Keywords
Summary

Keywords

1. Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Zájem, který se posuzuje ke dni podání žaloby – Pozbytí platnosti napadeného aktu v průběhu řízení – Akt sloužící jako základ vnitrostátních sankčních opatření vůči žalobci – Zachování právního zájmu na podání žaloby

(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES)

2. Řízení – Akt, který v průběhu řízení zrušil a nahradil napadený akt – Žádost o úpravu návrhových žádání znějících na zrušení

(Článek 230 pátý pododstavec ES; jednací řád Tribunálu, články 111 a 113)

3. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Možnost být osobně dotčen obecně závazným aktem – Podmínky – Klasifikace látky jako nebezpečné látky směrnicí 2004/73

(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES; směrnice Rady 67/548; směrnice Komise 2004/73)

4. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Návrh na náhradu škody založený na protiprávnosti klasifikace látky jako nebezpečné látky směrnicí 2004/73

(Článek 288 druhý pododstavec ES)

Summary

1. Právní zájem žalobce na podání žaloby musí ve vztahu k předmětu žaloby existovat ve fázi jejího podání, neboť jinak by žaloba byla nepřípustná. Tento předmět sporu stejně jako právní zájem na pokračování v řízení musí existovat až do vydání soudního rozhodnutí, jinak nebude vydáno rozhodnutí ve věci samé, čili toto vyžaduje, aby žaloba byla ve výsledku schopná přinést prospěch účastníku řízení, který ji podal. Případné pozbytí platnosti aktu napadeného v žalobě tak samo o sobě nevede k tomu, že unijnímu soudu vzniká povinnost rozhodnout o nevydání rozhodnutí ve věci samé pro neexistenci předmětu nebo právního zájmu na pokračování v řízení ke dni vydání rozsudku.

Pokud, v rámci žaloby na neplatnost, akt, jehož zrušení je požadováno, již vyvolal právně závazné účinky na vnitrostátní úrovni a účinek ex tunc má pouze zrušující rozsudek tím, že vyřadí dotčený akt se zpětným účinkem z unijního právního řádu, jako by nikdy neexistoval, pak pouhé konstatování zrušení nebo neplatnosti uvedeného aktu, či případné určení jeho protiprávnosti v reakci na návrh na náhradu škody, by nepostačovalo k ochraně žalobce, který požaduje zrušení dotyčného aktu, před vnitrostátními sankčními opatřeními přijatými vůči němu, jejichž právní základ je tvořen vnitrostátními pravidly přijatými dotčeným členským státem ke splnění povinnosti provedení napadeného aktu do vnitrostátního práva, neboť na rozdíl od zrušujícího rozsudku by mělo určení takových skutečností v zásadě pouze účinek ex nunc omezený toliko na spor o náhradu škody a zpětně by neodstranilo právní základ uvedených opatření.

(viz body 84, 86–89)

2. Pokud je akt v průběhu řízení nahrazen aktem se stejným předmětem, musí být tento nový akt považován za novou skutečnost, která umožňuje žalobci upravit svá návrhová žádání a žalobní důvody. Nicméně úprava návrhových žádání znějících na zrušení po uplynutí lhůty pro podání žaloby stanovené za tímto účelem v čl. 230 pátém pododstavci ES by byla neslučitelná s tímto ustanovením. V souladu se zásadami právní jistoty a rovnosti procesních subjektů před zákonem totiž čl. 230 pátý pododstavec ES zakotvuje kogentní lhůtu pro podání žaloby, jež je pevně stanovená, absolutní a nelze ji prodloužit. Každá odchylka nebo prodloužení této lhůty přiznané unijním soudem, byť i jednomyslně odsouhlasené účastníky řízení, je v rozporu s jednoznačným zněním a systematikou tohoto ustanovení, jakož i vůlí tvůrců Smlouvy. Krom toho kogentní kritéria ve smyslu článků 111 a 113 jednacího řádu Tribunálu, která posledně uvedenému ukládají, aby za nepřípustnou prohlásil buď žalobu na zrušení, nebo návrh na úpravu návrhových žádání žaloby na zrušení, nemohou být vykládána restriktivně, neboť jinak by došlo, v rozporu se zásadami právní jistoty a rovnosti procesních subjektů před zákonem, k možnosti obcházet kogentní ustanovení Smlouvy upravující zejména lhůty pro podání žaloby.

Návrh na úpravu návrhových žádání žalobce, který – ať již úmyslně nebo z nedbalosti – nepodal žalobu na zrušení aktu, který byl přijat v průběhu řízení, nebo nenavrhl odpovídající změnu svých návrhových žádání na zrušení ve lhůtě pro podání žaloby stanovené za tímto účelem, ačkoliv tak zjevně učinit mohl a takový návrh bylo možné po něm důvodně požadovat, je tedy zjevně opožděný a musí být odmítnut jako nepřípustný. Skutečnost, že již zahájené řízení bylo přerušeno na základě čl. 77 písm. a) a čl. 79 odst. 1 prvního pododstavce jednacího řádu Tribunálu v době zveřejnění aktu přijatého v průběhu řízení je irelevantní, jelikož toto přerušení nemohlo mít vliv na plynutí lhůty pro podání žaloby stanovené v čl. 230 pátém pododstavci ES.

