanovovala pro každý konkrétní případ zvlášť a aby při stanovování jejich výše brala v úvahu závažnost a dobu trvání daného protiprávního jednání.

Zadruhé při výkonu své posuzovací pravomoci, pokud jde o pokuty uložené na základě čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, je Komise povinna dodržovat obecné právní zásady, obzvláště zásady rovného zacházení a proporcionality.

Zatřetí za účelem zajištění předvídatelnosti a transparentnosti svého jednání je výkon posuzovací pravomoci Komise rovněž omezen pravidly chování, které si sama stanovila v oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů a v pokynech o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO. Uvedené oznámení a uvedené pokyny totiž jednak stanoví pravidla chování, od kterých se Komise nemůže odchýlit, aniž je sankcionována z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je zásada rovného zacházení nebo ochrana legitimního očekávání, a jednak zajišťují právní jistotu dotčených podniků tím, že stanoví metodiku, kterou si Komise uložila za účelem stanovování výše pokut ukládaných na základě čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003.

Krom toho přijetí uvedených pokynů a poté pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 Komisí v rozsahu, v němž zapadá do právního rámce stanoveného v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, pouze přispělo k přesnějšímu vymezení posuzovací pravomoci Komise, která již sama plyne z uvedených ustanovení, aniž by z tohoto přijetí mohl být vyvozen závěr, že unijní zákonodárce původně nedostatečně vymezil pravomoc Komise v dotčené oblasti.

Začtvrté podle článku 229 ES a článku 31 nařízení č. 1/2003 soudce rozhoduje v plné jurisdikci o žalobách proti rozhodnutím Komise, kterými stanoví pokutu, a může tak tato rozhodnutí zrušit, jakož i zrušit, snížit nebo zvýšit uloženou pokutu. Známá a dostupná správní praxe Komise tak podléhá plnému přezkumu soudu Unie. Výkon tohoto přezkumu v ustálené a zveřejněné judikatuře umožnil upřesnit neurčité pojmy, které mohl čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a poté čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 obsahovat. Obezřetný hospodářský subjekt, který si v případě potřeby obstará právní radu, tak může s dostatečnou přesností předvídat metodu stanovení i výši pokut, které mu hrozí za dané chování. Skutečnost, že tento subjekt není s to předem znát přesnou výši pokut, které Komise v jednotlivých případech uloží, nemůže představovat porušení zásady legality trestů.

(viz body 101–102, 105–108)

9. Ve věci zvýšení úrovně pokut v návaznosti na přijetí pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, může Komise kdykoli přizpůsobit výši pokut, pokud to vyžaduje účinné použití unijních pravidel v oblasti hospodářské soutěže, přičemž takové pozměnění správní praxe může být považováno za objektivně odůvodněné účelem všeobecné ochrany před protiprávními jednáními porušujícími unijní pravidla v oblasti hospodářské soutěže. Zvýšení pokut tedy nelze samo o sobě považovat za protiprávní s ohledem na zásadu legality trestů, jelikož nepřekračuje právní rámec stanovený v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003.

(viz bod 112)

10. V oblasti pravomoci Komise ukládat pokuty za porušení unijních pravidel hospodářské soutěže nelze mít za to, že pravomoc ukládat takové pokuty původně příslušela Radě, která ji svěřila či jejím výkonem pověřila Komisi ve smyslu čl. 202 třetí odrážky ES. V souladu s ustanoveními článků 81 ES, 82 ES, 83 odst. 1 a 2 písm. a) a d) ES a 202 třetí odrážky ES tato pravomoc spadá do úkolu Komise dbát na uplatňování unijního práva, přičemž tento úkol je upřesněn, upraven a formalizován, pokud jde o uplatňování článků 81 ES a 82 ES, nařízením č. 17 a nařízením č. 1/2003. Pravomoc ukládat pokuty, kterou tato nařízení přiznávají Komisi, vyplývá tedy z ustanovení samotné Smlouvy a jejím cílem je umožnit faktické provádění zákazů stanovených v uvedených článcích.

