Věc C-360/06

Heinrich Bauer Verlag Beteiligungs GmbH

v.

Finanzamt für Großunternehmen in Hamburg

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Hamburg)

„Svoboda usazování — Daňové právní předpisy — Korporační daň — Oceňování nekótovaných podílů v kapitálových společnostech“

Stanovisko generální advokátky V. Trstenjak přednesené dne 10. ledna 2008   I ‐ 7335

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 2. října 2008   I ‐ 7352

Shrnutí rozsudku

Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Daňové právní předpisy – Daň z majetku

[Smlouva o EHS článek 52 (později článek 52 Smlouvy o ES, nyní po změně článek 43 ES) a článek 58 (později článek 58 Smlouvy o ES, nyní článek 48 ES)]

Při neexistenci právoplatného odůvodnění brání článek 52 Smlouvy o EHS (později článek 52 Smlouvy o ES, nyní po změně článek 43 ES) a článek 58 Smlouvy o EHS (později článek 58 Smlouvy o ES, nyní článek 48 ES) uplatňování daňových právních předpisů členského státu, jež v rámci oceňování nekótovaných podílů v kapitálové společnosti pro účely určení daně z majetku, které podléhá mateřská společnost uvedené kapitálové společnosti, mají za následek přiznání vyšší hodnoty podílu této společnosti na základním kapitálu osobní společnosti usazené v jiném členském státě, než jejímu podílu v osobní společnosti v dotčeném členském státě, avšak pouze tehdy, pokud jí takový podíl umožňuje vykonávat určitý vliv na rozhodování osobní společnosti usazené v jiném členském státě a určovat její činnost.

Takové rozdílné zacházení totiž vede k daňovému znevýhodnění pro mateřskou společnost, která 100% vlastní uvedenou kapitálovou společnost, neboť posledně jmenovaná by mohla být odrazena od účasti na základním kapitálu osobní společnosti usazené v jiném členském státě.

Nezbytnost zaručit soudržnost daňového režimu nemůže odůvodnit omezení vyplývající z takové právní úpravy, neboť aby argument založený na takovém odůvodnění mohl obstát, je třeba, aby byla prokázána existence přímé souvislosti mezi dotyčným daňovým zvýhodněním a vyrovnáním takového zvýhodnění určitým daňovým odvodem.

Takovou právní úpravu nelze mimoto odůvodnit argumentem týkajícím se účinnosti daňových kontrol, neboť daňové orgány totiž mohou požadovat od dotčených daňových poplatníků, aby sami poskytli důkazy, které tyto orgány považují za nezbytné k provedení výpočtu hodnoty podílů těchto poplatníků ve společnostech usazených v jiných členských státech.

(viz body 31–33, 37, 39–42 a výrok)