Keywords
Summary

Keywords

1. Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Spotřební daně – Směrnice 92/12

(Směrnice Rady 92/12 čl. 6 odst. 1 písm.a) a čl. 20 odst. 1)

2. Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Spotřební daně – Směrnice 92/12

(Směrnice Rady 92/12)

Summary

1. Odcizení tabákových výrobků v režimu s podmíněným osvobozením od daně představuje neoprávněné opuštění režimu s podmíněným osvobozením od daně ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) směrnice 92/12 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani, takže daňová povinnost ke spotřební dani vzniká v souladu s čl. 20 odst. 1 téže směrnice v tom členském státě, ve kterém k odcizení došlo.

(viz bod 29)

2. Směrnice 92/12 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani, ve znění nařízení č. 807/2003, nebrání právní úpravě členského státu, která vylučuje vrácení částky zaplacené za odebrání daňového značení, které tento členský stát vydal, pokud toto značení bylo umístěno na výrobky podléhající spotřební dani ještě před jejich propuštěním pro domácí spotřebu v tomto členském státě, pokud tyto výrobky byly odcizeny v jiném členském státě, což mělo za následek povinnost zaplatit spotřební daň v tomto jiném členském státě, a pokud nebylo prokázáno, že odcizené výrobky nebudou prodány v členském státě, který uvedené značení vydal.

Při možnosti vrácení částek za daňové značení pouze na základě tvrzení, že došlo ke ztrátě výrobků, na které bylo značení umístěno, by hrozilo, že budou podporována zneužití a podvody. Za okolností stanovených uvedenou právní úpravou totiž existuje nezanedbatelné riziko, že odcizené výrobky budou prodány v členském státě, který daňové značení vydal. Výrobky s daňovým značením tohoto státu v něm mohou být snadno uvedeny na oficiální trh s tabákovými výrobky, čímž by byl stát připraven o daňové příjmy, na něž má nárok. Ani tehdy, kdyby hospodářský subjekt, který má zboží v držení, žádný podvod nespáchal, nemá uhrazení spotřební daně v jiném členském státě žádný vliv na existenci rizika.

Podle čl. 22 odst. 1 a 2 směrnice 92/12, pokud jsou výrobky propuštěné pro domácí spotřebu v prvním členském státě a opatřené k tomu účelu daňovým značením tohoto členského státu určeny ke spotřebě v jiném členském státě a jsou do něj přepraveny, je nezbytné, aby finanční orgány prvního členského státu konstatovaly zničení daňového značení tohoto státu. Zákonodárce Společenství daným ustanovením upřednostnil předcházení zneužitím a podvodům na úkor zásady zdanění pouze v jednom členském státě. Bylo by paradoxní, kdyby vrácení částky za daňové značení umístěné na výrobky podléhající spotřební dani bylo umožněno za okolností stanovených dotčenou právní úpravou, tedy když nelze mít žádnou kontrolu nad určením odcizených výrobků, zatímco čl. 22 odst. 2 písm. d) směrnice 92/12 podmiňuje vrácení spotřební daně úředním konstatováním zničení značení osvědčujícího její zaplacení i v situacích, kdy je riziko zneužití a podvodu nižší.

(viz body 46–47, 49, 56–57, 59 a výrok)