(viz body 94–97)

3. Skutečnost, že akt má svou povahou a působností normativní charakter, jelikož se obecně použije na zainteresované hospodářské subjekty, nevylučuje, že by se mohl některých z nich dotýkat osobně ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES. Pokud se tedy napadený akt dotýká skupiny osob, jež byly nebo mohly být známy v okamžiku přijetí tohoto aktu, a na základě kritérií vlastních členům této skupiny, mohou být tyto osoby uvedeným aktem osobně dotčeny, neboť patří k omezenému okruhu hospodářských subjektů. Nicméně možnost určit více či méně přesně počet, nebo dokonce i totožnost právních subjektů, na něž se opatření použije, nikterak neznamená, že tyto subjekty musí být považovány za osobně dotčené uvedeným opatřením, pokud se toto použití uskutečňuje na základě objektivní právní nebo faktické situace definované dotčeným aktem.

Účast žalobce na postupu, který prostřednictvím směrnice 2004/73 provádějící dvacáté deváté přizpůsobení technickému pokroku směrnice Rady 67/548/EHS o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek, vedl k přijetí klasifikace n-propylbromidu jako vysoce hořlavé látky, která je toxická pro reprodukci, nepostačuje k tomu, aby, při neexistenci procesních záruk, které jsou v jeho prospěch stanoveny relevantní právní úpravou, prokázal existenci svého právního zájmu na podání žaloby proti uvedené směrnici. Za těchto podmínek žalobce nemůže tvrdit, že je individualizován s ohledem na napadené opatření, a to tím spíše, že nestál u zrodu úvodní klasifikace uvedené látky nebo klasifikace, která byla provedena směrnicí 2004/73.

Podmínky umožňující konstatovat existenci omezeného okruhu subjektů dotčeného uvedenou klasifikací zjevně nejsou splněny, a to také kvůli neexistenci spolehlivých údajů týkajících se totožnosti, počtu a postavení dotyčných subjektů, a zejména otázek, zda mají – nebo nemají – postavení na dotčeném trhu, nebo dříve existující práva, nebo toho, zda trpí podobnými negativními účinky, jako jsou účinky ovlivňující žalobce.

Mimoto skutečnost, že některé subjekty jsou obecně závazným aktem hospodářsky postiženy více než jiné, nepostačuje k tomu, aby byly individualizovány vzhledem k těmto ostatním subjektům, pokud se tento akt uplatňuje na základě objektivně určené situace. Pouhá okolnost, že žalobce může ztratit významný zdroj příjmů z důvodu nové právní úpravy neprokazuje, že se nachází ve specifické situaci a nepostačuje k prokázání toho, že se jej tato právní úprava osobně dotýká, jelikož žalobce musí předložit důkaz o okolnostech umožňujících dojít k závěru, že údajně utrpěná újma jej individualizuje ve vztahu ke všem ostatním hospodářským subjektům, které jsou dotčeny uvedenou právní úpravou stejným způsobem jako on. V důsledku toho předpoklad, že žalobce utrpěl po vstupu v platnost a provedení zpochybněné klasifikace významnou hospodářskou ztrátu, tak sám o sobě nemůže odůvodnit uznání toho, že je osobně dotčen. Rovněž nemůže být individualizován z pouhého důvodu, že soustředil svou výrobu na jednu látku, pokud existují jiné subjekty, jejichž totožnost nebo počet není určen, které jsou dotčeny uvedenou právní úpravou, jejichž skupina se mohla změnit napadenou klasifikací, která má na jejich výrobky stejný dopad jako na výrobky žalobce.

Kromě toho ani dříve existující právo žalobce, založené na výlučné licenci k užívání patentovaného vynálezu týkajícího se výrobku obsahujícího uvedenou látku, jej nemůže individualizovat jako adresáta napadené směrnice. Případná existence nabytého nebo subjektivního práva, včetně práva vlastnického, jehož rozsah nebo výkon je potenciálně dotčen uvedenou klasifikací, jako taková totiž neindividualizuje nositele takového práva, zejména pokud jiné subjekty mohou disponovat obdobnými právy, a tudíž se nacházet ve stejné situaci jako tento nositel.

(viz body 101, 103–104, 106, 109–112, 114, 116)

4. Vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie za protiprávní jednání jejích orgánů ve smyslu čl. 288 druhého pododstavce ES je vázán na splnění souboru podmínek, a sice protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné existence škody a existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a uplatňovanou škodou. Vzhledem ke kumulativnímu charakteru těchto podmínek musí být žaloba zamítnuta v plném rozsahu, pokud některá z těchto podmínek není splněna.

V tomto ohledu, pokud jde o návrh na náhradu škody založený na protiprávnosti klasifikace n‑propylbromidu jako vysoce hořlavé látky toxické pro reprodukci stanovené směrnicí provádějící dvacáté deváté přizpůsobení technickému pokroku směrnice Rady 67/548/EHS o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek, nemůže být protiprávnost prokázána, pokud Soudní dvůr v předchozím rozsudku zamítl, s ohledem na předběžné otázky, které mu byly položeny, důvody směřující ke zpochybnění platnosti uvedené klasifikace, které byly v podstatě převzaty žalobcem v rámci jeho návrhu na náhradu škody. Pokud se předmět sporu projednávaného Tribunálem do značné míry shoduje s předmětem sporu, o kterém Soudní dvůr rozhodoval v rámci jiné věci, žalobce i žalovaný orgán se účastnili obou řízení, akt, jehož platnost byla zpochybněna, je totožný, žalobní důvody mající za cíl jeho zrušení nebo zneplatnění jsou v zásadě stejné a Soudní dvůr potvrdil legalitu zpochybněného aktu, Tribunálu již nemůže toto posouzení zpochybnit.

(viz body 122–123, 137–138)