Keywords
Summary

Keywords

1. Původ zboží – Určení – Podstatné zpracování nebo opracování

(Nařízení Rady č. 2913/92, články 24 a 249; nařízení Komise č. 2454/93, příloha 11)

2. Původ zboží – Určení – Podstatné zpracování nebo opracování

(Nařízení Rady č. 2913/92, článek 24; nařízení Komise č. 2454/93, příloha 11)

3. Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Celní unie

(Dodatkový protokol k dohodě o přidružení EHS-Turecko, čl. 47 odst. 1 až 3; Rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/95, články 44 až 47)

4. Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Celní unie

(Rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/95, článek 47)

5. Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Celní unie

(Dodatkový protokol k dohodě o přidružení EHS-Turecko, čl. 47 odst. 2; Rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/95, články 46 a 47)

Summary

1. Sestavení různých dílů představuje podstatné zpracování nebo opracování, o kterém lze mít za to, že může zakládat status původu, pokud představuje, z technického pohledu a s ohledem na definici dotčeného zboží, rozhodující stupeň výroby, během kterého dochází ke konkretizaci určení použitých součástí a během kterého jsou dotčenému zboží dány jeho zvláštní kvalitativní vlastnosti.

Nicméně vzhledem k rozmanitosti operací, které patří pod pojem „sestavení“, existují situace, kdy přezkum na základě kritérií technické povahy nemusí být pro určení původu zboží rozhodující. V těchto případech je třeba vzít v úvahu jako podpůrné kritérium hodnotu přidanou v důsledku sestavení.

V tomto ohledu Komisi přísluší, aby v rámci prostoru pro uvážení, který má při přijímání opatření nezbytných k provedení ustanovení nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, a zejména ustanovení týkajících se původu zboží, přijala ustanovení obecné povahy, která s ohledem na požadavek právní jistoty z dlouhodobého hlediska zohledňují situaci celého průmyslového odvětví, a která tedy nemohou být ovlivněna konkrétní situací toho či onoho podniku uvedeného odvětví v určitém okamžiku.

Skutečnost, že Komise zohlednila velkou rozmanitost operací, které patří pod pojem „sestavení“, v celém dotyčném průmyslovém odvětví, tak může odůvodnit použití kritéria přidané hodnoty.

(viz body 36–37, 45–46, 51, výrok 1)

2. Ustanovení uvedená ve sloupci 3 u čísla 8528 kombinované nomenklatury uvedeného v příloze 11 nařízení č. 2454/93, kterým se provádí nařízení č. 2913/92, musí být vykládána v tom smyslu, že za účelem provedení výpočtu navýšení hodnoty získané barevnými televizními přijímacími přístroji v důsledku jejich výroby není třeba zvlášť určovat nepreferenční původ takového samostatného dílu, jako je šasi, sestaveného dodavatelem konečného výrobku. Dotčená ustanovení jsou totiž formulována obecně a nepřiznávají při určování původu konkrétního výrobku žádný rozhodující význam jeho zvláštní součásti. Je důležité přihlédnout k veškerým součástem, které skutečně a objektivně vstupují do procesu sestavení prováděného podnikem, jenž vyrábí konečný výrobek. V tomto smyslu ani ustanovení článku 24 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ani ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93 nestanoví, že by takové posouzení mohlo být provedeno, aniž by bylo vzato v úvahu sestavování jako celek. Podle těchto ustanovení nemají být určité montážní operace v rámci výrobního postupu výrobku zohledněny na úkor určitých jiných operací, ani tak nemá být uměle vyzdvižen význam toho či onoho dílu, který byl sám sestaven týmž dodavatelem. Připustit v tomto ohledu, že jeden z dílů sestavených dodavatelem musí být v rámci sestavování posouzen zvlášť, jelikož by tak sám mohl získat povahu výrobku pocházejícího ze země, kde byla provedena montáž, by totiž bylo totéž, co ponechat na posouzení dovozce nebo jeho dodavatele určení, v jaké fázi tohoto sestavení získá jedna ze součástí dovezeného výrobku povahu konečného výrobku užitého k výrobě jiného výrobku v témže podniku. Takový přístup, který by tak činil původ výrobku závislým na subjektivním posouzení, v rozporu s objektivní a předvídatelnou povahou dotčených ustanovení právních předpisů, by napadená ustanovení přílohy 11 nařízení č. 2454/93 zbavil jakéhokoliv užitečného účinku.

