Keywords
Summary

Keywords

1. Žaloba na neplatnost – Žalovatelné akty – Pojem – Akty s právně závaznými účinky

(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 4 odst. 2, čl. 10 odst. 1, články 20 a 25)

2. Podpory poskytované státy – Pojem – Poskytnutí výhod přičitatelné státu

[Článek 87 odst. 1, ES; směrnice Rady 92/81, čl. 8 odst. 1 písm. b)]

3. Podpory poskytované státy – Přezkum stížností

(Článek 253 ES; směrnice Rady 92/81)

4. Doprava – Letecká doprava – Směrnice 92/81

[Směrnice Rady 92/81, čl. 8 odst. 1 písm. b)]

Summary

1. Akty, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 230 ES, jsou pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce a které podstatným způsobem mění jeho právní postavení. Předmětem žaloby na neplatnost tak mohou být veškerá opatření přijatá orgány bez ohledu na jejich povahu či formu, která směřují k založení právních účinků.

Tak je tomu v případě dopisu adresovaného Komisí podniku, který je stěžovatelem, pokud se Komise poté, co obdržela informace týkající se údajné protiprávní podpory a má proto povinnost je bezodkladně přezkoumat ve smyslu čl. 10 odst. 1 nařízení č. 659/1999, nespokojí, jak jí umožňuje článek 20 uvedeného nařízení, s oznámením stěžovatelce, že neexistuje dostatečný základ k vyjádření se k případu, ale přijme jasné, odůvodněné a konečné stanovisko a uvede, že dotčené opatření není podporou, neboť tím totiž Komise nemůže než přijmout rozhodnutí na základě čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení. Komise proto není oprávněna vyloučit ho z přezkumu soudu Společenství tím, že prohlásí, že nepřijala takové rozhodnutí, a pokusí se ho vzít zpět, nebo tím, že rozhodne nezaslat rozhodnutí dotyčnému členskému státu v rozporu s článkem 25 nařízení č. 659/1999.

Důvod, na jehož základě Komise dospěla k závěru, že se nejedná o státní podporu, jakož i okolnost, že předběžné přezkoumání nevyžadovalo ze strany Komise důkladnou a delší analýzu informací, které jsou součástí stížnosti, jsou v tomto ohledu bezvýznamné.

Je rovněž nerozhodné, že sporný dopis nevyplývá z přijetí konečného rozhodnutí o stížnosti sborem komisařů, jelikož takové rozhodnutí může být přijato pouze tehdy, pokud byl předložen za tím účelem návrh odpovědným členem Komise.

Nezáleží konečně na tom, že dopis Komise nebyl zveřejněn; není totiž nutné akt zveřejnit, aby mohl být předmětem žaloby na neplatnost.

(viz body 35, 41, 43, 49, 51–52, 58–59)

2. Článek 87 odst. 1 ES se týká rozhodnutí členských států, kterými za účelem dosažení hospodářských a sociálních cílů, které jsou jim vlastní, poskytují jednostrannými a nezávislými rozhodnutími podnikům nebo jiným právním subjektům prostředky nebo zvýhodnění určené k podpoře uskutečňování sledovaných hospodářských nebo sociálních cílů. Z toho vyplývá, že aby mohla být zvýhodnění kvalifikována jako podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, musejí být především přičitatelná státu.

Tak tomu není v případě daňového osvobození upraveného vnitrostátními předpisy, které pouze provádí čl. 8 odst. 1 písm. b) směrnice 92/81 o harmonizaci struktury spotřebních daní z minerálních olejů, jelikož toto ustanovení ukládá členským státům jasnou a přesnou povinnost nepodrobovat harmonizované spotřební dani pohonné hmoty pro komerční létání. Prováděním osvobození do vnitrostátního práva provádějí totiž členské státy pouze ustanovení práva Společenství v souladu se svými závazky ze Smlouvy. Z toho vyplývá, že dotčené vnitrostátní ustanovení není přičitatelné členskému státu, ale vyplývá ve skutečnosti z aktu zákonodárce Společenství. V tomto ohledu nezáleží na tom, že osvobození bylo poskytnuto ze státních prostředků, jelikož přičitatelnost podpory státu se liší od otázky, zda byla podpora poskytnuta ze státních prostředků. Jde totiž o odlišné a kumulativní podmínky. Jelikož tak nejsou některé základní podmínky použití článku 87 ES splněny, nespadá tedy osvobození do rozsahu působnosti tohoto článku.

(viz body 99–104)

3. Odůvodnění vyžadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak, aby dotčené osoby mohly rozpoznat důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho text, ale také s ohledem na jeho celkovou souvislost, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast.

Tento požadavek splňuje rozhodnutí Komise, kterým se zamítá stížnost z důvodu, že napadené daňové osvobození je provedením směrnice 92/81 o harmonizaci struktury spotřebních daní z minerálních olejů, a nikoliv snahou o poskytnutí podpory, jelikož takové odůvodnění, přestože je stručné, je dostatečně jasné a srozumitelné.

(viz body 119–120)

4. Zásada rovného zacházení zakazuje, aby se srovnatelnými situacemi bylo zacházeno odlišně, a některé hospodářské subjekty tak byly znevýhodňovány vůči jiným, není-li taková odlišnost objektivně odůvodněna.

Daňové osvobození leteckých pohonných hmot založené na čl. 8 odst. 1 písm. b) směrnice 92/81 o harmonizaci struktury spotřebních daní z minerálních olejů a na prováděcím ustanovení tohoto ustanovení ve vnitrostátním právu neporušuje zásadu rovného zacházení, jelikož situace podniků letecké dopravy se zjevně liší od situace podniků drážní dopravy. Pokud jde o jejich provozní vlastnosti, strukturu jejich nákladů a právní předpisy, kterým podléhají, služby letecké a drážní dopravy jsou velmi odlišné a nejsou srovnatelné ve smyslu zásady rovného zacházení. Krom toho je v každém případě toto odlišné zacházení objektivně odůvodněné s ohledem na širokou posuzovací pravomoc Rady, pokud jde o objektivní odůvodnění případného rozdílného zacházení. S přihlédnutím k mezinárodní praxi osvobození od spotřební daně ve prospěch leteckých pohonných hmot, která je zakotvena v Chicagské úmluvě o mezinárodním civilním letectví ze dne 7. prosince 1944, jakož i v bilaterálních dohodách uzavřených mezi státy, by totiž hospodářská soutěž mezi subjekty letecké dopravy Společenství a subjekty třetích států byla narušena, pokud by zákonodárce Společenství na tyto pohonné hmoty jednostranně uložil spotřební daně.

(viz body 137–139)