Věc C-271/06

Netto Supermarkt GmbH & Co. OHG

v.

Finanzamt Malchin

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof)

„Šestá směrnice o DPH — Článek 15 bod 2 — Osvobození vývozu zboží ze Společenství od daně — Nesplněné podmínky osvobození — Doklad o vývozu padělaný nebo pozměněný kupujícím — Dodavatel jednající s odbornou péčí“

Stanovisko generálního advokáta J. Mazáka přednesené dne 25. října 2007   I - 773

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 21. února 2008   I - 787

Shrnutí rozsudku

Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Daně z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty – Osvobození od daně stanovená šestou směrnicí

(Směrnice Rady 77/388, čl. 15 bod 2)

Článek 15 bod 2 šesté směrnice 77/388 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, ve znění směrnice 95/7, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát osvobodil vývoz zboží z Evropského společenství od daně z přidané hodnoty, nejsou-li podmínky tohoto osvobození splněny, ale osoba povinná k dani to nemohla z důvodu padělání dokladu o vývozu předloženého kupujícím zjistit ani při vynaložení veškeré odborné péče.

Cíl předcházení daňovým podvodům, uvedený v článku 15 šesté směrnice, někdy odůvodňuje vyšší požadavky na povinnosti dodavatelů, kteří musejí zaplatit daň z přidané hodnoty. Nicméně v souvislosti s podvodem, kterého se dopustila třetí osoba, musí být veškeré rozložení rizika mezi dodavatele a daňovou správu v souladu se zásadou proporcionality. Tak tomu není tehdy, jestliže daňový systém přenáší veškerou odpovědnost za zaplacení daně z přidané hodnoty na dodavatele, bez ohledu na to, zda se tento podílel na podvodu, kterého se dopustil kupující, či nikoli. Bylo by totiž zjevně nepřiměřené připisovat osobě povinné k dani ztrátu daňových příjmů způsobenou podvodným jednáním třetích osob, na které nemá žádný vliv.

V rozporu s právem Společenství naopak není požadavek, aby dodavatel přijal všechna opatření, která po něm mohou být rozumně požadována, aby zajistil, že operace, kterou provádí, jej nepovede k účasti na daňovém podvodu. Okolnosti, že dodavatel jednal v dobré víře, že přijal všechna opatření, která po něm mohla být rozumně požadována, a že je vyloučena jeho účast na podvodu, tudíž představují významné skutečnosti pro určení možnosti uložit tomuto dodavateli povinnost zaplatit daň z přidané hodnoty a posteriori.

Bylo by stejně tak v rozporu se zásadou právní jistoty, pokud by členský stát, který stanovil podmínky pro uplatnění osvobození vývozu zboží ze Společenství od daně tím, že zejména stanovil seznam dokumentů, jež je třeba předložit příslušným orgánům, a který nejprve přijal dokumenty předložené dodavatelem jako důkazy nároku na osvobození od daně, mohl později uložit tomuto dodavateli povinnost zaplatit daň z přidané hodnoty související s tímto dodáním, jestliže vyjde najevo, že z důvodu podvodu, kterého se dopustil pořizovatel a dodavatel o něm nevěděl a ani nemohl vědět, podmínky osvobození od daně nebyly ve skutečnosti splněny.

(viz body 21–26, 29 a výrok)