(viz bod 115)

11. Zásada zákazu zpětné účinnosti trestních zákonů, zakotvená v článku 7 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, představuje obecnou zásadu unijního práva, jejíž dodržování je nutné, jsou-li ukládány pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže, a tato zásada vyžaduje, aby vyslovené sankce odpovídaly sankcím, jež byly stanoveny v době, kdy k porušení došlo. Přijetí pokynů, které mohou měnit obecnou soutěžní politiku Komise v oblasti pokut, může v zásadě spadat do působnosti zásady zákazu zpětné účinnosti .

Pokud jde o dodržování zásady zákazu zpětné účinnosti pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, zvýšení úrovně pokut nepřekračuje právní rámec stanovený čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, jelikož pokyny výslovně ve svém bodě 5 písm. a) stanoví, že uložené pokuty nemohou v žádném případě překročit maximální výši 10 % obratu stanovenou uvedenými ustanoveními.

Hlavní inovace uvedených pokynů spočívá v tom, že výchozím bodem pro výpočet je základní částka určená rozpětími stanovenými v tomto ohledu, přičemž tato rozpětí odrážejí různé stupně závažnosti protiprávních jednání, které ale jako takové nesouvisejí s relevantním obratem. Tato metoda je tak v podstatě založena na stanovení sazeb pokut, byť relativním a pružném.

Skutečnost, že Komise v minulosti uplatňovala pokuty určité úrovně na různé typy protiprávních jednání, ji nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích uvedených v nařízení č. 17 a v nařízení č. 1/2003, je-li to nezbytné k tomu, aby bylo zajištěno provádění soutěžní politiky Unie. Naopak účinné použití unijních pravidel hospodářské soutěže vyžaduje, aby Komise měla možnost kdykoli přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky.

Z toho plyne, že podniky, vůči nimž se vede správní řízení, jež může vyústit v pokutu, nemohou nabýt legitimního očekávání, že Komise nepřekročí úroveň pokut používanou dříve, ani očekávání ohledně metody jejich výpočtu. Uvedené podniky tedy musejí vzít v úvahu možnost, že se Komise kdykoli rozhodne zvýšit úroveň výše pokut ve srovnání s úrovní používanou v minulosti.

Za těchto podmínek uvedené pokyny neporušují zásadu zákazu zpětné účinnosti tím, že vedly k ukládání vyšších pokut, než byly pokuty ukládané v minulosti nebo že byly překročeny meze předvídatelnosti. Pokyny a zvláště nová metoda výpočtu pokut, již tyto pokyny obsahují, za předpokladu, že má přitěžující účinek, pokud jde o úroveň ukládaných pokut, byly totiž rozumně předvídatelné.

(viz body 118–119, 123–128, 133)

12. Komise zveřejnila pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO a uvedla v nich metodu výpočtu, kterou si stanovila v každém konkrétním případě, ve snaze o transparentnost a za účelem zvýšení právní jistoty dotčených podniků. Komise se přijetím takových pravidel chování a zveřejněním oznámení, že je napříště použije na případy jimi dotčené, omezuje při výkonu své posuzovací pravomoci a nemůže se od nich odchýlit, aniž je případně sankcionována z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je zásada rovného zacházení a zásada ochrany legitimního očekávání. Pokyny stanoví obecným a abstraktním způsobem metodologii, kterou si Komise uložila za účelem stanovení výše pokut, a v důsledku toho zajišťují právní jistotu podniků. Kromě toho může obezřetný hospodářský subjekt, který si v případě potřeby obstará právní radu, s dostatečnou přesností předvídat metodu stanovení i výši pokut, které mu hrozí za dané chování. Tento subjekt není sice s to předem znát s přihlédnutím k těmto pokynům přesnou výši pokuty, kterou Komise v jednotlivých případech uloží. Nicméně vzhledem k závažnosti protiprávních jednání, která má Komise sankcionovat, cíle potlačování a odrazování odůvodňují, aby bylo dotyčným podnikům znemožněno odhadnout zisky, jež by jim byly plynuly z účasti na protiprávním jednání s předchozím zohledněním výše pokuty, která jim z důvodu protiprávního chování bude uložena.

