Věc C-414/07

Magoora sp. zo. o.

v.

Dyrektor Izby Skarbowej w Krakowie

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Wojewódzki Sąd Administracyjny w Krakowie (Polsko)]

„Šestá směrnice o DPH — Článek 17 odst. 2 a 6 — Vnitrostátní právní úprava — Odpočet DPH odvedené při koupi pohonné hmoty pro určitá vozidla nezávisle na účelu, k němuž se používají — Skutečné omezení nároku na odpočet — Vynětí obsažená ve vnitrostátních právních předpisech v době vstupu směrnice v platnost“

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 22. prosince 2008   I ‐ 10923

Shrnutí rozsudku

Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Daně z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty – Odpočet daně odvedené na vstupu – Vyloučení nároku na odpočet

(Směrnice Rady 77/388, čl. 17 odst. 6 druhý pododstavec)

Článek 17 odst. 6 druhý pododstavec šesté směrnice 77/388 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, brání tomu, aby členský stát v plném rozsahu zrušil, při provedení této směrnice do vnitrostátního práva, vnitrostátní ustanovení o omezení nároku na odpočet daně z přidané hodnoty odvedené na vstupu při koupi pohonné hmoty určené pro vozidla používaná k činnosti podléhající dani a ke dni vstupu uvedené směrnice v platnost na jeho území nahradil tato ustanovení ustanoveními, která stanovují nová kritéria v dané oblasti, pokud mají tato ustanovení za následek rozšíření rozsahu působnosti zmíněných omezení, což přísluší posoudit vnitrostátnímu soudu. V tomto ohledu odkazuje pojem „vnitrostátní předpisy“ ve smyslu čl. 17 odst. 6 druhého pododstavce šesté směrnice na režim odpočtu daně z přidané hodnoty, který existoval a byl skutečně používán v době vstupu směrnice v platnost. Cílem ustanovení o „statu quo“ stanoveného v čl. 17 odst. 6 druhém pododstavci šesté směrnice není umožnit novému členskému státu změnit své vnitrostátní právní předpisy při příležitosti vstupu do Evropské unie ve smyslu, který by odchýlil tyto právní předpisy od cílů této směrnice. Tento článek v každém případě brání tomu, aby členský stát později změnil své právní předpisy, které nabyly účinnost v uvedený den, ve smyslu, který rozšíří rozsah působnosti těchto omezení ve vztahu k situaci před tímto datem.

(viz body 38–39, 45 a výrok)