Keywords
Summary

Keywords

1. Vlastní zdroje Evropských společenství – Vrácení či prominutí dovozního cla

(Nařízení Rady č. 1430/79, čl. 1 odst. 2 písm. a) a b) a článek 13; nařízení Komise č. 2670/81, článek 3)

2. Kasační opravný prostředek – Žalobní důvody – Žalobní důvod předložený poprvé v rámci kasačního opravného prostředku

Summary

1. Článek 13 nařízení č. 1430/79 o vrácení nebo prominutí dovozního cla nebo vývozního cla, podle kterého dovozní clo lze vrátit nebo prominout ve zvláštních případech, které vyplývají z okolností, jež nelze přičítat ani podvodnému jednání, ani hrubé nedbalosti zúčastněné osoby, nemůže představovat základ pro prominutí nebo vrácení poplatku dlužného na základě článku 3 nařízení č. 2670/81, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro výrobu cukru nad rámec kvóty, za cukr C prodaný na vnitřním trhu.

Jednak totiž tento poplatek není vybírán z důvodu překročení vnějších hranic Společenství určitým množstvím cukru C, ale naopak z toho důvodu, že uvedené množství nebylo vyvezeno ze Společenství nebo protože při jeho vývozu nebyly splněny podmínky a dodrženy lhůty stanovené nařízením č. 2670/81. Skutečností, která dala vznik výběru tohoto poplatku, je tedy neexistence důkazu ke stanovenému dni pro tento účel o vývozu množství cukru C ve stanovené lhůtě. Uvedený poplatek tudíž neodpovídá žádné ze tří kategorií vypočtených v čl. 1 odst. 2 písm. a ) a b) nařízení č. 1430/79.

Krom toho nic nenasvědčuje tomu, že zákonodárce Společenství měl v úmyslu postavit naroveň výrobce cukru C prodaného na vnitřním trhu a dovozce cukru.

Zaprvé dávky při dovozu cukru ze třetích zemí a poplatek dlužný na základě článku 3 nařízení č. 2670/81 za cukr C prodaný na vnitřním trhu nesledují stejné cíle.

Zadruhé z třetího bodu odůvodnění nařízení č. 2645/70 o ustanoveních použitelných pro cukr vyrobený nad maximální kvótu ani z třetího bodu odůvodnění nařízení č. 2670/81, který ho nahradil – formulovaných v podstatě stejně – nevyplývá, že zákonodárce Společenství měl v úmyslu, aby dovozce cukru původem ze třetích zemí a výrobce cukru C prodaného na vnitřním trhu měli stejné postavení. Z těchto bodů odůvodnění, jakož i z článku 3 nařízení č. 2670/81 totiž jasně plyne, že odkaz na cukr dovezený ze třetích zemí se omezuje na způsob výpočtu poplatku stanoveného v uvedeném článku.

Zatřetí ze znění článku 26 nařízení č. 1785/81 o společné organizaci trhů v odvětví cukru nelze vyvodit vůli zákonodárce Společenství přiznat cukru C prodanému na vnitřním trhu postavení výrobku dovezeného ze třetích zemí a postavit naroveň výrobce cukru C a dovozce cukru, jelikož tento článek se pouze omezuje na stanovení zákazu odbytu cukru C na vnitřním trhu.

Konečně začtvrté okolnost, že jak dovozní clo, tak i poplatek dlužný na základě článku 3 nařízení č. 2670/81 jsou součástí vlastních zdrojů Společenství, nemůže prokázat, že dovozci cukru původem ze třetích zemí a výrobci cukru C jsou v podobné situaci. Vlastní zdroje Společenství se totiž skládají z příjmů, které se velmi liší svou povahou a spadají do režimů, které jsou rovněž různé.

(viz body 39, 41, 43, 63-65, 101–102)

2. Umožnit účastníku řízení, aby vznesl žalobní důvod, který nevznesl u Soudu, poprvé až před Soudním dvorem, znamená umožnit mu, aby předložil Soudnímu dvoru, jehož pravomoc ve věci kasačního opravného prostředku je omezena, spor v širším rozsahu než spor, který projednával Soud. V rámci kasačního opravného prostředku je tedy příslušnost Soudního dvora omezena na posouzení právního řešení žalobních důvodů projednávaných u Soudu prvního stupně.

Je tudíž nepřípustný důvod kasačního opravného prostředku, kterým je Soudu vytýkáno, že porušil zásadu rovného zacházení mezi navrhovatelem a určitou kategorií hospodářských subjektů, jelikož tento navrhovatel sice uplatnil v řízení v prvním stupni žalobní důvod vycházející z porušení zásady rovnosti, zpochybňoval pouze rozdílné zacházení, jehož byl předmětem ve vztahu k jiné kategorii hospodářských subjektů.

(viz body 95–97)