Věc C-375/07

Staatssecretaris van Financiën

v.

Heuschen & Schrouff Oriëntal Foods Trading BV

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden)

„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Platnost nařízení o sazebním zařazení — Výklad přílohy nařízení (ES) č. 1196/97 — Články 220 a 239 celního kodexu — Články 871 a 905 nařízení (EHS) č. 2454/93 — Sušené plátky z rýžové mouky, soli a vody — Sazební zařazení — Dodatečný výběr dovozního cla — Řízení o prominutí cla — Zjistitelná chyba celních orgánů — Hrubá nedbalost dovozce“

Stanovisko generální advokátky V. Trstenjak přednesené dne 4. září 2008   I ‐ 8694

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 20. listopadu 2008   I ‐ 8716

Shrnutí rozsudku

1. Společný celní sazebník – Položky sazebníku – Plátky vyrobené z rýžové mouky, soli a vody

   (Nařízení Rady č. 2658/87, příloha I; nařízení Komise č. 1196/97 a č. 1624/97)

2. Vlastní zdroje Evropských společenství – Vrácení nebo prominutí dovozního cla

   (Článek 230 pátý pododstavec, články 234 ES a 249 ES; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 82/97; nařízení Rady č. 2913/92, články 220 a 239)

1.  Plátky vyrobené z rýžové mouky, soli a vody, které jsou sušené, avšak nebyly podrobeny tepelnému zpracování, spadají do podpoložky 19059020 kombinované nomenklatury uvedené v příloze I nařízení č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění nařízení č. 1624/97.

   V tomto ohledu jednak platí, že odkaz na rýžový papír („rice paper“) nebo na „sušené“ výrobky je výslovně uveden ve znění několika jazykových verzí podpoložky 19059020 kombinované nomenklatury, zatímco číslo 1901 představuje pouze zbytkový typ, který se může vztahovat pouze na výrobky, jež nejsou uvedeny ani zahrnuty jinde v kombinované nomenklatuře. Jak mimoto vyplývá ze znění několika jazykových verzí kombinované nomenklatury a ve světle vysvětlivek Komise, které odkazují na vysvětlivky Mezinárodní úmluvy o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží, není skutečnost, že je výrobek pečený, nezbytným znakem pro zařazení zboží pod podpoložku 19059020.

   Ze všech těchto skutečností mimoto vyplývá, že platnost nařízení č. 1196/97, které se týká zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury, není dotčena.

   (viz body 47–53, výrok 1–2)

2.  Pokud byla Komisi Evropských společenství členským státem předložena žádost o prominutí dovozního cla podle článku 239 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení č. 82/97, a Komise již přijala rozhodnutí obsahující posouzení právních či faktických okolností v případě konkrétní dovozní operace, jsou tato posouzení závazná pro všechny orgány členského státu, jemuž je takové rozhodnutí určeno, v souladu s článkem 249 ES, a to včetně jeho soudů posuzujících tentýž případ s ohledem na článek 220 uvedeného nařízení.

   Požadavky spojené s jednotným používáním práva Společenství totiž pro zajištění rozhodovací pravomoci přiznané Komisi v oblasti dodatečného vybírání cla přikazují, že pro tytéž dovozní operace jednoho hospodářského subjektu nemůže být rozhodnutí Komise, které se vyslovuje k existenci „hrubé nedbalosti“ tohoto hospodářského subjektu, zmařeno pozdějším rozhodnutím vnitrostátního soudu o tímto hospodářským subjektem „zjistitelném charakteru“ chyby vnitrostátních celních orgánů. Pokud se tedy během řízení u něj zahájeného dozví o předložení věci Komisi podle článků 220 nebo 239 celního kodexu, nesmí vnitrostátní soud, u něhož bylo řízení o žalobě proti rozhodnutí o výběru dovozního cla zahájeno, přijmout rozhodnutí, která půjdou proti zamýšlenému rozhodnutí Komise uplatňujícímu uvedené články.

   Jestliže podal dovozce ve lhůtě stanovené v čl. 230 pátém pododstavci ES žalobu na neplatnost rozhodnutí Komise o žádosti o prominutí cla ve smyslu článku 239 uvedeného nařízení, přísluší vnitrostátnímu soudu posoudit, zda je třeba, aby buď přerušil řízení do doby, než bude vydáno konečné rozhodnutí o této žalobě na neplatnost, nebo sám položil Soudnímu dvoru Evropských společenství předběžnou otázku směřující k posouzení platnosti.

   (viz body 62, 64–66, 68, výrok 3)