Keywords
Summary

Keywords

1. Řízení – Žádost o důvěrné zacházení – Kritéria

2. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Relevantní trh – Vymezení – Funkce

(Článek 82 ES; sdělení Komise 97/C 372/03, body 2 a 7)

3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Rozhodnutí vyžadující komplexní technické a hospodářské posouzení – Soudní přezkum – Meze

(Články 81 ES a 82 ES)

4. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Relevantní trh – Vymezení – Kritéria – Farmaceutické přípravky

(Článek 82 ES)

5. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Relevantní trh – Vymezení – Kritéria – Farmaceutické přípravky

6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Důkazy, které musí být shromážděny

(Články 81 ES a 82 ES)

7. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah

(Článek 81 ES, 82 ES a 253 ES)

8. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Relevantní trh – Vymezení – Kritéria – Zastupitelnost výrobků na straně poptávky – Zahájení prodeje nového výrobku

(Článek 82 ES; sdělení Komise 97/C 372/03, body 15 až 19)

9. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Relevantní trh – Vymezení – Kritéria – Identifikace konkurenčních tlaků vyvíjených na výrobek

(Článek 82 ES; sdělení Komise 97/C 372/03, bod 3)

10. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Vymezení podle velmi významného podílu na trhu – Farmaceutický podnik

(Článek 82 ES)

11. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Existence – Indicie – Úroveň uplatňovaných cen – Farmaceutický podnik – Dopad pokrytí ceny léčivých přípravků sociálním zabezpečením

(Článek 82 ES)

12. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Nezbytnost příčinné souvislosti mezi dominantním postavením a jeho zneužíváním – Neexistence

(Článek 82 ES)

13. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Existence – Indicie – Existence a užívání práv duševního vlastnictví

(Článek 82 ES)

14. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Existence – Indicie – Farmaceutický podnik – První subjekt na trhu – Finanční síla podniku

(Článek 82 ES)

15. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Předložení klamavých informací orgánům veřejné moci – Informace umožňující přiznání výlučného práva – Zneužívající charakter – Kritéria posouzení

(Článek 82 ES)

16. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Předložení klamavých informací orgánům veřejné moci – Informace umožňující přiznání výlučného práva – Zneužívající charakter – Kritéria posouzení

(Článek 82 ES)

17. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Začátek zneužívajícího jednání – Farmaceutický podnik – Předložení klamavých informací orgánům veřejné moci

(Článek 82 ES)

18. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Předložení klamavých informací orgánům veřejné moci – Informace umožňující přiznání výlučného práva – Zneužívající charakter – Kritéria posouzení

(Článek 82 ES)

19. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Protisoutěžní účinky jednání projevující se za neexistence dominantního postavení – Nedostatek relevance

(Článek 82 ES)

20. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Důkaz – Důkazní břemeno – Presumpce neviny

(Článek 6 odst. 2 EU; článek 82 ES)

21. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Povinnosti příslušející podniku v dominantním postavení – Farmaceutický podnik – Předložení klamavých informací orgánům veřejné moci – Informace umožňující přiznání výlučného práva

(Článek 82 ES)

22. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Předložení klamavých informací orgánům veřejné moci – Informace umožňující přiznání výlučného práva – Zneužívající charakter – Farmaceutický podnik

(Článek 82 ES)

23. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Zrušení registrace farmaceutických přípravků – Zrušení registrace bránící výrobcům generických léčivých přípravků využít zkráceného řízení

[Článek 82 ES; směrnice Rady 65/65, čl. 4 třetí pododstavec bod 8 druhý pododstavec písm. a), iii)]

24. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Využívání právních postupů za účelem zpoždění vstupu konkurentů na trh – Zneužívající charakter – Kritéria posouzení

(Článek 82 ES)

25. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Soulad zneužívajícího jednání s jinými právními normami – Nedostatek relevance

(Článek 82 ES)

26. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Zrušení registrace farmaceutických přípravků – Zrušení registrace bránící výrobcům generických léčivých přípravků využít zkráceného řízení – Nepoužitelnost judikatury týkající se základních zařízení

(Článek 82 ES)

27. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Objektivní odůvodnění – Důkazní břemeno

(Článek 82 ES)

28. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Povinnosti příslušející podniku v dominantním postavení – Farmaceutický podnik – Hospodářská soutěž jen na základě výkonnosti – Rozsah

29. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Přičitatelnost – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka

(Článek 82 ES)

30. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky

(Jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1)

31. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Jediné a pokračující protiprávní jednání – Kvalifikace – Kritéria

(Článek 82 ES)

32. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Zneužití dominantního postavení – Farmaceutický podnik – Předložení klamavých informací, umožňujících přiznání výlučného práva, orgánům veřejné moci – Zrušení registrace farmaceutických přípravků

(Článek 82 ES)

33. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Cíl a účinky protiprávního jednání

(Články 81 ES a 82 ES)

Summary

1. V rámci řízení o žalobě na neplatnost rozhodnutí Komise v oblasti hospodářské soutěže může Tribunál vyhovět žádosti žalobce o důvěrné zacházení s informacemi, jež nejsou obsaženy v nedůvěrné verzi napadeného rozhodnutí, která je zveřejněna na internetové stránce generálního ředitelství Komise pro hospodářskou soutěž, a která je tedy přístupná veřejnosti. Naproti tomu žádost o důvěrné zacházení, která se týká informací obsažených v nedůvěrné verzi napadeného rozhodnutí, je třeba zamítnout. Tyto informace totiž v každém případě ztratily svůj důvěrný charakter tím, že byly zpřístupněny veřejnosti.

(viz bod 25)

2. Vymezení relevantního trhu se v rámci použití článku 82 ES provádí za účelem vytýčení hranic, v jejichž rámci musí být posouzena otázka, zda je uvažovaný podnik schopen jednat do značné míry nezávisle na své konkurenci, na svých zákaznících a na spotřebitelích.

