Keywords
Summary

Keywords

1. Hospodářská soutěž – Pokuty – Sankce Společenství a sankce uložené ve třetím státě za porušení vnitrostátního práva hospodářské soutěže

[Článek 3 odst. 1 písm. g) ES; nařízení Rady č. 17, článek 15]

2. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Posuzovací pravomoc Komise

(Nařízení Rady č. 17, článek 15)

3. Hospodářská soutěž – Pokuty – Pokyny o metodě stanovování pokut

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)

4. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení základní částky v závislosti na samotném protiprávním jednání

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

5. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Maximální výše

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práv obhajoby

7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Finanční situace dotyčného podniku

[Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 5 písm. b)]

8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Posuzovací pravomoc Komise

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

Summary

1. Zásada non bis in idem zakotvená rovněž v článku 4 protokolu č. 7 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv je základní právní zásadou Společenství, jejíž dodržování zajišťuje soud.

V případě kartelové dohody působící v mezinárodním kontextu, jenž se vyznačuje především intervencí právních řádů třetích států na jejich příslušných územích, se výkon pravomocí orgány těchto států odpovědných za ochranu volné hospodářské soutěže v rámci jejich územní působnosti řídí vlastními požadavky uvedených států. Skutečnosti, které jsou základem právních řádů jiných států v oblasti hospodářské soutěže, totiž nezahrnují jen specifické účely a cíle, ale vedou též k přijetí konkrétních hmotněprávních pravidel, jakož i k rozmanitým právním důsledkům ve správní, trestněprávní nebo občanskoprávní oblasti, pokud orgány těchto států prokázaly protiprávní jednání porušující pravidla použitelná v oblasti hospodářské soutěže.

Z toho plyne, že cílem Komise při ukládání sankce za nedovolené chování podniku, i když je jeho základem kartelová dohoda mezinárodní povahy, je ochrana volné hospodářské soutěže na společném trhu, která je podle čl. 3 odst. 1 písm. g) Smlouvy o ES základním cílem Společenství. Z důvodu specifičnosti hodnot chráněných právem na úrovni Společenství se totiž posouzení Komise při výkonu jejích pravomocí v této oblasti mohou značně odlišovat od posouzení prováděných orgány třetích států.

Zásada non bis in idem se tudíž nepoužije v situacích, v nichž dochází k intervenci právních řádů a orgánů hospodářské soutěže třetích států v rámci jejich vlastních pravomocí.

(viz body 26–29, 31–32)

2. Jakákoli úvaha vycházející z existence pokut uložených orgány třetího státu přichází v úvahu pouze v rámci posuzovací pravomoci, které Komise požívá při stanovení pokut za protiprávní jednání porušující právo hospodářské soutěže Společenství. V důsledku toho, jestliže nelze vyloučit, že Komise z důvodů proporcionality nebo spravedlnosti zohlední pokuty dříve uložené orgány třetích států, není k tomu nicméně povinna.

Odrazující cíl, který je Komise oprávněna sledovat při stanovení výše pokuty, totiž směřuje k zajištění dodržování Smlouvou stanovených pravidel hospodářské soutěže podniky při uskutečňování jejich činností na společném trhu. V důsledku toho není Komise při posuzování odrazující povahy pokuty, kterou ukládá za porušení těchto pravidel, povinna zohlednit případné sankce uložené podniku za porušení pravidel hospodářské soutěže třetích států.

(viz body 36–37)

3. Komise má při metodě výpočtu pokut ukládaných za porušení pravidel hospodářské soutěže širokou posuzovací pravomoc a v tomto rámci může zohlednit několik skutečností při dodržení hranice obratu uvedené v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17.

Metoda výpočtu popsaná v pokynech o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO obsahuje různé proměnné umožňující Komisi vykonávat její posuzovací pravomoc v souladu s ustanoveními článku 15 nařízení č. 17.

(viz body 46–47)

4. Zatímco základní částka pokuty se stanoví v závislosti na protiprávním jednání, jeho závažnost se určí odkazem na množství jiných okolností, v případě kterých Komise disponuje prostorem pro uvážení. Zohlednění přitěžujících okolností při stanovení pokuty je v souladu s úlohou Komise zabezpečit soulad s pravidly hospodářské soutěže.

(viz bod 71)

5. Pouze u konečné výše uložené pokuty musí být dodržena maximální hranice 10 % uvedená v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17. V důsledku toho tento článek nezakazuje Komisi dospět během různých etap výpočtu k předběžné částce, která je vyšší než tato hranice, i když poté konečná částka uložené pokuty tuto hranici nepřekročí.

(viz body 81–82)

6. V jakémkoli řízení, které může vést k sankcím, zejména k pokutám nebo penále, kde dodržování práv obhajoby představuje základní právní zásadu Společenství, která musí být dodržována, i když se jedná o řízení správní povahy, je pouhé neoznámení dokumentu porušením práv obhajoby pouze tehdy, pokud může dotyčný podnik prokázat zaprvé, že Komise vycházela z tohoto dokumentu na podporu své námitky týkající se existence protiprávního jednání, a zadruhé, že tuto námitku lze prokázat pouze odkazem na uvedený dokument.

Je na dotyčném podniku, aby prokázal, že závěr, k němuž dospěla Komise ve svém sporném rozhodnutí, by byl jiný, pokud by dokument, který nebyl tomuto podniku oznámen a ze kterého Komise vycházela při zjištění protiprávního jednání, nebyl připuštěn jako důkaz.

(viz body 94, 97–98)

7. Komise není povinna při stanovení výše pokuty, kterou ukládá podniku, zohlednit jeho ztrátovou finanční situaci, jelikož uznání takové povinnosti by vedlo k udělení neodůvodněné soutěžní výhody podnikům, které jsou nejméně přizpůsobeny podmínkám trhu.

Tato zásada není nijak zpochybněna bodem 5 písm. b) pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, podle něhož je třeba vzít v úvahu skutečnou platební schopnost podniku. Tato schopnost totiž hraje roli pouze v rámci „zvláštních sociálních souvislostí“, které tvoří následky, které by mělo zaplacení pokuty zejména na úrovni zvýšení nezaměstnanosti nebo zhoršení stavu hospodářských odvětví na předcházejících a navazujících trzích ve vztahu k dotyčnému podniku.

(viz body 105–106)

8. Pravomoc přiznaná Komisi podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 zahrnuje pravomoc určit datum splatnosti pokut a datum, od něhož vzniká povinnost platit úroky, jakož i pravomoc určit výši těchto úroků a stanovit podrobnou úpravu pro provedení jejího rozhodnutí. Pokud by totiž Komise tuto pravomoc neměla, podniky by mohly využívat zvýhodnění z pozdních plateb, čímž by byl oslaben účinek sankcí.

Komise je tedy v rozsahu potřebném pro odrazení od pozdní platby pokuty oprávněna zvolit si jako východisko vyšší částku, než je průměrný úrok na trhu požadovaný při úvěrech.

(viz body 113–115)