Věc T-301/02

AEM SpA

v.

Komise Evropských společenství

„Státní podpory — Režim podpor poskytovaných italskými orgány některým podnikům poskytujícím veřejné služby ve formě osvobození od daně a půjček se zvýhodněnou sazbou — Rozhodnutí prohlašující podpory za neslučitelné se společným trhem — Žaloba na neplatnost — Osobní dotčení — Přípustnost — Existující podpory nebo nové podpory — Článek 87 odst. 3 písm. c) ES“

Rozsudek Soudu (osmého rozšířeného senátu) ze dne 11. června 2009   II ‐ 1761

Shrnutí rozsudku

1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Rozhodnutí Komise zakazující sektorový režim podpor

   (Článek 230 čtvrtý pododstavec ES)

2. Podpory poskytované státy – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria posouzení

   (Článek 87 odst. 1 ES)

3. Podpory poskytované státy – Existující podpory a nové podpory – Kvalifikace podpory jako nové podpory

   [Článek 88 ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 1 písm. b) body i) a v)]

4. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje neslučitelnost režimu podpor se společným trhem – Povinnost navrácení celé částky obdržené beneficienty uvedeného režimu – Neexistence

   (Článek 88 odst. 2 ES)

1.  Fyzická nebo právnická osoba, jež není adresátem rozhodnutí, může tvrdit, že je jím osobně dotčena, pouze pokud se jí toto rozhodnutí dotýká z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a z tohoto důvodu ji individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát.

   Žaloba na neplatnost rozhodnutí Komise, jímž je zakázán režim podpor v určitém odvětví, podaná podnikem v zásadě nemůže být přípustná, jestliže je tímto rozhodnutím podnik dotčen pouze z důvodu své příslušnosti k dotčenému odvětví a svého postavení potenciálního příjemce uvedeného režimu. Takové rozhodnutí je totiž ve vztahu k žalujícímu podniku obecně závazným opatřením, které se uplatní v objektivně vymezených situacích a které zakládá právní účinky pro určitou kategorii osob vymezených obecně a abstraktně.

   Nicméně podnik, jež je dotčen rozhodnutím v uvedené věci nejen jakožto podnik v daném odvětví, který byl potenciálně příjemcem režimu dotčených podpor, ale rovněž ve svém postavení skutečného příjemce individuální podpory, která byla v rámci tohoto režimu poskytnuta a jejíž navrácení Komise nařídila, je uvedeným rozhodnutím osobně dotčen a jeho žaloba směřující proti němu je přípustná.

   (viz body 42–44)

2.  Komise není povinna při ověřování toho, zda podpory ovlivňují obchod mezi členskými státy a narušují či hrozí narušit hospodářskou soutěž, prokázat skutečný dopad podpor na obchod mezi členskými státy a skutečné narušení hospodářské soutěže, ale je povinna pouze přezkoumat, zda tyto podpory mohou tento obchod ovlivnit a narušit hospodářskou soutěž.

   V případě režimu podpor se může Komise omezit na zkoumání charakteristických znaků dotčeného režimu, aby v odůvodnění svého rozhodnutí posoudila, zda na základě bližších podmínek, které tento program stanoví, z něj mohou mít prospěch především podniky, které se účastní obchodu mezi členskými státy.

   Krom toho každá podpora poskytnutá podniku, který provozuje svou činnost na trhu Společenství, může způsobit narušení hospodářské soutěže a ovlivnit obchod mezi členskými státy. Neexistuje žádný práh nebo procentní podíl, při jejichž nedosažení lze mít za to, že obchod mezi členskými státy není ovlivněn. Poměrně malá výše podpory nebo poměrně malá velikost podniku, který je příjemcem, totiž a priori nevylučují, že bude ovlivněn obchod mezi členskými státy.

   Pokud jde o podmínku týkající se ovlivnění obchodu mezi státy, skutečnost, že podnik, který je příjemcem státního opatření, je sám činný na svém vnitrostátním trhu nebo na území svého původu, není rozhodná. Obchod mezi státy je totiž dotčeným opatřením ovlivněn tehdy, pokud se sníží šance podniků usazených v jiných členských státech poskytovat své služby na trhu dotčeného členského státu.

   (viz body 88–91, 103)

3.  Jak z obsahu, tak z účelu ustanovení článku 88 ES vyplývá, že za existující podpory ve smyslu odstavce 1 uvedeného článku musí být považovány podpory, které existovaly přede dnem vstupu Smlouvy o ES v platnost, a podpory, které mohly být řádně provedeny za podmínek stanovených v čl. 88 odst. 3 ES, zatímco za nové podpory podléhající povinnosti oznámení stanovené v tomto posledně uvedeném ustanovení musí být považována opatření, která směřují k zavedení nebo ke změně podpor, přičemž se změna může týkat existujících podpor nebo původních záměrů oznámených Komisi. Pokud se změna dotýká vlastní podstaty původního režimu, je tento režim přeměněn v nový režim podpor. O takovou podstatnou změnu se však nemůže jednat v případě, že je nový prvek od původního režimu jasně oddělitelný.

   (viz body 117, 121)

4.  Zrušení protiprávní podpory prostřednictvím jejího navrácení, jakož i zaplacení příslušných úroků, je logickým důsledkem konstatování její neslučitelnosti se společným trhem. Je tomu tak jak ve vztahu k individuální podpoře, tak ve vztahu k podporám poskytnutým v rámci režimu podpor.

   Obecný a abstraktní rozbor režimu podpor však nevylučuje, že v konkrétním případě nebude částka poskytnutá na základě tohoto režimu spadat pod zákaz stanovený v čl. 87 odst. 1 ES, například z důvodu, že na konkrétní poskytnutí podpory se vztahuje pravidlo de minimis.

   V případě, že Komise přijme rozhodnutí prohlašující podporu za neslučitelnou se společným trhem, je úloha vnitrostátních orgánů sice omezena na provedení tohoto rozhodnutí a uvedené orgány v tomto ohledu nedisponují žádným volným uvážením, vnitrostátní orgány mohou při provádění uvedeného rozhodnutí tyto výhrady zohlednit. Komise tedy nařizuje pouze navrácení podpor ve smyslu článku 87 ES, a nikoli částek, které třebaže byly vyplaceny v rámci dotčeného režimu, podpory nepředstavují nebo představují existující podpory nebo podpory slučitelné se společným trhem na základě nařízení o blokové výjimce nebo pravidel de minimis nebo také jiného rozhodnutí Komise.

   Vnitrostátní soud je příslušný k výkladu pojmů „podpora“ a „existující podpora“ a bude moci rozhodnout o případných zvláštnostech toho či onoho případu použití, popřípadě po položení předběžné otázky Soudnímu dvoru.

   (viz body 162–166)