Keywords
Summary

Keywords

1. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze

(Článek 234 ES)

2. Právo Společenství – Zásady – Rovné zacházení – Diskriminace na základě státní příslušnosti

(Články 7 ES a 56 ES)

3. Volný pohyb kapitálu – Omezení – Daňové právní předpisy

(Článek 56 ES)

Summary

1. I když Soudnímu dvoru nepřísluší, aby se v rámci řízení zahájeného na základě článku 234 ES vyjadřoval ke slučitelnosti norem vnitrostátního práva s ustanoveními práva Společenství, protože výklad těchto norem přísluší vnitrostátním soudům, Soudní dvůr zůstává příslušný k tomu, aby vnitrostátním soudům poskytl veškeré poznatky k výkladu práva Společenství, které jim umožní posoudit slučitelnost takových norem s právní úpravou Společenství.

(viz bod 18)

2. Článek 12 ES se samostatně uplatňuje pouze v situacích upravených právem Společenství, pro něž Smlouva o ES nestanoví zvláštní pravidla o zákazu diskriminace. Smlouva přitom stanoví zejména v článku 56 ES zvláštní pravidlo zákazu diskriminace v oblasti týkající se volného pohybu kapitálu.

(viz body 28–29)

3. Článek 56 ES musí být vykládán tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, která vystavuje kapitálové zisky vyplývající z převodu nemovitého majetku nacházejícího se na území členského státu, pokud je tento převod uskutečněn rezidentem jiného členského státu, vyšší daňové zátěži, než jaká by se uplatnila při stejném typu operace na kapitálové zisky dosažené rezidentem státu, ve kterém se tento nemovitý majetek nachází.

Taková právní úprava představuje omezení pohybu kapitálu zakázané článkem 56 ES, jelikož činí převod kapitálu pro nerezidenty méně atraktivním tím, že je odrazuje od uskutečnění investic do nemovitého majetku v dotyčném členském státě, a tudíž od provádění operací souvisejících s těmito investicemi, jako je prodej nemovitého majetku.

Vzhledem k tomu, že se dotčené zdanění týká pouze jedné kategorie příjmů osob povinných k dani, ať už jsou rezidenty, nebo nikoli, že se týká obou těchto kategorií osob povinných k dani a že členský stát, ve kterém zdanitelný příjem vzniká, je vždy dotyčný členský stát, objektivně neexistuje žádný rozdíl v situaci, který by mohl odůvodnit nerovné daňové zacházení, pokud jde o zdanění kapitálových zisků, s těmito dvěma kategoriemi osob povinných k dani.

(viz body 39–40, 50, 53–54, 61 a výrok)