Věc C-213/07

Michaniki AE

v.

Ethniko Symvoulio Radiotileorasis

a

Ypourgos Epikrateias

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Symvoulio tis Epikrateias)

„Veřejné zakázky na stavební práce — Směrnice 93/37/EHS — Článek 24 — Důvody pro vyloučení z účasti v soutěži o veřejnou zakázku — Vnitrostátní opatření zavádějící neslučitelnost mezi odvětvím veřejných stavebních prací a odvětvím sdělovacích prostředků“

Stanovisko generálního advokáta M. Poiarese Madura přednesené dne 8. října 2008   I ‐ 10003

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 16. prosince 2008   I ‐ 10021

Shrnutí rozsudku

1. Sbližování právních předpisů – Postupy při zadávání veřejných zakázek na stavební práce – Směrnice 93/37 – Rozsah působnosti

   (Směrnice Rady 93/37)

2. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď – Otázky bez vztahu k předmětu sporu v původním řízení

   (Článek 234 ES)

3. Sbližování právních předpisů – Postupy při zadávání veřejných zakázek na stavební práce – Směrnice 93/37

   (Směrnice Rady 93/37, čl. 24 první pododstavec)

4. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Přezkum slučitelnosti vnitrostátního práva s právem Společenství

   (Článek 234 ES)

5. Sbližování právních předpisů – Postupy při zadávání veřejných zakázek na stavební práce – Směrnice 93/37

   (Směrnice Rady 93/37)

1.  Směrnice 93/37 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, ve znění směrnice 97/52, nepodmiňuje skutečnost, že výběrová řízení na veřejné zakázky na stavební práce podléhají jejím ustanovením, jakékoliv podmínce státní příslušnosti nebo místa usazení uchazečů. Žádné ustanovení uvedené směrnice totiž neumožňuje mít za to, že by použitelnost jejích ustanovení, především obecných pravidel pro účast zavedených zejména v jejím článku 24, závisela na existenci skutečného vztahu k volnému pohybu mezi členskými státy.

   (viz bod 29)

2.  V rámci řízení upraveného v článku 234 ES je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. V důsledku toho, jestliže se položené otázky týkají výkladu práva Společenství, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout.

   Odmítnout rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, pokud je zjevné, že žádaný výklad práva Společenství nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém, nebo také tehdy, pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny.

   (viz body 32–34)

3.  Článek 24 první pododstavec směrnice 93/37 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, ve znění směrnice 97/52, musí být vykládán v tom smyslu, že stanoví taxativní výčet důvodů založených na objektivních posouzeních odborných předpokladů, které mohou odůvodňovat vyloučení zhotovitele z účasti v soutěži o veřejnou zakázku na stavební práce. Nicméně tato směrnice není překážkou pro to, aby členský stát stanovil další opatření směřující k vyloučení účastníka, jejichž cílem je zaručit dodržování zásady rovného zacházení s uchazeči a zásady transparentnosti, pokud taková opatření nejdou nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

   (viz body 49, výrok 1)

4.  Soudnímu dvoru nepřísluší, aby v rámci řízení o předběžné otázce zavedeného článkem 234 ES posuzoval slučitelnost vnitrostátního práva s právem Společenství ani aby vnitrostátní právo vykládal. Soudní dvůr má naopak pravomoc poskytnout předkládajícímu soudu veškeré prvky výkladu vztahující se k právu Společenství, které mu umožní posoudit takovou slučitelnost pro účely rozhodnutí ve věci, jež mu byla předložena.

   (viz bod 51)

5.  Právo Společenství musí být vykládáno v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu ustanovení, které sleduje legitimní cíle rovného zacházení s uchazeči a transparentnosti v rámci výběrových řízení na veřejné zakázky, avšak zavádí nevyvratitelnou domněnku neslučitelnosti postavení vlastníka, společníka, významného akcionáře nebo vrcholového řídícího pracovníka podniku působícího v odvětví sdělovacích prostředků s postavením vlastníka, společníka, významného akcionáře nebo vrcholového řídícího pracovníka podniku, který je státem nebo právnickou osobou veřejného sektoru v širokém smyslu pověřen výkonem stavebních prací, dodávkami nebo poskytnutím služeb.

   Účelem koordinace výběrových řízení na veřejné zakázky na úrovni Společenství je zejména vyloučení rizika, že budou při zadání veřejné zakázky upřednostněni tuzemští uchazeči, a zároveň možnosti, že se veřejný zadavatel nechá vést úvahami nesouvisejícími s dotčenou zakázkou. V tomto kontextu je třeba přiznat členským státům určitý prostor pro uvážení při přijímání opatření zaručujících zásady rovného zacházení s uchazeči a transparentnosti, které představují základ směrnic Společenství v oblasti zadávání veřejných zakázek. Z toho plyne, že právo Společenství nebrání přijetí vnitrostátních opatření za účelem vyloučit ve výběrových řízeních na veřejné zakázky na stavební práce riziko praktik ohrožujících transparentnost a narušujících hospodářskou soutěž, které by se mohly vyskytnout, pokud by mezi uchazeči byl zhotovitel působící v odvětví sdělovacích prostředků nebo udržující styky s osobou činnou v tomto odvětví, a předcházet tak podvodům a korupci nebo je postihovat.

   Přitom vnitrostátní ustanovení, které zavádí obecnou neslučitelnost mezi odvětvím veřejných staveb a odvětvím sdělovacích prostředků, má za následek vyloučení přidělení veřejných zakázek zhotovitelům působícím v oblasti veřejných staveb, kteří mají blízko rovněž k odvětví sdělovacích prostředků z důvodu vlastnického vztahu či vztahu významného akcionáře, společníka nebo řídícího pracovníka, aniž by měli jakoukoliv možnost prokázat, že v jejich případě neexistuje skutečné nebezpečí takového druhu, jaké je uvedeno výše, uplatní-li například jejich soutěžitel případné nepřímé důkazy. Tím, že vylučuje celou jednu kategorii zhotovitelů působících v oblasti veřejných staveb na základě uvedené nevyvratitelné domněnky, jde tak takové ustanovení nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení uplatňovaných cílů transparentnosti a rovného zacházení.

   (viz body 54–55, 60, 62–63, 69, výrok 2)