(viz body 57–59, 73, výrok 2)

3. Ustanovení článku 44 rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/95 o provádění závěrečné etapy celní unie ve spojení s ustanoveními čl. 47 odst. 1 až 3 Dodatkového protokolu Dohody o přidružení EHS-Turecko a ustanovení článků 45 a 46 uvedeného rozhodnutí nemají u vnitrostátních soudů přímý účinek, a tedy neumožňují jednotlivým hospodářským subjektům dovolávat se jejich porušení, aby se mohly bránit proti úhradě jinak splatných antidumpingových cel.

Zaprvé totiž tím, že svěřují Radě přidružení EHS-Turecko možnost odložit použití nástrojů na ochranu obchodu, mají ustanovení čl. 44 odst. 1 rozhodnutí č. 1/95 podmínečnou povahu, jelikož výkon pravomoci v této oblasti vážou na podmínku, že Turecká republika provedla pravidla hospodářské soutěže a kontroly státních podpor, jakož i jiná ustanovení acquis communautaire týkající se vnitřního trhu a zajistila jejich účinné uplatňování. Taková ustanovení tedy vyžadují další opatření k tomu, aby jimi mohla být dotčena práva hospodářských subjektů a nemohou přímo upravovat právní situaci jednotlivců.

Zadruhé, ustanovení čl. 47 odst. 1 až 3 Dodatkového protokolu k Dohodě o přidružení EHS-Turecko a článku 46 rozhodnutí č. 1/95, která smluvním stranám ponechávají možnost přijmout vhodná ochranná opatření, neobsahují žádnou povinnost. Krom toho, přestože tato ustanovení stanoví, že dotyčná smluvní strana o tomto opatření informuje Radu přidružení podle článku 47 Dodatkového protokolu nebo Smíšený výbor pro celní unii podle článku 46 rozhodnutí č. 1/95, zakládají tak povinnost pouze ve vztahu ke stranám Dohody o přidružení EHS-Turecko. Tato pouhá informační povinnost mezi orgány, která nijak nezasahuje do práv nebo povinností jednotlivců a jejíž nedodržení by na jejich situaci nemělo dopad, tak nemůže založit přímý účinek uvedených ustanovení.

Zatřetí, pokud jde o článek 45 rozhodnutí č. 1/95, toto ustanovení se omezuje pouze na to, že smluvní strany podněcuje ke koordinaci jejich postupu prostřednictvím výměny informací a konzultací, a tedy rovněž neobsahuje žádnou povinnost. Judikatura Soudního dvora týkající se přímého účinku není tedy použitelná ani v souvislosti s tímto ustanovením.

(viz body 85–89, 91, výrok 3)

4. Ustanovení článku 47 rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/95 o provádění závěrečné etapy celní unie mají přímý účinek a jednotlivci, ve vztahu k nimž se použijí, mají právo se jich dovolávat u soudů členských států. Zakotvují totiž jasně, přesně a bezpodmínečně, aniž by jejich provedení nebo jejich účinky byly podmíněny vydáním jiného aktu, povinnost orgánů státu dovozu, aby požadovaly po dovozci, aby v celním prohlášení uvedl původ dotyčných výrobků. S ohledem na předmět a povahu dotčených ustanovení může taková povinnost, která je odrazem vůle smluvních stran požadovat po dovozcích, aby poskytli určité informace, přímo upravovat právní situaci hospodářských subjektů.

(viz body 90–91, výrok 3)

5. Ustanovení článku 47 rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/95 o provádění závěrečné etapy celní unie musí být vykládána v tom smyslu, že nevyžadují, aby byly hospodářské subjekty obeznámeny s informacemi, jež musí smluvní strany, které přijaly antidumpingová opatření, poskytnout Smíšenému výboru pro celní unii podle článku 46 rozhodnutí č. 1/95 nebo Radě přidružení podle čl. 47 odst. 2 Dodatkového protokolu.

Třebaže dotyčné subjekty mohou oprávněně namítat, že musí být předem a jasně a přesně informovány o antidumpingových opatřeních, která vůči nim mohou být přijata, a třebaže taková opatření tedy musí být vhodným způsobem zveřejněna, zejména v Úředním věstníku Evropské unie , tyto požadavky totiž neznamenají, že by uvedené subjekty měly být mimoto informovány o formálních postupech, které byly zavedeny pouze v zájmu smluvních stran.

(viz body 95, 97, výrok 4)