Keywords
Summary

Keywords

1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přístup ke spisu – Předmět – Dodržování práv obhajoby – Dosah – Skutečnosti v neprospěch – Vyloučení důkazů, které nebyly oznámeny

(Čl. 81 odst. 1 ES)

2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přístup ke spisu – Dokumenty, které nejsou obsaženy ve vyšetřovacím spisu – Dokumenty, které mohou sloužit k obhajobě stran – Povinnost stran požádat o jejich zpřístupnění

3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práv obhajoby – Oznámení námitek – Nezbytný obsah

(Nařízení Rady č. 17)

4. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Práva obhajoby – Soudní přezkum – Pravomoc přezkumu v plné jurisdikci soudu Společenství

(Článek 229 ES; Nařízení Rady č. 17, článek 17)

5. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávních jednání – Přitěžující okolnosti – Povinnost Komise dodržovat svou předchozí rozhodovací praxi – Nedostatek

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst.2)

6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práv obhajoby – Přístup ke spisu – Dosah – Skutečnosti v neprospěch ústně sdělené třetí osobou – Povinnost zpřístupnit je dotyčnému podniku a v případě potřeby vyhotovit písemný dokument

7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Přiměřená povaha – Skutečnosti, které soud Společenství může zohlednit – Informace, které nejsou obsaženy v rozhodnutí ukládajícím pokutu a které nejsou vyžadovány pro odůvodnění tohoto rozhodnutí – Zahrnutí

(Článek 229 ES, článek 230 ES a článek 253 ES ; Nařízení Rady č. 1, článek 17)

8. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Rozhodnutí ukládající pokuty – Uvedení prvků posouzení, které umožnily Komisi vymezit závažnost a délku trvání protiprávního jednání – Dostatečné uvedení

(Článek 253 ES; Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2 pododstavec 2; Sdělení Komise 96/C 207/04 a 98/C 9/03)

9. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Vymezení trhu – Účel – Zjištění vlivu na obchod mezi členskými státy

(Čl. 81 odst. 1 ES)

10. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Protiprávní jednání – Pokuty – Stanovení – Kritéria – Zvýšení obecné úrovně pokut – Přípustnost – Podmínky

(Nařízení Rady č. 17)

11. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Metoda výpočtu stanovená v pokynech přijatých Komisí – Povinnost Komise tyto pokyny dodržovat – Důsledky – Povinnost odůvodnění jakékoliv odchylky

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; Sdělení Komise 98/C 9/03)

12. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Protiprávní jednání kvalifikovaná jako velmi závažná pouze z důvodu jejich povahy – Nezbytnost zjistit jejich dopad a zeměpisný rozsah – Nedostatek

(Nařízení č. 17, čl. 15 odst. 2 ; Sdělení Komise 98/C 9/03)

13. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávních jednání – Zohlednění celkového obratu dotyčného podniku a obratu dosaženého z prodeje zboží, které je předmětem protiprávního jednání – Meze

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

14. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Účast na setkáních podniků, která mají protisoutěžní účel – Okolnosti, které v případě neexistence distancování se od přijatých rozhodnutí umožňují dovodit účast na následné kartelové dohodě – Údajná účast z donucení – Okolnost, je neospravedlňuje podnik, který nevyužil možnosti učinit oznámení příslušným orgánům

(Čl. 81 odst. 1 ES; Nařízení Rady č. 17, článek 3)

15. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávních jednání spojená se snahou o odrazující účinek

(Nařízení č. 17, čl. 15 odst. 2)

16. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, které konstatuje protiprávní jednání, přijaté po jiném rozhodnutí Komise týkajícím se téhož podniku – Neexistence totožnosti mezi protiprávními jednáními, která jsou předmětem dvou rozhodnutí – Porušení zásady „non bis in idem“ – Nedostatek

17. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávních jednání – Hodnocení s ohledem na absolutní hodnotu dotyčných prodejů – Přípustnost

(Nařízení č. 17 čl. 15 odst. 2)

18. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise konstatující protiprávní jednání – Důkazy, které mají být shromážděny – Nezbytný stupeň důkazní síly

(Čl. 81 odst. 1 ES)

