Keywords
Summary

Keywords

1. Volný pohyb služeb – Omezení – Odůvodnění důvody veřejného pořádku – Nezbytnost a proporcionalita opatření – Existence rozdílných systémů ochrany v jiných členských státech – Neovlivnění

(Články 46 ES a 49 ES)

2. Volný pohyb služeb – Omezení – Vnitrostátní právní úprava zakazující obchodní provozování her simulujících akty zabíjení – Odůvodnění – Ochrana veřejného pořádku – Respektování lidské důstojnosti jako obecné právní zásady

(Články 46 ES a 49 ES)

Summary

1. Jestliže opatření omezující volný pohyb služeb mohou být odůvodněna důvody veřejného pořádku, jen pokud jsou tato opatření nezbytná pro ochranu zájmů, které mají zaručit, a jen potud, pokud tyto cíle nemohou být dosaženy méně omezujícími opatřeními, není v tomto ohledu nezbytné, aby omezující opatření nařízené orgány jednoho členského státu odpovídalo pojetí sdílenému všemi členskými státy, pokud jde o způsob ochrany dotčeného základního práva nebo legitimního zájmu. To znamená, že nezbytnost a proporcionalita přijatých ustanovení nejsou vyloučeny jen z toho důvodu, že jeden členský stát zvolil systém ochrany odlišný od toho, který byl přijat jiným členským státem.

(viz. body 36–38)

2. Právo Společenství nebrání tomu, aby hospodářská činnost spočívající v obchodním provozování her simulujících akty zabíjení byla předmětem vnitrostátního zakazujícího opatření přijatého z důvodů ochrany veřejného pořádku vzhledem ke skutečnosti, že tato činnost zasahuje do lidské důstojnosti.

Uvedené opatření totiž nemůže být považováno za opatření, které neodůvodněně zasahuje do volného pohybu služeb, když jednak ochrana základních práv, jsa upřesněno, že právní pořádek Společenství nepopiratelně směřuje k zajištění respektování lidské důstojnosti jako jedné z obecných právních zásad, zakládá legitimní zájem, který v zásadě odůvodňuje omezení povinností uložených právem Společenství, byť by se jednalo o povinnosti uložené na základě základní svobody zaručené smlouvou, jako je volný pohyb služeb, a jednak dotčené opatření odpovídá úrovni ochrany lidské důstojnosti, kterou měla vnitrostátní ústava zajistit na území dotyčného členského státu a nepřesahuje to, co je nezbytné pro dosažení sledovaného cíle.

(viz body 34–35, 39–41 a výrok)