Pro účely přezkoumání případného dominantního postavení podniku totiž musí být možnosti hospodářské soutěže posouzeny v rámci trhu zahrnujícího všechny výrobky, které mohou podle svých vlastností zvláště uspokojit konstantní potřeby a jsou málo zaměnitelné s jinými výrobky, s tím, že tyto možnosti hospodářské soutěže musí být posouzeny také ve světle podmínek hospodářské soutěže a struktury nabídky a poptávky. Relevantní výrobkový trh tedy zahrnuje všechny výrobky nebo služby, které jsou spotřebitelem s ohledem na jejich vlastnosti, ceny a zamýšlené použití považovány za zastupitelné.

(viz body 30–31)

3. I když soud Společenství obecně vykonává úplný přezkum otázky, zda jsou splněny podmínky uplatnění pravidel hospodářské soutěže, či nikoliv, jeho přezkum komplexních hospodářských posouzení uskutečněných Komisí se musí omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, jakož i věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci.

Stejně tak, je-li rozhodnutí Komise výsledkem komplexních technických posouzení, tato posouzení jsou v zásadě předmětem omezeného soudního přezkumu, který předpokládá, že soud Společenství nemůže nahradit svým posouzením skutkových okolností posouzení Komise.

I když však soud Společenství přiznává Komisi určitý prostor pro uvážení v hospodářské nebo technické oblasti, neznamená to, že soud Společenství nesmí přezkoumávat výklad údajů této povahy provedený Komisí. Soud Společenství totiž musí – při respektování argumentů účastníků řízení – zejména ověřit nejen věcnou správnost uplatněných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale rovněž musí přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny.

(viz body 32–33)

4. Pro účely vymezení relevantního trhu může Komise v rámci řízení zahájeného z důvodu zneužívání dominantního postavení ve farmaceutickém odvětví založit své posouzení mimo jiné na vyšší účinnosti dotčeného farmaceutického přípravku, na terapeutickém využití, které je odlišné než u jiných farmaceutických přípravků, na procesu asymetrického nahrazování, jímž se vyznačuje růst prodeje tohoto přípravku a s tím související pokles nebo stagnace prodeje jiných farmaceutických přípravků, jakož i na cenových ukazatelích, jako jsou ukazatele vyplývající z platného právního rámce.

Pokud jde o terapeutické využití , je pro účely vymezení relevantního trhu třeba zohledňovat rozdíly v mechanismu působení různých léčivých přípravků, mají-li odlišné terapeutické využití, a přehlížet je, mají-li dotyčné léčivé přípravky podobné terapeutické využití.

Stran cenových ukazatelů je třeba uvést, že specifika, jimiž se vyznačují mechanismy hospodářské soutěže ve farmaceutickém odvětví, neznamenají, že by faktory spojené s cenami nebyly při posuzování konkurenčních tlaků relevantní, s tím, že tyto faktory musejí být posuzovány v jejich vlastním kontextu. Ve farmaceutickém odvětví totiž konkurenční vztahy odpovídají mechanismům, které se liší od mechanismů určujících obvyklé konkurenční vztahy, které existují na trzích, které nejsou tak intenzívně regulovány. V tomto ohledu Komise nemůže tvrdit, že schopnost podniku zachovat ceny nad úrovní hrazených nákladů, při které je poptávka spíše elastičtější, je v zásadě sama o sobě důkazem o neexistenci značného konkurenčního tlaku, aniž přezkoumá, do jaké míry jsou ceny ostatních potenciálně zastupitelných výrobků hrazeny vnitrostátním systémem zdravotního pojištění. Kromě toho skutečnost, že se předepisující lékaři řídí hlavně terapeutickým využitím přípravků, neznamená, že by ukazatele založené na cenách byly zcela nerelevantní, neboť i tyto ukazatele mohou svědčit o konkurenčních tlacích, které na uvažované přípravky působí.

Výše uvedené údaje tvoří soubor relevantních a dostatečných údajů, které podpírají závěr, že jiné farmaceutické přípravky nevyvíjejí v posuzovaném období na dotčený přípravek značný konkurenční tlak. Za těchto okolností se Komise nedopouští zjevně nesprávného posouzení, když určí, že relevantní výrobkový trh tvořil pouze uvedený farmaceutický přípravek.

(viz body 61, 153, 182–183, 203, 219–222)

5. Pro účely vymezení relevantního trhu může Komise v rámci řízení zahájeného z důvodu zneužívání dominantního postavení ve farmaceutickém odvětví oprávněně dospět k závěru, že diferencované terapeutické využití dvou farmaceutických přípravků určených k léčbě stejných potíží představuje okolnost, která podporuje závěr, že relevantní výrobkový trh je tvořen jen jedním z uvedených přípravků.

Skutečnost, že oba farmaceutické přípravky jsou předepisovány k léčbě stejných potíží nebo že oba představují prostředky prvotní léčby, má omezený význam, neboť neumožňuje určit, zda s ohledem na diferencované terapeutické využití obou přípravků, z nichž jeden bývá předepisován k léčbě závažných forem potíží a druhý k léčbě méně závažných forem týchž potíží, vyvíjí jeden přípravek na druhý značný konkurenční tlak.

(viz body 69, 71–73)

6. V rámci řízení zahájeného pro porušení pravidel v oblasti hospodářské soutěže je nezbytné, aby Komise své posouzení založila na veškerých relevantních údajích, jež musí být v konkrétním případě vzaty v úvahu. To zejména znamená, že Komise je povinna zvlášť pozorně zkoumat relevantní argumenty a důkazy, které jí předloží podniky zúčastněné na správním řízení. Z toho však nelze dovozovat, že Komise musí vycházet pouze z důkazů, které shromáždila na základě vlastního vyšetřování. Komise totiž může vycházet z důkazů předložených účastníky správního řízení, jsou-li tyto důkazy věrohodné a relevantní, případně je musí doplnit o další důkazy, ukáže-li se, že informace předložené účastníky správního řízení jsou nedostatečné nebo nesprávné.

