Věc C-549/07

Friederike Wallentin-Hermann

v.

Alitalia – Linee Aeree Italiane SpA

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Handelsgericht Wien)

„Letecká doprava — Nařízení (ES) č. 261/2004 — Článek 5 — Náhrada škody a pomoc cestujícím v případě zrušení letu — Osvobození od povinnosti náhrady škody — Zrušení letu z důvodu mimořádných okolností, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření“

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 22. prosince 2008   I ‐ 11065

Shrnutí rozsudku

1. Doprava – Letecká doprava – Nařízení č. 261/2004 – Náhrada škody a pomoc cestujícím v případě zrušení letu

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 261/2004, čl. 5 odst. 3)

2. Doprava – Letecká doprava – Nařízení č. 261/2004 – Náhrada škody a pomoc cestujícím v případě zrušení letu

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 261/2004, čl. 5 odst. 3; Montrealská úmluva z roku 1999, články 19 a následující)

3. Doprava – Letecká doprava – Nařízení č. 261/2004 – Náhrada škody a pomoc cestujícím v případě zrušení letu

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 261/2004, čl. 5 odst. 3)

4. Doprava – Letecká doprava – Nařízení č. 261/2004 – Náhrada škody a pomoc cestujícím v případě zrušení letu

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 261/2004, čl. 5 odst. 1 písm. c), článek 3 a čl. 7 odst. 1]

1.  Článek 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, musí být vykládán v tom smyslu, že technická závada na letadle, která má za následek zrušení letu, nespadá pod pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu uvedeného ustanovení, s výjimkou situace, kdy je daná závada způsobena událostmi, které svou povahou či původem nejsou vlastní běžnému výkonu činnosti dotčeného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole.

   Ačkoli totiž zákonodárce Společenství uvedl v příkladném výčtu uvedeném ve čtrnáctém bodě odůvodnění uvedeného nařízení „neočekávané nedostatky letové bezpečnosti“ a ačkoli technická závada na letadle může být takovým nedostatkem, nic to nemění na tom, že okolnosti takové události lze kvalifikovat jako „mimořádné“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 pouze tehdy, pokud se vztahují k události, která, stejně jako události vyjmenované v daném bodě odůvodnění, není vlastní běžnému výkonu činnosti dotčeného leteckého dopravce a z důvodu své povahy či původu se vymyká jeho účinné kontrole. Přitom letečtí dopravci jsou při výkonu své činnosti běžně vystavováni různým technickým závadám, které se při provozu letadel nevyhnutelně objevují. Oprava technické závady způsobené nedostatkem údržby letadla tedy musí být považována za vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce.

   (viz body 23–24, 34, výrok 1)

2.  Úmluva o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu (Montrealská úmluva) není určující pro výklad důvodů zbavujících dopravce odpovědnosti uvedených v čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů. Tento článek totiž odkazuje na pojem „mimořádné okolnosti“, ačkoli ten se neobjevuje ani v článku 19 uvedené úmluvy, ani v žádném jiném jejím ustanovení. Krom toho článek 19 Montrealské úmluvy se vztahuje na zpoždění, zatímco čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 se zabývá případy zrušení letu. Mimoto článek 19 a následující články uvedené úmluvy upravují podmínky, za nichž mohou dotyční cestující v případě zpoždění letu podávat žaloby směřující k získání náhrady škody z titulu individualizované nápravy. Naproti tomu článek 5 nařízení č. 261/2004 stanoví standardizovaná a okamžitá opatření nápravy. Daná opatření, která jsou nezávislá na opatřeních, pro která Montrealská úmluva stanoví podmínky výkonu, se tedy uplatní ve fázi, která předchází uplatnění posledně uvedených opatření. Z toho vyplývá, že důvody zbavující dopravce odpovědnosti uvedené v článku 19 uvedené úmluvy nelze bez rozdílu uplatnit v případě čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004.

   (viz body 30–32, 34, výrok 1)

3.  Vyšší četnost technických závad u leteckého dopravce není sama o sobě skutečností takové povahy, aby umožnila konstatovat, že nastaly nebo nenastaly „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů.

   (viz bod 37, výrok 2)

4.  Skutečnost, že letecký dopravce dodržel minimální pravidla údržby letadla, sama o sobě nepostačuje k prokázání, že daný dopravce přijal „všechna přiměřená opatření“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a tudíž k tomu, aby byl uvedený dopravce osvobozen od povinnosti náhrady škody stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení.

   Zákonodárce Společenství totiž nezamýšlel, aby od povinnosti vyplatit cestujícím náhradu škody v případě zrušení letu osvobozovaly všechny mimořádné okolnosti, ale pouze ty, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Z toho vyplývá, že vzhledem k tomu, že všechny mimořádné okolnosti nemají exkulpační povahu, přísluší tomu, kdo se jich chce dovolávat, aby mimo jiné prokázal, že jim v žádném případě nebylo možné předejít pomocí opatření přiměřených situaci, tedy opatření, která v okamžiku, kdy nastaly dané mimořádné okolnosti, odpovídala zejména podmínkám technicky a hospodářsky únosným pro dotčeného leteckého dopravce. Taková osoba totiž musí prokázat, že zjevně nemohla, aniž by přistoupila k neúnosným obětem s ohledem na kapacity svého podniku v rozhodné době, předejít tomu, aby mimořádné okolnosti, jimž byla vystavena, způsobily zrušení letu.

   (viz body 39–41, 43, výrok 3)