(viz body 135–136, 201–202)

13. Zohlednění oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů při stanovení výše pokut uložených za porušení unijních pravidel hospodářské soutěže neporušuje ani zásadu zákazu zpětné účinnosti ani zásadu ochrany legitimního očekávání. Pokud jde totiž o tyto dvě zásady, první zásada nebrání uplatnění pokynů s možnými přitěžujícími účinky ohledně výše pokut, za podmínky, že politika, která je zavádí, byla rozumně předvídatelná. Pokud jde o druhou zásadu, hospodářské subjekty nemohou uplatňovat legitimní očekávání na zachování stávající situace, která může být změněna orgány v rámci jejich posuzovací pravomoci.

(viz body 143–144)

14. I když je pravda, že na základě obecných zásad unijního práva, jejichž nedílnou součástí jsou základní práva a s přihlédnutím k nimž je třeba vykládat všechny předpisy práva Unie, mají podniky právo, aby nebyly nuceny Komisí k přiznání své účasti na porušení pravidel hospodářské soutěže, není Komisi proto ještě bráněno vzít v úvahu při stanovení výše pokuty pomoc, kterou jí tento podnik ze své vlastní vůle poskytl pro účely prokázání existence protiprávního jednání. V tomto ohledu má spolupráce na základě oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů čistě dobrovolnou povahu ze strany dotyčného podniku. Tento podnik totiž není žádným způsobem nucen k poskytnutí důkazů týkajících se údajné kartelové dohody. Stupeň spolupráce, kterou hodlá podnik poskytnout v rámci správního řízení, závisí tedy výlučně na jeho svobodné vůli, a není v žádném případě uložen oznámením o spolupráci. Žádné ustanovení tohoto ustanovení nevyžaduje po dotčeném podniku, aby nezpochybnil nebo neopravil chybné skutkové okolnosti předložené jiným podnikem.

Toto oznámení neporušuje ani zásadu in dubio pro reo ani zásadu presumpce neviny, jak vyplývá především z čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která je rovněž součástí základních práv, jež jsou podle judikatury Soudního dvora, mimoto opětovně potvrzené čl. 6 odst. 2 EU, jakož i článkem 48 Listiny základních práv Evropské unie, uznaná právním řádem Unie. Spolupráce na základě tohoto oznámení je totiž zaprvé ze strany dotčeného podniku čistě dobrovolná a neznamená žádnou povinnost podniku předložit důkazy a zadruhé se nedotýká povinnosti Komise, která nese důkazní břemeno ohledně protiprávních jednání, která konstatuje, předložit důkazy způsobilé právně dostačujícím způsobem prokázat existenci skutečností zakládajících protiprávní jednání. Za tímto účelem je Komise, aniž tím poruší zásadu presumpce neviny, oprávněna vycházet nejen z dokumentů, které získala při šetřeních na základě nařízení č. 17 a č. 1/2003 nebo které obdržela v reakci na žádosti o informace na základě uvedených nařízení, ale rovněž z důkazů, které jí podnik dobrovolně předložil na základě tohoto oznámení.

Oznámení o spolupráci neporušuje ani zásadu proporcionality. Toto oznámení se jeví jako přiměřený a nutný nástroj za účelem prokazování existence tajných horizontálních kartelových dohod, a tedy za účelem směrování chování podniků ve smyslu dodržování pravidel hospodářské soutěže.I když totiž nástroje stanovené v článcích 18 až 21 nařízení č. 1/2003, a sice žádosti o informace a šetření, představují opatření nezbytná v rámci stíhání protiprávních jednání v rozporu s právem hospodářské soutěže, tajné kartelové dohody lze často obtížně odhalit a vyšetřit bez spolupráce dotčených podniků. Účastník kartelové dohody, který hodlá ukončit svou účast, tak může být odrazen od toho, aby o kartelové dohodě informoval Komisi, z důvodu vysoké pokuty, která mu může být uložena. Tím, že oznámení o spolupráci stanoví ochranu před pokutou v plném rozsahu nebo značné snížení pokuty ve prospěch podniků, které Komisi poskytnou důkazy o existenci horizontální kartelové dohody, snaží se zabránit tomu, aby se takový účastník rozhodl Komisi o existenci kartelové dohod neinformovat.