(viz body 78–79)

7. V rámci řízení zahájeného pro porušení pravidel v oblasti hospodářské soutěže může být povinnost Komise uvést důvody, proč nepoužila některé údaje obsažené v určité studii, dána jen tehdy, když účastníci správního řízení v průběhu takového řízení předložili argumenty založené konkrétně na těchto údajích, ukáže-li se ovšem, že jsou tyto údaje relevantní. Po Komisi každopádně nelze požadovat, aby systematicky uváděla důvody, proč některé údaje z určité studie nepoužila nebo odmítla, neboť stačí, když své rozhodnutí odůvodní tak, že zmíní skutkové a právní okolnosti, na nichž závisí právní odůvodnění daného opatření, a úvahy, které ji vedly k přijetí rozhodnutí. To platí tím spíše, že se nepožaduje, aby Komise projednávala všechny skutkové a právní okolnosti, které účastník řízení uplatní v průběhu správního řízení.

(viz bod 81)

8. Podle bodů 15 až 19 sdělení Komise o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství Komise posuzuje nahraditelnost na straně poptávky pomocí teoretické konstrukce spočívající v tom, že se předpokládá mírný – o 5 až 10 %, ale trvalý růst relativní ceny výrobku, na jehož základě je relevantní trh vymezen, a vyhodnotí se, zda by toto hypotetické zvýšení mohlo být rentabilním způsobem uskutečněno hypotetickým podnikem, který se na trhu s dotyčným výrobkem těší monopolu. V případě, že by podle tohoto ekonomického testu bylo nahrazení dostatečné k tomu, aby zvýšení cen bylo neziskové v důsledku ztráty prodeje, pak je třeba nahrazující výrobky považovat za výrobky vyvíjející značný konkurenční tlak na dotyčný výrobek. Pokud jde o konkrétní případ zahájení prodeje nového výrobku, nezřídka se stává, že vývoj prodeje takového výrobku, kterým je byť jen částečně nahrazován stávající výrobek, jistou dobu trvá, a tento prodej tak vykazuje pozvolný růst.

Podle tohoto teoretického rámce k určení, zda stávající výrobek vyvíjí značný konkurenční tlak na nový výrobek, je třeba si položit otázku, zda by i při zohlednění pozvolného růstu prodeje nového výrobku v průběhu času mírné zvýšení ceny nového výrobku vedlo k přesměrování poptávky na stávající výrobek, takže by toto zvýšení ceny nebylo rentabilní s ohledem na příjmy, kterých by bylo dosaženo, kdyby k výše uvedenému zvýšení ceny nedošlo. Pozvolný charakter nárůstu prodeje nového výrobku by však nutně nezmizel v případě, kdy by zvýšení ceny bylo rentabilní, a kdy by v důsledku toho byl učiněn závěr, že stávající výrobek nevyvíjí na nový výrobek značný konkurenční tlak.

Proto Komise může mít oprávněně za to, že pozvolný charakter nárůstu prodeje nového výrobku, kterým je nahrazován stávající výrobek, obecně nemůže sám o sobě stačit k vyslovení závěru, že stávající výrobek vyvíjí na nový výrobek značný konkurenční tlak.

(viz body 87–90)

9. V rámci řízení zahájeného z důvodu zneužívání dominantního postavení spočívá vymezení relevantního trhu ve zjištění značných konkurenčních tlaků vyvíjených na uvažovaný přípravek v průběhu relevantního období, a netýká se proto eventuálních konkurenčních tlaků ze strany tohoto přípravku na jiné přípravky. Pojem relevantního trhu se liší od jiných pojmů trhu často používaných v jiném kontextu, jako je území, na němž podniky prodávají své výrobky, nebo obecně průmysl nebo odvětví, do nějž podniky patří. Skutečnost, že určitý přípravek je v rámci konkurence hlavním cílem jiného přípravku proto nedovoluje se domnívat, že by prvně uvedený přípravek vyvíjel na druhý uvedený přípravek značný konkurenční tlak.

Skutečnost, že neexistence nebo bezvýznamnost těchto konkurenčních tlaků má původ v právním rámci, který určuje podmínky konkurenčních vztahů mezi výrobky a míru, v níž k nim dochází, nemá vliv na to, jakou relevanci má mít v rámci vymezení trhu zjištění, že tyto konkurenční tlaky jsou nulové či bezvýznamné. Prokáže-li se totiž, že určitá skupina přípravků ve výrazné míře nepodléhá konkurenčním tlakům jiných přípravků, takže lze na tuto skupinu pohlížet tak, že tvoří relevantní výrobkový trh, typ nebo povaha faktorů, které tuto skupinu přípravků chrání před značnými konkurenčními tlaky, jsou relevantní jen v omezené míře, neboť je-li zjištěno, že k takovým konkurenčním tlakům nedochází, lze učinit závěr, že podnik v dominantním postavení na takto vymezeném trhu je schopen ovlivnit zájmy spotřebitelů na tomto trhu tak, že bude zneužívajícím jednáním bránit zachování účinné hospodářské soutěže.

(viz body 97, 174–175)

10. Postavení určitého podniku na trhu s určitým farmaceutickým přípravkem musí být určeno s přihlédnutím k celé řadě faktorů, jako například význam práv duševního vlastnictví a ostatních práv regulační povahy, výhody spojené s jeho postavením coby prvního subjektu na trhu, význam ceny coby parametru hospodářské soutěže, význam přítomnosti monopsonních nakupujících a systémů regulovaných cen a význam investic do výzkumu a vývoje, propagační činnosti a finančních zdrojů. Komise ovšem nemůže přehlížet význam, jaký je třeba přiznat obecně velmi významnému tržnímu podílu tohoto podniku po celé relevantní období ve všech dotyčných zemích.

Stejně tak skutečnost, že inovace je ve farmaceutickém odvětví zásadním parametrem hospodářské soutěže, nezpochybňuje význam, jaký je třeba přiznávat velmi vysokým tržním podílům tohoto podniku, tak jak byly posouzeny v jejich kontextu.