19. Právo Společenství – Zásady – Základní práva – Presumpce neviny – Řízení ve věcech hospodářské soutěže – Použitelnost

20. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost a délka trvání protiprávního jednání – Protiprávní jednání, kterého se dopustilo více podniků – Závažnost, která má být posouzena individuálně

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

21. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti – Pohrůžka odvetnými opatřeními jednoho podniku vůči druhému podniku

22. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise konstatující protiprávní jednání – Použití prohlášení ostatních podniků účastnících se protiprávního jednání jako důkazního prostředku – Přípustnost – Podmínky

(Články 81 ES a 82 ES)

23. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Zavedení pokynů Komisí – Použití metody výpočtu, která se vztahuje k závažnosti a době trvání protiprávního jednání a dodržuje maximální hranici obratu každého podniku – Legalita

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; Sdělení Komise 98/C 9/03)

24. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti – Opakování protiprávního jednání – Pojem

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; Sdělení Komise 98/C 9/03)

25. Hospodářská soutěž – Pokuty – Neexistence úpravy promlčecí lhůty vylučující porušení zásady právní jistoty

(Nařízení Rady č. 17 čl. 15; Sdělení Komise 98/C 9/03)

26. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávních jednání – Polehčující okolnosti – Neúčinné provádění dohody – Posouzení míry individuálního chování každého podniku

(Nařízení Rady č. 17, článek 15)

27. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávních jednání – Polehčující okolnosti – Neexistence opatření dohledu nad prováděním kartelové dohody – Vyloučení

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

28. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávních jednání – Polehčující okolnosti – Finanční situace dotyčného podniku – Vyloučení

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

29. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci dotyčného podniku – Nezbytnost chování, které usnadňuje konstatování protiprávního jednání Komisí – Informace týkající se úkonů, které nemohou vést k uložení pokut podle nařízení č. 17 – Nezohlednění

(Nařízení Rady č. 17, čl. 11 odst. 4 a 5 a článek 15; Sdělení Komise 96/C 207/04)

30. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Postoj podniku během správního řízení – Posouzení stupně spolupráce podniků účastnících se kartelové dohody – Dodržení zásady rovného zacházení – Nesrovnatelný stupeň spolupráce odůvodňující rozdílné zacházení

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; Sdělení Komise 96/C 207/04)

31. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci dotyčného podniku – Snížení na základě nezpochybnění skutkových zjištění –Podmínky

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; Sdělení Komise 96/C 207/04, bod D 2)

Summary

1. Přístup ke spisu ve věcech hospodářské soutěže má zejména za účel umožnit adresátům oznámení námitek, aby se seznámili s důkazy obsaženými ve spisu Komise a mohli se pak na základě těchto poznatků účinně vyjádřit k závěrům, k nimž Komise dospěla ve svém oznámení námitek. Přístup ke spisu je tedy součástí procesních záruk, jejichž účelem je chránit práva obhajoby a zajistit zejména účinný výkon práva být vyslechnut.

Komise má tedy povinnost zpřístupnit podnikům zúčastněným v řízení podle čl. 81 odst. 1 ES veškeré dokumenty v jejich neprospěch i v jejich prospěch, které shromáždila v průběhu šetření, s výhradou obchodního tajemství jiných podniků, interních dokumentů orgánu a jiných důvěrných informací.

Ukáže-li se, že se Komise v napadeném rozhodnutí opírala o dokumenty v neprospěch dotčené osoby, které nejsou obsaženy ve vyšetřovacím spisu a které nebyly žalobkyni poskytnuty, je třeba takové dokumenty vyloučit z důkazních prostředků .

(viz body 33–35, 65)

2. Pokud jsou v rámci správního řízení v oblasti hospodářské soutěže dokumenty, které mohly obsahovat skutečnosti ve prospěch dotyčného podniku, obsaženy ve vyšetřovacím spisu Komise, případné zjištění porušení práv obhajoby nezávisí na způsobu, jakým se dotyčný podnik choval v průběhu správního řízení, a na tom, zda tento podnik byl povinen žádat Komisi, aby mu umožnila přístup k jejímu spisu nebo mu poskytla určité dokumenty.