Komise tedy v konečném důsledku přijala pravidla chování v oznámení o spolupráci, která jí poskytují vodítko při výkonu její posuzovací pravomoci v oblasti stanovování pokut, aby zohlednila zejména jednání podniků v průběhu správního řízení a tak lépe zaručila rovné zacházení mezi dotčenými podniky, aniž překročila pravomoci, které jí přiznává nařízení č. 1/2003. Komise je totiž oprávněna, nikoliv však povinna uložit pokutu podniku, který se dopustil protiprávního jednání v rozporu s článkem 81 ES. Mimoto čl. 23 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003 taxativně nestanoví kritéria, která Komise může zohlednit při stanovení pokuty. Jednání podniku v průběhu správního řízení tedy může patřit mezi skutečnosti, ke kterým je třeba při tomto stanovení přihlédnout.

(viz body 149–150, 153, 155, 160, 162–163, 168–169, 171, 174–176)

15. Pravomoci Společenství musejí být uplatňovány v souladu s mezinárodním právem.Právo vlastnit majetek je chráněno nejen mezinárodním právem, ale patří rovněž mezi obecné zásady práva Unie. Nicméně přednost mezinárodního práva před právem Unie se nevztahuje na právo primární, obzvláště pak ne na obecné zásady, jejichž součástí jsou základní práva.V tomto ohledu se právo vlastnit majetek neprojevuje jako absolutní výsada, ale musí k němu být přihlédnuto ve vztahu k jeho funkci ve společnosti. V důsledku toho může být výkon vlastnického práva omezen za podmínky, že tato omezení skutečně odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným Společenstvím, a nejsou s ohledem na sledovaný cíl nepřiměřeným a neúnosným zásahem do samotné podstaty takto zaručeného práva. Vzhledem k tomu, že uplatňování článků 81 ES a 82 ES představuje jeden z aspektů veřejného zájmu Společenství, lze na základě těchto článků omezit užívání práva vlastnit majetek za podmínky, že tato omezení nejsou nepřiměřená a nepředstavují zásah do samotné podstaty tohoto práva.

(viz body 187–190)

16. Pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO sice nemohou být kvalifikovány jako právní pravidlo, které správa musí v každém případě dodržovat, představují však orientační pravidlo chování, podle něhož má být v praxi postupováno a od něhož se správa může v konkrétním případě odchýlit, pouze uvede-li důvody, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení. Komise se přijetím takových pravidel chování a zveřejněním oznámení, že je napříště použije na případy jimi dotčené, omezuje při výkonu své posuzovací pravomoci a nemůže se od těchto pravidel odchýlit, aniž je případně sankcionována z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je zásada rovného zacházení nebo ochrana legitimního očekávání. Mimoto uvedené pokyny stanoví obecným a abstraktním způsobem metodiku, kterou si Komise uložila za účelem stanovení výše pokut, a v důsledku toho zajišťují právní jistotu podniků.

(viz body 200–202)

17. Závažnost porušení unijního práva hospodářské soutěže musí být stanovena v závislosti na mnoha skutečnostech, jakými jsou zejména zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, a to aniž je sestaven závazný nebo taxativní výčet kritérií, ke kterým musí být povinně přihlédnuto.

V souladu s bodem 1 A prvním pododstavcem pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO je tedy Komise povinna provést v rámci posouzení závažnosti protiprávního jednání přezkum skutečného dopadu na trh pouze tehdy, pokud je zjevné, že takový dopad lze měřit. Při posuzování takového dopadu má Komise vycházet z hospodářské soutěže, která by normálně existovala, kdyby nedošlo k protiprávnímu jednání. Jestliže žalobkyně neprokazují, že skutečný dopad kartelových dohod byl změřitelný, není tedy Komise povinna zohlednit skutečný dopad protiprávních jednání pro účely posouzení jejich závažnosti. Účinek jednání narušujícího hospodářskou soutěž totiž není určujícím kritériem při posouzení závažnosti protiprávního jednání. Okolnosti týkající se úmyslu mohou být důležitější než ty, které se týkají účinků jednání, zejména pokud se jedná o protiprávní jednání, které je skutečně závažné, jako je rozdělování trhů. Povaha protiprávního jednání tak hraje prvořadou roli zejména pro charakterizování „velmi závažných“ protiprávních jednání. Z popisu velmi závažných protiprávních jednání v uvedených pokynech vyplývá, že dohody nebo jednání ve vzájemné shodě, jejichž cílem je zejména rozdělení trhů, mohou být již na základě své vlastní povahy kvalifikovány jako „velmi závažné“, aniž je nezbytné, aby se taková jednání vyznačovala zvláštním dopadem nebo zeměpisným rozsahem a aniž by nezohlednění skutečného dopadu protiprávních jednání mohlo způsobit porušení zásady presumpce neviny.