(viz body 244–245, 254)

11. Zdravotnické systémy, které charakterizují trhy s farmaceutickými přípravky, spíše posilují tržní sílu farmaceutických společností, neboť náklady na léčivé přípravky jsou plně nebo ve velké míře pokryty ze systémů sociálního zabezpečení, což do značné míry činí poptávku neelastickou. To platí zvláště tehdy, když farmaceutický podnik, který jako první nabízí určitý nový přípravek vykazující ve srovnání se stávajícími přípravky přidanou hodnotu z terapeutického hlediska, je schopen dosáhnout vyšší úrovně hrazených nákladů, než jaká je později přiznána „následovnickým“ přípravkům. Ve vztahu k podnikům, které zaujímají postavení prvního subjektu na trhu, je totiž hrazení zajišťované ze systémů sociálního zabezpečení zaprvé stanoveno na poměrně vysoké úrovni ve srovnání s „následovnickými“ přípravky a zadruhé farmaceutickému podniku, který toto postavení zaujímá, umožňuje stanovit svou cenu na vysoké úrovni, aniž se musí obávat, že pacienti a lékaři přejdou na jiné, méně nákladné přípravky.

Není důležité, zda schopnost farmaceutického podniku udržet si zvlášť vysoký tržní podíl při uplatňování podstatně vyšších cen je umožněna nebo podpořena systémy sociálního zabezpečení, neboť tato okolnost nemá vliv na zjištění, že tento podnik je schopen udržet si vyšší příjmy než jeho soutěžitelé, přičemž jednotlivé subjekty na trhu s farmaceutickými přípravky, tj. pacienti, předepisující lékaři, vnitrostátní systémy sociálního zabezpečení a jeho soutěžitelé, nebyli schopni toto výsadní postavení zpochybnit v průběhu období, jež Komise vymezila pro účely určení dominantního postavení.

V rozsahu, v němž jsou ceny ovlivněny rozhodnutími orgánů veřejné moci, pokud jde o výši hrazených nákladů nebo o maximální ceny, nejsou tyto ceny výsledkem obvyklého působení trhu. Nelze se tedy úspěšně dovolávat konkurenční povahy určité úrovně ceny, která byla stanovena v takovémto kontextu, neboť je stanovena mimo rámec konkurenčních mechanismů umožňujících zjistit takovou konkurenční úroveň.

(viz body 262–263, 265)

12. Konstatování tržní síly, tzn. schopnosti podniku chovat se do značné míry nezávisle na svých soutěžitelích, zákaznících a konečně i spotřebitelích s tím, že je mimo jiné schopen udržet ceny na vyšší úrovni při zachování mnohem většího podílu na trhu než jeho soutěžitelé, není podmíněno schopností podniku využít této síly tak, že bude bránit zachování účinné hospodářské soutěže. U jednání směřujících k vyloučení nebo omezení hospodářské soutěže může být totiž určité jednání kvalifikováno jako zneužívání dominantního postavení, aniž by toto jednání muselo nutně vycházet z hospodářské síly podniku nebo aniž by muselo být nutně touto hospodářskou silou umožněno, protože mezi dominantním postavením a jeho zneužíváním se nevyžaduje příčinná souvislost.

(viz bod 267)

13. Práva duševního vlastnictví nelze prezentovat tak, že by nebyla rozhodným faktorem pro účely určení dominantního postavení. Nelze sice mít za to, že by samotné vlastnictví práv duševního vlastnictví takové postavení poskytovalo, za určitých okolností nicméně může vytvářet dominantní postavení zejména tím, že podniku poskytuje možnost bránit existenci účinné hospodářské soutěže na trhu. Vlastnictví a výkon práv duševního vlastnictví tedy může představovat relevantní ukazatel dominantního postavení.

Argument, že zohlednění práv duševního vlastnictví a jejich výkonu, včetně takového výkonu, který není zneužitím, za účelem prokázání existence dominantního postavení by mohlo omezit veškeré podněty k tvorbě inovačních přípravků, nelze přijmout. Inovace je totiž každopádně vynahrazena exkluzivitou, jakou práva duševního vlastnictví poskytují autorovi.

Kromě toho, zakázané není dominantní postavení samo o sobě, ale pouze jeho zneužívání. V tomto ohledu je třeba uvést, že v situaci, kdy by byl majitel práva duševního vlastnictví považován za subjekt v dominantním postavení, nelze nezneužívající výkon tohoto práva pokládat z hlediska podnětů k inovaci za něco nedostatečného.

K tomu, aby existence solidní ochrany prostřednictvím práv duševního vlastnictví byla relevantním faktorem, nemusí být nutně taková, že by vylučovala veškerou hospodářskou soutěž na trhu.

(viz body 270, 273–274)

14. Komise může své posouzení dominantního postavení farmaceutického podniku založit na souboru faktorů, mezi nimiž jsou na prvním místě jeho mnohem větší tržní podíly, než jaké mají jeho soutěžitelé. Dále zaprvé s ohledem na specifika trhů s farmaceutickými přípravky, které se vyznačují „setrvačností“ na straně předepisujících lékařů, a zadruhé s ohledem na čím dál tím větší potíže, s nimiž se farmaceutické podniky potýkají při vstupu na trh zároveň s rostoucím počtem soutěžitelů a přípravků již přítomných na tomto trhu, se Komise může domnívat, že pozice prvního subjektu na trhu představuje značnou konkurenční výhodu. Skutečnost, že generické přípravky mohou podkopat dominantní postavení farmaceutického podniku, nemůže zpochybnit to, že mu postavení prvního subjektu na trhu poskytuje značné konkurenční výhody.

Ostatně, ačkoli zjištění o vyšší finanční úrovni farmaceutického podniku ve srovnání s jeho soutěžiteli ani zjištění o vyšší úrovni finančních a lidských zdrojů, které vkládá do výzkumu a vývoje a do své prodejní síly, sama o sobě nestačí pro vyslovení závěru, že farmaceutický podnik zaujímá na relevantním trhu v uvažovaném období dominantní postavení, tato zjištění tvoří soubor relevantních indicií, na jejichž základě se lze domnívat, že uvedený podnik má větší zdroje než jeho soutěžitelé, které mohly posílit jeho pozici na trhu v porovnání s těmito soutěžiteli.

(viz body 278, 280, 285–286)

15. Předložení klamavých informací orgánům veřejné moci, které je mohou uvést v omyl, a tím umožnit přiznání výlučného práva, na které podnik nemá nárok nebo na které má nárok jen na kratší dobu, je jednáním neslučujícím se s hospodářskou soutěží na základě výkonnosti, které může hospodářskou soutěž značně omezovat. Takové jednání není v souladu se zvláštní odpovědností, jakou má podnik v dominantním postavení, a sice že jednání neslučující se s hospodářskou soutěží na základě výkonnosti nebude na újmu účinné a nenarušené hospodářské soutěži na společném trhu.

