Keywords
Summary

Keywords

1. Ochranná známka Společenství – Odvolací řízení

(Nařízení Rady č. 40/94, čl. 62 odst.1 a čl. 74 odst. 2)

2. Ochranná známka Společenství – Odvolací řízení

(Nařízení Rady č. 40/94, čl. 62 odst. 1 a čl. 74 odst. 1 a 2)

Summary

1. Z funkční kontinuity mezi jednotlivými odděleními Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) vyplývá, že v rámci přezkumu rozhodnutí vydaných v prvním stupni útvary Úřadu, jejž jsou odvolací senáty povinny provádět, mají tyto senáty povinnost založit své rozhodnutí na všech skutkových a právních okolnostech, které účastníci řízení uplatnili buď v řízení před útvarem rozhodujícím v prvním stupni, nebo v odvolacím řízení.

Odvolací senáty proto mohou, s jedinou výhradou čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, odvolání vyhovět na základě nových skutečností dovolávaných účastníkem, který podal odvolání, nebo také na základě nových důkazů předložených tímto účastníkem. Přezkum prováděný odvolacími senáty se neomezuje na přezkum legality napadeného rozhodnutí, nýbrž v důsledku devolutivního účinku odvolacího řízení znamená nové posouzení celého sporu, přičemž mají odvolací senáty v plném rozsahu přezkoumat původní návrh a přihlédnout k včas předloženým důkazům.

Pokud jde o řízení inter partes , funkční kontinuita mezi jednotlivými odděleními Úřadu nemá za následek, že účastník řízení nemůže na základě čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 uplatňovat před odvolacím senátem nové skutkové a právní okolnosti, které nebyly předloženy před útvarem rozhodujícím v prvním stupni.

(viz body 58–60)

2. Pravidlo zakotvené v čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, podle kterého Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) zkoumá skutečnosti z moci úřední, obsahuje dvě omezení. Jednak v rámci řízení týkajících se relativních důvodů pro zamítnutí zápisu je zkoumání omezeno na skutečnosti týkající se důvodů a návrhů přednesených účastníky řízení. Dále odstavec 2 tohoto článku svěřuje Úřadu fakultativně pravomoc nepřihlížet k důkazům, které účastníci řízení nepředložili „včas“.

Z funkční kontinuity, která je příznačná pro vztah mezi odděleními Úřadu, přitom vyplývá, že pojem „včas“ musí být v rámci odvolacího řízení před odvolacím senátem vykládán tak, že odkazuje na lhůtu, jež platí pro podání odvolání, jakož i na lhůty stanovené v průběhu dotčeného řízení. Vzhledem k tomu, že tento pojem platí v rámci každého řízení probíhajícího před Úřadem, uplynutí lhůt stanovených útvarem rozhodujícím v první instanci k předložení důkazů tedy nemá vliv na otázku, zda tyto důkazy byly předloženy „včas“ před odvolacím senátem. Odvolací senát je tedy povinen přihlédnout k jemu předloženým důkazům bez ohledu na to, zda byly předloženy před námitkovým oddělením, či nikoli.

(viz body 61–62)