Pokud se naproti tomu jedná o dokumenty, které by mohly obsahovat skutečnosti ve prospěch dotyčného podniku a nenacházejí se ve vyšetřovacím spisu Komise, je dotyčný podnik povinen podat orgánu výslovnou žádost o jejich zpřístupnění, a opomene-li tak učinit v průběhu správního řízení, dochází v této věci k prekluzi, co se týče žaloby na neplatnost, která bude případně podána proti konečnému rozhodnutí.

(viz body 36–37, 42, 79)

3. Komise splní svou povinnost dodržet právo podniků být vyslechnuty, pokud ve svém oznámení námitek výslovně uvede, že bude zkoumat, zda je třeba uložit dotyčným podnikům pokuty, a pokud uvede hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, jako je závažnost a délka trvání předpokládaného protiprávního jednání a skutečnost, že k němu došlo úmyslně nebo z nedbalosti. Komise jim tak poskytuje údaje, které jsou nezbytné pro jejich obranu nejen proti zjištění protiprávního jednání, ale i proti uložení pokuty.

(viz bod 50)

4. Pokud se jedná o stanovení výše pokut uložených za protiprávní jednání porušující pravidla hospodářské soutěže, práva obhajoby dotyčných podniků jsou před Komisí zaručena prostřednictvím možnosti předkládat vyjádření k délce trvání, závažnosti a předvídatelnosti protisoutěžní povahy protiprávního jednání. Podniky mají krom toho dodatečnou záruku, pokud jde o stanovení výše pokuty, jelikož Soud rozhoduje, na základě článku 17 nařízení č. 17, s pravomocí soudního přezkumu v plné jurisdikci ve smyslu článku 229 ES o žalobách proti rozhodnutím, jimiž Komise stanovila pokutu, a může proto uložené pokuty zrušit, snížit nebo zvýšit. V rámci soudního přezkumu v plné jurisdikci přísluší Soudu posoudit, zda částka uložené pokuty je přiměřená ve vztahu k závažnosti a délce trvání protiprávního jednání, a zvážit závažnost protiprávního jednání oproti okolnostem, jichž se podnik dovolává.

(viz body 51, 136)

5. Samotná skutečnost, že Komise ve své předchozí rozhodovací praxi měla za to, že určité skutečnosti nepředstavují přitěžující okolnost pro účely stanovení částky pokuty, neznamená, že je povinna držet se stejného posouzení v pozdějším rozhodnutí. Dále možnost poskytnutá podniku v rámci jiné věci, aby se vyjádřil k zamýšlenému konstatování opakovaného protiprávního jednání, které se ho týká, nijak neznamená, že by Komise měla povinnost takto postupovat ve všech případech ani že neposkytnutí takovéto možnosti dotyčnému podniku znemožňuje plně vykonávat jeho právo být vyslechnut.

(viz body 57, 153, 395)

6. Neexistuje žádná obecná povinnost Komise v rámci uplatnění pravidel Smlouvy týkajících se hospodářské soutěže pořizovat zápisy z rozhovorů pouze s některými účastníky protiprávního jednání na schůzkách konaných s těmito účastníky.

Neexistence takové povinnosti však nemůže Komisi zprostit povinností, které jí příslušejí v oblasti přístupu ke spisu. Nelze totiž připustit, aby využívání praxe ústního kontaktu s třetími subjekty porušovalo práva obhajoby. Jestliže tedy Komise hodlá ve svém rozhodnutí použít určitou skutečnost v neprospěch dotčené osoby, která byla sdělena ústně jiným účastníkem řízení, musí ji dotyčnému podniku zpřístupnit, aby se tento mohl účinně vyjádřit k závěrům, k nimž Komise na základě této skutečnosti dospěla. Případně musí pro tento účel vyhotovit písemný dokument, který založí do svého spisu.

(viz body 66–67)

7. Jde-li o žaloby směřující proti rozhodnutím Komise ukládajícím pokuty podnikům za porušení pravidel hospodářské soutěže, je Soud příslušný ve dvou směrech. Jednak je pověřený kontrolou legality těchto rozhodnutí na základě článku 230 ES. V této souvislosti musí zejména kontrolovat dodržení povinnosti odůvodnění stanovené v článku 253 ES, jejíž porušení způsobuje zrušitelnost rozhodnutí. Krom toho je Soud příslušný k posouzení přiměřené povahy výše pokut v rámci pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, která mu je přiznána článkem 229 ES a čl. 17 nařízení č. 17. Toto posledně uvedené posouzení může odůvodnit předložení a zohlednění doplňujících informací, jejichž uvedení v napadeném rozhodnutí není jako takové vyžadováno na základě povinnosti odůvodnění stanovené v článku 253 ES.