Z objektivní povahy pojmu zneužití vyplývá, že klamavou povahu prohlášení učiněných před orgány veřejné moci je třeba posuzovat na základě objektivních skutečností, přičemž prokázání úmyslné povahy jednání a nedostatku dobré víry podniku v dominantním postavení se pro účely zjišťování zneužití dominantního postavení nevyžaduje. Posouzení klamavé povahy prohlášení poskytnutých orgánům veřejné moci za účelem neoprávněného získání výlučných práv musí být provedeno in concreto a může se lišit podle okolností každého případu. Zejména je třeba zkoumat, zda s ohledem na kontext, v němž bylo předmětné jednání uvedeno do praxe, bylo toto jednání schopno přimět orgány veřejné moci, aby neoprávněně vytvořily právní překážky hospodářské soutěži, například neoprávněným přiznáním výlučných práv ve prospěch původce tohoto jednání. Omezený prostor pro uvážení orgánů veřejné moci nebo neexistence jejich povinnosti ověřit správnost nebo pravdivost sdělených informací mohou být v tomto ohledu relevantními skutečnostmi, které je třeba zohlednit, aby bylo možné určit, zda předmětné jednání může vést k posílení právních překážek hospodářské soutěži.

Je-li navíc podniku v dominantním postavení přiznáno neoprávněné výlučné právo na základě jeho chyby v komunikaci s orgány veřejné moci, jeho zvláštní odpovědnost za to, že prostředky, které nespadají do hospodářské soutěže na základě výkonnosti, nebudou na újmu účinné a nenarušené hospodářské soutěži na společném trhu, mu přinejmenším ukládá, aby o tom informoval orgány veřejné moci, čímž jim umožní, aby tyto nesrovnalosti napravily.

Prokázání úmyslného charakteru jednání, kterým lze oklamat orgány veřejné moci, sice není pro účely zjištění zneužití dominantního postavení nezbytné, tento úmyslný charakter je nicméně také jeho relevantním prvkem, který Komise případně může vzít v úvahu. Na základě skutečnosti, že pojem zneužití dominantního postavení má objektivní obsah a nepředpokládá úmysl škodit, se však nelze domnívat, že by úmysl uchýlit se k jednání neslučujícímu se s hospodářskou soutěží na základě výkonnosti byl vždy irelevantní, neboť tento úmysl může být vždy zohledněn na podporu závěru, že se dotyčný podnik dopustil zneužití dominantního postavení, i když by takový závěr měl v prvé řadě spočívat na objektivním zjištění faktického uskutečňování zneužívajícího jednání.

Konečně pouhá skutečnost, že některé orgány veřejné moci nepodlehly zneužití a odhalily nepřesnosti v informacích poskytnutých na podporu žádostí o přiznání výlučných práv nebo že soutěžitelé po neoprávněném přiznání výlučných práv dosáhli jejich zrušení, nestačí k tomu, aby bylo možné se domnívat, že klamavá prohlášení v žádném případě nemohla dosáhnout kýženého výsledku. Jakmile je totiž prokázáno, že určité jednání objektivně může omezit hospodářskou soutěž, nemůže jeho zneužívající charakter záviset na nahodilých reakcích třetích osob.

Komise proto použila článek 82 ES správně, když konstatovala, že předložení objektivně klamavých prohlášení podnikem v dominantním postavení patentovým úřadům, které je může vést k vydání dodatkových ochranných osvědčení, na která tento podnik nemá nárok nebo na která má nárok jen na kratší dobu, a může způsobit omezení nebo odstranění hospodářské soutěže, je zneužitím dominantního postavení.

(viz body 355–361)

16. Když je orgánem veřejné moci přiznáno právo duševního vlastnictví, má se obvykle za to, že je platné a jeho vlastnictví podnikem se považuje za oprávněné. Samo vlastnictví výlučného práva podnikem má obvykle za následek to, že soutěžitelé jsou drženi stranou, neboť jsou na základě veřejnoprávní úpravy povinni toto výlučné právo respektovat. Argumentem, že k uznání zneužití dominantního postavení je třeba, aby výlučné právo nabyté na základě klamavých prohlášení bylo uplatněno, tak nelze přijmout.

Kromě toho neoprávněné nabytí výlučného práva nemůže být zneužitím dominantního postavení jen tehdy, má-li za následek naprosté odstranění hospodářské soutěže. Skutečnost, že se předmětné jednání týká nabytí práva duševního vlastnictví, takovou podmínku neodůvodňuje.

Jakmile se dále na určité jednání vztahují pravidla hospodářské soutěže, pak se tato pravidla použijí bez ohledu na to, zda toto jednání může také spadat do působnosti jiných pravidel, ať vnitrostátních či nikoli, sledujících odlišné cíle. Stejně tak existence zvláštních právních prostředků v patentovém systému nemůže mít vliv na podmínky použití zákazů stanovených v právu hospodářské soutěže, a zejména vyžadovat prokázání protisoutěžních účinků, které toto jednání vyvolalo.

(viz body 362, 364, 366)

17. Pokyny sdělené patentovým zástupcům k podání žádostí o dodatková ochranná osvědčení nelze považovat za totéž jako samotné žádosti o dodatková ochranná osvědčení k patentovým úřadům. Komise se tudíž dopustí nesprávného právního posouzení, když dospěje k závěru, že zneužití dominantního postavení ze strany podniku v dominantním postavení na trhu s farmaceutickými přípravky začalo v okamžiku, kdy byly patentovým zástupcům sděleny pokyny k podání žádostí o dodatková ochranná osvědčení patentovým úřadům. K očekávanému důsledku údajného klamavého charakteru prohlášení, a sice k vydání dodatkových ochranných osvědčení, totiž může dojít až poté, co jsou k patentovým úřadům podány žádosti o dodatková ochranná osvědčení, a nikoli v okamžiku, kdy patentoví zástupci, kteří zastávají pouze roli prostředníků, obdrží k těmto žádostem pokyny.