Za těchto podmínek, bez ohledu na údajně různou strukturu kartelových dohod porušení pravidel hospodářské soutěže zjištěná v rozhodnutí Komise patří již ze své podstaty mezi nejzávažnější porušení článku 81 ES, jelikož jejich předmětem je tajná koluze mezi soutěžiteli s cílem rozdělení trhů nebo zmrazení tržních podílů rozdělením projektů prodeje a instalace nových výtahů nebo eskalátorů a s cílem nekonkurovat si, pokud jde o údržbu a modernizaci výtahů a eskalátorů. Kromě toho, že tyto kartelové dohody vážně narušují hospodářskou soutěž tím, že zavazují strany dodržovat oddělené trhy často vymezené státními hranicemi, vedou k izolaci těchto trhů v rozporu s hlavním cílem Smlouvy, kterým je integrace trhu Společenství. Protiprávní jednání tohoto typu, zejména pokud jde o horizontální kartelové dohody, jsou tak kvalifikována jako zvlášť závažná nebo zjevná protiprávní jednání.

(viz body 198, 214–215, 221–223, 234–235, 254)

18. V oblasti rozhodnutí Komise konstatujících porušení unijních pravidel hospodářské soutěže a ukládajících pokuty jsou podstatné formální náležitosti, které představuje povinnost odůvodnění, splněny, jestliže Komise ve svém rozhodnutí uvede prvky posouzení, které jí umožnily vymezit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání, aniž je povinna v něm uvádět podrobnější popis nebo číselné údaje týkající se způsobu výpočtu pokuty. Jelikož Komise v napadeném rozhodnutí uvádí, že výchozí částky pokut byly stanoveny při zohlednění povahy protiprávních jednání a velikosti relevantního zeměpisného trhu a posuzuje závažnost protiprávních jednání ve vztahu k vlastnostem účastníků, když u každého protiprávního jednání provedla rozlišení dotčených podniků v závislosti na jejich obratu za výrobky, které byly předmětem kartelové dohody, v zemi, ve které k protiprávnímu jednání došlo, jsou prvky posouzení, které Komisi umožnily posoudit závažnost zjištěných protiprávních jednání, dostatečně uvedeny v napadeném rozhodnutí při dodržení článku 253 ES.

(viz body 203, 240, 243–245)

19. V oblasti rozhodnutí Komise konstatujících porušení unijních pravidel hospodářské soutěže a ukládajících pokuty není velikost dotčeného trhu v zásadě povinným prvkem, ale pouze jednou z více relevantních skutečností při posouzení závažnosti protiprávního jednání, přičemž Komise není ostatně povinna provést vymezení dotčeného trhu nebo posouzení jeho velikosti, pokud má dotčené protiprávní jednání protisoutěžní cíl. Pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO totiž nestanoví, že se výše pokut stanoví v závislosti na celkovém obratu nebo obratu, kter ý podniky dosáhly na dotčeném trhu. Nicméně, nebrání ani tomu, aby byly takové obraty při stanovení výše pokuty zohledněny, aby byly dodrženy obecné zásady práva Unie a vyžadují-li to okolnosti.

Za těchto podmínek nejsou výchozí částky pokut, které byly stanoveny za protiprávní jednání v Lucembursku a odpovídají polovině minimální výše, která je obvykle stanovena pokyny za tento druh velmi závažného protiprávního jednání, nadměrné.