(viz bod 95)

8. Dosah povinnosti odůvodnění, týkající se výpočtu pokut ukládaných za porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže, musí být vymezen s ohledem na ustanovení druhého pododstavce čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, podle kterého se „při stanovení výše pokuty bere v úvahu závažnost a trvání daného porušení [protiprávního jednání]“. Přitom podstatné náležitosti, které tato povinnost odůvodnění představuje, jsou splněny, jestliže Komise ve svém rozhodnutí uvede prvky posouzení, které jí umožnily vymezit závažnost a délku trvání protiprávního jednání. Krom toho, pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, jakož i sdělení o spolupráci v případech kartelových dohod, obsahují orientační pravidla o prvcích posouzení, které Komise musí vzít v úvahu za účelem vymezení závažnosti a délky trvání protiprávního jednání. Za těchto podmínek jsou podstatné náležitosti, které povinnost odůvodnění představuje, splněny, jestliže Komise ve svém rozhodnutí uvádí prvky posouzení, které musela vzít v úvahu v rámci použití těchto pokynů, případně sdělení o spolupráci, a které jí umožnily vymezit závažnost a délku trvání protiprávního jednání pro účely výpočtu výše pokuty.

(viz bod 97)

9. V rámci použití čl. 81 odst. 1 ES je třeba vymezit relevantní trh právě za účelem zjištění, zda dohoda může ovlivnit obchod mezi členskými státy a zda jejím cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu. V důsledku toho povinnost vymezit relevantní trh v rozhodnutí přijatém podle čl. 81 odst. 1 ES má Komise pouze v případě, že bez takového vymezení není možné zjistit, zda dotčená dohoda, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě je s to ovlivnit obchod mezi členskými státy a zda má za cíl nebo výsledek vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu.

(viz bod 99)

10. Komise disponuje v rámci nařízení č. 17 při stanovování výše pokut určitým prostorem pro uvážení za účelem směrování chování podniků ve smyslu dodržování pravidel hospodářské soutěže.

Skutečnost, že Komise v minulosti použila pokuty určité úrovně na určité typy protiprávních jednání, ji tedy nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích uvedených nařízením č. 17, pokud je to nezbytné k zajištění uplatňování politiky Společenství v oblasti hospodářské soutěže. Účinné použití pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže naopak vyžaduje, aby Komise mohla kdykoliv přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky.

(viz body 134–135, 154, 395, 407, 415)

11. Jestliže Komise přijme pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO určené k tomu, aby upřesnily, při dodržení Smlouvy, kritéria, která hodlá používat v rámci výkonu své posuzovací pravomoci, vyplývá z toho vlastní omezení této pravomoci v rozsahu, v němž jí přísluší dodržovat indikativní pravidla, která si sama stanovila. Pro určení závažnosti protiprávních jednání tedy musí Komise napříště povinně zohlednit v rámci různých skutečností ty, které jsou obsaženy v pokynech, ledaže konkrétně objasní důvody, pro které se od nich případně v určitém bodě odchýlí.

(viz bod 138)

12. Komise v pokynech o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO uvedla, že za velmi závažná budou nejčastěji považována horizontální omezení jako cenové kartely a kvóty podílů na trhu nebo jiné praktiky, které ohrožují řádné fungování vnitřního trhu. Z tohoto příkladmého popisu vyplývá, že dohody či jednání ve vzájemné shodě směřující zejména ke stanovení cen a rozdělení zákazníků mohou již na základě své povahy vést k takové kvalifikaci, aniž by bylo nutné takové chování charakterizovat zvlášť pomocí dopadu či zeměpisného rozsahu. Tento závěr je potvrzen skutečností, že příkladmý popis protiprávních jednání, která mohou být považována za závažná, uvádí, že se bude jednat o protiprávní jednání stejného typu jako protiprávní jednání definovaná jako méně závažná, „avšak přísněji uplatňovaná, s širším dopadem na trh a s účinky v rozsáhlých oblastech společného trhu“, naproti tomu však popis velmi závažných protiprávních jednání nezmiňuje žádný požadavek týkající se dopadu či vzniku účinků v určité zeměpisné oblasti.

