Věc C-240/07

Sony Music Entertainment (Německo) GmbH

v.

Falcon Neue Medien Vertrieb GmbH

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof)

„Práva související s autorským právem — Práva výrobců zvukových záznamů — Právo na rozmnožování — Právo na rozšiřování — Doba ochrany — Směrnice 2006/116/ES — Práva státních příslušníků třetích zemí“

Stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jaraba přednesené dne 22. května 2008   I ‐ 266

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 20. ledna 2009   I ‐ 283

Shrnutí rozsudku

1. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Doba ochrany – Směrnice 2006/116 – Působnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116, bod 3 odůvodnění a čl. 10 odst. 2)

2. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Doba ochrany – Směrnice 2006/116 – Působnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116, body 3 a 17 odůvodnění a čl. 10 odst. 2)

1.  Doba ochrany podle směrnice 2006/116 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících se na základě čl. 10 odst. 2 uvedené směrnice uplatní, i když dotčené dílo nikdy nebylo chráněno ve členském státě, v němž je ochrana nárokována.

   Ze znění uvedeného ustanovení totiž vyplývá, že první alternativní podmínka uložená uvedeným ustanovením se týká předchozí existence ochrany dotčeného předmětu ochrany alespoň v jednom členském státě. Uvedené ustanovení nepožaduje, aby tímto členským státem byl ten, v němž je ochrana podle uvedené směrnice nárokována.

   Mimoto třetí bod odůvodnění směrnice 2006/116 uvádí, že mezi vnitrostátními právními předpisy existují rozdíly, které brání volnému pohybu zboží a služeb a narušují soutěž na společném trhu. S cílem zajistit hladké fungování vnitřního trhu směřuje uvedená směrnice k harmonizaci právních předpisů členských států, aby se doby ochrany v celém Společenství sjednotily.

   Za těchto podmínek výklad čl. 10 odst. 2 směrnice 2006/116, podle kterého je uplatnění první alternativní podmínky uložené uvedeným ustanovením podmíněno předchozí existencí ochrany zajištěné vnitrostátní právní úpravou členského státu, v němž je ochrana podle uvedené směrnice nárokována, i když byla taková předchozí ochrana poskytnuta v jiném členském státě, není v souladu ani se samotným zněním daného ustanovení, ani s účelem uvedené směrnice.

   (viz body 22–25, výrok 1)

2.  Článek 10 odst. 2 směrnice 2006/116 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících musí být vykládán v tom smyslu, že doba ochrany stanovená uvedenou směrnicí se uplatní v situaci, kdy dotčený předmět ochrany či dílo byly jako takové ke dni 1. července 1995 chráněny alespoň v jednom členském státě podle vnitrostátních předpisů uvedeného členského státu týkajících se autorského práva či práv souvisejících a kdy nositel takových práv k danému dílu či předmětu ochrany, který je státním příslušníkem třetí země, požíval k uvedenému datu ochrany podle uvedených vnitrostátních předpisů.

   Otázka, zda v kontextu uvedeného ustanovení nositel práv souvisejících s autorským právem k dílu či předmětu ochrany, který je státním příslušníkem třetí země, požíval ke dni 1. července 1995 ochrany alespoň v jednom členském státě, musí být totiž posuzována s ohledem na vnitrostátní předpisy uvedeného členského státu, a nikoli s ohledem na vnitrostátní předpisy členského státu, v němž je ochrana podle uvedené směrnice nárokována. Takový závěr je mimoto podpořen i třetím a sedmnáctým bodem odůvodnění uvedené směrnice, které uvádějí sledovaný harmonizační cíl, a zejména cíl stanovit stejný výchozí bod pro výpočet doby ochrany práv souvisejících s autorským právem, jakož i téže doby ochrany uvedených práv v celém Společenství, za účelem zajištění řádného fungování vnitřního trhu.

   Z toho vyplývá, že ve vztahu k dílu či předmětu ochrany chráněnému ke dni 1. července 1995 alespoň v jednom členském státě podle vnitrostátních ustanovení uvedeného členského státu není skutečnost, že nositel této ochrany je státním příslušníkem třetí země a není ve členském státě, v němž je ochrana podle směrnice 2006/116 nárokována, chráněn na základě vnitrostátního práva posledně uvedeného členského státu, rozhodná pro použití čl. 10 odst. 2 uvedené směrnice. Důležité totiž je, zda dílo či předmět ochrany byly chráněny ke dni 1. července 1995 podle vnitrostátních předpisů alespoň jednoho členského státu.

   (viz body 34–35, 37, výrok 2)