Keywords
Summary

Keywords

1. Opravný prostředek – Přípustnost – Rozhodnutí, která mohou být předmětem opravného prostředku – Část rozsudku Soudu, ve které se výslovně zamítá námitka nepřípustnosti před zamítnutím žaloby jako neopodstatněné

(Statut Soudního dvora ES, čl. 49, pododst. 1)

2. Žaloba na neplatnost – Akty, které mohou být předmětem žaloby – Odmítnutí Komise přezkoumat stížnost, která ji vyzývá, aby jednala podle čl. 90 odst. 3 Smlouvy (nyní po změně čl. 86 odst. 3 ES) – Vyloučení

(Smlouva o ES, čl. 90 odst. 1 a 3 (nyní čl. 86 odst. 1 a 3 ES) a čl. 173 pododstavec 4 (nyní po změně čl. 230 pododstavec 4 ES))

Summary

1. Rozhodnutí o procesní otázce týkající se nepřípustnosti žaloby ve smyslu prvního pododstavce čl. 49 Statutu Soudního dvora ES se nepříznivě dotýkají jednoho z účastníků řízení, jestliže přijímají nebo zamítají námitku nepřípustnosti. Je tedy přípustný opravný prostředek podaný Komisí proti části rozsudku Soudu, ve které se výslovně zamítá námitka nepřípustnosti, kterou Komise vznesla proti žalobě směřující proti zamítnutí stížnosti, která jí byla zaslána, a to i když Soud nakonec zamítl uvedenou žalobu jako neopodstatněnou.

(viz bod 50)

2. Článek 90 odst. 3 Smlouvy (nyní čl. 83 odst. 3 ES) pověřuje Komisi dohledem nad tím, zda členské státy dodržují povinnosti, které jim byly uloženy, pokud jde o podniky uvedené v čl. 90 odst. 1 Smlouvy a výslovně jí uděluje pravomoc zasáhnout v této souvislosti formou směrnic a rozhodnutí. Komise má pravomoc konstatovat, že zjištěná státní opatření jsou neslučitelná s pravidly Smlouvy, a označit opatření, která příslušný stát musí přijmout ke splnění povinností, které pro něj vyplývají z práva Společenství.

Jednotlivec může mít případně právo podat žalobu na neplatnost proti rozhodnutí, které Komise adresuje členskému státu na základě čl. 90 odst. 3 Smlouvy, pokud podmínky uvedené v článku 173 čtvrtém pododstavci Smlouvy (nyní po změně článek 230 čtvrtý pododstavec ES) jsou splněny. Nicméně ze znění čl. 90 odst. 3 Smlouvy a systematiky všech ustanovení tohoto článku vyplývá, že Komise není povinna podniknout kroky ve smyslu zmíněných ustanovení a jednotlivci nemohou požadovat, aby tento orgán v určitém směru konal. Okolnost, že by žalobce údajně měl bezprostřední a osobní zájem na zrušení rozhodnutí Komise zamítající jeho stížnost, není takové povahy, aby mu vzniklo právo napadnout toto rozhodnutí. Žalobkyně se nemůže opírat ani o právo podat žalobu vyplývající z nařízení č. 17, které se nevztahuje na článek 90 Smlouvy. Toto zjištění není ani v rozporu se zásadou řádné správy, ani s žádnou jinou obecnou zásadou práva Společenství. Žádná obecná zásada práva Společenství totiž neukládá, aby soud Společenství rozhodl o přípustnosti žaloby, kterou určitý podnik napadá odmítnutí Komise zahájit řízení proti členskému státu na základě čl. 90 odst. 3 Smlouvy.

(viz body 66, 68–72)