(viz body 150–151)

13. Mezi posuzované skutečnosti v rámci závažnosti protiprávního jednání lze případně zahrnout objem a hodnotu zboží, které je předmětem protiprávního jednání, velikost a hospodářskou sílu podniku, a tím i vliv, jaký mohl vykonávat na trh. Z toho vyplývá, že pro účely stanovení výše pokuty lze přihlédnout jak k celkovému obratu podniku, který vypovídá, byť jen přibližně a nedokonale, o jeho velikosti a hospodářské síle, tak k podílu tohoto obratu pocházejícímu z prodeje zboží, které je předmětem protiprávního jednání, a může tedy vypovídat o jeho rozsahu. Dále z toho vyplývá, že nelze jednomu nebo více druhům obratu připisovat nepřiměřený význam v poměru k ostatním posuzovaným skutečnostem, takže stanovení přiměřené pokuty nemůže být výsledkem jednoduchého výpočtu, který je založen na celkovém obratu.

(viz body 158, 367)

14. Bylo-li prokázáno, že se podnik účastnil schůzek mezi podniky se zjevně protisoutěžní povahou, přísluší tomuto podniku, aby předložil údaje prokazující, že jeho účast na zmíněných schůzkách nebyla vedena žádným protisoutěžním záměrem, a to tím, že prokáže, že svým soutěžitelům sdělil, že jeho účast na těchto jednáních měla odlišnou povahu než jejich. Neexistuje-li takový důkaz o distancování se, lze se na základě účasti na uvedených schůzkách, byť by tato účast byla pasivní, domnívat, že se podnik účastní kartelové dohody, která z daných schůzek vyplývá. Dále skutečnost, že tento podnik nepostupoval v souladu s výsledky takových jednání, jej nemůže zbavit plné odpovědnosti za jeho účast v kartelové dohodě. Nakonec podnik, který se účastní takových schůzek se nemůže dovolávat skutečnosti, že tak činil pod nátlakem ostatních účastníků, kteří případně disponují větší hospodářskou silou. Na nátlak, který na něj byl vyvíjen, totiž mohl upozornit příslušné orgány a podat Komisi stížnost v souladu s článkem 3 nařízení č. 17, namísto aby se účastnil předmětných činností.

(viz body 164, 245, 423)

15. Snaha o odrazující účinek pokut uložených za protiprávní jednání porušující pravidla hospodářské soutěže je nedílnou součástí poměrného vážení pokut v závislosti na závažnosti protiprávního jednání, poněvadž jeho účelem je zamezit, aby metoda výpočtu vedla k částkám pokut, které by pro určité podniky nedosáhly odpovídající úrovně k zajištění dostatečného odrazujícího účinku pokuty.

(viz bod 170)

16. Zásada non bis in idem zakotvená rovněž v článku 4 protokolu č. 7 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv je základní zásadou práva Společenství, jejíž dodržování zajišťuje soud.

V oblasti práva hospodářské soutěže Společenství tato zásada zakazuje, aby byl podnik Komisí opětovně shledán odpovědným nebo stíhán pro protisoutěžní chování, za něž mu již byla uložena sankce nebo v souvislosti s nímž bylo rozhodnuto, že za ně nenese odpovědnost, a to dřívějším rozhodnutím Komise, proti kterému již nelze podat žalobu. Použití zásady non bis in idem podléhá trojí podmínce totožnosti skutků, totožnosti pachatele a totožnosti chráněného právního zájmu.

(viz body 184–185)

17. Závažnost protiprávního jednání porušujícího pravidla hospodářské soutěže nemůže záviset pouze na jeho zeměpisném rozsahu či na poměru prodeje, který je předmětem protiprávního jednání, ve vztahu k prodeji uskutečněnému v celé Evropské unii. Nehledě na výše uvedená kritéria je totiž absolutní hodnota dotyčného prodeje rovněž relevantním ukazatelem závažnosti protiprávního jednání, neboť věrně odráží hospodářský význam transakcí, které mají být protiprávním jednáním vyloučeny z běžné hospodářské soutěže..

