Věc C-380/05

Centro Europa 7 Srl

v.

Ministero delle Comunicazioni e Autorità per le garanzie nelle comunicazioni a Direzione generale per le concessioni e le autorizzazioni del Ministero delle Comunicazioni

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato)

„Volný pohyb služeb — Elektronické komunikace — Činnosti televizního vysílání — Nový společný předpisový rámec — Přidělování vysílacích rádiových frekvencí“

Stanovisko generálního advokáta M. Poiarese Madura přednesené dne 12. září 2007   I - 352

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 31. ledna 2008   I - 368

Shrnutí rozsudku

1. Předběžné otázky – Přípustnost – Otázky položené bez dostatečného upřesnění skutkového a právního rámce

   (Článek 234 ES)

2. Předběžné otázky – Přípustnost – Nutnost poskytnout Soudnímu dvoru dostatečně přesné údaje ohledně skutkového a právního rámce

   (Článek 82 ES, čl. 86 odst. 1 ES a článek 234 ES)

3. Předběžné otázky – Příslušnost Soudního dvora

   (Článek 234 ES)

4. Volný pohyb služeb – Sítě a služby elektronických komunikací – Právní rámec, povolení a hospodářská soutěž – Směrnice 2002/21, 2002/20 a 2002/77

   (Článek 49 ES; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20, čl. 5 odst. 1 a 2 druhý pododstavec a čl. 7 odst. 3; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21, čl. 9 odst. 1; směrnice Komise 2002/77, článek 4)

1.  V rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 234 ES musí předkládací rozhodnutí uvést přesné důvody, které vedly vnitrostátní soud k tomu, aby si kladl otázky ohledně výkladu práva Společenství, a usoudil, že je nezbytné položit Soudnímu dvoru předběžné otázky. V tomto kontextu je nezbytné, aby vnitrostátní soud podal alespoň určité minimální vysvětlení k důvodům výběru ustanovení práva Společenství, o jejichž výklad žádá, a k souvislosti, kterou spatřuje mezi těmito ustanoveními a vnitrostátními právními předpisy použitelnými na spor v původním řízení.

   V tomto ohledu se za nepřípustnou považuje otázka položená předkládajícím soudem, který neoznačil ustanovení práva Společenství, o jejichž výklad žádá, ani nijak nevysvětlil, jakou souvislosti spatřuje mezi těmito ustanoveními a sporem v původním řízení nebo předmětem uvedeného sporu.

   (viz body 54–56)

2.  Nutnost dospět k takovému výkladu práva Společenství, který bude vnitrostátnímu soudu užitečný, vyžaduje, aby uvedený soud vymezil skutkový a právní rámec, do něhož jsou otázky, které pokládá, zasazeny, nebo alespoň vysvětlil skutkové okolnosti, na nichž jsou uvedené otázky založeny. Tyto požadavky se uplatní obzvláště v oblasti hospodářské soutěže, která se vyznačuje složitými skutkovými a právními situacemi.

   Otázky, které se implicitně týkají čl. 86 odst. 1 ES vykládaného ve spojení s článkem 82 ES, jsou nepřípustné, pokud předkládací rozhodnutí neobsahuje žádný údaj, který by se týkal přímo vymezení relevantního trhu, výpočtu podílů na trhu jednotlivých podniků působících na tomto trhu a předpokládaného zneužití dominantního postavení.

   (viz body 57–59, 61–63)

3.  Když se v rámci předběžné otázky veškeré skutkové okolnosti sporu, o němž vede řízení předkládající soud, omezují na jediný členský stát, i tak může být odpověď pro uvedený soud užitečná v případě, že by jeho vnitrostátní právo vyžadovalo, aby státnímu příslušníkovi tohoto členského státu byla dána stejná práva jako práva, která by státní příslušník jiného členského státu vyvozoval z práva Společenství v téže situaci.

   (viz body 64, 69)

4.  Článek 49 ES a od okamžiku jejich použitelnosti i čl. 9 odst. 1 směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, čl. 5 odst. 1 a 2 druhý pododstavec a čl. 7 odst. 3 směrnice 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací, jakož i článek 4 směrnice 2002/77/ES o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací musí být vykládány tak, že v oblasti televizního vysílání brání vnitrostátní právní úpravě, jejíž uplatnění znemožňuje provozovateli, který získal licenci, vysílat z důvodu, že mu na základě objektivních transparentních, nediskriminačních a přiměřených kritérií nebyly přiděleny vysílací rádiové frekvence.

   (viz bod 116 a výrok)