Věc T-495/04

Belfass SPRL

v.

Rada Evropské unie

„Veřejné zakázky na služby — Nabídkové řízení Společenství — Zřejmá administrativní chyba — Přidělení zakázky hospodářsky nejvýhodnější nabídce — Neobvykle nízká nabídka — Článek 139 odst. 1 nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002 — Námitka protiprávnosti — Specifikace — Přípustnost“

Rozsudek Soudu (pátého senátu) ze dne 21. května 2008   II - 784

Shrnutí rozsudku

1. Veřejné zakázky Evropských společenství – Nabídkové řízení

   (Článek 230 čtvrtý pododstavec ES a článek 241 ES)

2. Řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení

   (Jednací řád Soudu, čl. 44 odst. 1 písm. c) a čl. 48 odst. 2; nařízení Komise č. 2342/2002, čl. 139 odst. 1)

3. Veřejné zakázky Evropských společenství – Zadání zakázky na základě nabídkového řízení

   (Nařízení Komise č. 2342/2002, čl. 138 odst. 2 a čl.139 odst. 1)

4. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Škoda – Příčinná souvislost

   (Článek 288 druhý pododstavec ES)

1.  Jelikož se v rámci řízení o zadávání veřejných zakázek specifikace netýkají osobně podniků, které jsou uchazeči, a které tedy nemají právo na podání žaloby na neplatnost proti těmto specifikacím na základě článku 230 čtvrtého pododstavce ES, nemůže Rada namítat údajnou napadnutelnost uvedených specifikací ze strany některého z podniků, které jsou uchazeči, k tomu, aby vznesla námitky proti incidenčnímu uplatnění legality tohoto dokumentu ze strany tohoto podniku v rámci žaloby na zrušení rozhodnutí o vyloučení dotčené zakázky.

   (viz bod 44)

2.  Z ustanovení čl. 44 odst. 1 písm. c), ve spojení s čl. 48 odst. 2, jednacího řádu Soudu vyplývá, že žaloba musí obsahovat předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů a že nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Nicméně žalobní důvod, který je rozšířením důvodu dříve přímo nebo implicitně uvedeného v žalobě a který je s ním úzce spjat, musí být prohlášen za přípustný.

   Tak je tomu v případě žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 139 odst. 1 nařízení č. 2342/2002 o prováděcích pravidlech k finančnímu nařízení, který stanoví, že v rámci řízení o zadávání veřejných zakázek Evropských společenství má zadavatel povinnost umožnit uchazeči před odmítnutím jeho nabídky vysvětlit nebo i odůvodnit charakteristické prvky jeho nabídky, pokud se domnívá, že nabídka je neobvykle nízká, což je žalobní důvod výslovně vznesený žalobkyní až v replice, jelikož žalobkyně výslovně vytkla Radě v žalobě, že bez dalšího posouzení odmítla její nabídku, a to z důvodu, že byla neobvykle nízká.

   (viz body 87–90)

3.  Článek 139 odst. 1 nařízení č. 2342/2002 o prováděcích pravidlech k finančnímu nařízení zakotvuje základní požadavek v oblasti zadávání veřejných zakázek, který ukládá zadavateli, aby před jejím odmítnutím kontradiktorně ověřil každou nabídku, která se zdá být neobvykle nízká, a to z hlediska prvků, z kterých sestává.

   Pokud je zakázka zadána hospodářsky nejvýhodnější nabídce, použije se tento požadavek nejen na cenové kritérium posuzované nabídky, ale i na další kritéria uvedená v čl. 138 odst. 2 nařízení č. 2342/2002, jelikož umožňují stanovit prahovou úroveň neobvyklosti, pod kterou je nabídka předložená v rámci dotčené zakázky podezřelá z toho, že je neobvykle nízká ve smyslu čl. 139 odst. 1 uvedeného nařízení.

   Rada tedy porušila uvedené ustanovení tím, že udělením zakázky hospodářsky nejvýhodnější nabídce odmítla v rámci řízení o zadávání veřejných zakázek udělit zakázku podniku, který je uchazečem, z pouhého důvodu nepřiměřeně nízkého celkového počtu hodin uvedených v této nabídce, aniž by provedla kontradiktorní ověření, ve smyslu uvedeného čl. 139 odst. 1, nabídky žalobkyně před jejím automatickým vyloučením.

   (viz body 98, 100, 103–104)

4.  Vznik mimosmluvní odpovědnosti Společenství za protiprávní jednání jeho orgánů ve smyslu čl. 288 druhého pododstavce ES je vázán na splnění souboru podmínek, a sice protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné existence škody a existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a uplatňovanou škodou. Není-li jedna z těchto podmínek splněna, musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta, aniž by bylo nutné zkoumat ostatní podmínky.

   V důsledku toho musí být zamítnut návrh na náhradu škody, pokud tvrzená škoda, tedy ztráta zakázky Společenství, není skutečná a určitá, nýbrž hypotetická.

   (viz body 119–120, 127–129)