(viz body 247–248)

20. V rámci stanovení výše pokut ukládaných na základě čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 je rozdílné zacházení mezi dotyčnými podniky vlastní výkonu pravomocí, které Komisi podle tohoto ustanovení přísluší. V rámci svého prostoru pro uvážení je totiž Komise povinna individualizovat sankci v závislosti na jednání a vlastnostech dotyčných podniků, aby zajistila v každém projednávaném případě plnou účinnost pravidel Unie v oblasti hospodářské soutěže. Pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO tak stanoví, že u protiprávního jednání určité závažnosti může být nezbytné, týká-li se protiprávní jednání několika podniků, jako například kartely, poměrně vážit obecnou výchozí částku pro stanovení zvláštní výchozí částky zohledňující váhu, a tedy skutečný dopad protiprávního jednání každého podniku na hospodářskou soutěž, zejména pokud existuje značný nepoměr ve velikosti podniků, které se dopustily protiprávního jednání stejného typu. Zejména je nezbytné brát v úvahu, zda původci protiprávních jednání skutečně měli hospodářskou schopnost způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům, zejména pak spotřebitelům.

Unijní právo neobsahuje v žádném případě obecně použitelnou zásadu, podle které musí být trest přiměřený významu podniku na výrobkovém trhu, který je předmětem protiprávního jednání.

Konečně pokud jde o posouzení závažnosti protiprávního jednání v závislosti na rozdělení účastníků kartelové dohody do kategorií, pro ověření toho, zda takové rozdělení je v souladu se zásadami rovného zacházení a proporcionality, se soud Unie v rámci svého přezkumu legality výkonu posuzovací pravomoci, jíž Komise v této oblasti disponuje, musí omezit na kontrolu, zda je toto rozdělení soudržné a objektivně odůvodněné. Dále podle uvedených pokynů o stanovování pokut může zásada stejného trestu za stejné jednání vést k udělení různých pokut dotyčným podnikům, aniž se toto rozlišení řídí aritmetickým výpočtem.

(viz body 255–258, 263, 265)

21. Polehčující okolnost na základě bodu 3 třetí odrážky pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO nemůže být přiznána v případě, že protiprávní jednání bylo ukončeno již před prvními zásahy Komise. O polehčující okolnost ve smyslu uvedeného ustanovení totiž logicky může jít jen tehdy, byl-li podnět k ukončení protisoutěžního jednání dotčeným podnikům dán zásahy Komise. Účelem tohoto ustanovení je v případě, že Komise zahájí v tomto směru šetření, pobídnout podniky, aby okamžitě ukončily svá protisoutěžní jednání, takže snížení pokuty z tohoto titulu nemůže být použito v případě, kdy bylo protiprávní jednání ukončeno již před datem prvních zásahů Komise. Použitím snížení za takových okolností by bylo zdvojeno zohlednění doby trvání protiprávního jednání pro výpočet výše pokut.

(viz bod 274)

22. Přijetí programu slučitelnosti podnikem, který se dopustil porušení unijních pravidel hospodářské soutěže, nezakládá povinnost Komise udělit mu na základě této okolnosti snížení pokuty. Mimoto i když je sice důležité, že podnik přijme opatření, aby zabránil v budoucnu novým porušením práva hospodářské soutěže Unie ze strany svých zaměstnanců, přijetí těchto opatření nemění nic na existenci zjištěného protiprávního jednání. Komise tedy není povinna zohlednit takový poznatek jako polehčující okolnost, tím spíše tehdy, představují-li protiprávní jednání konstatovaná v napadeném rozhodnutí zjevné porušení článku 81 ES.

(viz bod 282)

23. Oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů představuje nástroj, který je při dodržování právních norem vyšší síly určený k upřesnění kritérií, jež Komise hodlá používat v rámci výkonu své posuzovací pravomoci při stanovení pokut uložených za porušení unijních pravidel hospodářské soutěže. Z toho vyplývá omezení této vlastní pravomoci samotnou Komisí, které však není neslučitelné se zachováním podstatného prostoru pro uvážení pro Komisi.

Komise má tak široký prostor pro uvážení, když posuzuje, zda důkazy poskytnuté podnikem, který hodlá využít oznámení o spolupráci, představují významnou přidanou hodnotu ve smyslu bodu 21 uvedeného oznámení.

