Věc C-389/05

Komise Evropských společenství

v.

Francouzská republika

„Nesplnění povinnosti státem — Články 43 ES a 49 ES — Svoboda usazování a volný pohyb služeb — Veterinární požadavky — Inseminační stanice skotu — Vnitrostátní právní úprava přiznávající schváleným stanicím výlučné právo poskytovat služby umělé inseminace skotu na určitém území a podmiňující vydání licence inseminátora uzavřením dohody s jednou z těchto stanic“

Stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho přednesené dne 3. dubna 2008   I - 5401

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 17. července 2008   I - 5425

Shrnutí rozsudku

1. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Omezení

   (Článek 43 ES)

2. Volný pohyb služeb – Omezení

   (Článek 49 ES)

3. Zemědělství – Harmonizace právních předpisů – Obchod se spermatem čistokrevného plemenného skotu uvnitř Společenství

   (Články 43 ES a 49 ES; směrnice Rady 77/504, 87/328 a 91/174)

4. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Volný pohyb služeb – Omezení

   (Články 43 ES a 49 ES)

1.  Územní výlučnost přiznaná členským státem schváleným inseminačním stanicím pro poskytování služeb umělé inseminace skotu na stanoveném území, která omezuje celkový počet subjektů, kterým je povoleno založit a provozovat takové stanice na území tohoto státu, a skutečnost, že výlučná práva jsou udělována na dobu neurčitou, ztěžují přístup jiných subjektů, včetně subjektů z jiných členských států, na trh inseminace. Skutečnost, že oblasti, na které se vztahuje tato výlučnost, mohou být změněny nebo rozděleny, nemůže tento závěr ovlivnit.

   Jelikož nemůže získat práva ve vymezené zeměpisné oblasti, musí subjekt, jehož cílem je výkon činnosti v oblasti umělé inseminace, uzavřít dohodu s územně příslušnou inseminační stanicí za účelem získání licence inseminátora. Jelikož uzavření takové dohody však závisí na ředitelích schválených stanic, může taková povinnost zabránit uskutečnění takového cíle.

   Taková opatření ztěžují, ba i znemožňují nebo v každém případě činí méně atraktivním výkon svobody usazování za účelem uskutečňování činností distribuce spermatu skotu a inseminace na území dotyčného státu. Okolnost, že se tato opatření použijí bez rozdílu na tuzemské subjekty a na subjekty z jiných členských států, tomuto zjištění nebrání, vzhledem k tomu, že taková vnitrostátní opatření, i když se použijí bez diskriminace na základě státní příslušnosti, mohou bránit příslušníkům Společenství, včetně příslušníků členského státu, který je autorem daného opatření, ve výkonu takové základní svobody zaručené Smlouvou, jako je svoboda usazování.

   (viz body 50, 53–56)

2.  Skutečnost, že členský stát vyžaduje po přeshraničních poskytovatelích služeb, kteří chtějí na území tohoto státu provozovat umělou inseminaci skotu, získání licence inseminátora a skutečnost, že po získání této licence ukládá subjektům povinnost, že mohou provádět inseminaci spermatu skotu pouze pod dohledem územně příslušné inseminační stanice představuje, bez ohledu na podmínky vydání uvedené licence, omezení volného pohybu služeb, jelikož tyto požadavky mohou bránit poskytování služeb inseminace subjekty usazenými a již legálně působícími v jiných členských státech, nebo jej činit méně přitažlivým.

   Totéž platí pro povinnost skladovat sperma ve schválených inseminačních stanicích, které jej výhradně dodávají chovatelům. I když chovatelé totiž mají možnost nechat si objednat stanicí, na které jsou závislí, zvláštní sperma, které pochází od producenta usazeného v jiném členském státě, povinnost skladovat toto sperma v uvedené stanici po jeho odeslání může být na překážku nebo činit méně atraktivním poskytování služby distribuce tímto producentem.

   (viz body 61, 64–65)

3.  Směrnice 77/504 o čistokrevném plemenném skotu, směrnice 87/328, o přijetí čistokrevného plemenného skotu do plemenitby, a směrnice 91/174, o zootechnických a genetických podmínkách uvádění čistokrevných zvířat na trh a o změně směrnic 77/504 a 90/425, provedly úplnou harmonizaci na úrovni Společenství genetických podmínek, pokud jde o obchod se spermatem čistokrevného plemenného skotu uvnitř Společenství.

   Naléhavý důvod obecného zájmu však nemůže být uplatněn, pokud existuje harmonizace Společenství stanovící opatření, která jsou nezbytná pro zajištění ochrany tohoto zájmu. Cíl ochrany genofondu čistokrevného plemenného skotu, který je stanoven vnitrostátními genetickými požadavky, tedy nemůže odůvodnit překážky v obchodu uvnitř Společenství se spermatem takového skotu, které nejsou harmonizační právní úpravou Společenství v dotčené oblasti stanoveny.

   (viz body 73–75)

4.  Členský stát, který vyhrazuje právo poskytovat služby umělé inseminace skotu schváleným inseminačním stanicím, které disponují územní výlučností, jakož i osobám, které vlastní licenci inseminátora, jejíž vydání je podmíněno uzavřením dohody s jednou z těchto stanic, nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 43 ES a 49 ES.

   Je jistěže legitimní, že za účelem zajištění způsobilosti uchazeče o funkci inseminátora podmíní členský stát výkon inseminační činnosti požadavkem licence. Co se přitom týče řízení o povolení výkonu činnosti, je třeba uvést, podobně jako Komise, že dotyčný členský stát musí při použití vnitrostátních opatření zohlednit znalosti a kvalifikace již získané dotčenou osobou v jiném členském státě. Krom toho režim předchozího správního povolení musí být založen zejména na objektivních, nediskriminačních a předem známých kritériích, tak aby poskytoval rámec pro výkon posuzovací pravomoci vnitrostátních orgánů, aby tato pravomoc nebyla vykonávána svévolně

   Právní úprava, která podmiňuje vydání licence inseminátora uzavřením dohody s inseminační stanicí, která je v potenciální hospodářské soutěži na trhu inseminace se stejným subjektem, jehož způsobilost jakožto inseminátora má tato stanice ověřit a která krom toho ponechává uzavření této dohody na volném uvážení ředitelů těchto stanic, kteří tuto dohodu nemusí podepsat, i když uchazeč splňuje objektivní, nediskriminační a předem známá kritéria způsobilosti, i za předpokladu, že by byla způsobilá zaručit uskutečnění ochrany zdraví zvířat a subjektu provádějícího inseminaci, překračuje meze toho, co je k dosažení sledovaného cíle nezbytné.

   (viz body 91–95, 97, 108 a výrok)