(viz body 370, 372)

18. K tomu, aby se jednalo o dominantní postavení, není vyžadováno, aby dané jednání mělo přímý vliv na hospodářskou soutěž. V takové situaci, kdy předmětné jednání – za předpokladu, že bude prokázáno – nelze v žádné míře považovat za součást běžné hospodářské soutěže výrobků na základě výkonnosti podniku, stačí dokázat, že s ohledem na svůj hospodářský nebo právní kontext může toto jednání omezit hospodářskou soutěž. Schopnost předmětného jednání omezit hospodářskou soutěž tedy může být nepřímá, pokud bude právně dostačujícím způsobem prokázáno, že skutečně může omezit hospodářskou soutěž.

Kromě toho jednání, jehož cílem je vyloučit soutěžitele, často vyžaduje k tomu, aby dosáhlo určitého výsledku, součinnost třetích osob, ať již se jedná o orgány veřejné moci nebo subjekty na trhu, neboť takové jednání v praxi zřídkakdy může vyvolávat přímý účinek na konkurenční postavení soutěžitelů. Úspěšnost jednání směřujícího k vyloučení soutěžitelů, které spočívá ve vytváření právních překážek vstupu neoprávněným získáním výlučných práv, tak nutně závisí na reakci orgánů veřejné moci, či dokonce vnitrostátních soudů v rámci soudních řízení případně zahájených soutěžiteli ve snaze o zrušení těchto práv. Prohlášení směřující k neoprávněnému získání výlučných práv však zakládají zneužití pouze tehdy, je-li prokázáno, že s ohledem na objektivní kontext, ve kterém byla učiněna, tato prohlášení skutečně mohou vést orgány veřejné moci k přiznání požadovaného výlučného práva.

Konečně skutečnost, že účinek zneužívajícího jednání na hospodářskou soutěž se projevil až o několik let později, neznamená, že by předmětné jednání – za předpokladu, že bude prokázáno – nebylo zneužitím.

(viz body 376–377, 380)

19. Skutečnost, že určitý podnik v okamžiku, kdy jeho zneužívající jednání mohlo vyvolat účinky, již nebyl v dominantním postavení, nic nemění na právní kvalifikaci těchto úkonů, protože se uskutečnily v době, kdy byl v dominantním postavení, a kdy tudíž nesl zvláštní odpovědnost za to, že jeho jednání nebude na újmu účinné a nenarušené hospodářské soutěži na společném trhu.

(viz bod 379)

20. Břemeno důkazu o existenci okolností zakládajících porušení článku 82 ES nese Komise. Je proto na Komisi, aby zajistila vhodné důkazy o existenci skutečností zakládajících protiprávní jednání.

V tomto ohledu platí, že má-li soud pochybnosti, musí být tato pochybnost ku prospěchu podniku, kterému je určeno rozhodnutí konstatující protiprávní jednání. Tribunál tedy nemůže vyvodit závěr, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala existenci předmětného protiprávního jednání, jestliže pochybnost o této otázce ještě přetrvává, zejména v rámci žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí, kterým je uložena pokuta.

Za této naposledy uvedené situace je totiž nutné vzít v úvahu zásadu presumpce neviny tak, jak vyplývá zejména z čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o lidských právech, která je součástí základních práv, která podle judikatury Soudního dvora, potvrzené mimoto článkem 6 odst. 2 ES, tvoří obecné zásady práva Společenství. S ohledem na povahu předmětných protiprávních jednání, jakož i na povahu a stupeň přísnosti sankcí, které se k nim vztahují, se použije zásada presumpce neviny zejména v řízeních o porušení pravidel hospodářské soutěže použitelných na podniky, která mohou mít za následek uložení pokut nebo penále.

Je tedy nezbytné, aby Komise předložila přesné a shodující se důkazy o tom, že došlo k protiprávnímu jednání. Komise však nemusí nutně takové důkazy podávat pro každou část protiprávního jednání. Postačí, když soubor nepřímých důkazů uplatněný orgánem, jehož jednotlivé části se navzájem podpírají, odpovídá tomuto požadavku jako celek.

(viz body 474–477, 839)

21. Podnik v dominantním postavení, který v prohlášeních zaslaných patentovým úřadům pro účely žádostí o dodatková ochranná osvědčení nahradí data vydání technické registrace v několika členských státech daty odpovídajícími zveřejnění ceny léčivého přípravku v těchto zemích, nemůže důvodně opomíjet fakt, že tato prohlášení mohou bez aktivního sdělení výkladu předpisů z příslušné oblasti, který zamýšlela použít a na kterém se zakládala volba oznámených dat, oklamat patentové úřady. Proto, aniž Komise musí dokazovat nedostatek dobré víry na straně tohoto podniku nebo jeho podvodný úmysl, stačí konstatovat, že takové jednání vyznačující se zjevným nedostatkem transparentnosti odporuje zvláštní odpovědnosti podniku v dominantním postavení, že jeho jednání nebude na újmu účinné a nenarušené hospodářské soutěži na společném trhu.

(viz body 491, 493)

22. Farmaceutický podnik, který po několik let zaujímá konstantní a neměnný přístup vyznačující se tím, že před patentovými úřady několika členských států činí klamavá prohlášení za účelem vydání dodatkových ochranných osvědčení, na která nemá nárok, nebo na která má nárok jen na kratší dobu, zneužívá svého dominantního postavení. Taková klamavá prohlášení jsou jednáním spočívajícím výhradně na prostředcích neslučujících se s hospodářskou soutěží na základě výkonnosti. Takové jednání slouží toliko k tomu, aby byli výrobci generických přípravků drženi stranou trhu, a to získáním dodatkových ochranných osvědčení v rozporu s právním rámcem, jímž jsou tato osvědčení zavedena.

(viz body 598, 60–-609)

23. K tomu, aby žádost o registraci generického léčivého přípravku mohla být vyřizována ve zkráceném řízení podle čl. 4 třetího pododstavce bodu 8 písm. a) iii) směrnice 65/65, týkající se hromadně vyráběných léčivých přípravků, musí být registrace referenčního léčivého přípravku v dotyčném členském státě ke dni podání této žádosti ještě platná. Tohoto zkráceného řízení nelze již po zrušení registrace referenčního léčivého přípravku využít.

