Věc C-506/06

Sabine Mayr

proti

Bäckerei und Konditorei Gerhard Flöckner OHG

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko)]

„Sociální politika — Směrnice 92/85/EHS — Opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň — Pojem ‚těhotná zaměstnankyně‘ — Zákaz dát výpověď těhotným zaměstnankyním v době od počátku těhotenství až do konce mateřské dovolené — Zaměstnankyně, která dostala výpověď v době, kdy její vajíčka již byla oplozena in vitro, ale ještě nebyla přenesena do její dělohy — Směrnice 76/207/EHS — Rovné zacházení se zaměstnanci a zaměstnankyněmi — Zaměstnankyně, která podstoupila oplodnění in vitro — Zákaz výpovědi — Dosah“

Stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jaraba přednesené dne 27. listopadu 2007   I - 1020

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 26. února 2008   I - 1038

Shrnutí rozsudku

1. Sociální politika – Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – Práce těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň – Směrnice 92/85

   (Směrnice Rady 92/85, čl. 10 bod 1)

2. Sociální politika – Pracovníci mužského a ženského pohlaví – Přístup k zaměstnání a pracovní podmínky – Rovné zacházení – Směrnice 76/207

   (Směrnice Rady 76/207, čl. 2 odst. 1 a čl. 5 odst. 1)

1.  Směrnice 92/85 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň, a zejména zákaz výpovědi těhotných zaměstnankyň stanovený v čl. 10 bodě 1 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že se nevztahují na zaměstnankyni, která podstoupí oplodnění in vitro, jestliže v den, kdy dostala výpověď, byla vajíčka dané zaměstnankyně již oplozena spermiemi jejího partnera, takže existovala vajíčka oplodněná in vitro, avšak tato vajíčka ještě nebyla přenesena do její dělohy.

   V tomto ohledu ochrana zavedená článkem 10 směrnice 92/85 nemůže být při dodržení zásady právní jistoty rozšířena na takovou zaměstnankyni. Taková vajíčka totiž mohou být v některých členských státech před přenesením do dělohy dotyčné ženy uchována po různě dlouhou dobu; konkrétně vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení stanoví v tomto ohledu možnost uchovávat oplodněná vajíčka po dobu až deseti let. Použití ochrany proti propuštění stanovené v článku 10 směrnice 92/85 na zaměstnankyni před přenesením oplodněných vajíček by tudíž mohlo způsobit přiznání ochrany i tehdy, kdyby se přenesení z jakéhokoli důvodu odložilo o několik let, nebo by se od něj dokonce nadobro upustilo s tím, že oplodnění in vitro bylo provedeno pouze preventivně.

   (viz body 41–42, 53 a výrok)

2.  Článek 2 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 směrnice 76/207 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, brání propuštění zaměstnankyně, která je za okolností, jaké nastaly v původním řízení, v pokročilém stadiu oplodnění in vitro, totiž po odběru folikulární tekutiny a před bezprostředním přenesením vajíček oplodněných in vitro do její dělohy, jestliže se prokáže, že výpověď je založena především na skutečnosti, že dotyčná osoba podstoupila uvedenou léčbu.

   Ačkoli je totiž pravda, že zaměstnancům obou pohlaví může ve výkonu práce dočasně bránit léčba, kterou musí podstoupit, zákroky spočívající v odběru folikulární tekutiny a přenesení takto získaných vajíček do dělohy ženy bezprostředně po jejich oplození, se však přímo týkají toliko žen. Z toho plyne, že propuštění zaměstnankyně především z důvodu skutečnosti, že podstoupila tuto významnou fázi oplodnění in vitro, představuje přímou diskriminaci na základě pohlaví.

   (viz body 50, 52, 54 a výrok)