(viz bod 191)

18. Pokud se jedná o provedení důkazu o protiprávním jednání porušujícím čl. 81 odst. 1 ES, musí Komise prokázat protiprávní jednání, která zjistila, a předložit řádné důkazy, které právně dostačujícím způsobem prokazují existenci skutečností zakládajících protiprávní jednání. Má-li soudce pochybnosti, musí být tato skutečnost ku prospěchu podniku, jemuž je určeno rozhodnutí, které konstatuje protiprávní jednání. Soudce tedy nemůže učinit závěr, že Komise existenci dotčeného protiprávního jednání prokázala z právního hlediska dostačujícím způsobem, jestliže má soudce o této otázce stále ještě pochybnosti, zejména v rámci žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí o uložení pokuty.

Komise tedy musí předložit přesné a shodující se důkazy, aby podložila své pevné přesvědčení o spáchání protiprávního jednání.

Je však třeba zdůraznit, že každý z Komisí předložených důkazů nemusí nutně splňovat tato kritéria ve vztahu ke každému znaku protiprávního jednání. Stačí, aby tomuto požadavku vyhovoval soubor nepřímých důkazů, na něž se orgán odvolává, posuzovaný jako celek.

(viz body 215, 217–218)

19. Zásada presumpce neviny, jak vyplývá zejména z čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, je součástí základních práv, jež jsou podle judikatury Soudního dvora, která byla krom toho potvrzena v preambuli Jednotného evropského aktu a v čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, jakož i v článku 47 Charty základní práv Evropské unie, chráněna právním řádem Společenství. S ohledem na povahu dotčených protiprávních jednání, jakož i na povahu a stupeň přísnosti souvisejících sankcí se zásada presumpce neviny použije zejména na řízení, která se týkají porušení pravidel hospodářské soutěže použitelných pro podniky a v rámci kterých může být rozhodnuto o pokutách nebo penále.

(viz bod 216)

20. Pokud se protiprávního jednání dopustilo více podniků, je namístě přezkoumat v rámci stanovení výše pokut závažnost účasti každého z nich na protiprávním jednání, což zejména předpokládá prokázání jejich rolí v protiprávním jednání po dobu jejich účasti na něm.

Tento závěr je logickým důsledkem zásady individuality trestů a sankcí, podle které lze podnik potrestat pouze za skutečnosti, které jsou mu individuálně vytýkány, což je zásada použitelná na veškerá správní řízení, která mohou vést k sankcím na základě pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže.

(viz body 277–278)

21. Skutečnost, že určitý podnik, který je stranou kartelové dohody, nutí jinou stranu uvedené kartelové dohody k rozšíření jejího rozsahu, přičemž jí hrozí odvetnými opatřeními v případě, že by odmítla, lze uplatnit jako přitěžující okolnost. Přímým důsledkem takového chování je totiž prohloubení škod způsobených kartelovou dohodou a podnik, který takto postupoval, musí nést z tohoto důvodu zvláštní odpovědnost.

(viz bod 281)

22. Žádné ustanovení ani žádná obecná zásada práva Společenství nezakazují Komisi uplatnit vůči podniku prohlášení jiných obviněných podniků. Kdyby tomu tak nebylo, důkazní břemeno o chování v rozporu s články 81 ES a 82 ES, které nese Komise, by bylo neúnosné a neslučitelné s úkolem dohledu nad řádným uplatňováním těchto ustanovení, který jí svěřuje Smlouva o ES. Prohlášení podniku obviněného z účasti na kartelové dohodě, jehož správnost je zpochybňována několika obviněnými podniky, však nelze považovat za dostatečný důkaz o skutkových okolnostech případu, nebude-li podpořeno dalšími důkazy. Pokud se kartelové dohody účastní pouze dvě strany, zpochybnění obsahu prohlášení jedné strany druhou stranou stačí k tomu, aby byly požadovány další důkazy na jeho podporu. Je tomu tak tím spíše, že se jedná o prohlášení směřující ke snížení odpovědnosti podniku, jehož jménem je činěno, přičemž klade důraz na odpovědnost druhého podniku.