Údaje o výsledcích farmakologických a toxikologických zkoušek a klinických hodnocení, které podnik provádí za účelem získání původní registrace, jsou výsledkem investice, kterou musí uskutečnit k tomu, aby mohl určitý léčivý přípravek uvést na trh. Taková investice je příznačná pro jednání, která jsou součástí hospodářské soutěže na základě výkonnosti, z níž mají mít prospěch spotřebitelé.

Směrnice 65/65 uznala zájem na ochraně takové investice tím, že upravila období exkluzivity k využívání těchto údajů pro jejich majitele. Po skončení tohoto období exkluzivity však již čl. 4 třetí pododstavec bod 8 písm. a) iii) směrnice 65/65 nepřiznává majiteli původního hromadně vyráběného léčivého přípravku výlučné právo k využívání výsledků farmakologických a toxikologických zkoušek a klinických hodnocení obsažených v dokumentaci a umožňuje výrobcům zásadně podobných léčivých přípravků těžit z existence těchto údajů pro účely získání registrace ve zkráceném řízení.

Za těchto podmínek platí, že po skončení období exkluzivity již chování, kterým je výrobcům generických přípravků bráněno ve výkonu jejich práva na využívání výsledků farmakologických a toxikologických zkoušek a klinických hodnocení předložených pro účely registrace původního přípravku, není nijak podloženo legitimní ochranou investice, která by byla součástí hospodářské soutěže na základě výkonnosti, protože podniku již podle směrnice 65/65 nesvědčí výlučné právo k využívání výsledků těchto farmakologických a toxikologických zkoušek a klinických hodnocení.

Zrušení registrací z podnětu podniku má jediný účel, a to znemožnit žadatelům o registrace zásadně podobných léčivých přípravků využití zkráceného řízení a takto ztížit nebo oddálit vstup generických přípravků na trh. Podle toho, jak se ke zrušení registrace přípravku z důvodů nesouvisejících s veřejným zdravím postaví vnitrostátní orgány, může takové zrušení registrace rovněž zabránit paralelním dovozům.

Skutečnost, že podnik má právo žádat zrušení registrací pro léčivé přípravky, které vyrábí, nemůže vůbec znamenat, že by toto jednání nepodléhalo zákazu stanovenému v článku 82 ES.

Skutečnost, že právní rámec nabízí alternativní způsob k získání registrace, neznamená, že by tím jednání podniku v dominantním postavení – jehož jediným cílem je objektivně vzato znemožnit využití zkráceného řízení podle čl. 4 třetího pododstavce bodu 8 písm. a) iii) směrnice 65/65, a tudíž udržet výrobce generických přípravků co možná nejdéle stranou trhu a zvýšit jejich náklady na překonání překážek při vstupu na trh – ztratilo na svém zneužívajícím charakteru.

Konečně skutečnost, že zpoždění vstupu soutěžitelů na trh není přesně vyhodnoceno, nemá vliv na úvahu, že předmětné jednání je způsobilé omezit hospodářskou soutěž, jestliže je prokázáno, že toto zrušení má za následek nemožnost využít zkráceného řízení.

(viz body 669–670, 674–677, 812, 829, 831)

24. Ačkoli existence dominantního postavení nezbavuje podnik v tomto postavení jeho práva chránit své vlastní obchodní zájmy, jsou-li ohroženy, nemůže tento podnik využívat právních postupů tak, že znemožní nebo ztíží vstup soutěžitelů na trh, nejsou-li k tomu dány důvody související s obranou oprávněných zájmů podniku účastnícího se hospodářské soutěže na základě výkonnosti nebo chybí-li k tomu objektivní odůvodnění.

V případě jednání, které spočívá ve využití právních postupů bez jakéhokoli opodstatnění v hospodářské soutěži na základě výkonnosti, důkaz o tom, že s ohledem na hospodářský nebo právní kontext tohoto jednání může toto jednání omezovat hospodářskou soutěž, stačí pro účely jeho kvalifikace jako zneužití dominantního postavení.

(viz bod 672, 817, 824, 845)

25. Protiprávnost zneužívajícího jednání z hlediska článku 82 ES nesouvisí s jeho souladem či nesouladem s jinými právními normami. Zneužití dominantního postavení spočívá ve většině případů v jednání, které je jinak z hlediska jiných oblastí práva, než je právo hospodářské soutěže, legální.

(viz bod 677)

26. Judikatura týkající se „základních zařízení“ se v podstatě týká okolností, za nichž může odmítnutí dodávky podnikem v dominantním postavení, a to zvláště výkonem vlastnického práva, zakládat zneužití dominantního postavení. Tato judikatura se tak týká zejména situací, kdy svobodný výkon výlučného práva, které je odměnou za investici nebo vynález, může být omezen v zájmu nenarušené hospodářské soutěže na společném trhu.

Na případ farmaceutického podniku, který zruší registraci jím vyráběných léčivých přípravků tak, že zkrácené řízení podle čl. 4 třetího pododstavce bodu 8 písm. a) iii) směrnice 65/65, týkající se hromadně vyráběných léčivých přípravků, nelze použít, a v důsledku toho je omezeno využití informací vzešlých z farmakologických a toxikologických zkoušek a klinických hodnocení, se judikatura týkající se „základních zařízení“ nevztahuje. Takové jednání totiž nespočívá v odepření přístupu k výsledkům farmakologických a toxikologických zkoušek a klinických hodnocení obsažených v dokumentaci, neboť podnik beztak nemůže na základě svého údajného vlastnického práva bránit tomu, aby vnitrostátní orgány vycházely z předmětných údajů v rámci zkráceného řízení. Kromě toho skutečnost, že zkrácené řízení již nelze po zrušení registrace referenčního léčivého přípravku využít, nemá své opodstatnění v obavě, že výrobci referenčního léčivého přípravku nebude zajištěna exkluzivita údajů, jež poskytl, nýbrž v obavě o zajištění ochrany veřejného zdraví, která je hlavním cílem směrnice 65/65.

