Keywords
Summary

Keywords

1. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku – Peněžité sankce

(Článek 228 odst. 2 ES)

2. Sbližování právních předpisů – Přezkumná řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce – Směrnice 89/665

(Články 226 ES a 228 ES; směrnice Rady 89/665, článek 3)

3. Sbližování právních předpisů – Přezkumná řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce – Směrnice 89/665

(Články 226 ES a 228 ES; směrnice Rady 89/665, čl. 2 odst. 6 druhý pododstavec)

4. Sbližování právních předpisů – Přezkumná řízení při zadávání veřejných zakázek na služby – Směrnice 92/50

(Článek 226 ES; směrnice Rady 92/50)

5. Členské státy – Povinnosti – Nesplnění povinnosti – Odůvodnění vycházející z vnitrostátního právního řádu – Nepřípustnost

(Článek 226 ES)

Summary

1. V rámci řízení stanoveného v čl. 228 odst. 2 ES není žaloba nepřípustná z důvodu, že Komise již nenavrhuje uložení penále. Jelikož Soudní dvůr má pravomoc uložit peněžitou sankci, kterou Komise nenavrhla, není totiž žaloba nepřípustná pouze na základě skutečnosti, že Komise má v určitém stadiu řízení před Soudním dvorem za to, že penále již není třeba uložit.

(viz body 21–22)

2. Zvláštní řízení stanovené v článku 3 směrnice 89/665 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce, podle kterého může Komise zasáhnout u členského státu, pokud má za to, že došlo ke zjevnému porušení práva Společenství v oblasti zadávání veřejných zakázek, je předběžným opatřením, které nemůže ani zrušit, ani nahradit pravomoc Komise podle článků 226 ES a 228 ES.

(viz bod 23)

3. I když je pravdou, že ustanovení čl. 2 odst. 6 druhého pododstavce směrnice 89/665 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce členským státům povoluje zachovat účinky smluv uzavřených v rozporu se směrnicemi v oblasti zadávání veřejných zakázek, a chrání tak legitimní očekávání smluvních stran, nemůže, aniž by omezilo dosah ustanovení Smlouvy o ES zavádějících vnitřní trh, mít za následek, že na chování zadavatele vůči třetím osobám bude po uzavření takových smluv nahlíženo tak, že je v souladu s právem Společenství.

Přitom jestliže se uvedené ustanovení nedotýká použití článku 226 ES, nemůže se dotýkat ani použití článku 228 ES, neboť by tím byl omezen dosah ustanovení Smlouvy zavádějících vnitřní trh. Mimoto se týká, jak vyplývá z jeho znění, náhrady škody, které osoba poškozená protiprávním jednáním, jehož se dopustil zadavatel, může od posledně uvedeného dosáhnout. Z důvodu své specifičnosti však toto ustanovení nelze považovat za pravidlo, kterým se řídí rovněž vztah mezi členským státem a Společenstvím, tedy vztah, o který se jedná v kontextu článků 226 ES a 228 ES.

(viz body 33–35)

4. I za předpokladu, že by se v případě vypovězení smlouvy uzavřené v rozporu se směrnicí 92/50 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby mohla proti zadavateli jeho smluvní strana dovolávat zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, zásady pacta sunt servanda , jakož i práva vlastnit majetek, členský stát by v každém případě tyto zásady nebo toto právo nemohl uplatňovat jako odůvodnění, proč nebyl proveden rozsudek určující nesplnění povinnosti podle článku 226 ES, a tudíž se vyhnout vlastní odpovědnosti stanovené právem Společenství.

(viz bod 36)

5. Členský stát se nemůže dovolávat ustanovení, praxe nebo okolností svého vnitrostátního právního řádu, aby tím odůvodnil nesplnění povinností vyplývajících z práva Společenství.

(viz bod 38)