Mimoto pokud jde o dokument prokazující formulaci pohrůžky učiněné jedním podnikem druhému podniku, jehož průkaznost je prvním podnikem zpochybněna, je pro posouzení důkazní hodnoty takového dokumentu třeba zaprvé ověřit důvěryhodnost informací, které jsou v něm obsaženy. Je tedy nutno zejména vzít v úvahu původ dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, komu je dokument určen a klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako rozumný a důvěryhodný.

(viz body 285–286)

23. Podle metody upravené v pokynech o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO se výpočet výše pokut nadále provádí na základě oněch dvou kritérií uvedených v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, jimiž jsou závažnost protiprávního jednání a délka jeho trvání, při dodržení maximální hranice ve vztahu k obratu každého podniku, která je stanovena v tomtéž ustanovení.

Nelze se tedy domnívat, že pokyny překračují právní rámec sankcí vymezený v tomto ustanovení.

(viz body 343–344)

24. Pro posouzení závažnosti protiprávního jednání pro účely stanovení výše pokuty musí Komise vzít v úvahu nejen zvláštní okolnosti případu, ale také kontext, v němž k protiprávnímu jednání došlo, a musí dbát na to, aby její konání mělo odrazující účinek, zejména pokud jde o protiprávní jednání, která zvláště ohrožují dosažení cílů Společenství.

V tomto ohledu musí být při analýze závažnosti spáchaného protiprávního jednání zohledněno případné opakované protiprávní jednání. Z hlediska odrazení je totiž opakované protiprávní jednání okolností odůvodňující podstatné zvýšení základní částky pokuty. Opakované protiprávní jednání je totiž důkazem o tom, že původně uložená sankce nebyla dostatečně odrazující.

Nehledě na skutečnost, že opakované protiprávní jednání souvisí s charakteristikou účastníka protiprávního jednání, a sice s jeho náchylností k páchání takových protiprávních jednání, je krom toho tato okolnost právě z tohoto důvodu velmi významným ukazatelem závažnosti dotčeného chování, a tedy i nutnosti zvýšit úroveň sankce pro účely účinného odrazení.

Pojem „opakované protiprávní jednání“, tak jak je chápán v některých vnitrostátních právních řádech, znamená, že se určitá osoba dopustila dalších protiprávních jednání poté, co jí byla uložena sankce za obdobná protiprávní jednání.

Nicméně pojem „opakované protiprávní jednání“ vzhledem ke svému cíli nutně nepředpokládá konstatování předchozí peněžní sankce, ale pouze konstatování předchozího protiprávního jednání. Cílem zohlednění opakovaného protiprávního jednání je totiž v případě určitého protiprávního jednání uložení přísnější sankce podniku, který se dopustil skutků tvořících dané protiprávní jednání, jakmile se ukáže, že předchozí konstatování protiprávního jednání, kterého se dopustil, nepostačovalo k zamezení opakování protiprávního chování. V tomto ohledu není určujícím znakem opakovaného protiprávního jednání předchozí uložení sankce, nýbrž předchozí konstatování protiprávního jednání jeho účastníka.

(viz body 347–349, 362–363)

25. Promlčecí lhůta může plnit funkci ochrany právní jistoty a její porušení může být porušením uvedené zásady právní jistoty pouze tehdy, byla-li promlčecí doba stanovena předem, přičemž promlčecí lhůtu pro konstatování opakovaného protiprávního jednání vůči určitému podniku nestanoví ani článek 15 nařízení č. 17, který je právním rámcem sankcí, které může Komise ukládat za protiprávní jednání porušující pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže, ani pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO.

(viz body 352–353)

26. Polehčující okolnosti uvedené v bodu 3 pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO vycházejí z chování každého podniku.

Z toho vyplývá, že pro účely posouzení polehčujících okolností, včetně polehčující okolnosti spočívající v neprovádění dohod, je třeba zohlednit nikoli dopady vyplývající z protiprávního jednání jakožto celku, k nimž je nutno přihlížet při posouzení konkrétního dopadu protiprávního jednání na trh pro účely posouzení jeho závažnosti (bod 1 A první pododstavec pokynů), nýbrž individuální chování každého podniku pro účely posouzení závažnosti účasti každého z nich na protiprávním jednání.