(viz body 679, 682–683)

27. Ačkoli je Komise povinna zohlednit možné objektivní odůvodnění určitého jednání, které může zakládat zneužití dominantního postavení, dotyčnému podniku nadále přísluší toto odůvodnění uplatnit v průběhu správního řízení a předložit v této souvislosti argumenty a důkazy. To platí zvláště v případě, kdy dotyčný podnik jako jediný ví o tomto objektivním odůvodnění nebo má přirozeně lepší postavení než Komise, aby ho odhalil a prokázal, že je věcně relevantní.

Jelikož musí být legalita aktu Společenství posuzována v závislosti na informacích, které mohl mít orgán k dispozici v okamžiku, kdy jej přijal, nelze před soudem Společenství jakkoli uplatňovat skutkové okolnosti, které nebyly uvedeny v průběhu správního řízení.

(viz body 686–687)

28. Vypracuje-li farmaceutický podnik, a to i podnik v dominantním postavení, strategii mající za cíl minimalizovat pokles svých prodejů a zajistit, aby dokázal čelit konkurenci ze strany generických přípravků, je takový postup legitimní a je součástí běžné hospodářské soutěže, pokud se zamýšlené jednání neodchýlí od takového jednání, které nevybočuje z rámce hospodářské soutěže na základě výkonnosti, která prospívá spotřebitelům.

Neexistence povinnosti podniku v dominantním postavení chránit zájmy konkurenčních společností však neznamená, že by jednání uvedené do praxe pouze za účelem vyloučení soutěžitelů bylo slučitelné s článkem 82 ES. Pouhé přání podniku v dominantním postavení chránit vlastní obchodní zájmy a bránit se konkurenci ze strany generických přípravků a paralelních dovozů totiž neodůvodňuje jednání neslučující se s hospodářskou soutěží na základě výkonnosti.

(viz body 804, 816)

29. Právo Společenství v oblasti hospodářské soutěže uznává, že jednotlivé společnosti náležející do téže skupiny tvoří jednu hospodářskou entitu, jestliže tyto společnosti neurčují své jednání na trhu samostatně.

K tomu, aby bylo možné určité jednání kvalifikovat jako zneužití ve smyslu článku 82 ES, se nevyžaduje, aby bylo uvedeno do praxe na základě strategie vypracované řídícími orgány skupiny společností.

Také jednání uvedené do praxe některou ze společností patřících do hospodářské entity, kterou skupina tvoří, může porušovat článek 82 ES.

Je-li navíc dceřiná společnost zcela vlastněna mateřskou společností, není nutné zkoumat, zda mateřská společnost může rozhodujícím způsobem ovlivnit politiku své dceřiné společnosti, neboť ta se nutně řídí politikou vytýčenou týmiž statutárními orgány, které určují politiku mateřské společnosti.

(viz body 818–820)

30. Jestliže žalobce v hlavní části argumentů obsažených v žalobě a v replice navrhuje Tribunálu, aby snížil pokuty, které mu Komise uložila v důsledku porušení pravidel hospodářské soutěže, ale ve stadiu návrhových žádání formálně opomněl požádat o takové snížení, nebrání takové opomenutí tomu, aby Tribunál ve vztahu k pokutám vykonal svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci. I bez formálních návrhových žádání je totiž Tribunál oprávněn nepřiměřeně vysokou pokutu snížit, protože takový výsledek by nešel nad rámec petitu, nýbrž by naopak vedl k částečnému vyhovění žalobě.

(viz bod 884)

31. Pojem „jediné a pokračující protiprávní jednání“ se týká souhrnu skutků, které jsou součástí celkového plánu z důvodu jejich totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž uvnitř společného trhu. Pro účely kvalifikace různých jednání jako jediného a pokračujícího protiprávního jednání je třeba ověřit, zda se tato jednání navzájem doplňovala v tom smyslu, že každé z nich mělo čelit jednomu nebo několika následkům běžné hospodářské soutěže, a prostřednictvím interakce přispívala k uskutečnění cílů sledovaných v rámci tohoto celkového plánu. V tomto ohledu je třeba zohlednit veškeré okolnosti, které mohou prokázat či zpochybnit uvedenou spojitost, jako je doba uplatňování, obsah (včetně použitých metod) a souvztažně cíl jednotlivých jednání, o která jde.

Pod pojem „jediné a pokračující protiprávní jednání“ spadá chování farmaceutického podniku, které se v čase nemění, které vyplývá ze strategie vypracované jeho ústředními orgány a které se vyznačuje předáváním klamavých prohlášení patentovým úřadům mnoha zemí ve snaze dosáhnout vydání dodatkových ochranných osvědčení, na která nemá nárok nebo na která má nárok jen na kratší dobu.

(viz body 892–893)

32. Zneužití dominantního postavení spočívající v klamavých prohlášeních záměrně předkládaných podnikem ve snaze získat výlučná práva, na která nemá nárok nebo na která má nárok jen na kratší dobu, a jehož cílem je držet soutěžitele stranou trhu, je zjevně závažným protiprávním jednáním. Skutečnost, že se jedná o svou povahou nové zneužití, nemůže tento závěr zpochybnit vzhledem k tomu, že takovéto jednání je zjevně v rozporu s hospodářskou soutěží na základě výkonnosti. Skutečnost, že v předchozích rozhodnutích Komise ještě nebylo zkoumáno jednání, jež by vykazovalo stejné znaky, nezbavuje podnik jeho odpovědnosti.

Závažným protiprávním jednáním je i zneužití dominantního postavení spočívající ve zrušení registrací léčivých přípravků ze strany farmaceutického podniku, který je vyrábí, je-li cílem tohoto zrušení vytvořit překážky pro vstup generických přípravků na trh v několika zemích a pro paralelní dovozy do jiných zemí, což vede k rozkouskování společného trhu.

(viz bod 901)

33. V rámci určování výše pokuty za porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže mohou skutečnosti související s cílem určitého jednání mít při stanovování výše pokuty větší význam než skutečnosti týkající se jeho účinků.

(viz body 902, 911)