Stejně tak Komise poté, co konstatuje, že důkazy představují významnou přidanou hodnotu ve smyslu bodu 21 oznámení o spolupráci, disponuje prostorem pro uvážení, když stanoví přesný rozsah snížení výše pokuty pro dotčený podnik. Bod 23 písm. b) první pododstavec oznámení o spolupráci totiž stanoví rozpětí pro snížení výše pokuty pro jednotlivé kategorie dotčených podniků. S ohledem na uvedený prostor pro uvážení může soud Unie postihnout jen jeho zjevné překročení.

Za těchto podmínek Komise zjevně nepřekročila svůj prostor pro uvážení, když má za to, že prohlášení, které pouze do určité míry potvrzuje prohlášení, které již Komise měla k dispozici, nemá významnou přidanou hodnotu, jelikož takové prohlášení neusnadňuje činnost Komise výrazným způsobem, a tedy není dostatečné k odůvodnění snížení výše pokuty na základě spolupráce.

(viz body 295–296, 298–300, 309, 311)

24. Komise v rámci svého posouzení spolupráce účastníků kartelové dohody při správním řízení nemůže porušit zásadu rovného zacházení. Jelikož totiž situace různých podniků sankcionovaných pokutou za porušení unijních pravidel hospodářské soutěže nejsou srovnatelné, Komise se nedopustila porušení zásady rovného zacházení, když některým podnikům udělila v závislosti na přidané hodnotě jejich příslušné spolupráce snížení pokut a jinému podniku odmítla přiznat takové snížení na základě oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů. V tomto ohledu je posouzení přidané hodnoty spolupráce prováděno v závislosti na důkazech, které již má Komise k dispozici. Jestliže tak podnik poskytne důkazy, které nejsou rozhodující k prokázání existence kartelové dohody, ale jednoduše posilují schopnost Komise prokázat protiprávní jednání tím, že podpoří důkazy, které již měla k dispozici nebo jestliže takový podnik sdělí Komisi důkazy s významnou přidanou hodnotou až několik měsíců po sděleních ostatních podniků a v každém případě jí nepředá soudobé listinné důkazy, Komise stanoví jen velmi nízké procento snížení pokuty pro takový podnik, aniž by zjevně překročila svůj prostor pro uvážení.

(viz body 313, 315, 319, 335–336, 344, 347)

25. Pokud jde o dodržení zásady proporcionality v rámci stanovení výše pokut za porušení unijních pravidel hospodářské soutěže, takové pokuty nesmí být nepřiměřené ve vztahu ke sledovaným cílům, tedy ve vztahu k dodržování pravidel hospodářské soutěže, a výše pokuty uložené podniku za protiprávní jednání v oblasti hospodářské soutěže musí být přiměřená protiprávnímu jednání, posuzovanému jako celek, s přihlédnutím zejména k jeho závažnosti. Mimoto při stanovení výše pokut je Komise oprávněna zohlednit nutnost zajistit, aby pokuty měly dostatečně odrazující účinek.

V tomto ohledu zaprvé kartelové dohody, které spočívají především v tajné koluzi mezi soutěžiteli s cílem rozdělení trhů nebo zmrazení tržních podílů rozdělením projektů prodeje a instalace nových výtahů nebo eskalátorů a s cílem nekonkurovat si, pokud jde o údržbu a modernizaci výtahů a eskalátorů, představují protiprávní jednání, která patří již na základě své povahy mezi nejzávažnější porušení článku 81 ES.

Zadruhé Komise při výpočtu výše pokut může zohlednit zejména velikost a hospodářskou sílu hospodářské jednotky jednající jako podnik ve smyslu článku 81 ES. Nicméně relevantní podnik, který je třeba zohlednit, neodpovídá každé dceřiné společnosti, která se účastnila protiprávního jednání, ale mateřské společnosti a jejím dceřiným společnostem. Zatřetí, pokud jde o přiměřenost pokut ve vztahu k velikosti a hospodářské síle dotčených hospodářských jednotek, Komise je vázaná maximální výší 10 % stanovenou v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, která má zabránit, aby pokuty byly nepřiměřené ve vztahu k významu podniku. Přitom celková výše pokut představuje přibližně 2 % konsolidovaného obratu dotyčného podniku během hospodářského roku předcházejícího přijetí napadeného rozhodnutí, což nelze považovat za nepřiměřené ve vztahu k velikosti tohoto podniku.

(viz body 367–370)