(viz body 383–384)

27. Neexistence opatření ke kontrole provádění kartelové dohody nemůže sama o sobě představovat polehčující okolnost.

(viz bod 393)

28. Komise nemůže mít povinnost zohlednit finanční obtíže podniku pro účely stanovení výše pokuty, která má být uložena za protiprávní jednání porušující pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže, což by znamenalo udělení neodůvodněné soutěžní výhody podnikům, které jsou méně přizpůsobeny podmínkám trhu.

(viz bod 413)

29. Snížení pokuty z důvodu spolupráce ve správním řízení je odůvodněno, pouze pokud chování dotčeného podniku umožňuje Komisi shledat existenci protiprávního jednání s menšími potížemi a případně jej ukončit.

V tomto ohledu spolupráce podniku v šetření neposkytuje nárok na žádné snížení pokuty, jestliže tato spolupráce nepřekročila rámec povinností, které pro něj vyplývají z čl. 11 odst. 4 a odst. 5 nařízení č. 17. Naproti tomu v případě, kdy podnik v odpovědi na žádost o informace podle článku 11 nařízení č. 17 poskytne informace, které jdou jasně nad rámec informací, které Komise může požadovat na základě tohoto článku, je daný podnik oprávněn ke snížení pokuty.

Stejně tak není spoluprací spadající do působnosti sdělení o spolupráci v případech kartelových dohod, a tím spíše již nikoli do působnosti bodu D tohoto sdělení, poskytne-li podnik Komisi v rámci jejího šetření kartelové dohody informace týkající se skutků, pro něž by v každém případě nebyl povinen platit pokutu na základě nařízení č. 17.

(viz body 449, 451–452, 471)

30. Komise nemůže, v rámci posouzení spolupráce poskytnuté podniky v průběhu správního řízení zahájeného z důvodu zakázané kartelové dohody, přehlédnout zásadu rovného zacházení, která je obecnou zásadou práva Společenství a která je porušena pouze tehdy, je‑li se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není‑li taková odlišnost objektivně odůvodněna.

V tomto ohledu posouzení stupně spolupráce poskytnuté podniky nemůže záviset na čistě náhodných faktorech. Rozdíl v zacházení s dotčenými podniky musí být dán nesrovnatelnou mírou spolupráce zejména v rozsahu, v němž byly poskytnuty různé informace v různých fázích správního řízení nebo za okolností, které nejsou obdobné.

Krom toho, pokud podnik v rámci spolupráce toliko potvrdí, a to méně přesným a jednoznačným způsobem, některé informace, které již byly poskytnuty jiným podnikem na základě spolupráce, stupeň spolupráce poskytnuté tímto podnikem sice nemusí postrádat jistý význam pro Komisi, nelze jej však považovat za srovnatelný se stupněm spolupráce poskytnutým podnikem, který dodal uvedené informace jako první. Prohlášení, které pouze do určité míry potvrzuje prohlášení, které již Komise měla k dispozici, totiž neusnadňuje činnost Komise výrazným způsobem, a tedy způsobem dostatečným k odůvodnění snížení výše pokuty na základě spolupráce.

(viz body 453–455)

31. Aby podniku svědčil nárok na snížení výše pokuty na základě nezpochybnění skutkových zjištění v souladu s bodem D 2 druhou odrážkou sdělení o spolupráci v případech kartelových dohod, musí výslovně informovat Komisi o tom, že nemá v úmyslu zpochybňovat věcnou správnost skutkových zjištění poté, co se seznámil s oznámením námitek.

Nestačí však, když podnik obecně uvádí, že v souladu se sdělením o spolupráci nezpochybňuje tvrzené skutkové okolnosti, jestliže za stavu projednávaného případu takové tvrzení pro Komisi nemá nejmenšího užitku. Aby měl totiž určitý podnik nárok na snížení pokuty z důvodu své spolupráce v průběhu správního řízení, jeho chování musí usnadnit úkol Komise spočívající ve zjišťování a potlačování protiprávních jednání porušujících pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže.

(viz body 504–505)