Věc C-119/05

Ministero dell'Industria, del Commercio e dell'Artigianato

v.

ucchini SpA, dříve Lucchini Siderurgica SpA

žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato

„Státní podpory — ESUO — Hutnictví — Podpora prohlášená za neslučitelnou se společným trhem — Vrácení podpory — Překážka věci pravomocně rozsouzené u rozsudku vnitrostátního soudu“

Stanovisko generálního advokáta L. A. Geelhoeda přednesené dne 14. září 2006   I-6204

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 18. července 2007   I-6228

Shrnutí rozsudku

1. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Podaní předběžné otázky týkající se výkladu norem vztahujících se ke Smlouvě o ESUO poté, co uplynula její platnost -Zahrnutí

   (Smlouva o ESUO, článek 41; článek 234 ES)

2. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Pravomoc vnitrostátního soudu

   (Článek 234 ES)

3. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď

   (Článek 234 ES)

4. Podpory poskytované státy – Pojem – Výklad

   (Smlouva o ESUO, čl. 4 písm. c); čl. 87 odst. 1 ES a čl. 88 odst. 3 ES; obecné rozhodnutí č. 3484/85, články 1 a 6)

5. Předběžné otázky – Posouzení platnosti – Určení neplatnosti – Nedostatek pravomoci vnitrostátních soudů

   (Smlouva o ESUO, článek 41; článek 234 ES)

6. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise, kterým je podpora shledána neslučitelnou se společným trhem a je nařízeno její vrácení

   (Článek 88 odst. 2 ES a či 230 druhý a pátý pododstavec ES)

7. Právo Společenství – Přímý účinek – Přednost – Rozhodnutí Komise nařizující navrácení podpory

   (Článek 10 ES a čl. 88 odst. 2 ES)

1.  Soudní dvůr má pravomoc rozhodnout o předběžných otázkách, které se týkají výkladu a použití Smlouvy o ESUO, jakož i aktů přijatých na jejím základě, i když mu tyto otázky byly předloženy až po uplynutí platnosti Smlouvy o ESUO. Ačkoli se článek 41 této smlouvy již nemůže za těchto okolností použít k tomu, aby založil pravomoc Soudního dvora, bylo by v rozporu s účelem a soudržností Smluv a neslučitelné s kontinuitou právního řádu Společenství, kdyby Soudní dvůr postrádal oprávnění zajišťovat jednotný výklad ustanovení vztahujících se ke Smlouvě o ESUO, která nadále vytvářejí účinky i po uplynutí platnosti této smlouvy.

   (viz bod 41)

2.  V rámci řízení upraveného v článku 234 ES založeného na jasné dělbě činností mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem spadá posouzení skutkových okolností věci do pravomoci vnitrostátního soudu. Stejně tak je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. V důsledku toho, jestliže se položené otázky týkají výkladu práva Společenství, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout.

   (viz bod 43)

3.  Ve výjimečných případech Soudnímu dvoru přísluší, za účelem ověření jeho vlastní pravomoci, aby přezkoumal podmínky, za kterých se na něj vnitrostátní soud obrátil. Odmítnout rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, pokud je zjevné, že žádaný výklad práva Společenství nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém, nebo také tehdy, pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny.

   (viz bod 44)

4.  Vnitrostátním soudům mohou být v oblasti státních podpor předkládány spory, ve kterých musejí vykládat a používat pojem „podpora“ uvedený v čl. 87 odst. 1 ES, zejména za účelem určení, zda by určité státní opatření, které bylo zavedeno, aniž bylo přihlédnuto k předběžnému kontrolnímu řízení uvedenému v čl. 88 odst. 3 ES, pod něj mělo spadat, či nikoli. Stejně tak může vnitrostátní soud podat výklad pojmu „podpora“ uvedeného v článku 4 písm. c) Smlouvy o ESUO a článku 1 uvedeného obecného rozhodnutí, aby mohlo být určeno, zda určité státní opatření, které bylo zavedeno, aniž bylo přihlédnuto k předběžnému přezkumnému řízení podle článku 6 obecného rozhodnutí č. 3484/85, kterým se stanoví pravidla Společenství pro podpory v odvětví ocelářství, pod něj mělo spadat, či nikoli.

   Vnitrostátní soudy nemají naproti tomu pravomoc rozhodovat o slučitelnosti státní podpory se společným trhem. Posouzení slučitelnosti podpor nebo režimu podpor se společným trhem spadá totiž do výlučné pravomoci Komise, jejíž činnost je přezkoumatelná soudem Společenství.

   (viz body 50-52, 62)

5.  Ačkoli mohou být vnitrostátní soudy v zásadě povolány k posouzení platnosti aktu práva Společenství, nemají nicméně pravomoc k tomu, aby samy vyslovily neplatnost aktů orgánů Společenství. Pouze Soudní dvůr má tedy pravomoc určit, že akt orgánů Společenství je neplatný. Tato výlučná pravomoc ostatně rovněž výslovně vyplývala z článku 41 Smlouvy o ESUO.

   (viz bod 53)

6.  Rozhodnutí přijaté orgány Společenství, které nebylo napadeno jeho adresátem ve lhůtě stanovené v článku 230 pátém pododstavci ES, se stává vůči němu konečným.

   V tomto ohledu je vyloučeno, aby příjemce státní podpory, která je předmětem rozhodnutí Komise určeného přímo samotnému členskému státu, ze kterého pochází tento příjemce podpory, který mohl toto rozhodnutí bezpochyby napadnout a který nechal uběhnout lhůtu kogentně stanovenou pro tyto účely v článku 230 pátém pododstavci ES, znovu užitečně zpochybnil legalitu tohoto rozhodnutí před vnitrostátními soudy v rámci žaloby podané proti opatřením přijatým k provedení tohoto rozhodnutí, která přijaly vnitrostátní orgány. Stejné zásady se nutně obdobně použijí v rámci oblasti působnosti Smlouvy o ESUO.

   (viz body 54-55)

7.  Vnitrostátním soudům přísluší vykládat ustanovení vnitrostátního práva v co největším možném rozsahu tak, aby mohla být použita způsobem přispívajícím k provedení práva Společenství.

   V tomto ohledu má vnitrostátní soud, pověřený v rámci své pravomoci použitím ustanovení práva Společenství, povinnost zajistit plný účinek těchto norem podle potřeby i tak, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů.

   V důsledku toho právo Společenství brání použití takového ustanovení vnitrostátního práva, které zakotvuje zásadu překážky věci pravomocně rozsouzené, pokud jeho použití brání vrácení státní podpory, která byla poskytnuta v rozporu s právem Společenství a jejíž neslučitelnost se společným trhem byla stanovena rozhodnutím Komise, které se stalo konečným.

   (viz body 60-63 a výrok)