Věc C-519/07 P

Komise Evropských společenství

v.

Koninklijke FrieslandCampina NV, dříve Koninklijke Friesland Foods NV, dříve Friesland Coberco Dairy Foods Holding NV

„Kasační opravný prostředek — Státní podpory — Daňový režim uplatňovaný Nizozemskem na mezinárodní činnosti financování — Rozhodnutí 2003/515/ES — Neslučitelnost se společným trhem — Přechodné ustanovení — Přípustnost — Aktivní legitimace — Právní zájem na podání žaloby — Zásada ochrany legitimního očekávání — Zásada rovného zacházení“

Stanovisko generálního advokáta Y. Bota přednesené dne 23. dubna 2009   I ‐ 8498

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 17. září 2009   I ‐ 8526

Shrnutí rozsudku

1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Rozhodnutí Komise, jímž se zakazuje režim podpor v určitém odvětví

   (Článek 230 čtvrtý pododstavec ES)

2. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise, kterým je prohlášen režim státních podpor za neslučitelný se společným trhem a stanoven přechodný režim – Přechodná opatření ve prospěch podniků oprávněných k využívání uvedeného režimu – Neexistence přechodných opatření ve prospěch podniků, které pouze podaly žádost o první povolení – Neexistence porušení zásad ochrany legitimního očekávání a rovného zacházení

   (Článek 88 odst. 2 první pododstavec ES)

1.  V souladu s čl. 230 čtvrtým pododstavcem ES může fyzická nebo právnická osoba napadnout žalobou rozhodnutí určené jiné osobě, pouze pokud se jí uvedené rozhodnutí bezprostředně a osobně dotýká.

   Co se týče druhé podmínky obsažené v článku 230 ES, skutečnost, že sporné ustanovení, které má svou povahou a působností obecný charakter vzhledem k tomu, že se použije obecně na zúčastněné hospodářské subjekty, nevylučuje, že by se mohlo některých z nich osobně dotýkat.

   Nicméně fyzická nebo právnická osoba může tvrdit, že je osobně dotčena, pouze tehdy, pokud je sporným ustanovením zasažena z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám. Podnik totiž v zásadě nemůže napadnout rozhodnutí Komise, jímž je zakázán režim podpor v určitém odvětví, jestliže je tímto rozhodnutím dotčen pouze z důvodu své příslušnosti k tomuto odvětví a svého postavení osoby potenciálně oprávněné k využívání uvedeného režimu. Takové rozhodnutí je ve vztahu k tomuto podniku opatřením s obecnou působností, které se uplatní v objektivně vymezených situacích a z něhož vyplývají právní následky pro určitou kategorii subjektů vymezených obecně a abstraktně.

   Naproti tomu pokud se napadený akt dotýká skupiny osob, jež byly nebo mohly být známy v okamžiku přijetí tohoto aktu, a na základě kriterií vlastních členům této skupiny, mohou tyto osoby být tímto aktem osobně dotčeny, neboť patří k omezenému okruhu hospodářských subjektů.

   (viz body 47, 51–54)

2.  Právo dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání je otevřeno každému jednotlivci, u kterého vyvolal orgán Společenství podložené naděje na základě konkrétních ujištění, které mu poskytl. Nicméně, pokud je obezřetný a informovaný hospodářský subjekt s to předvídat přijetí opatření Společenství, které se může dotknout jeho zájmů, nemůže se této zásady dovolávat, je-li toto opatření přijato.

   Mimoto, i kdyby Evropské společenství dříve vytvořilo situaci způsobilou vyvolat legitimní očekávání, přijetí přechodných opatření ohledně situací, které vznikly před vstupem nové právní úpravy v platnost, ale mohly se od té doby ještě vyvíjet, může bránit kategorický veřejný zájem. V případě neexistence kategorického veřejného zájmu Komise tím, že nestanovila v případě zrušení právní úpravy přechodná opatření chránící očekávání, které hospodářský subjekt mohl legitimně ohledně právní úpravy Společenství mít, porušila pravidlo vyšší právní síly.

   Porušení zásady rovného zacházení jako obecné zásady práva Společenství spočívá v použití odlišných pravidel na srovnatelné situace nebo v použití stejného pravidla na odlišné situace.

   Pokud se jedná o rozhodnutí Komise, kterým byl prohlášen za neslučitelný se společným trhem zvláštní daňový režim pro mezinárodní činnosti financování podniků náležejících do skupiny a stanoven přechodný režim výhradně pro osoby oprávněné k využívání uvedeného režimu a nikoliv pro osoby, které žádaly o první povolení tohoto režimu, o jejichž žádosti nebylo k datu uvedeného rozhodnutí rozhodnuto, je situace žadatele o první povolení, který neprokázal již uskutečněné investice nebo přijaté závazky, odlišná od situace oprávněných, kteří uskutečnili investice a přijali závazky v minulosti, v době, kdy legalita uvedeného režimu nebyla zpochybňována, a kteří by tedy utrpěli ztráty, pokud by nebyla přechodná opatření v jejich prospěch přijata.

   V takové situaci Komise neporušila zásadu ochrany legitimního očekávání a zásadu rovného zacházení tím, že umožnila prospěch z přechodného režimu pouze podnikům oprávněným k využívání dotčeného zvláštního daňového režimu.

   (viz body 84–86, 88, 91, 94, 100–102)